Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

(Jób 39, 34)

Panenko Maria Svatohorská...

Ano, podobně jsem začínal před 19 lety. Dneska už se mi to nedá číst. Ale třeba časem pokročíš.

A Roman neumí myslet, což dokumentuje ve svých textech víceméně každodenně, negativním reakcím se genius vyhýbá promptní blokací případného smělce, tak ho neber příliš vážně.

naše staré hodiny

bijí čtyři hodiny

Jo, je to těžký, navíc to zatrachtile komplikujou věci jako rýmy, rytmus, metafory... na který se ve verši člověk, který nikdy nechtěl být poetou, nemá čas ani prostor ohlížet. Já to plně chápu, jenže voni to ty opominutý věci udělají rády za něj... a pohled je to věru neveselý.

aleš-novák: netuším a netuší to ani tchán, 2x poslal, 2x dostal trekingové hole. Ježíšek ušetřil.

Jinak nemám nic proti takovýmto soutěžím jako takovým. Tedy neměl bych, kdyby doplňovaly něco zásadnějšího - viz můj pohled 1 a to co říkáš ty. 

Ovšem pak je tu pohled 2. Nedělá se nic víc - i tam kde by se mohlo, zdroje jsou a úsilí se vynakládá - a zároveň se vytváří dojem jakéhosi literárního kvasu, který se ale nekoná, z podstaty moc nemůže... a pokud tak spíš náhodou a ojediněle.

Přijde mi, že se s těmi příležitostmi, vynaloženou prací a prostředky dá naložit lépe... když už někdo má ty bohulibé oumysle. Nedá mi nevzpomenout příkladu cesty blízko Uničova podobné spíše tankodromu z batikovaného asfaltu a výtluků než silnici. A představ si, vede ti podél ní zbrusu nová cyklostezka, s odpočivadly, lavičkami, přístřešky, značením, atd... tož asi tak.

Vzhledem k situaci tuším, že nabídka rumu je zřejmě aktuální a potvrzuji, že stále platná. Momentálně je na skladě:

Blue Mauritus Gold

Esclavo XO

Dos Maderas 5+5

El Dorado 12

Baoruco 12

Na akci se dá dívat dvěma pohledy:

1) Ježiš to je príma, že taková, téměř posvátná instituce (že Kapličko) udělá takhle něco pro lidi a pro literaturu. Takové propojení lidu s oficiální kulturou prostřednictvím neformální literární soutěže, kterou zvládne každý. A určitě se něco i urodí. A kdyby ne přitáhne to zájem - o divadlo, psaní, výtvarno... a tak vůbec. Nedá se nic zkazit, můžeme jen získat. Všichni. Hurá. Děkujeme.

2) Pičou ke zdi, jak s oblibou říkává má písmácká žena. Místo toho, abychom s institucí za zády udělali něco pořádného, zvolíme výkřik. Výkřik dost málo promyšlený, případně neschopni domýšlet... a nebo je motivace ještě jiná, méně altruistická, ale tímhle směrem nebudu a nechci nic podsouvat. Hlavně, že se něco děje, nebo spíš vypadá, že se něco děje... alespoň nebude tolik vidět, že císař nemá nové šaty, že je nahý. A ono bude... i když jen někomu. A to asi stačí. Děkujeme, i když není zač... nakonec, případné výtky se dají lehce smést -  kdo nic nedělá, nic nepokazí a od stolu se lehce kritizuje, zkuste si to sami. Jenže... k čemu to je? Co si od toho slibujeme? Tedy kromě toho, že si někdo vzpomene na ND. Víme?

Můj tchán vyhrál dvoje trekingové hole v literární soutěži nejmenované společnosti. Níže oba vítězné příspěvky:

Proenzi, Proenzi

šetřím si tě na penzi.

a

Penze už se kvapem blíží

Proenzi mi neublíží.

Má tohle Naše Zlatá Kaplička zapotřebí? A přiznávám - ze slova almanach mám už po těch letech kopřivku. Jak je někde příslib almanachu, neřku-li ve spojení se slovem porota a osobnosti... je to podobná situace, jako když je na místě činu přítomen univerzální dědic. Hlaváčku, pište si... ale nepřekročte při tom 150 znaků.

tak asi nepomohl

V krematoriu

Jenom já jsem jako Lenin. Věčně živý.

