Cha!*

A jaké reakce budou mezi Vietnamci? Koupí si i oni Radovanovu sbírku, aby ji mohli s přirážkou prodávat i o víkendech do desáté hodiny večerní?

Jó, to bejvaly časy, když jsem ještě věřil v žánrový komunity na internetu... Haha. To je fakt jenom rok? Mě to přijde tak dva tři.

krátké a úderné. na relevantní téma. řemeslo, vypointování.

*

I vy defétisti. Umění, a obzvláště poesie, je tvrdej byznys. Kdo chce výsledky, musí makat jak zvíře.

To ví i Britney.

"You want a hot body?You want a Bugatti?You want a Maserati?You better work bitchYou want a Lamborghini? Sippin martinis?Look hot in a bikini? You better work bitchYou wanna live fancy? Live in a big mansion?Party in France?You better work bitchYou better work bitchYou better work bitchYou better work bitch"

Je to škoda, že to není sobota. Jestli se nám podaří udělat z toho pravidelný večer, o což usilujeme, tak budeme třeba prosit o sobotu, aby mohli přijít i přespolní a těžce pracující.

žádné sraní, zcela upřímně a přesto hravě.

hodně rozpadající se do fragmentů, básnící skrze možnosti české větné stavby, posouvající předložky a pády spojované s jednotlivými slovesy ("do chladu se topím ve svém pokoji", "má barvu od kosti", "mám ruce ohořelé z touhy") - je to striktní báseň, mnohem formálnější, než jak je u tebe zvykem. 

Zanechává to ve mě takový neuzavřený pocit, přesně takového geparda uprostřed skoku... Earl Grey (který je zároveň součástí zvukomalebnostního vtipu!), který "nezájem jenom předstírá", prohlubuje tu nejistotu, až někam k hororovým fantasmagoriím a bludům jako v Klímovi.

Líbí se mi to, jsi v dobré formě.

Konec dobrý, všechno dobré :-P

díky, Lalulá :-)

Jediná autorka, která neuměla psát kritiky, aniž by zároveň psala básně. Myslím na ní se smrtí i bez

Ale StvNe, poslové se nezabíjejí, ani když přinášejí špatné zprávy.

fprazé, voé

Jestli se můžu zeptat, jak upravuje situaci nový občanský zákoník?

Nějak už jsem se toho Hoppera přejedl, už až příliš moc dobře tuším, co jím myslíš. Chybí mi zde určitá lehkost, prořezání jabloně by přineslo víc plodů... tak na okraj.

"Ještě dnes musí Hrad padnout pod světlem japonských blesků." Z toho jsem opravdu nemohl.

Mimořádně dobrá várka.

Marnotratný fetišismus, to je tvá poetika, milá Lalulá. Všimni si, kolik ze svých obrazů realizuješ coby rekvizity - kobliha, motýl, květina ve vlasech, řízek, kafe, jahody na tričku... když si odmyslím všechny věci, za které se postava básnířky... jakoby schovávala? - zjistím, že je tam velká křehkost a nejistota, marnost. Proto ty verše tak dobře reflektují naší dobu, která právě se snaží nahradit prázdnotu předmětem (většinou koupeným).

Vydej to.

Klasa. Kvalitu nesnižuješ!

Lepší než kdy jindy. Silně lyrizuješ, ale přesto tam stále držíš ten marnotratný fetišismus.

Byl, křehkost a velká zmatenost. Ale spíš mě bavila prostě jen ta řemeslnost... :-)

Dobrá lyrika. *

ten grohl je správnej

dobré, poslední má největší vzmach

Ale jo, pamatuju se. Neřeknu ti už nic ke změnám (leda bys do komentářů nahrál původní verzi), ale jestli ta kritika k něčemu byla, tak bezva...

Protože mluvíme o nově vytvářeném umění.

Vtipná reflexe internetový literatury :-).

Nevíte někdo, jak se vystupuje z redakce?

Ty mi, můj milý, necháváš na ztrapnění prostoru asi jako Helena Růžičková v panelákovém výtahu. O nějakém morálním postoji, ironii nebo schopnosti hledání společného názoru se ti akorát tak může zdát.

Diskutovat s tebou na internetu je ztráta času. Na živo se umíš chovat v pohodě, do očí by ses mi ty věci styděl říct, to je to nejsmutnější. A i to je jeden z důvodů, proč mi facan do tvé tváře nepřijde jako žádná extra výzva :-D.

Ale nechme to zatím takhle: Budu ti sem chodit, protože si myslím, že alespoň čtenáři potřebují nějaký kritický názor, když tobě k ničemu není. Ale na tvoje odpovědi už reagovat nebudu, leda příležitostnou tečkou, pokud zas budeš mít potřebu být arogantní.

