Písmák Léto je dávno za náma
Slunce nechalo dozrát klasy,
Dalo barvu nejednomu plodu.
Rozpletlo zcopu mé vlasy,
Ohřálo vrybníce vodu.
Dvě strany mince
Život je sen,
opar letního rána.
Noc mění se vden,
či zholubice je vrána.
Les
Jsem jako tulák jdoucí lesem,
po čase znuděn věčnou zelení,
stále se opakující scenérií,
nikdy nekončícím bojem.
Nádraží
Nechal jsi mě stát
na zasněženém nádraží.
Tehdy kola vlaků přestala se otáčet,
neb není vášně, jež by rozpustila závěje.
Sbohem
Roztříštila jsem další vázu -
upadla mi na knížky.
Tiše pozoruji tu zkázu,
jak snadno jsme se rozešli.
Pro něj...
Já byla laňka,
co utíkala před láskou.
Na bezchybném črtu je kaňka,
to Tvou zásluhou.
Jarní let
Ač by se mohlo zdát,
že mám vše, co mohu si přát,
je to jen falešná iluze.
Je to klam, co dává naději.
Křivé zrcadlo
Kde mám hlavu a kde srdce.
Vše se roztříštilo jako křivé zrcadlo -
milion střepů rozuteklých do větru.
Já chodící stín, žijící ze zbytků snů a nadějí,
Jen létat...
Každý den nese naději,
že zítra přijdeš…
že se Tvé oči na mé usmějí,
že mou lásku přijmeš.
Rozcestí
Co mohl jsi jen, tos mi dal,
co ne vzala jsem si stejně.
Dnes je čas, abys mi zamával
a setřásl ze sebe to odporné břímě.
Básníkovi...
Utápím se v Tvých slovech,
každou slabiku chutnám jak vzácné víno.
Ztrácím se v hlasu Tvého tónech.
Nic z dneška nebude zapomněno.
Klavír a slzy
Divoce tančí Tvé prsty na bíločerném parketu.
Stéká, stéká něžný potůček z tváře,
jedna, druhá, třetí slza.
v nich záblesk Tvých očí.
Tichá přání
Když den mění se vnoc,
uchop mé ruce
a jen tiše po boku mi stůj.
Zachraň mé srdce,
Když jsem sám (klaun č.3)
Před zrcadlem třepe se rolnička
na klobouku mém.
Zšapitó doznívá poslední písnička,
zas hledám, kdo vlastně jsem…
Podzimní lyrika
Ze stromů sněží
pláty zežloutlého listí,
já jako babočka nimi
jen tiše prolétám
Sám (klaun č.2)
Jsem tady, já, Váš klaun,
otrok sezónní pouťové slávy.
Ač stále mezi lidmi, cítím se sám,
já dítě kočovných duší, co maringotku staví,
Klaun
On zmalovaný knepoznání,
Překrývá vlastní smutek, žal.
Falešný úsměv na tváři mu zvoní,
by aspoň tebe upřímně rozesmál,
Zahřej mne podzime...
Zahřej mne podzime žlutými odlesky listí,
umírajícími pláty zlata
Zahřej a dopřej mi ještě kousek štěstí,
nezavírej slunci nebeská vrata…
úděl přátelství
Vyjdi můj příteli po cestě
z ostrého kamení a bolesti.
Nelekej se prudkého deště,
nebuď překvapen zneštěstí.
Hvězdy
Na nebi se sráží kapky vody,
rozkvétá černý mrak.
Zočí padají zářivé hvězdy,
nezazáří, už je to tak.
Zamilovaný anděl
Kslunci stoupá tělo sperutí
plující vhejnu holubic.
Láska dala letu života vdechnutí,
odkryl se půvabný bytí líc.
Tanečník
„Smím prosit“ život se ptal,
na odpověď nečekal.
Uchopil ruku alabastrovou,
na parket táhne ji za sebou.
Mé slzy líbají zem...
Já jsem teď tady ty tam.
Vodlesku bláta zračí se stín,
půjde jen řekni si kam…
Ne, nechci znát samoty splín.
Letní lyrika
Našla jsem vzpomínku vdlani-
závan vlaštovek perutí.
Kouzlo jasu ke snění mámí
slabé vánku zhoupnutí.
Recept na přátelství
Jak připravit sváteční oběd či výborný dezert zvládá více či méně každá hospodyňka, ale jak si vytvořit kolem sebe příjemné prostředí sestávající se zpevných pilířů, o které se můžeme vždy opřít, a to zpřátel, už ví a ovládá málokdo. Jak tedy postupovat při vytváření něčeho tak křehkého a důležitého, jako je přátelství.
Stejně jako dům ani žádný lidský vztah nemůže vydržet bez pevných základů, které je bezpochyby potřeba postavit na důvěře. Postupně tak svěřujeme člověku svá trápení, čímž testujeme jeho spolehlivost, názor na věc a umění citlivě ji sdělit.