Kvízová otázka - kolik slabik mají slova "dokonce" a "kouzelník"?

qíčala: ano, proud se neustále mění, převrací, bublá a kolotá. V případě řek ponorných i náhle mizí.

Ano, onehdy jsem tento si tento letitý vtip osvěžil spolu s dětmi při sledování animovaného verčerníčku od Disneyho (Letohrátky/TaleSpin 1990/91). Nyní i zde. A divím se, jak to stále zabírá... :)))

text není jazykově ani jinak příliš objevný, ale je... přesný... v tom, co pojmenovává...

alobal pomůže

Pokud se zabýváš veršem, nebylo by od věci zjistit si něco o rytmu, abys alespoň tušil, jak jej vázat. Jinak mi to připomíná situaci, jako když si Krtek postavil autíčko a divil se, že nejede.

Jenže i kdyby se ti to svázat povedlo, jen rytmus z textu poezii neudělá. Tohle je traktát, v němž se sice hodně mluví, ale skutečně vyslovuje a pojmenovává pramálo.

Takže tě čeká ještě hodně dlouhá a trnitá cesta...

Jestli myslíš Dannyho, jsi na omylu. To byla milá připomínka, že ještě žiju. Nic jsem nezesměšňoval. Známe se dlouho. Tolik k tvému vnímání situace.

Dodola: jak nemusím Safiána, ty jsi taky domněnka. Nepodloženými koncepty "holí na psa" se jenom hemžíš. A třeba moje zkušenost je empiricky podložená devatenáctiletou praxí (nejen) zde. Abychom si rozuměli, to není vyvyšování - lidsky jsme si všichni rovni - to je prosté konstatování faktu oné zkušenosti. Ta samozřejmě nerovnost mezi námi vytváří... a v tomto smyslu si rovni nejsme, nemůžeme být. Jestli mne to činí lepším, je věc diskuze, nicméně zcela neoddiskutovatelně mne činí jiným. Agresivní (ve tvém úhlu vnímání, neb dle mého jsem při svých upozorněních velmi mírný až přátelský vzhledem k tomu, co tu někteří páchají) jsem záměrně, jenže z konstruktivních důvodů, které tobě bez oné zkušenosti bude těžko pochopit (čímž nežádám souhlas). A rozumím, že je mnohem jednodušší si to nějak prostě onálepkovat.

Každopádně by při takovém rozumování bylo dobré uvědomit si, že všechny ty na první pohled pevné pravdy jsou pouze otázkou perspektiv. Jiný vyhraněný pohled: Autoři jsou povětšinou pyšní, soběstřední sobci, povyšující své právo "tvořit", svobodně se vyjadřovat, resp. prznit jazyk, t.j. své vlastní ego, nad obyčejnou slušnost a ohleduplnost k ostatním a nakonec i k onomu objektu svých snah, k mateřské řeči samotné. Respekt, pokoru i soudnost neprojevují, ovšem důsledně ji žádají. To je takový ten oblíbený moderní model, který zapomíná, že s každým právem souvisí i zodpovědnost, nutnost nést následky svých činů. Já třeba dokážu přijmout, že mi někdo pod texty, kde vyjadřuji niternou, hlubokou bolest a výčitky nad neočekávanou ztrátou života bývalé partnerky, která si jej sama vzala poté, co jsem ji opustil nejen já, ale z jejího pohledu i všichni zbývající blízcí, napíše "dobře, že chcípla" a podobné roztomilosti. Ani slovo neřeknu... alespoň ne proti právu vyslovit se. Protože, když jdeš s kůží na trh, nesmíš se divit, že ti pod ni někdo zajede, že tam je živé maso, pulzuje krev, a že to bolí. Že jakkoli mohou být věci autentické, pro čtenáře je to a priori odosobněná fikce. A pokud není, volba, vstoupit s tím do veřejného prostoru byla jen a jen má. V tomto mém osobním rozměru a kontextu mi dotčenost některých postižených poznámkami více či méně opravdu jen směrem k textu přijde až nechutně úsměvná a trapná.

Výsledek práce jabloní

letí letí písíčka, k jámě doletí

poslyš drahé jablíčko pozdrav od smetí

Ty jsi naše sluníčko, srdce zahříváš

díky ovce ovečko, že Apple ráda máš.

