Písmák advent netu
Vrádiu pěji koledy
Veselme se
Narodil se netu pán
Chatujeme
štvanec
rok za rokem
bez dechu lapáš
v podvečerech
po dnech přepínáš nit
smutná realita
Maluješ obrazy
Tragických scénařů
Miluješ doteky
A bolí tě proměny
dilema na křižovatce
nejen alkoholik
na přechodu stále
čeká na zelenou
problém horolezce k dosažení vrcholu
když horolezec usiluje o vrchol .
. nemuže dostat vrstevnici z vertikální polohy do horizontální
láska....
láska . je jak hvězda
co ve dne na nebi
nespatříš
ale víš, že nahoře sní
problematická předsvatební situace
tragikokomedie o dvou dějstvých
ZaDána byla
však
pro Dána nevěsta
Pocit
JE RÁNO,
ZA OKNY STÍN
NĚKDO PŘIŠEL ZE SKAL DO POLÍ
DÁVÁ NÁKLONNOST.
amnestie na druhou
amnestie na druhou:
nastane až Miloš Zeman dá amnestii Václavovi Klausovi za velezradu.
konec světa a desatero přikázání
Konec světa nastal neboť přestalo platit desatero…….
1. Nebudeš mít jiné bohy.
my lidé 3 tísíciletí máme bohužel mnoho bohů….
jiný pohled na kategorie žen
1) Prý madony
2) príma dony
3) primadony
příběh spokojieného singla II
Může singl hrátčtyřhru.
smíšenou.
o sití bez tváří
profilujem
klikáme data kontaktní
a němé životopisy
uměle hltáme.
snad víme kam jdeme
pořád je navždy
někdy je jako teď
kdy je blíže než dál
ta dálka je když jdem dál než jsme.
stesk
stesk je klepání na dvěře
bez kliky
neotvírajících závor
stesk je absťák
věk
o holi zvedání
to břímě podpíráš
vlákna v křeči
kontrakcí slábnoucích
buněčné pojednání o vztahu mezi mužem a ženou
co je to láska
cituji:
ci(y) tologie.
antifeministická úvaha
Velmi mě trápí, že Božena Němcová nenapsala místo knihy Babička knihu Dedeček.
po svátcích jinak
Rozevřela jsi veřš
co odvála jsi vějířem
k probuzení
snílka kjeho snu
podmanivá
Rtěnkou na sklenici
Jed často klamající
barvocitem
Tísíce slovíček o kráse
co mě napadlo při rozhovoru s ženou
žena /má/ zmatek
nebo
žena /má/ z matek
nestíhám
toužit snad nestíhám
vlající cáry minulých
odlétající v kraje
poklidu
o pohledu
tma nad rozhlednou
ultramarín probouzí
z nebe slunečnici
hledající
na oko
Plač
tvůj jazyk okován
dohlednipo sklenice dna
kdo k tobě dnes je zván
pozpátku
učím se
ztrátou paměti
mluvit o smyslu
který jsem vyslovil
smysly na chvílí
srdci co moc mluví
slovy krvácí
tupě tepe
nakrátkko
V jedné kavárně před lety
Víčka klížíla se všumu
A noc oddávála nebe
Křížíly si ruce
ospale v pokoře sklenic
zlomocná
Ta slova píšeš
jen do láhví
co v moři se utápí
slovosled píšeš naposled
Duha II
Vidíš tu duhu
na úpatí tunelu
co vzývá déšt
pro kapky světla
z minulosti ( lidstva ?)
. po letech
hovoří o popelu
vadnoucího v ledové vodě
o paměti stejně kalné
pravda o životě
životopisy
naše
jednou se změní
v chorobopisy
prach
na okenicích
náhodné prstoklady
podél mdlých stěn
jak špíny cáry
partie...
skleněnou koulilomem světlarozkládá se zast riangl hranokrádá duhu do dluhůjak sluha píšu tobě na stěnu tepajícíve spáncích kde nespavostje cnostmatu co na nás šach sáha hrál a hrál.
člověku bipolárnímu
Pokroucený
samotou v plenkách
taješ
v měsících
na hranách
zrnkaco zmizelaza splínem
hranaté vertikálydo hlíndo rovinz jiného pohledu
chodíš si takkruhybez tvaru
křehce ve vánku
jasan
do kštice jasanu
kde list za listem
jak padající pigmenty
ve slunci jedné palety
sen 20.8.2009
V modro-fialové
etudě
lehtivou náladou
zpívající ptáci
stuha
stuha ve vlasechkde prsty hladil jsempramínkyměly být pramenystuha zakryla sebei utěky v planémsamobolujak opona z vlasů padá do objetí jen milenek cizích polibkydávají po hrstech cáry barvy na rtech do rudatoho citu. samocitu.
podvečer 20.7.
zapadá sluncezapadá a blouzníto ruže linie linkou unašína plátna obzorutrny barvy co nás pojípřiznávámtvé dálky počítají dnů korálkyaž spatřím tě nesnově zas mezi lampamisním. o tobě .
doma /1993/
Zrozeni pro zrození
něhu všech nežností
neshledáš nízkosti jen ctnosti
nehraje se v labyrintu
proletáři
úvodem:
Slovo proletariát pochází z latinského proles, potomstvo, a v antickém Římě označovalo nejnižší společenskou vrstvu lidí bez majetku a bez práv, která obci přispívala jen tím, že měla děti.