Egile, tvoje přetrvávající arogance a neustálé trapné snahy mě ponížit, vyhrožovat mi a dělat ze mě debila mě už pěkně serou. Když přijde na lámání chleba, nejsi o nic lepší než všichni ti nactiutrhači a trollové, kterými se tady necháváš vyprudit.

Chovej se slušně, nebo to budeš ty, kdo bude profackován.

perfektní práce s bytem. běr

chochochó, hynajsi. jenom od ledna jsem napsal tolik kritik, co ty za čtyři roky stížností.

Slušné obrazivo.

*

á dva tři, á dva tři...

http://www.youtube.com/watch?v=FjP81zL_RXA

Asi takovýto valčík mi to připomíná.

<iframe width="420" height="315" src="//www.youtube.com/embed/FjP81zL_RXA" frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

Ty už budeš psát jenom tanečním krokem, koukám... toho se drž.

Nebyla by to nuda, kdybychom věděli, co naše čtenáře bude bavit a co ne?

meeting brzo. někdy tak po 5. září bych to viděl.

Ale tohle je DOPRDELE ono, kámo...

to není tma

(kdo chce popřemýšlet o zařazení básně, nechť si počte v autorových starších a hledá srovnání)

děkuju, o to mi šlo:-)

... nepadlo to tedy, zdá se, na tak neúrodnou půdu.

to, že ty píšťaly jsou možné, mi přijde jako příliš jednoduše odbyté, ale jinak: proč ne*

vk: díky, dobrá připomínka!

Odvoláváš se na současné myšlení. Jenomže moje myšlení (ač čerpá i ze starších zdrojů) je stejně současné jako tvoje. To, že je něco nové, ještě neznamená, že to má monopol na současnost, nebo snad na pravdu.

Sám uznáváš, že je tvá báseň terminologicky na úrovni popularizačního článku. Pak jsi tedy měl napsat popularizační článek, nebo esej, a ne báseň. Když čtu popularizační článek, tak můj způsob vnímání, rytmus a rychlost čtení, to je vše zcela jiné než když čtu báseň. Poesie už se dávno vysvobodila z pout žurnalistiky, přírodovědy, historiografie, filosofie... aby mohla poskytnout zprávu o lidském prožívání jako takovém, osvobozeném od všech specializovaných jazyků, které nás zaplétají do úkolování všední skutečnosti. Stejně jako jsou mi protivné angažované agitky, je mi protivný i "popularizační článek ve verších".

Shodneme se samozřejmě na tom, že nám osud planety není lhostejný a že pociťujeme zodpovědnost člověka za známý svět, který při našem průmyslu a sedmi miliardách není do budoucna samozřejmý. Otázka je, jestli je k takovému apelu zapotřebí geologické terminologie přítomné v básních. Jestli by ta terminologie nestačila v popularizačních článcích. V básních má vedlejší účinky - že krom apelu na záchranu planety se apeluje i na autoritu vědy, která si vymyslela termín Antropocén. Já proti tomuto termínu nic nemám, ba naopak si myslím, že je velmi trefný, ale je to termín vytvořený určitým diskursem. Bojím se agitace pro jakýkoliv diskurs, včetně toho vlastního, protože poesie není (a ani by neměla být) čtena kriticky vzhledem ke svým pojmům.

Víš, tobě to možná nepřijde, protože jsi osvícenský přírodovědec a tvoje věda je tu nějakých 250 let. Má filosofie je tu desetkrát déle, a za tu dobu zažila velké množství takypopularizátorů. Křesťané popularizovali pro Normany platonismus a skončilo to křížovými výpravami. Hus popularizoval Viklefa a skončilo to pleněním českých zemí tábority a sirotky. Francozští osvícenci popularizovali anglický barokní liberalismus a skončilo to jakobínským terorem. Marx popularizoval národohospodářství a ani ti nemusím připomínat, jak to dopadlo.

Marxe (ani předešlé) nelze samozřejmě redukovat na tyto výslednice, ale neuvádím ho jen tak z plezíru - chci se totiž odvolat na Stanislava Komárka, který v roce 1992 napsal článek do 4. čísla časopisu Scientia&Philosophia (sic!), kde varuje před možným propadem ekologie jakožto vědy do ideologické podoby, stejně jako se stalo s národohospodářstvím v případě marxismu.

