Písmák Akuse hudby
dráždí mě vkuse akuse
zaklepe plechem a otevřu se
chvíli tu nejsem, chvíli jsem
dovnitř a ven a příště zvu tě
Z práce domů
navzdor mrazu napůl spící
vyhlížím kovové červy
jen vítr však po silnici
češe moje ztuhlé nervy
4 - 6 litrů
stejně u mě jednou chcípneš.
až tě budu podřezávat
tupým nožem - zkus se hádat
kolik krve platí za lež.
Stačí málo
zas objímám se s půllitrem
hořce, vlhce mi líbá ústa
chci zapomenout čím že jsem:
jen další nic, jen jedna ze sta
Už ne
rozřezej mě, živote
ať se moje kusy válí
někde vtrávě za plotem
neboť tohle neustálý
Momentální
Nemůžu spát a trpím, když jsem vzhůru
mám v břiše žiletky a ostnů plný drát
chci nahlas křičet, chci bolestí řvát
chci nadávat a mrdat na cenzuru.
Alchymistická
Naivita mě neopouští ani ve snu -
pomalu se ke mně plíží…
Prostupuje mnou jako mlha, jako kouř.
Aby se časem stala nesnesitelnou.
Taky
Jak jsi odcházel přes sídliště,
ladily tvoje kroky shudbou vmojí hlavě
a tma postupně přikrývala veškerou špínu.
Někde něco šeptalo a ševelilo a znělo to, jako by mě pomlouvaly stromy.
Upřímná
Zpod zavřených víček chytám cáry hudby, tklivý smích,
hebká tma mě laská po rtech, po bocích a po dlaních,
probouzím se nahá ve snu, mraky očí po těle,
sobota šla pátku na hrob a přichází neděle.
Pouťová
Zápasím s leností, zápasím s sebou samou
a na konci té bitvy prázdno je.
Že z prachu moje kosti nepovstanou,
že nedokážu zemřít vestoje
Sen
Tmou lítaj slova, poloprázdný fráze,
žíznivá vpoušti toužím po oáze,
po svojí Múze - neboť co je víc.
Když se mnou po večerech zírá na měsíc…
Představení
Chystala jsem se tě zabít.
Připravila jsem si nůž
sčernou čepelí.
Dotkl by se tě
Magnetická rezonance
v útrobách temna
do rytmu nepřesností
sváže mě hlukem
Lenost
Moc líná na umění
- skýčem nebo bez -
utápím se vČistém Ránu
takhle navečer…
Návštěva
Navštívil mě podzim –
schutí cigaret,
zmrzlými prsty
a vzpomínkami na kdysi.
Vodní
Stanu se řekou
a utopím tě ve fyzičnu.
Svazuji tě svými proudy - iluzemi o vlastnictví -
ale kdo je tady vlastník. Čí jsou iluze.
Tušová
Přeškrtám
točící se spirály mých očí.
Cestičky od tuše
nechám zasněžené - komu by se chtělo
"Modlitba"
Spal mé tělo, sežehni mou duši
- mezi plamenem a citem rozdíl není -
toužíš-li mě zabít, počkej do setmění
a smaž znebe hvězdy - třeba něco tuší…
Čtvrtek
Zajalo mě
čtvrteční chtění
intimní důvěřivost kpůvodci všech bolestí
a tužeb.
Cosi
Jsi jako všichni
a snažíš se mě analyzovat.
Zabalit do cárů logiky a "pravdy"
do koster výmluv a definic.
136
Mohlo by začít pršet.
Mohly by kapky začít vyťukávat
rytmus touhy lidí
zůstat jednou v suchu.
Vrána
Na vraních křídlech temnou nocí
se sladkostí zvrácenosti,
bez všech přebytečných ctností
uslyším Tě po pár krocích.
Ráno
Odcházela jsem chladným ránem
od zdroje mé (ne)utajované rozkoše,
únava padala na mé oči
a Praha se pomalu nořila ven zmlhy.
Straky
Utop se v mých očích
a strhej ze mě cáry svědomí.
Nechávám za sebou spálenou zemi,
kusy těl těch,
Kino
Večer jedu domů z kina
není teplo, není zima
Potter mě má ve spárech:
"Počkej, holka, kam ten spěch. "
Poslední
Škubu se vzáchvatech perverze -
je to tvůj křik, co chci slyšet…
Dej se mi…
Slib mi svým jazykem příchuť krve -
Střepy
Hledám střepy zrcadel -
těch, které odráží mou duši.
Jeden z nich je v každém z Vás.
A tak Vás musím zabít
Dračí
Nad sklenkou vína
znásilňuji sebe samu.
Venku sněží čas -
Co vločka
Zima
Proplétám se zimou venku,
hledám slova ve větvích
a já vím, že za chvilenku
začne padat znebe sníh.
Večer
Přišel za mnou smutek samoty
provázený rytmem mých kroků.
Šel zněho chlad
a moje ruce už nepatřily kmému tělu.
Sama se sebou
Sama se sebou
V rytmu své písně
Budu dál lhát
(schovaná za maskou věčné oddanosti)
Beznaděj
Zabij mě -
Pomalu,
stichostí mlhy.
Vzdám se Ti, jenom mi
Posedlá
Posedlá bolestí
Proudící ze Tvých ran
Líbala jsem Tě
Zevnitř