23.04.2002 00:00 K dílu: Quoniam
Hezká sbírečka, pár šperků jsem si vybral. Obecně, ty emocionální patří k těm slabším. Je dobře, že jsi všechny haiku soustředil do jedné sbírky, kde působí uceleněji, než jednotlivě - vytržené (kaligrafie doufám neděláš). Já také dělám "soubory haiku", myslím, že když má takový soubor nejakou koncepci (včetně pár slabších kousků), je jeho vyznění lepší, než u krásných drobných střípků.
13.11.2003 00:00 K dílu: Čí vina? Quoniam
Jinovata: Ne. je to z R.
03.10.2003 00:00 K dílu: PODPÁSOVKA ??? Quoniam
Pokud by jsi dozrála k omluvě, tak to správné místo k pokání je jinde. Snad?
03.10.2003 00:00 K dílu: PODPÁSOVKA ??? Quoniam
rebecca13: Vzhledem k tomu, že se pohybuješ v demokratickém prostředí, je tvůj počin značně nezralý. Co jsi udělala je velmi neetické. Zaobalovat své sobecké zájmy do prosebných řečí... je pokrytecké. Jinými slovy, tak jako klasický politik, zneužíváš svého vlivu.    Tvůj příspěvek sem opravdu nepatří. Předpokládám, že tušíš alespoň něco z toho, proč Literra vznikla. Tak proč se snažíš lobovat zde? Jde o dva různé servery. Proč by vkus Písmáků (a v tomto trapném případě vkus tvůj) měl rozhodovat o něčem, na čem nejsou zainteresováni? (Pokud by byli, tak už by přece hlasovali.)    Doufám, že jsi natolik inteligentní, aby jsi pochopila, že můj příspěvek se netýká tvého vkusu - ten respektuji. Ale tvého chování. Já mj. taky rád poslouchám Velvety a nosím černé Levisky, ale proč bych to měl někomu cpát? Je to jaksi o toleranci, což se ti nepodařilo uhlídat.
06.10.2003 00:00 K dílu: želary Quoniam
   Já teda chodím na filmy, o kterých si myslím, že by se mi mohly líbit, nebo mě zajímat. Film Želary měl šanci splnit obě tato moje očekávání... Nesplnil.    Zásadně však nesouhlasím s druhou částí teze. Rozhodně můžu rozebrat mnoho filmů (a to ne tak povrchně jako teď) a nenašel bych žádné chyby. Nebo jen drobné. Anebo mi nevadí. Ovšem tak jako mi vadí klišé a plochost či bezradnost v básních, vadí mi totéž i ve filmech. Je to jaksi ve schopnosti rozlišování.
22.09.2003 00:00 K dílu: želary Quoniam
   Recenze zdárně kritická :-) . Pohled přesný. Až na výjimky bych souhlasil, příp. vypíchl něco trochu jiného. Drobně na škodu je, že autor neuvádí, zda knihu/y (Želary & Hanule) četl, leccos by se jevilo trochu jinak.    Já jsem četl obě a film viděl poté. Musím říct, že kdybych byl pí Legátovou, asi bych se hodně zlobil nebo by mi bylo dosti smutno. Je velká škoda, že film s takovou podporou, zajištěním, obsazením atd. skončí tak bídně. Největší bolesti jsou dvě. Mizerný scénář a slabý režisér.    Literární předlohu považuji za jeden z literárních skvostů poslední doby: svojí hloubkou, autenticitou (diskutabilní, ale říkám ano), ne-klišovitostí příběhů a situací aj. Je to velmi svěží čtení, i když těžší. Oproti tomu scénář filmu a režijní pojetí na mne působí dojmem jako když pečlivě vyžehlíte vinilovou desku (tak abyste jí moc neublížili). Kam se poděli ti všichni drsní venkovani? Kam se poděla stigmatizace Želar? Zbyla selanka.    Předností filmu pro mne zůstává výprava, kamera, částečně hudba. A pak některé herecké výkony: Joza (György Cserhalmi), Žeňa (Iva Bitová), ba i ta Lucka (Jaroslava Adamová). Jakkoliv je jeho role vytrhnutá z kontextu skvělý Jan Tříska. A pro mne největší herecký zážitek - filmová Helenka (malá Anička Věrtelářová), jako by z knížky vypadla. Excelentní!    