Moje jabko nejdražší, děkuji ti též,

že za mír a za štěstí, cenou bojuješ

M65: vše je otázka perspektivy...

„Zbabělci!“ pravilo lejno na chodníku, „všichni se mně vyhýbají, všichni se mne bojí!“ 

(Ladislav Klíma)

Neználek ve Slunečním městě

Recordare, Jesu pie...

vidím, že ani tobě samotnému nestálo za to si text pořádně přečíst...

no, přes určitou rozpoznatelnou snahu (a zároveň právě pro ni) se zatím ona toužená hravost a lehkonohost nekoná... třeba to časem přijde...

Petra: text jsem myslím komentoval zhruba před rokem či dvěma...

Gora: autorka o sobě v profilu píše "Tvořím od patnácti let, od sedmnácti publikuji na Internetu", přičemž uvádí věk 26 let. Co myslíš, kolik let se dá seriózně začínat? A už jsem ji před časem zaznamenal leckde jinde - poeta, poetikon, saspi, apod... z mého pohledu rozhodně nezačíná, spíš bych řekl, že je imunní (příp. se snaží imunizovat svou mysl) vůči připomínkám... občas to nevydrží, třeba se i smaže a jde o dům dál. Teď to štěstí vyšlo na nás tady.

na tip ne, ale fajn... tudy možná cesta vede

Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.

Když nic jiného, očekával bych nějaký zřetelný rytmus.

Ačkoli si nejsi jista, jak mu dostát, metrum deformuje tvou výpověď... například tě nutí k nadužití všech těch jednoslabičných neplnovýznamových slov, ředících i tak nepříliš objevný text až k nesnesení. A zase zpátky nejednoznačnost jejich přízvuků, znejišťuje rytmický impuls, nutný k rozběhu vázaného verše. Takže začarovaný kruh.

Inu, jak to jen říct... moc se ti to nepovedlo.

to za našich mladých let nebývalo + svět se řítí do skázy = odejdi v pokoji, už jsi starej a odpískanej

Ale ano, jen jsem chtěl, aby kromě A zaznělo i to B. A aby si do svědomí sáhnul nejen wajtsnejk, nýbrž i ti ostatní, co se nadechovali a nebo už nadechnuli ke káravému křiku. Bez wajtsnejkovy reakce by tady v kolonce počet kritik s nějvětší pravděpodobností svítila nula. Tím by to zřejmě autorka vyhrála. Mimochodem, co jí tady k textu napíšeš? Jsem zvědav.

a2a2a: Mně šlo spíš o to, že každý přesně ví, jak by to měl či neměl redaktor dělat, hlavně když on nemusí a jeho samotného to nic nestojí. Jak se to lehko radí, kritizuje a pohoršuje. Jak redaktor musí být živoucí pomník z mramoru, zato autoři nemusejí nic, ani umět ani umět se chovat, hlavně aby je neofouklo. Zřejmě za to někomu někde bohatě platí (za tu službu, jak pravil haijin). A jak je to na druhou stranu někdy těžké udržet se. A jak je taky někdy lepší se neudržet a být upřímný i za cenu... dosaď si sám. I proto nemohu být redaktorem a mluvím jen sám za sebe. Nejsem Obelix abych ten šutrák unesl, mám jiných závaží dost.

Samozřejmě je správné mít respekt k sobě i druhým. Jenže co je pravý a poctivý projev respektu? A kde na druhé straně je respekt k jazyku, k nebohým čtenářům? Kde je zodpovědnost, soudnost, úcta, laskavost a pokora, kterých se oddruhých někteří tak halasně dožadují? A co je k tomu opravňuje?

Ano, všechno se dá napsat lépe a umím si představit reakci s větším nadhledem. Ale vím naprosto přesně, proč je tady tahle. A byť je to spíš projev únavového syndromu, než že by si to autorka nějak výjimečně zasloužila, tento přímý komentář jí nedává falešnou naději. A ona to nemusí přijmout, taky dobře, třeba ji to popožene, podnítí.

Neztotožňuji se, pokud někdo neváží dobře slova, ale lidsky to chápu a pokud to není pyšná lehkonohá svévole, paradoxně je tohle lepší než ignorovat a mlčet. Smlčet je to pravé selhání. Ticho je smrt.

Advocatus diaboli :)

P.S.