Jestli už popularizaci, tak přísnou. Řekněme, že esej či článek je ještě dostatečně střízlivým médiem, aby udržela svého čitatele v kritické náladě. U jiných formátů, jako je třeba báseň, hrozí, že svého původce učiní užitečným idiotem a z hloupého čtenáře nařvaný dav, kterému je všechno až příliš jasné.

Že mi nadáváš do školáků, pyšníš se dodatečně svou arogancí, nebo že bys mě prostě vypráskal, nebudu komentovat. Neboj.

trochu bych proškrtal ty kolegy dovolenkáře, nemusí být vykreslováni do takového detailu, protože to každý zná, a kdo nezná, tomu stejně není pomoci.

např. "babizna položí na písek mokré lehátko / a mluví / jakoby se vůbec nic nestalo" - no překvapí to, s tím jak je popisována předem?

a kdy mi napíšeš ty konkrétní věci k mojí nejnovější, jak jsi slíbila?:-)

ta ruka podávaná trpaslíkovi! to je velmi živý obraz.

ten stud za hrubost... bože

pointa taky skvělá, není tam klišé, vztah k dětem je popsán jako vřelý, ale ne bez skepse a vědomí oddělenosti, jiného světa

je tam svědomí vůči hranici mezi světy

snad jedinou výtku: verš "stejně jako ten co ho porodila" je strašně krkolomný, nechápal jsem nejdřív, co je tím myšleno

a obecně: nebylo by možné pár věcí nerozepisovat, ale scuknout do nějakých zkratek, říct jen tolik málo, aby se čtenář dovtípil? ty opravdu silné verše by pak dostaly mnohem víc prostoru

petr.ix: karamazovi jsou delší

Lalulá: Díky!

Který přebytečný kudrlinky? To začíná být zajímavé.

Jinak báseň byla z jedné vody na čisto, ale pak jsem ji tři měsíce ladil, především škrtal.

Jo a mimochodem, to přijdu takhle jednou do kavárny a hrábnu po časácích, otevřu Tvar a co tam nevidím... :-) Hezky. Jak se na to otištění díváš?

Máš pravdu. Začni teď hned. Není čas ztrácet čas! Ještě můžeme písmák zachránit.

Ne, žerty stranou. Když seženeš padesát lidí, kteří budou chtít mou demisi, tak odstoupím (mulťáci a totální noobové se nepočítají).

Aha, takže to není zas tak žhavý? :-D

Trolle, začni. Není čas ztrácet čas! Ještě můžeme písmák zachránit!

Děkuju všem, obzvlášť Antonckovi, za pozorné čtení! :-)

Obecně s tímto textem souhlasím. Já odchod z redakce zvažuju, a nejsem sám. Všichni už toho mají plné zuby. Aby vůbec mělo smysl nějakou redakci dělat, musela by její činnost dávat mnohem větší smysl, musela by být více promyšlená a organizovaná. To by ale nemohla neustále narážet na to, že se naprosto nemůže spoléhat na majitele a programátora serveru, neřku-li se podle něj orientovat.

Vykašleme se na ty pseudodemokratické kydy, tohle není otázka plebiscitu, ale otázka na Dera, který jediný má pravomoci a právo tyhle věci změnit. Především z toho důvodu, že mu to tu patří. Jenže ten už několik měsíců nekomunikuje ani s redakcemi (proč myslíš, že jsou všichni red. tak unylí, nebo odešli?).

Dero, proč jde písmák do kopru? Nemělo by větší smysl prodat ho někomu, kdo na to má čas?

Jenomže důvod, proč jsem se s těmi slovy setkal poprvé, není ten, že bych ještě příliš málo prozkoumal svůj přirozený svět, v rámci něhož je tak krásné objevovat nové... Zde se jedná o jazyk vědecký. Věda staví na své specializaci, vytváří si termíny pro svou vlastní složitou potřebu, a laikům předkládá výsledky. A chce rozpitvat svět bez ohledu na to, jestli je pitvané součástí lidského života. Stačí jí pouhá evidence. Ty hyáty apod. nepotřebuje člověk, ale potřebuje je věda. Je pravda, že člověk vědu taktéž potřebuje, ale ne její nuanční slovníky.

Morgensternův ludismus, který dále zmiňuješ, je také trochu jiný případ: protože narozdíl od slova lalulá mají hyáty význam, a to dokonce velmi přesný. Redukovat to slovo na jeho zvukomalebnost jenom proto, že mu nerozumím, mi přijde jako klouzat po povrchu, nebo snad (jestli autor i čtenář počítají s tím, že jeden zná význam a druhý ne) jako znevažování znaku jako takového. Já vím, že ta báseň je v jistém smyslu pochopitelná i bez znalosti oněch slov. Pokud to ale bereš z téhle strany, tak se nabízí otázka, jestli tam ta slova vůbec musí být. Nebo jestli by nebylo lepší místo nich nasázet čirou zvukomalbu.