Oproti tomu mdlé výkony Ivana Trojana, Jana Hrušínského, zmatený Jaroslav Dušek... a "neadekvátní" Aňa Geislerová. Dlouho jsem neviděl tak "placaté" postavy, žádný vývoj.    Konec považuji za ostudný. Nejsme v padesátých v USA, aby se točily takovéhle špílce. Ach jo... Ale budiž, natočili si to.    Tak závěr. Nemyslím si, že je ten film skrz naskrz špatný. Kdyby byl, litoval bych těch 110,-. Nelituju. Ale líto mi je - zahodit trumfy a natočit... slaďák. ------------ Lyryk: Hledat v tomhle filmu filozofii? Pravda, ona se dá hledat ve všem, ale nepřeháněl bych to. V knížce (této konkrétní) to ano.    Mohl bys, prosím tě, vysvětlit, proč si myslíš, že tento film je "fakticky a historicky významný"? Z něho samotného to jaksi nevyplývá. Ovšem, že bude promítán i v budoucnu s diváckým úspěchem, o tom nepochybuji. To co dav vyžaduje ke spokojenosti v něm obsaženo je. P.S. Avízko všem :-) Hezký den.
17.06.2003 00:00 K dílu: Quoniam
BorisCvek: Mohl bys mne, prosím tě, přesvědčit, že tvá teorie - metoda není scestná? 1. Podívejte se, vzkvétá před vámi! Pohleďte, jaký příboj lásky rozmetal jeho osamělé dny! Zvedněte oči, dívejte se na něj a poslední den na paměti mějte, jehož se jednou dočká každý z vás! 2. Podívejte se, klečí před vámi! Pohleďte, jaký příboj viny rozmetal jeho hříšné dny! Zvedněte oči, dívejte se na něj a poslední den na paměti mějte, jehož se jednou dočká každý z vás! 3. Podívejte se, tyčí se před vámi! Pohleďte, jaký příboj majestátu rozmetal jeho staré dny! Zvedněte oči, dívejte se na něj a poslední den na paměti mějte, jehož se jednou dočká každý z vás! 4. Podívejte se, stojí před vámi! Pohleďte, jaký příboj hrůzy rozmetal jeho prozářené dny! Zvedněte oči, dívejte se na něj a poslední den na paměti mějte, jehož se jednou dočká každý z vás! 5. Podívejte se, krčí se před vámi! Pohleďte, jaký příboj strachu rozmetal jeho zpupné dny! Zvedněte oči, dívejte se na něj a poslední den na paměti mějte, jehož se jednou dočká každý z vás!
1. Pověz mi ty, kterého tolik nenávidím,       kde budeš pást,       kde necháš odpočívat stáda za úplňku! Proč musím být jako zahalená otrokyně       při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš,       nejproradnější z žen, vyjdi po šlépějích stád       a kůzlátka svá pas       u pastýřských kolib." 2. Pověz mi ty, kterého tolik očekávám,       kde budeš pást,       kde necháš odpočívat stáda za soumraku! Proč musím být jako zahalená nevěstka       při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš,       nejmilejší z žen, vyjdi po šlépějích stád       a kůzlátka svá pas       u pastýřských kolib." 3. Pověz mi ty, kterého tolik miluji,       kde budeš pást,       kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice       při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš,       nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád       a kůzlátka svá pas       u pastýřských kolib." 4. Pověz mi ty, kterého tolik oplakávám,       kde budeš pást,       kde necháš odpočívat stáda za noci! Proč musím být jako zahalená prosebnice       při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš,       nejponíženější z žen, vyjdi po šlépějích stád       a kůzlátka svá pas       u pastýřských kolib." 5. Pověz mi ty, kterého tolik hledám,       kde budeš pást,       kde necháš odpočívat stáda za dne! Proč musím být jako zahalená žebračka       při stádech tvých druhů? "Jestliže to sama nevíš,       nejnuznější z žen, vyjdi po šlépějích stád       a kůzlátka svá pas       u pastýřských kolib."