A ono to úplně stejně platí pro wajtsnejka, teď dostal naloženo, dobře mu tak, třeba se poučí. Možná to vzdá a nebo to bude dělat lépe.

Já měl na mysli poznámku zde, pod Majklovým textem.

Ale když už jsme u toho, všiml sis, že onen komentář tak nezačíná? Že je to pokračování? A že reaguje hlavně/také na předchozí text(y), že navazuje? Jestli je problém v tom, že "kurva sa neříká, Bohumile", tak to je věc názoru a konkrétní situace. Na druhou stranu mi přijde podstatnější upřímnost, zájem a faktická povaha poznámky.

A aby nebyla mýlka, nemám potřebu tu hájit Wajtsnejkovy postoje či projevy, není to můj milec ani spřízněná duše, to spíš naopak. Jde mi o to, abych tě přiměl uvědomit si soběstřednou, arogantní, sobeckou, nelaskavou a víceméně i nefér povahu tvých poznámek. Tím směrem bych být tebou napřel svou vášeň a rozvrkočenost.

Kde tvrdím, že o tom musíš/máš něco vědět? Jenom říkám, že ten soud nad textem nemusí být tak snadný a nepodložený, jak na první pohled může vypadat. Předchozí interakci lze asi předpokládat, nejsi tu od včerejška a tak víš, že ani oni.

Nejbáječnější ale je, že domněle kvapný odsudek veršů ti vadí a přitom hned tady na místě snadno odsoudíš člověka.

A konečně - co bylo na Whitesnakově poznámce neslušného?

haijin: Netvrdím, že se nemá pomáhat radou a netvrdím, že není třeba snažit se být laskavý. Jen musíš vědět kdy. A je to mnohem, ale kurevsky mnohem složitější, než to na první pohled vypadá. A konečně i redaktor je jenom člověk, který na rozdíl od tebe alespoň něčím přispívá. Cos udělal ty, že se odvažuješ volat druhé k zodpovědnosti? Jak jsi oplatil konkrétně wajtsnejkovi jeho čas a úsilí, které své činosti věnuje, a která ho podle poovahy posledních příspěvků aktuálně trochu zmáhá? Moralizujícími kecy. Tak jdi příkladem.

haijin: tomuto autorovi jsem poměrně dlouho dobu prováděl podrobné rytmické rozbory děl, konkrétní ukázky, příklady, náměty, doporučení literatury, atd. Dočkal jsem se odvetných reakcí pod svými texty, nějakého tvůrčího posunu za poslední léta však nikoli. A do toho teď přijdeš ty a žádáš(!), aby dostal nějakou pořádnou radu. Buď ujištěn, že ji dostal. Ne jednou a ne jen ode mne. Když jsi tak chytrý, zkus si to sám ;)

A omluva Febris, že můj komentář nebyl k jejímu textu. Já k němu mlčet mohu. Vše již bylo řečeno.

haijin: A to já mám zase pro wajtsnejkův komentář hluboké porozumění. Pochopení nemám pro lidi, kteří velice dobře vědí a nebojí se vyslovit, co a jak by měli dělat druzí, ovšem zatímco oni sami jaksi... neudělají nic. Alespoň já tady nic nevidím.

A rozeberme si ty na první pohled zřejmé argumenty fakticky. Febris působí na písmáku od roku 2005, pravděpodobně píše ještě déle. Po takové době dospěla k výše předvedenému tvaru. Co konstruktivně, upřímně, pravdivě a smysluplně poradit? Zkoušel jsi to někdy? Ve větším než malém množství? Já ano, opakovaně a mnohokrát. A právě proto je mi líto spíše zoufajícího si redaktora, než zoufalé autorky.

Redakce, má-li mít alespoň minimálně postřehnutelný smysl, nemůže rezignovat na oddělování zrna od plev. Také musí šetřit silami a investovat jen tam, kde to odhadne jako účelné. To je čistý pud sebezáchovy. A na druhou stranu - nemá, nesmí, nemůže mlčet. Mlčení je pokrytecké a pohodlné. A ničemu neposlouží. Být "zlý" je někdy ta nejlepší služba.

A není to moc Antone Pavloviči?