Není mi úplně jasné, co myslíš tím "rozostřeným vnímáním básně", tím, že "báseň není o slovech". Jako, bóže. Samozřejmě že by báseň neměla být o slovech, ale obávám se, že se zde při troše přísnosti nedostanu nikam dál než ke slovům. Já nemám problém s tím, že nevím, co to jsou hyáty, ale mám problém s tím, že egil to ví a

buď se odmítl se vyjádřit srozumitelněji

nebo si neváží slov, která používá.

Což je obojí mlžení. A mlžení není vytváření melancholické, zamlžené atmosféry, ale mlžení a nic víc.

Markéta: Ale já přece nemluvím o hlubší znalosti onoho vědeckého jazyka. Já mluvím o tom, že u některých ani netuším, co vlastně znamenají, popř. se s nimi dokonce setkávám poprvé. Ano, kloužu po povrchu, ale čí je to vina?

Ještě něco jiného by bylo, kdyby byl použitý slovník všestranně obohacován z nejrůznějších vědeckých disciplín a termínů, ale tohle skutečně zavání fachidiotismem, neschopností vymanit se z jazyka, který byl scholasticky nalit do hlavy pro interní potřeby vědeckého výzkumu.

Někomu možná přijde tento přístup příliš nesmlouvavý. Ale já se přesto domnívám, že tudy cesta nikdy nepovede a že to je prostě školácká chyba, které je třeba se věnovat především.

Johny Joint je podobný mě, ale já jemu ne.

Ta báseň bude asi mnohem autentičtější, než jsem si myslel

Nuž, obávám se, že ten verdikt naostřených dlát budu muset vyřknout už já. Tahle poesie je zcela neinvenční. Svým laděním je někde tak kolem roku 1840, ale spíš ještě její pozdní odvar kolem konce století. Všechny tyhle řemeslné obrazy ve světě bez řemesel působí strašně nevěrohodně, romantické vidění přírody, dávno přijaté a opuštěné společností... ne.

Stejně jako nemá cenu vyrábět zbraně na technologické úrovni devatenáctého století, nemá cenu ani psát básně s veselou ignorancí vůči tomu, k čemu básnické vidění dospělo za posledních 150 let.

LURK MOAR, řekl by internetový klasik anonym.

neee, nuda

Souhlasím s Jinovatou.

Kdysi dávno jsem tě s nadšením četl. Pak jsem kritizoval určitý tvůj odklon od věcí, které mi připadaly dobré. Má kritika nepadala na úrodnou půdu, tak jsem odešel. Píšeš, že bys rád můj názor, ale jsem silně na pochybách, jestli ti k něčemu bude, protože jsem se snažil vyslovit už jednou, a neúspěšně. Dnes bych se pouze opakoval. Ale zkusme to, dobrá. Jenom trochu zvýšíme laťku syrovosti. Říká se, že se má kritizovat dílo, a ne autor. Jenomže co s tím, když je dílo zbabělé a za autora se schovává?

-

Cítím, že tvoje psaní se tak nějak upnulo k tomu, jak mluví o tvorbě slavní rozvraceči forem (např. Bukowski) - že se autor nemá v životě jakkoliv snažit, vůči čemukoliv se vymezovat, cokoliv budovat. Protože prý nejde rozlišit mezi ideálem a chimérou (stará Nietzscheho poučka), tak je nutné rezignovat na veškeré osvojování si ideálů, protože jsou to stejně s největší pravděpodobností právě chiméry, které brzdí autora od pravdy a tudíž od stvoření dobrého díla. Cílem k dobrému dílu je: úplně všemu podlehnout a pak už se nesnažit vůbec o nic.

Jenomže to funguje jenom u geniálních lidí, jen u velmi, velmi malého procenta géniů, a to kdo ví jestli. Dovol mi sdělit ti novinu: Ty génius nejsi. Snažíš se stavět svou poetiku na tom, jak ty konkrétně podléháš, jenomže, nalejme si čistého vína, jsi příliš nudná existence, abys mohl svoje psaní stavět na podléhání svým pudům. To, čemu ty podléháš, je prostě nudné sledovat, a nic dalšího tam nepřidáš.

Já neříkám, že já jsem něco lepšího, já jsem tady nejusedlejší zápecnickej buržoust ze všech, ale nesnažím se do té role nacpat, kdežto ty ano. A neustojíš to. Hraješ to všechno nebo nic, a výsledek je: nic.

