Písmák Morfeův sen
Noc je na mol zpitá,
vpravém úplňku,
netušíc, nevidíc, dřímám.
Svět se knepoznání stal,
Jen Ježiš tě může zabít
Prášky na spaní a
svícen bolestí
a v sobě si neseš
ohně kříž
kam s ní?
Sežraný za živa,
vykuchaný znitra.
Myšlenkou ,
vzpomínkou na tebe
Nebe je na dosah
Nebe je na dosah.
Jen jaký to pocit nechat se unést
a dotknout se hvězd,
skrze těžké ačerné mraky.
žebrák
Cihlové zdi náměstí,
vrhají temné stíny
na již dávno spálenou zemi…
A tisíce hlasů chřestí, běsní,
lupus est homo homini
Ó, bože můj. Bože.
Náš bůh již od dnes mrtev jest.
Kdo teď za naše duše život položí.
zelená víla
Již dávno ztratili slova rytmus.
Již dávno ztratila se hudba vnitru.
Ó,jaké vysvěcení. Jaké vysvobození.
síla zrodu
Třpytivé jasno.
Vidím sílu za soumraku,
jak kulhají se prostorem, louče svítící,
živé a divoké, odloučené ode všeho,
kouzelné zahrady
Kola zářící,
tok svinstva se dal vpohyb…
A relativní absolutno
již čeká na další zrození.
vrány
Ach. Ty lidi jsou tak nudný.
Viď lásko.
Ale ty vrány…
To je něco.
Ikaros
Již nejsem zlacená orchidej,
jsem teď jen lupínek květu sperutěmi…
Amá krev se rozplývá ve větru…
Tak byl jsem acítil.
Neprodám se!
Nechci prodat svůj život.
Nikdy se nechci nechat pozřít
poživačnému monstru systému.
Jsem rebelem světla,
Odněkud někam
Přestupní stanice.
Nemocnice plná nemocných mrtvol.
Dále jen zář.
Od východu se plíží tma.
moja vôľa...
Moja vôľa vždy chlípna ,zelená,
nebola nikdy ďaleko od vašich sŕdc.
Pretože my všetci, ktorí žijeme vúdolí tieňov,
my, čo hovoríme, že vidíme vrchol nebies zich úst.
Pod platanem
On stojí tady od přirozenosti,
svými kořeny kVelké Matce
pevně připoután.
Pak vnoci tajemné vidíš jak chodí,
Valpuržina noc
Valpuržina noc.
Za úplňku jen temné síly vzývajíc.
Tak nasedni apojeď snámi ksabatu,
napříč volným prostorem.
poezie popátečního večera
Kafe již není, já sám znavený.
Dal bych si cigáro,aneb alespoň
přítomnost blízké duše zpáteční noci.
Všechny lahváče jsou dopity.