to na mym modrym půlměsíci už dávno sedí kočka. bílá kočka. a cinká do kováren, když pozoruju plochý střechy a ty dva stromy v květináčích na střeše, myslíš si, že jsem úplně slepá, asi to chceš pianisto, našla jsem tě pod mostem v neděli v noci, všechno vím dopředu, kotě. čumíš mi do dveří, blbečku, ale bojíš se, protože seš normální srab. eště žetě vůbec nepotřebuju, vystačím si sama se svou magií, nepotřebuju tvoje špinavý smradlavý fusekle, už teď je mám vomotaný okolo apendixu, soláre
:)
s pojmy "starší versus mladší" v souvislosti s časovou osou, jsem měla vždycky problémy
takže i kdybys mi snad odpověděl tak nebo tak, neuspokojilo by mne ani jedno, ani obojí najednou.
to by nevyřešil ani hokynář
Už tenkrát, v roce revoluce velvet, jsme s Jůlinkou zaznamenaly podivnou ambivalenci Pradědu. V deníku z těchto hor, či jenom v paměti? zůstala památná, často a s oblibou pronášená věta:
Ty vole, jdeme z Pradědu a jdeme do kopce!
To se nám na vrcholu snad nikde jinde v životě nestalo..
Písmák 