No... spíš se mi ta věc jeví jako projev nedostatku soudnosti... než jako sympatický projekt... ale každopádně jsem zvědav, kolik peněz se ti nakonec sejde. Kolik hodných lidí se najde, aby pomohlo naplnit tvůj sen. Osobně jsem ti ochoten zasponzorovat maximálně panáka kvalitního rumu... na žal.

výsostný projev poetického cargo kultu, macha

Tak si furt nestěžuj a syp. Ať o máme za sebou.

Ne, proto ne. To si najdi dílo nedávno zesnulého JIřího Kuběny, který časomíru využívá. Jde spíš o způsob výpovědi. Podstatou básně bylo vždycky Tajemství. Avšak postupně jsme opustili deklamaci mouder, objevování a vyjevování pravd.

Poezie nepřichází tajemství vysvětlit, poezie přichází na tajemství upozornit.

(Ivan Diviš: Poslední básně)

A to je ten hlavní rozdíl. Ne nějaký formální předpis / prozodický systém.

S výjimkou první věty mi ta argumentace nepřijde relevantní, ale asi nemá smysl tě takovou diskuzí dál trápit. Dělej, jak myslíš, přeji ti jen dobré.

Sylabotónický hexametr jsi každopádně použít mohl. Ale k čemu? Poezie se od dob starých Římanů poněkud posunula. A ono i v té pozdní antice už to nabralo jiný směr... Na druhou stranu je dobré, v záplavách všech těch volných veršů, vědět něco o podstatě řemesla, rytmu, zákonitostech jazyka. Bohužel ta latinská zkušenost není do češtiny a ani dalších moderních jazyký plnohodnotně přenosná.

ARNOKULT: Neomlouvej se. Osobně si myslím, že jsi sem přišel s mnohem větším "teoretickým základem" než valná většina ostatních, mne před lety nevyjímaje. Chápu, že střet s realitou veřejného prostoru může být bolestivý, ale ono je to dobře. Každá zkušenost musí být vykoupena, nepřijde zadarmo. A nejsnadnější je utéct.

http://versologie.cz/v2/tool_cvicebnice/txt_pruvodni.php?lang=cz#hexasb

ARNOKULT: ale, ale brzdi. Že něco nevíš a neznáš, ještě neznamená, že to nemůžeš poznat a dozvědět se, obohatit se. Proč bys tu jinak byl? Snad právě pro to, ne?

A tys čekal, že přijdeš, vyseješ přispěvky a všechno půjde samo? Opravdu?

Tvoje volba, kterou ti rozmlouvat nebudu. Ale přijde mi škoda vzdávat to tak brzy.

ARNOKULT: neomlouvej se. Komentář je věc dobrovolná, není nutno vždy odpovídat. Zvlášť když nemusí být nač. Nejlépe se odvděčíš svým komentářem pod cizím dílkem.

Musaši: nepřijdeš si v téhle reakci trochu soběstředný a arogantní?

ARNOKULT: příspěvek se dá upravit/opravit přes volbu Moje ->Díla->Upravit. Je to pak dobré v komentáři zmínit, aby již existující reakce pod textem nepozbyly smyslu.

Motivace změny do slov -> s city mi uniká.

Podobně

ve světě co zná jen ne 

na

v světě který zná svá ne 

OK, já už byl tolikrát zacílen, že jednou víc nebo míň....

ARNOKULT:

Technická poznámka - reaguješ-li jako aoutor na někoho z komentujících bývá dobré tu odpověď:

1) adresovat konkrétní osobě

2) poslat oné konkrétní osobě avízo - upozornění, že na jeho komentář někdo reaguje. Jinak se to dotyčný nedozví... jinak než náhodou. Dole je box se seznamem komentujících, stačí zaškrtnout jeden nebo více z nich (jsou-li), případně ručně vepsat někoho, kdo pod dílem ještě nereagoval a měl bys o to zájem. S tím posledním ovšem radno zacházet opatrně.

Zatím asi nenastala situace, že by bylo třeba počínat diskuzi, zdali jsi nebo nejsi "příliš tradiční". Ty verše jsou na takovou věc jaksi vetché. Metrika značně deformuje artikulaci výpovědi. A jak onomu rytmickému předpisu ustupuješ, obnažuješ své problémy mu dostát. Známkou dobré básně bývá, že jazykový materiál naplňuje metrum jakoby mimochodem.

