Písmák Poslední z narcisů
žádná bolest
není tak bolestivá
tak jako najednou prázdno
jako když naposled blesk
brečím
nad rozlitým
nad tím, co nadrobené
matnou stopou
zpátky vedoucí nezastavit se tím
V odraze obraz
chodníkem zchalcedonu
svítíš mi lucernou
a necháváš jít vpředu
hlídáš mě za zády
Lék šamanů
Zahojím se, lehce,
v duši je uklizeno, hladko.
Jen tobě
přiložím dlaně na spánky,
Každý den
Večer co večer
odpovídáš
na mé nevyřčené otázky.
Ráno co ráno trochu zaspíš
chalcedonová
Teprve vyjíždí tramvaje od rána
k noci.
Žilky chrámů se dotýkají větví,
mrakům nablízku.
Kam jít?
Mléčné dráze se vůbec nepodobá život vratký, tenký narozdíl od našich břich (s pocitem jistoty) Zkoušííme to znova. Kam jít a neodejít. Neztratit punc vážnosti zbavit se pout starostí a dluhů. Posílat vzkazy.
Začarovaná
Začarování, vím, to pouze psát
že nestačí
ani tebe znát
Že jako mořská ryba
Zapomnění se v zimě kulatého měsíce
pole posetá lehounkou zimouvzdalují se tiše pohledůmletmýmza zády ti déšť zvolna dopadána ještě kousekmrazivého sněníto chvěníz nečekaných změna my pod nebemne pod sluncemco schovává svou hlavudo klínamrakůže ze studu prýrozmlouvá s měsícemv nocích bezedných.