zelená víla

SLFOk

 

                                                    Již dávno ztratili slova rytmus.

                                                    Již dávno ztratila se hudba v nitru.

                                                    Ó,jaké vysvěcení!Jaké vysvobození!

                                                    Když myšlenky mohou plavat klidně a neomezeně,

                                                    jako hejno sleďů,prodírat se zhustlým časem

                                                    a dozrávat jakoby víno v sudech věčnosti.

                                                    Chtěl bych být kvasem a utonout v alkoholu,

                                                    vdechovat esenci tohoto punkového absolutna.

                                                    Jako Tantalos tančit,pít božský nektar

                                                    a donekonečna promílat slova vševědoucích...

                                                   

                                                    Budiž nebe na zemi!

                                                    Budiž každý v sobě pán!

                                                   

                                                    Ó,jaká to posvátnost v nitru!

                                                    Po čtvrtý sklence,zduchovněný ďábel,

                                                    zpívá symfonii zla pro hrdiny,

                                                    jež nesou  květy na hroby zemřelých,

                                                    tudíž i ztracených…

 

                                                    Skalnaté Elysejské údolí a cypřiše ty mrtvé stromy,

                                                    co skýtají stíny u vchodu do říše k Hádovi.

                                                    Blíž milence temna, volní ke strachu, ztracená vůle!

                                                    A na půlcestě zpátky, zíráme vyjeveni,

                                                    na pomníky zkamenělých bratrů...

 

                                                    A mlhavé ráno, ještě nedozrálo času,

                                                    ještě tmou zakrývá si tvář.

                                                    A slunce dosáhlo zenitu a spálilo svět,

                                                    jako oběť za víru, vykoupenou krví nevinných.

                                                    Zelená víla je silná a svět ponořen ve snění.

 

 

 

---