Upřímně, variovat mě nebaví, metakomentář je jiná věc. Spíš jsem chtěl jít před ten příběh, abych ten jeho záběr posunul do jiného odstínu, a tím si hrál i s významem toho, co jsi psala. Kolem jednoho momentu lze vystavět tolik různých mikrobásní, chytit jeden prchavý okamžik a obrnit ho do věčnosti...to je ta krása slov a poezie! A hlavně, to je něco, co nacházím u tvých básní. 

Tímto dílem tedy nechci nic míň, než propojit nejen děj, ale i čas. Zmuchlat to do sebe. A tím ti i sdělit, že tvé básně jsou osvěžující.

Právě chladný racionalista by mohl hledat prostor pro konstrukci, která umožní zvýraznění hiátu mezi oběma básněmi tak, aby víc mluvili k (proti) sobě. Jsem odkojencem Koláře, vypočítavý básník až na půdu:-)

Velmi inspirativní, niterná, hlavně tedy ta druhá mi přijde autentičtější, ta první skvěle vygradovaná. Měl bych literární orgasmus, kdyby se podařilo zintenzivnit komunikaci mezi oběma básněmi - nevím, zda Tobě, nebo mně. 

Místy je mi příjemná, místy moc tlačí. Možná by mi stačilo:

bez rozdílů otlaků v kolenou modliteb  kde a komuzemina hoří barvou chilli

Strašně moc mě nepříjemně /negativně/ provokuje část níže, aniž by měla významovou hodnotu nesoucí podstatu básně. Trochu škoda anastrofy. 

ze snů

skutečný stavím svět.

Mno, začínám rozumět tvému pohledu na tendenčnost. Kupodivu je to složitější geneze toho, proč zrovna tato témata...ale...obecně jsem ztratil smysl slova cca 3 roky zpátky, kdy mi poezie/slovo začala připomínat neskutečně falešné odrazy reality a pocítil jsem na sobě i jistou ztrátu v důvěru toho, že by mohla být slovem nějaká pravdivost pojmenována/označena, respektive, jestli to slovo si vlastně může nárokovat tu pravdivost. 

A z toho vzešlo i to, že se snažím pozorovat a vnímat rozpolcenost pravdy/zdání v příbězích kolem a v sobě...a tam mi pomáhají pochopit a uchopit kontrasty ve stylu Bondyho vnitřní a vnější reality, nebo Kolářova pojetí poezie. Je to ve své podstatě celé koláží. 

Jinak na uměleckost jsem zanevřel už úplně, protože ta aristokratičnost umění (a tady obecně) je tak nelibá, že s ní chci mít jen pramálo společného. V podstatě od časů Koláře marně hledám někoho, kdo by mě z básníků uměl přesvědčit o opravdovosti. S generací jsi to ale takměř trefila jakožto čerstvého třicátníka.

Omlouvám se, pokud to vyznělo vyhaněčsky, nebylo to rozhodně úmyslem. Jen skutečně nevím, v čem chceš konkrétně rozvinout debatu a v čem tě zajímá můj názor. Pokud jde o tendenčnost, bylo by fajn být konkrétnější a napsat, proč si to myslíš. Pak mohu souhlasit, argumentovat, nebo naštvaně urážet. Ale bez toho nemohu prakticky nic.  

Němý evidentně nejsem. Jen nevidím nic, k čemu postavit svůj svazácký názor.

A teď?

ysslandia, děkuji ti moc za podněty!

ok, už rozumím. Díky. 

ano

Je to trochu víc kýčovité, než jedna báseň unese. Vtipná by byla interpretace skrze narcismus. Méně slov, méně symboliky, méně popisu...

Moc se omlouvám, ale tomuto typu básní říkám lítostivá poezie. Mám z ní vždy ten pocit, že se mi zhroutí pod rukama, že tu tíhu slova nese tak skromně a jemně, že raději síla uteče a zbude pouhé zdání slova. Ta poslední báseň to ještě dotvrzuje a ve své podstatě určuje klíč k těm předchozím, byť kvalitativně zdařilejším (dle mého). 

Safiáne, když ono slovo recitace vs. forma vs. fragentarizace vs. polytematika vs. ... je pro mě klíčová pro interpretaci komentáře. Pokud použiješ slovo recitace, a já za tím tuším jiný obsah, pak je to pořád jen o ,,tušení". Proto se ptám, co je tím, co ti překáží? Vytváření překážek pro (a teď doslova) recitaci, je vždy součástí toho, co píši a chápal bych to pozitivně.

Safiáne, možná by to tedy chtělo přesnější pojmenování věci. 

Nerozumím tomu, proč by měl kdo kdy poezii recitovat? 

Ztraceno v překladu.

Kvalita kolísá, u některých vidím silný potenciál, který zůstal stát v půli (IV.), některé mi příjdou skvěle roztažené do prostoru (II.) a jiné mi přijdou důvotipné (III.). To, že nezmiňuji ty další taky leccos říká...

Taková neškodná osobní zpověď, které nevěřím. Řada obratů na mě působí uměle, unyle a dokonce i nevlastně. 

Opětovně se ti daří zavádět mě do zákoutí, která dávno znám a která jsem si pojmenoval poměrně podobně. Navíc to děláš pro mne zcela zdařilým způsobem...milá rozvláčnost, prostor k nádechu, abys ten dech mohl po chvíli vzít. Ač je konec zaseknutím sekery, myslím, že jako text to funguje.

Velmi vkusně vybraná forma.

Ve své podstatě souhlas s jH. Člověk váhá, zda to je výkřik, nebo prostě blbost napsaná za 2 minuty bez výpovědní hodnoty. Je to trochu stavěné na jakémsi lámání tabu, až sarkasmu, což je neuvěřitelně zeslabené formou i obsahem.