To nejlepší, co bys mohl se svou tvorbou udělat, je všechno zahodit a začít nějak zcela jinak. Především začít stavět kvalitu svého psaní na svých schopnostech psát (o kterých nemám pochyby), a ne na svých schopnostech na nic si nehrát.

Jo, o tom už mi říkala Lalulá... jsem tam i zaregistrovanej jako MxHt... ale ten grafickej design je příšernej... oproti tomu zlatej písmák se shnilou březovou větví v záhlaví :-)

Ten totem je reakce na to intro k tý básni... totem.cz býval svého času, než veškerá poesie na internetu zbanálněla a chcípla, největší konkurent písmáka (pokud vím).

Mrtvého trolla nenakrmíš, čekni si jeho smázlej profil :-)

Ale díky za návštěvu, Zboro... pokud teda ten kokot nerozposlal všem avíza...?

I přes veškerou magičnost a (až gymnasiální) naivní svědomitost ve výkladu světa... má báseň motiv zcela konkrétní a blízký, ze kterého lze uchopit... a ten vlastně nakonec s tím gymnasiántvím i totálně ladí... je to ples.

To je ten kontext ze světa nás všech, do kterého se abstraktní i fantaskní motivy dále obsažené mohou promítat - a ukázat, že mají pádný důvod být v této konkrétní náladě propojovány, estetický důvod.

Linie, která se line mnoha místy básně, je střet ostrého a kulatého (paty-podpatky, nehty-sklenice, a koneckonců i skořápka sama, u které nevíme, jestli slouží dívčím nožkám za chodník obrácena svými řezajícími okraji, nebo hladkou klenbou).

Vedle toho je druhý motiv: jáma. Je škoda, že je rozpracován naivně, tzn. jinak než motiv ostrého a kulatého, že je nutno sahat k fantasy (což je brakový žánr). Pak to vedle sebe nefunguje. Nejde o to si vybrat. Smysl básně by nebyl bez obojího kompletní.

Možná je to špatná báseň, ale je to báseň, a to samo o sobě je kvalita.

Na závěr ještě ke kompozici: Tvoje fragmentování je v pořádku, ale hlídej si víc, co dělá se čtenářem jaký tah - co ho mate, co mu věci osvětluje. Vždycky, když čtenáře zmateš, měla bys ho nakonec uvést zpátky - dát mu možnost pochopit, proč ten či onen verš. A už na to konto se ta angličtina zdá být balastem. Možná ne z hlediska plynutí básně (spíše nahradit než odstranit), ale smysl to žádný nedává.

Někdy se vyplatí dát si načas s otevřením avíza... mezitím se moje podmínky, které jsem si kladl pro své vlastní zapojení, naplnily víc než bohatě:-).

Nakonec jsem dal i tip a výběr - protože s odstupem času se má pozice přesunula od skeptické ke skepticky potěšené. Ne, že bych při tom prvním necítil určité pnutí, hutnost. Pamatoval jsem si na motivy této básně a druhé čtení už mi dávalo mnohem větší smysl.

Další důvod, proč dávám výběr, je proražení básně do Zlaťáku. Je-li něco, co by měli mít písmáci v nadhlavníku hlavního seznamu děl, pak je to toto dílo a tato diskuse.

Ale dost keců, a pojďme ke kritice.

starý :-)

Lyrika poměrně obstaróžní, ale nějak řemeslně zvládnutá. Plus ty staré lodě... to je hezký obraz. Možná v kontextu sbírky... ale doba je jinde.

Ne, že bych drtivé většině užitých odborných výrazů nerozuměl (co jsou to, u všech rohatých, sporangia, hyáty, transgrese?), ale myslím si, že by si poesie neměla vypomáhat vědeckým jazykem. Je to z nouze ctnost. Působí to buď povýšeně, anebo poníženě, každopádně dávající čtenáři najevo, že nejsme na stejné vlně. Tohle není poesie pro lidi, ale pro geology. Jestli se cítíš být spíš geologem než člověkem...

Ani jsem to nečetl. Nudíš.

Nesměřuje jen k mé recepci, ale i ke tvé presentaci. Což je pro mě, jak víš, klíčová dvojice onoho performativu, kterým chápu být báseň. Narozdíl od textu, na který se jako kritik zaměřuješ ty, a který je pro mě zcela nepodstatný.

Dneska jsi ale ty autor a já komentující, a tak je mi docela jedno, jestli Tartaro ve tvých očích něco "pochopil", kdežto já jsem pouze "glosoval svou recepci". Pro skromného autora každá kritika stejně relevantní, protože od člověka.