A ještě mimochodem - každý sonet, má-li být sám sebou, sestává ze tří částí - teze, antiteze a syntéza (tradičně ono 4, 4 a 3+3, ovšem nikoli nutně). Tady zůstávám v tomto směru poněkud ne zcela orientován.

Ach, ty zduřelé emanace poraněného ega... že bych sebekriticky zaplakal?

;)))

Ve starém pokoji, kde zraní každá věc,

stůl plný čmáranic, žertovné pohlednice,

sedlina v koflíku a opuštěná lžíce,

jak by tu po mrtvém zůstaly nakonec.

Dnes kdosi pokoušel a šeptal: Skoncujme to!

Žebřiňák zůstal stát a kůň se ohlížel

na habry, na louky, jež byly plné včel.

Něžnýma očima se tázal. Bylo léto.

Park dřímal, malátně zeslábl a měl sen

o zteplalé kaluži, již nikdo nerozvíří,

že blízko syčí had, že spí s ním v lůžku štíři.

Vadl a černal keř, jenž býval orosen.

(Ivan Blatný, Fragmenty)

ARNOKULT: prosím tě, brzdi s těmi nepoučenými soudy o jambu. S ním ani s přízvuky není v češtině žádný problém, stejně jako ve versifikaci německé, na kterou pravděpodobně narážíš. Moderní versologie se s teoretickými bludy a zmatky panujícími na přelomu 19. a 20. století již plně vyrovnala, mezi lidem však stále přežívají. A Mácha... jediný? Mácha byl sice geniální zakladatel, ale už před ním třeba Šebestián Hněvkovský (ano, to je onen studentský druh F.L.Věka) psal jambem a nikoli špatným. Většina dobré modernější poezie (cca po roce 1920) je psána jambem. Co třeba jen namátkou Blatný, Skácel?

Tohle je už docela nečitelné.

možná trochu sebereflexe

Ano, jsi naprostým diletantem. Ale to nevadí, pokud si to připouštíš. Uvidíme, jestli z toho něco časem vzejde.

To vypadá jak náhodná sbírka lidových přísloví, člověče.

Navíc je to toporné a papírové.

květy skromné trýzní mrazy - a teď vyčti: Jsou skromné květy nebo mrazy? Kdo koho trýzní?

A buď pamětliv: Rytmus není pán, je to sluha, nástroj.

Když potřeba, skloním hlavu - v tomto verši není v pořádku rytmus, zkus uhádnout kde a proč.

Rým válet/kálet mi moc nevoní.

looseři - čteno správně českoanglicky [lůzři] - nesedí rytmicky ani zvukově, případné [lůseři] je pak jazykové prasáctví, hovadismus. Navíc potřeba druhého způsobu čtení vyvstane až v posledním verši.

Potopa atˇ po mně jde si vyvolává spíš dojem, že tě má velká voda pošlapat nebo dohonit, uštvat, než že má po tobě přijít.

Toto a spousta dalších maličkostí způsobuje, že báseň přichází o svěžest a vtip, kterou by i jinak docela mohla mít.

Bohužel se neoddáváš v osamění, nýbrž zde, s námi. Neber si zle některé předešlé komentáře, ale ber si je k srdci, někteří z nás trpí.

o rytmu se dá říci, že tu není

On ti ten trochej tak nějak úplně nevyšel - 2., 6. a poslední verš. Sdělení textu je skutečně pouhé informativní sdělení, nikoli básnická výpověď. Ale na tu je ještě dost času, stejně jako na hlubší kritiku, jak vidím.

Stále se nemohu rozhodnout zda mi v tomto konkrétním případě  přetížení textu přívlastky vadí a nebo nevadí... stejně jako až obsesivní opakování motivů, obměny slovních spojení... má to svá jasná pro, ale i proti... líbí se mi to systematické prohmatávání prostoru i času z různých úhlů, nelíbí se mi jistá, jakoby kovová mechaničnost, jako bys byl razicí štít v budoucím tunelu metra. A to je asi nejlepší na tom textu, že mě tak trochu štve, nenechá chladným.

Muamarku, po čase se zastavuji a přesvědčuji se nad tvými texty opět, že jsem se nemýlil.

