Písmák Lapená
Kdo ptá se mě: Proč nejásáš a nelítáš k slunci.
Snad slepý, co nevidí,
že jako moucha uvízla jsem,
v lepkavé síti z pavučiny.
Otázky
Kdo rozházel písmenka z krasných slov.
Jak z něžných doteků rodí se ostré lokty.
Proč z rozbitých váz sbíráme jen ty hezké střepy.
Kdy oblékne si láska nenávist.
Byl jsi bič
Byl jsi bič,
A jsem tomu ráda,
Že už je to pryč,
Ještě léčím si záda,
Noční labuť
Usni dřív, než noční labuť
začne svoji píseň pět.
Tichem tónu omámí tě,
spánek tvůj chce ukrájet.
Jsem žena, co vyje s vlky
Jsem žena, co vyje svlky.
A přesto kněžnosti ji chybí jenom krok.
Jsem žena, co vyje svlky…
A přesto meč ji krášlí její bok…
List
Vítr hnal po cestě uschlý a zteřelý list. ,
a z jeho okrajů
. dalo se číst,
že už má za sebou ne jednu z cest.
Šeptám
Šeptám ti potichu,
něžnounce do ucha,
źe jsi ten super chlap,
co hlavu pomotá.
Loď
Do plachet opřel se vítr
a určil lodi mé směr.
Přec nikdo neptal se, zda-li chci plout.
Svou sílu, odvahu. ber si kde ber.