Hodnotíme poesii, a ne kritiku. Takže jestli se chceš vůči mé výtce nějak ohradit, budeš ji muset vzít vážně. Pokud nevezmeš, nic se neděje, ale pak nemáme o čem si povídat :-).

Ale abych nějak navázal i na to, co jsi naťuknul: Nevím, co myslíš "organickým" vývojem. Bez ohledu na to, že bych skoro dal ruku do ohně, že třeba takové Chvění se od minulého náhozu nezměnilo ani o jednu čárku.

Na shledanou v lepších časech

avi

Egil to zkouší :-D.

Ne, heleď, to napiš Jemu, a nedávej to sem, protože jako literatura je to opravdu těžce vedle. Patetický, bez hlavy a paty, bez obrazu, bez nápadu.

"Ano, zajisté, a vy jste bůh, pane kaprál," odpověděl Švejk s rovnováhou filosofa, který chce na celém světě uskutečnit zemský mír a pouští se při tom do hrozné polemiky, "vy jste matka sedmibolestná."

Přijde mi to jako deníkové, psané pro vlastní potřebu. Nevidím tam žádný přesah směrem ke čtenáři, touhu předložit mu nějaké umění, které by si on mohl vychutnat.

Na to, jak je báseň prozaická, je velmi krátká. Na to, jak je krátká, nejsou její slovní spojení dostatečně vyjímečná.

když jsem přišel v únoru, šel jsem na rok. a zcela upřímně, nemyslím si, že Dero se toho tady do února jenom dotkne, a tak už se těším, až s tím půjdu seknout taky.

Ech, upřímně řečeno, myslím si, že nahazování nových verzí už jednou publikovaných textů je na internetu otravné. "Pár nových textů" pak opravdu působí jako velmi špatný vtip.

Tolik má formální výtka, zcela neosobní, a zcela se netýkající kvalit textů samých

některé věci líbily... pan Lukašenko, pláž deviantů, páteční karneval (ty blatníky!), Požár Prahy - možná ho trochu zkrátit ale myšlenka dokonalá - víc už nedávám, je moc velký vedro

whispermoonlite: dík, velmi si té kritiky vážím

Líbí se mi to "nabourání ábéábéčka", minimálně v tom je to velmi neokoukané. Rytmus si poradí i s přelomem ve verši kvůli napětí, a plyne bez kodrcání. Rýmy jsou v pohodě. Finální "ou", končící sloky, je uvedeno nejdřív slovesem, pak podstatným jménem, dál přídavným jménem a nakonec zvratným zájmenem - to je až systematická válka s gramatickým rýmem... cha.

Líbily se mi některé obrazy, jmenovitě: "pod klenbou sítnic zhasnuto", "pohnuls mou tětivou", "hladina tmy čeří se / barvy mizej pod bílou pěnou", "Sny olámat, prožitky shrnout"...

Celkové vyznění básně mi přišlo poněkud krotké, ale poetika už místy vystrkuje růžky a řemeslně nelze než chválit. Tipa jednoznačně.

... totem.cz! :-)

možná jedinou výtku, nebo spíš doporučení: je tam hodně genitivních metafor, větší formální pestrost by tu už tak bravurní výstavbu ještě vylepšila

Líbí se mi ta tvoje lyricko-epičnost. Příběh zneužitý ke zpěvu. Není to banální, nejde to nijak shrnout. Zvláštní mix knižního jazyka a pražského(?) nářečí ("po kterym").

velký, tlustý tip

Klasický vázaný verš je asi už mrtvý a potřebuje revizi. Já si ale i z vlastní zkušenosti myslím, že pořád je ještě co objevovat. Já když mám chuť vázat verše, postupuju spíš intuitivně, až hiphopově, neřeším klasické metrum, a moje rýmy se neshodují v celých slabikách, ale třeba jenom v samohláskách, popř. ještě ve fonetických druzích souhlásek.

Hudba se nevyjadřuje jenom vázaností... viz třeba Březinu, obzvlášť pozdního :-).

Počítal jsem to, a v letech 2012 a 13 je víc jak půlka mých básní o lásce... myslím že to dopadlo nějak 13:12.

Nejde o to, proč kdo píše. Jde o to, co z toho leze. A nesouhlasím s tebou ani v tom, že budeme mít každý básník svůj okruh a ten nás bude hýčkat - to by svědčilo jen o tom, že si navzájem nerozumíme. Kdyby dostal každý jenom to, co je mu blízké, tak bychom leželi jenom někde v koutě na drogách a na umělé výživě, neřku-li mrtví, protože smrt je nám blíž než cokoliv jiného.