Od 4. století, když Římská říše trpěla úbytkem obyvatelstva, dostávali rodiče alespoň tří dětí automaticky občanská práva.
Marx, Engels i Lenin a jim podobní.
sobotní pocity
polehávámv rozházených peřináchhlavu stočenualkoholemusínámv zatmění kocovinymilovattam kde plují lampionysvíce vosku pečeť tajízvolna svícnuzamávajísady plné květutušímsvěte jsi tu . spím.
dívám se
Dívám se
jak plyne vlnění
tvých boků
co pod peřinou vítáš
o jedné roční době (tobě)
otačím se na hraně šterbin očníchzhasínájícíškvírou do dvorascházícíke kamnůmden za dnemvrásky píší po zdechprsty hladícíslovasnad jen v žalmechutopeny v zavějíchv poryvechboty nasáklé krokypronikajícíza plentysolitérůza mostemtě střetnulpoprvéa dosud. tě objímám.
nemohu neříct ( 25.5.2009)
nemohu
neříct
zevnitřnetrhej lístky z okvětíco uchyceny v sítích tvých punčochnemohu neříct
nesplétáš lásku v copánkykdyž snímám krajky zhalenky
U lomu
lomem kámen hladí
kola vodní
zlomem protnula
jeho letem kruh
ego i (sta)
Vylezl na hruškuvytáhl žebřík (druhým)nevěděl, že podlomil si větev( jen) tu vlastnínakonec.
Na náměstí
Pod kašnou
kde tancují sochy
pro tebe zpředměstí
staré piano
vyhnanství
Ach marně trhá žluté listy
v křečovém spojení jak sám
vzdychá a počítá korálky
a nyní rozmrzele neví kudy kam
Ve Slavii...
o nedělích klavíristabezvděkutóny oddávámilenců pára jejich prstokladyvšak chodce opodálmijí sedím u oknav ruce knihujen tak s níneměnil bychani za sněnímíjímna řece dvana pramicidělají kolav kruhumíjí seSlunovratyplující týdnya rokynehojící umírá a navždy jižmijíma od tebedopisemnáhle tadylampy nabřežnínezhasínajínevadnekvítí nezvadne.
namaluji ti...
Namaluji Ti květinu
štetcem dlaně
do herbáře
noci
Mladí (co bylo)
Vkrůpějích potu
třesoucí sloh
slov
co přes rty nejdou
o lásce
Rozum k lásce nepotřebujem,ale rozumně milovat jí dává naději přežít. ( p. s. ale někdy jen na chvíli.
Tobě (27.3.2009)
i dni s kruhy na očích
na tvých lících
med hladím v polibcích
v ty dny letají nad tebou
mocná pokora
Moc mocných.
je to síla . nemoc mocných
Je to poznání . Moc bezmocných
Beznaděj .
noviny
Koupím sis radostí novinyabych si přečetl smutné noviny.
sen o ránu (Tobě 20.3.2009)
Lucerna usíná
nad mými parapety
nocí co nás splétá
žlutá květina. svítá
mezi námi
Hledám tě v nitíchchyb
dotekem tepu jež to ví
hledám tě v škvírách pochyb
co mě nicnepoví
protiklad 2
dělá boty
dělá boty.
(když je toto napůl. dělá poloboty. )
protiklad 1
Touha po moci
Touha pomoci
. kdyby byly spolu bylo by lépe
průlet nedělní kavárnou
Za okny kavárny
(každému se to stalo)
Kdes propil zahájení sezóny
( i té vlastní)
absolutní neklid
Jsem neklidný ( poznal jsem klid) jako nespavost v ospalosti ( padám únavou a venku jezdí tramvaje)jako další zapálená cigareta ( překouřen třetí krabičkou do vertiga )jako další vína deci (v kocovině ranní nechutnosti)jsem neklidný protože jsem klidný zase na chvíli.
podzim v Barceloně
Vzduch protkán solí
odrazem hlasu vln
co píšou do skal
v přístavním stínu
Touha (tobě 10.2.2009)
Touha je
. pod peřinoučtyři bosé nohyk sobě se přivinou
svázanou květinou
touha je kde z lásky krokypro druhého touží
okna mých pohledů
Žádné okno
neotevře bez zavolání
vždyť stačí
to nic
ona
Zavřela dveře noční tramvaje
políbila věčnost
neony přizvali ji blíž
snad k domovu,
déštivé pocity
Kapky
stínem nasáté
ocelově snad vlídné
louže voda halí
o páté
Čaj o paté
poblíž Kampy
S iluzí a trochou vody
A kde jsou tvé břehy
pocity (o ženách)
Modlí se panna
nezkrotně i postí
zavírá oči
modlí se slečna
nemocniční pocity
chodbou ticha postavy vbílém o holi
vlasu prosti vmyšlenkách minulosti
bez milosti
v děsu chorobném
tobě
Kroky polem plných ryšavých trsů
Procházeli kolem stád asmáli se
Ne do dalšího rána nejsem sám
Mám tvoje pohledy do touhy