Již před drahným časem jsi dosáhl schopnosti zveršovat, formálně poměrně zdařile téměř jakékoli zvolené téma. Už tomu ovšem chybí přirozenost a lehkost, na těch konstrukcích a užitém jazykovém materiálu je strašně vidět, jak ti to není vlastní, jak to máš celé vypůjčeno nebo spíš vyválčeno. A k tomu respekt. Ale zároveň ouha, v kontrastu k onomu metru vyvstává, trčí neschopnost jazykově vybudovat opravdový básnický obraz. Popisně vyprávíš více či méně alegorické příběhy, které by stačily i v tom 19. století jen s bídou. Než doklopýtáš k vyjádření nějaké imprese, (po)citu, poselství, jsem dávno znaven, v myšlenkách pryč. Báseň je přece úžas, objev, tajemství, překvapení, uskutečnění předtím či zdánlivě nemožného. Ve tvém případě je to spíš neuskutečnění možného.

A je mi opravdu líto, že ti takovou věc musím psát (léta to se stále se tenčící nadějí odkládám), neboť jsi udělal vše, co bylo, je a asi i bude v tvých silách.

Po všech lidech chce osud neustálá rozhodnutí v banalitě a v řádu zanikavosti. Na básníkovi vymáhá však jako po žádném jiném rozhodnutí absolutní, odvahu projít komnatami skučivých příšer, pocákán hovny, chce po něm skok do tmy.

(Ivan Diviš, Teorie spolehlivosti)

Ty jsi na rozdíl od valné většiny opravdu skočil, odvážně, poctivě a urputně. Jednou bude i tobě na čase přiznat, že marně. Že jsi neprošel.

A k tomu ti přeji hodně sil.

Tak abych ten obrázek v komentářích zase trochu narovnal - není to příliš zdařilá báseň, neřku-li sonet.

Rytmicky jsou verše rozkolísané, rozhárané, v přímém rozporu ke zvolenému jazyku, který by rád příznakově doprovázel formální vytříbenost. Nedoprovází. A není ani nápaditý, tudíž působí vycpávkovitě, pilinovitě, neživotně. Vše je taková kašírovaná nápodoba někde slyšeného, potácivá ozvěna ve tmách. Je necitelně nepřesná, plete si kolotání s klokotáním. Je odvozená, třeba celá strofa divoké proudy života / do veletoků spojují / nesmělé potůčky zrání je mnohovrstevná esence učebnicových klišé. Nebo obraz v žíni křižují je takový nechtěný polosmysl, zřejmě se mají křižovat lidé v žíněném rouchu, ale i když se dovtípíme, nevíme, třeba jsou žízniví a jen nám vypadlo z. Vzhledem k povaze textu si nemůžeme být ničím jisti. Ano, podstatou básně je fantazie a tajemství, avšak nikdy náhoda, nahodilost či prostá zvůle. Zkrátka tohle je taková neumělá hra, u níž víc než ono umění chybí poctivost a přirozená svojskost.

Závěrem své malé filipiky proti mizomúzům bych ještě zdejším ctitelům sonetů připomenul, že se nejedná o čtrnáctiveršový útvar. To na sonet nestačí. Podstatou je naplnění jeho tří částí = teze/antiteze/syntéza (tradičně 4/4/3+3, ovšem nikoli nutně) . Vyústění ve verši posledním je spíš nelogickým sebepopřením předtím rozvíjených tvrzení než jejich vypořádáním.

Zavřete oči odcházím :)))

atkij: je to marný, ten člověk si říct nedá

VELMI MNOHÝM ČESKÝM BÁSNÍKŮM

Věčná vaše píseň: "Jaká slast

milovati českou vlast!" -

Má-li však mít z vaší lásky zisku,

nedávejte písně své do tisku.

(K.H. Borovský, Epigramy 1848)

já jsem spíš přes dírkovanou matematiku

Ladislav Zedník

míjí schod u hřbitova

nepije pivo

sytý hladovému nevěří

největší rozsah má

uvaděčka

u dveří

Jára Cimrman inspirující

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=270406

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=270433

;D

Mudřec, mladý mudřec, jenž hovoří o chorobách končících smrtí. Je blankytný. Má křídla. Jeho vášeň voní po přítomnosti při cizí lásce. Laská se mudřec, sedl si mi na prsa a říjí. Stařecké vrásky, jež mívám v určitých známých chvílích, nebyly ještě asi světem blíž prozkoumány. Ale takhle a tohleto mě mučí. 