Co se týče čištění si verši hlavu, jistěže. Taky to dělám, třeba s Thákurem. Stejnětak koukám na Primě na zfilmovanou růžovou knihovnu na filmy od Rosamunde Pilcher, protože mě děsně baví ta představa lásky uprostřed velkých majetků.  Proč ale svoje čtení básní (resp. koukání na filmy) omezit jenom na tohle? Proč soustředně nehledat Boha v Tarkovského filmech a Dostojevského románech, proč se nevyrovnávat s plíživou amerikanizací Evropy čtením knih Jima Morrisona a sledováním Tarantina? Proč vždycky jenom uměním čistit?

skvělá třetí část... dávám do výběru, je to dobře svinuté do kompaktního celku, verš je nabourán, odsazení fungují.

Chtělo by to nějakého lepšího rozborníka, tak pošlu pár avíz.

Přečetl jsem ještě jednou, a tipuju, některé pasáže mě opravdu oslovily svou formou...

třeba ono "Rázem pěním", které lze číst dvěma způsoby...

a pak:

Čekáš na lano z přístavu?Mám sama sebe nad hlavu víš?

to "víš", kterým se ten rým nabourá, a hned se přidá věta, to je směr k následování.

hřeb ranou hnán je krásný obraz.

nejhůř dopadly rými na -eží, které jsou opravdu říkankovité.

Líbí se mi ta gradace, každá další báseň je silnější než ta předchozí. Krom závěru mi přijde ještě dobré Prachové chmýří, pro svou ucelenost, a první polovina Co jí řekla řeka, škoda že ta báseň v dalších částech sahá zbytečně po rýmech, které by nebyly zapotřebí a nevyzněly nijak neotřele.

"svět, / nedbale a sentimentálně / rozmělněn v Bullet proof"

to se mi líbilo.

jinak je to hodně prozaické, a v rámci této nepřikrášlené prózy to prezentuje poměrně obvyklé milenecké reálie, které zažil každý, kdo kdy s někým chodil (spaní v tričku toho druhého, společný poslech hudby...) prskání tramvaje pod okny tolik připomíná Václava Hraběte: "zavři oči / dole na ulici kropící auto napodobuje déšť" - - - vesměs klišata. Chápu, že pro tebe může mít tvůj vlastní zážitek novou hodnotu, pokud je ukázán ostatním ve formě umění, ale jako umění to neobstává.

Ta poslední už mi přišla příliš vystavěná na citaci Kainara, s příliš malým a nesouvislým vlastním vkladem, ale předchozí tři jsou úchvatné, plné tvých motivů zpracovaných zase jinak (Hopperovští pozorovatelé, kopec nad městem jako to geologické, které přežije dnešní pomíjivost (!!!!sic!!!!!sic!!!)).

Příkopy jsou kapitola sama o sobě, to je geniální ulice a ta miniatura ji přesně vystihuje.

Mám jinej vkus, sorry.

Jenže debaty o vkusu jsou na dlouho a nejdou moc po internetu...

Objektivně posouzeno to nejsou špatné verše, řeč je řádně a poctivě strukturována v mnoha aspektech, vnímám i jakýsi celek, ale vůbec se mě to nedotýká.

některé verše trochu říkankovité... uchu-sluchu... ale zase sevřený útvar a pár dobrých obrazůve stínu elektrického plotužijeme, dva vláčky na elektřinujá a můj bezbřehý stav mořebez jadranského břehu

nebo

v koruně višně, životní příběh na zahraděvšechny příběhy jsou životní

Chybí mi ale nějaká konzistence, a to i v rámci jednotlivých dílů triptychu. Tak nějak netuším, co si s tím celkem mám počít.

čokoška na břiše byla náhodou supr.

velmi konzistentní lyrika s výraznou obrazností. kéž by bylo více takových "lodí", které by svými motivy oživily intimitu, jež se u tolika autorů pouze zakusuje do vlastního ocasu, aby vytvořila neprostupnou houštinu nudného klubka stavebnice Merkur.

Toto není pouze hluboké, ale má to i nějakou šíři.

Když si teď prohlížím svou kritiku, opravdu z ní není možno vyčíst, co jsem měl na mysli, promiň.

Pokusím se to teda zformulovat líp, i v návaznosti na to, jak báseň vysvětluješ, protože ten smysl, o kterém mluvíš, z té miniatury vůbec nevyplývá. Těch pouhých pět řádků ve mě evokuje jenom takový moralistní povzdech nad tím, jak lidi předsudečně soudí, což je klasická lidská neřest, kterou podle mě netřeba dále přestavovat, leda by byla představena velmi detailně, což se tu neděje.

