Je fakt, že třeba "muzeální kousek" se používá obecně pro něco starého. Takže ani nevím, proč mě to tak zaujalo. Možná ve spojení s výrazem "ve skutečnosti". :)

Procházka podzemím mi přišla taková suchá a moc mě nezaujala, dál pak už lepší. Jak někdo říká "ve skutečnosti to je takové podzemní muzeum" - chodí si to tam někdo prohlížet?

K té spisovnosti, jak píše Alissa - mně vyloženě nevadí, ale chce to určitou konzistenci. Buď se budou vyjadřovat spisovně (psané dialogy jsou vždycky nějakým způsobem upravené, ne holý přepis přímé řeči, takže se to klidně dá přijmout), ale pak to chce dát pozor na hovorové a slangové výrazy, nebo je nechat mluvit hovorově a naopak nešroubovat. Doporučuju najít vhodnou míru a té se pak držet. A ta míra může být klidně pro každou postavu trochu jiná, jako to součást charakteru.

K výše zmíněným překlepům a gramatice jsem ulovila ještě pár dalších, kopíruju jenom příslušné úryvky, správnou podobu si asi odvodíš sám. :)

"že si nás nevšimnout""Vybrali si stěnu po své levici a postupovaly""to byly ti černí pavouci""Byly všude kolem""snaží se jí setřást""takže ji chvilku trvalo""Chodidla měla zaražené""Všechno jí bolelo""Nohy jí bolely""ochromili a zavinuly""Trošku vody by mohl zmírnit pád." -> Troška vody by mohla zmírnit pád.

Díky, už jsem ani nečekala žádnou reakci na tyhle vykopávky. :)

Já jsem tu souslednost scén nakonec pochopila, ale až na druhé přečtení. Hlásila jsem to hlavně proto, abys věděl, že tak, jak je to napsané, to může být matoucí, a mohl se na to zaměřit při případných budoucích úpravách. Sice píšeš, že nemáš rád jednoduché dějové linie, ale ten příběh je jinak vcelku přímočaře pohádkový a větší formální pastičky bych v něm nečekala. (Netvrdím, že má čtenář nutně dostat všechno po lžičkách, ale chce to vhodně vyvážit. Snad si rozumíme.)

Stejně tak ostatní moje "dotazy" nemusíš zodpovídat v diskusi, spíš naznačuju, co bych ráda viděla v povídce.

Na další díly jsem zvědavá, snad si vzpomenu sem zase nahlídnout. :)

Úvod mě docela zmátl, na moment to vypadalo, že se něco nepovedlo. V jednu chvíli Lenka váhá, jestli odejít od Vandy a ostatních zpátky na Zemi, a najednou odešla někam jinam s kabátem od Věštce. Možná je to i tím přítomným/budoucím časem na konci předchozí pasáže, z něhož úplně nevyplývá, jestli se to už stalo, takže člověk nečeká najednou takový časový skok, zvlášť když se pokračuje zase portálem.

Jak moc jsou ti tři zběhlí v problematice? Jak dlouho jsou do toho namočení? Aneta vypadá, že má o trpasličích záležitostech docela přehled, což je na šestnáctiletou holku slušné i v případě, že je potkává odmalička, na druhou stranu na radě působí spíš jako sloni v porcelánu. Chápu, že se v první chvíli můžou chovat spíš jako mládež, ale v okamžiku, kdy je rada odmítá a je jasné, že jde o hodně, bych čekala spíš, že se vzpamatují a budou se snažit chovat korektně.

Ta trpasličí rada už byla nachystaná? Nevypadalo to, že by uběhlo moc času, aby se stihly svolat. (Kdyby tam byla prodleva, určitě by ostatní měli čas Lenku aspoň trošku poučit o situaci, protokolu a tak.)

Díky za druhou část, taky přihodím něco ze svých dojmů. K vaší diskusi o nárukávkách a návlecích bych přidala, že ze svého pohledu (četla jsem opravenou verzi) bych zase naopak spíš dala přednost původnímu výrazu. U návleků si představím spíš ty na nohy a obecně mi víc připomínají nějaký obal než část oblečení. Slovo nárukávky sice taky neznám, ale příbuznost s rukávy je v nich slyšet. No, a teď babo raď. :) Možná by bylo lepší místo pojmenování blíž popsat, jak to vypadá, protože současná mládež by to asi taky nebyla schopná snadno pojmenovat.

Souhlasím, že v literárním textu je vhodnější psát čísla slovně než číslovkou. Dál ještě mi nesedla slova jako "z plezíru", "flek" - většina vyprávění je v poměrně formálním, knižním jazyku, a tyhle hovorové výrazy z něj dost vyčnívají.

Temný Lord je doufám nějaká nadsázka, protože klišovitější jméno (a ono koneckonců celé chování) záporáka mě momentálně nenapadá.  Doufám, že nás ještě nějak překvapí. :) Je nějaký důvod, aby měl pán temnoty svítící žezlo?

Překlepů bylo opět moc, ale "otevřela ústav v němém úžasu" mě i pobavilo. :)

Ahoj, na dalších řádcích budou připomínky, takže předem avizuju, že jsem to dočetla a pustím se i do dalších dílů, takže to nemůže být zase tak špatné. :) Příběhy o průchodu do jiného světa jsem dřív chtěla psát pořád a nějak na to nikdy nedošlo, takže mi to téma je sympatické, i když už tu bylo dostkrát, jsem zvědavá, co se vyklube z tohohle.

Alissa má pravdu, formálních chyb je tam ještě hodně, ty vypisovat by bylo na dlouho. Tady jsou další věci, co mě při čtení napadly:

• písnička se jmenuje "Wish I Had an Angel"
• Anetin zpěv: anglické přepisy mi připadají nadbytečné; kdo umí anglicky, ten si to z toho kdyžtak vyluští, kdo neumí, tomu to k ničemu nebude. Nebo je ta citace k něčemu dál potřeba? A Anetě by někdo mohl říct, že moonlit se čte muu'lit a ne muu'lajt.
• Nesedí mi střídání přítomného a minulého času. Přijde mi lepší se držet buď jednoho nebo druhého, přechody (zvlášť zpátky z přítomného na minulý) mě většinou zarazí. Ale to je možná jenom osobní preference.
• "...ozvala se Lenka svým váhavým mezzosopránem. Díky tomu v očích druhých vypadala jako klidné a slušné děvče, jen občas trochu nejisté." - Ta druhá věta mi přijde zbytečně vysvětlující. Podobné věci by měl čtenář pochytit sám z děje. Pokud by to byla součást úvodního představení, nevadilo by mi to tolik, ale dovysvětlování aktuálního dění mi přijde jako podceňování čtenáře.
• "Chodila plavat do Podolí" - To zní divně, když se zrovna přistěhovala. Možná "začala chodit" nebo "několikrát si šla zaplavat".