(Jiří Orten)

meritorní orkán

Elements se v tomto smyslu přeloží nejlépe jako živly.

http://wwww.pismak.cz/index.php?data=read&id=428464

Repete? Recyklace?

Existuje jen jedno téma, totiž stesk; stesk po úplnosti, po splynutí, strašný stesk nad neúplností, rozpůleností, rozpolceností. Existuje jen jedno téma, nářek nad tou poltící ránou. Je to téma nevývratné, absolutně nenapadnutelné. Je napadnutelné jen ještě jediným tématem, radostí. Avšak radost není téma.

(Ivan Diviš, Teorie spolehlivosti)

to se nedá nedat

https://www.youtube.com/watch?v=C7AagRvdm_E

Bohužel v tomto případě nemohu jinak, to je víceméně podmíněný reflex

https://www.youtube.com/watch?v=SXSSrBBZV_8

Tak jsem si na tebe, Jacku, zas vzpomněl... na cestě...

Pardóóón :)

aleš-novák: http://www.kozena.cz/

Vlastně máš štěstí, že to nebyl proktolog :)

Za nápad tip.

Jsem to tehdy tak nevnímal... a vlastně ani dnes. Ale na druhou stranu jo, byl zběsile úporný a přesvědčený.... a v tom přesvědčení autentický... živelný... a přitom strašně unavený, ubitý svým všedním životem. Malý velký člověk, všichni jsme jen lidi... ne sochy, jména v čítankách, antologiích, hesla v encyklopediích. To tak jenom občas zdálky vypadá.

No, já jsem Žilu zaznamenal před léty v hospodě. Řekl mi několik věcí, ani ne tak důležitých pro mou vlastní tvorbu, jako pro orientaci v literatuře, literárním prostoru a tedy i zde.

V místním muzeu bývá průvodkyní

vždy nejstarší žena vsi.

(Jaroslav Žila, Nejstarší žena vsi)

Řekl bych, že v tomto případě na datu nezáleží...

Nemohou zpívat po svém lidé, kteří neumějí po svém ani koktat.

(F.X. Šalda)

A ještě jedna rada zdarma nově příchozí(mu):

Existuje zde funkce avíz - box vlevo dole pod vstupním polem pro komentář. Pokud s někým diskutuji, zaškrtnu jeho přezdívku - dám mu tím vědět, že na něj reaguji.... aby měl šanci se o tom dozvědět jinak než náhodou. Samozřejmě, pokud se jedná o pouhé mimovolné ševelení pod vlastním textem, takovou věc dělat nemusíš.

Lerak12: to není moje, to je Bezruč, úryvek jedné z jeho nejznámějších, cca 130 let z5

to máš dobrý

Jen jedenkrát kolem mne šla láska.

Vlas černý pad jí k pasu,

a sladkým hlasem hovořila ke mně:

"Vy dobrého jste srdce,

a s vámi bude šťastná každá žena."

a krátký plachý pohled,

jenž více řek než její sladká slova,

jež řekla sladkým tónem,

jak mluví se v mé vlasti u Těšína,

šel s její řečí! -

A já ji miloval a ona se mi vydala!

Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny,

a smutek bez konce jde mojím žítím,

když vzpomenu si často,

že sladkým krokem kolem mne šla láska,

a já přirazil dveře svojí chaty,

a nikdy víc se nenavrátí zpátky!

U batyskafu jsem začal tušit, že je něco špatně, v pacifiku už to bylo zřejmé. Dál jsem nedoplul a odvrátiv zrak zbaběle prchnul. Text tedy nemohu hodnotit jako celek. Možná je to dobře, třeba bych se ani já následkem anafylaktického šoku neubránil komentářům, které by svou povahou byly zbytečné. Nemám nic proti intimním textům, ovšem tenhle způsob přijde mi poněkud nešťastným.

Jasná zpráva - nevím, neznám, znát nechci, ale jsem nejchytřejší. Odškrtávám si tedy, nezájem. Další.

Verš je vázán rytmem, tak by chtělo o jeho zákonitostech alespoň něco málo tušit. Omezený rytmický slovník pak vytvoří patřičný tlak, který tvou výpověď buď vytvaruje... nebo zdeformuje či zlomí. Každopádně by se nemohlo konat takové nezávázné plácání.

nezvládnutá rytmika to ozvučení dost bourá