Protože z těch šesti řádků coby čtenář opravdu nevykoumám víc než ono moralistické šasi, napsal jsem kritiku vůči tomuto moralismu skeptickou, ačkoliv jsem útočil na zástupný problém. Ale to už je asi kritikův úděl.

Víš ty co: To tvoje dodatečné vysvětlení je literárně mnohem, mnohem lepší než dílo samo. Nebo, lépe řečeno, má mnohem větší potenciál být dobrým dílem, ale jeho zpracování je obtížnější.

A to už jsme u toho, do jaké míry je autor ochoten vyslovit se už v díle, už v tom prostoru, podle kterého se konzument umění rozhoduje, jestli autorovi věnuje svou pozornost. Každý autor (včetně mě, btw) si kdesi v koutku duše hýčká myšlenku, že jeho tvorba je natolik geniální, že lidem budou ke štěstí stačit jenom rozpustilé náznaky, drobty ze stolu a náčrtky. Ale takový přístup funguje jednomu z miliónu a to kdoví, jestli i genialita není nic jiného, než opravdu hluboké přesvědčení o nutnosti pracovat na věcech a neodbývat je.

Je mi už rozumět líp?

Tady je problém, že ten hřbitov a všechno, co je předtím, netvoří jeden celek, jednu linii. Ze začátku je sice velmi vtipná hra, kterou člověk objeví až při dalším čtení, že první odstavec nesouvisí s tím druhým... jenže co ten konec? Ten by nesouvisel ani s tímto novým smyslem, který je v prvním odstavci předčasně prozrazen, jen aby dalo větší práci ho najít.

Neříkám, že hřbitovní líčení by bylo špatné - ten obraz těch boulí na stromech a celé to stěhování je super, ale vůbec to pro mě jakožto čtenáře s tím předchozím nesouvisí.

Když to řeknu hodně cynicky, nebyly ti ty vzpomínky náhodou příliš drahé, než abys do nich zakomponovala nějakou pořádnou fikci, zápletku, jednotný styl?

Opravdu si myslíš, že jsi o tolik lepší? Já ti to v té básni nevěřím. To bys o tom musel napsat víc, jestli bys mě chtěl přesvědčit.

Tohle se mi líbí. Ta slovenština, ty "refrény" jednoho verše začínající a končící třemi tečkami, to tomu dodalo správný takt.

Epika dnes obecně nestojí a padá s formou, ale spíš s obsahem. Ten je tu -  aspoň pro mě -  dostatečně zajímavý, aby se mi báseň líbila. Byť si myslím, že to šlo po formální stránce napsat ještě mnohem líp. Kdyby tomu tak bylo, neváhal bych dát výběr.

Čeho se to konkrétně týká? Zaprvé toho prologu, který by tam podle mě vůbec neměl bejt, to podstatné z něj by šlo nějak integrovat do básně a to, co je řečeno v samotné básni, by šlo vypustit. Prostředky taktu, které jsem tak opěvoval na začátku, by chtěly být pojaty velkoryseji. Tento tvůj styl je dostatečně jednoznačný pro čtenáře, aby sis mohl dovolit jeho pole ještě víc rozorat nějakými pravidly, které by nebyly na úkor čtivosti. Rozorat to hrou forem, která by nebyla daná plánem, ale větší hravostí při samotném psaní básně. A v poslední řadě bych koncentroval, škrtal a slučoval. Má-li být báseň opravdu úderná, nesmí v ní být nic přebytečného, co by nedokázal čtenář zjistit sám. Tak například jeden člen z dvojice panna - první koitus přebývá, stejně jako poslední verš, který já jsem číst vůbec nepotřeboval a pochopil jsem to, co je v něm řečeno, z kontextu věci.

Poslední tři mi přišly jako levné travestie... žádný přesah, není z toho cítit potřeba o tom napsat.

Mayflower a cestáři už jsou lepší, ale stále to ještě není ono. Chybí vyhrocení. Méně barvotisku a více kritiky života by to chtělo.

Tip za nemožnost volby mezi silnicí a přírodou v parném horku.

Tenhle textík měl slibné vykopnutí, škoda, že jsi ho nevyšrouboval ještě do vyšších pater, to bychom byli úplně jinde. Nějakou zatáčku na té silnici, která by změnila úhel slunce a z mozků nadělala kaši.

Pozdravy!

Souhlas s vk, je to jen takový náčrt. Na to, jak málo je to úderné, je to velmi krátké.