13.06.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Až do "oči směla zavřít" se mi hodně líbí takový ten "ostrý, suchý" styl - asi jako podzimní vzduch, když (trochu) řeže do plic... je to opravdový.       Takže je pak škoda, že se z toho stane taková "malá upatlaná láska". Jak někde nedávno trefně řekl Wopi, "síla citu nerovná se dobrá poezie". Myslím, že by bylo poctivější "nemalovat západ slunce", ale zkusit to posunout někam dál.
13.06.2003 00:00 K dílu: Step na rozpálené ipě Quoniam
      Zvláštní název. Nevím, jestli stepuješ při pobíjení střechy (a slunce praží), nebo se ti myšlenky volně rozbíhají v asociaci po stepi.       Každopádně, báseň ladně běží, leč neukotvena - působí na mne jako výřez, tj. to co zbylo po oříznutí knihy, však archy byly špatně poskládány a nůž překrojil text... snad prchavé, čitelné torzo?       Odsazování textu napomáhá čtení a rozletu, jen si však říkám, jestli není formou prázdnou, Mozartem cvičeným, tak lehce působí. Je ale nutné (odsazení)? Spíš se mi zdá, že odsazuješ z navyklé podstaty své formy, místo abys vyvinul nějaké úsilí.       V lehké aporii říkám, že ta forma je dokonalá. Tedy škoda, že nic v ní. M. byl genius, však jeho divertimenta jsou nudná. Škoda...
13.06.2003 00:00 K dílu: Sonet z Vysočiny Quoniam
      Hned v úvodu. Podtrhování nadpisu je typografická chyba!! A na i-netu zejména.       Báseň samotná je vybroušenou, vrcholnou formou sonetu. Ale asi je na místě se ptát po životnosti této formy v této podobě. Opravdu těžko hledám jiné slovo než vybroušený (včetně přímo akademického použití archaismů), maně se mi vybavujíce starších překladů básní Baudelairových...       Měl bych výhradu k obsahu, či spíše jeho vyznění, ve vztahu k názvu. Vysočina je zde pouze topografickým určením. V básni jako takové obsažena není a to cítím jako chybu. Pokud "ono" slovo odstraním, zbyde krásná báseň opěvující Máchovsky přírodu... avšak přenositelná kamkoliv.
17.05.2003 00:00 K dílu: Pět postních motet Quoniam
w
17.05.2003 00:00 K dílu: Pět postních motet Quoniam
Lyryk: ¡Gracias compañero! :-) Pero esperaría un poco más. ¡Qué lástima! djPes: Ach, ano. Naštěstí neběží o víc...
04.05.2003 00:00 K dílu: Renesanční polyfonie Quoniam
mperdik: Škoda, že jsi takhle věcně nereagoval hned na počátku. Diskuse by se odvíjela jinak a třeba bychom se k něčemu dobrali. Mým úmyslem nebylo přesvědčit tě, že moje báseň je dobrá atd... Ale pokud by tvá počáteční reakce byla tolerantnější, mohl bych ti třeba říct, že chápání básně stále bereš za špatný konec.       Ta báseň se netýká katolictví, mysticismu, Satana a dokonce ani Palestriny. Je o renesanční polyfonii - jako hudebním stylu. Myslím, že v tomto ohledu je velice dobře napsaná, velice přesná a má bravurní pointu (neb v závěrečných třech řádcích nejde ani o jednu ze dvou jmenovaných person, ale právě o onu noc). Ale o tom zatím psát nechci. Věci někdy nejsou takové, jakými se zdají být :-) .
28.04.2003 00:00 K dílu: Renesanční polyfonie Quoniam
mperdik: Jak vidím, dal jsi na moji radu a v encyklopedii opravdu zalistoval... bohužel na téma, jež se mé básně netýká. Trochu mne uvádí do rozpaků, že se s takovou vehemencí vyjadřuješ k něčemu, co je v básni zcela marginální - vyjma pouhé konotace v prvním verši se věnuješ něčemu, o čem nebyla myšlenka ani řeč. À propos, pokud by jsi své výše uvedené znalosti prezentoval tête à tête, bylo by to obdivuhodné. Ale pokud se takto profiluješ na webu, připadá mi to jako nošení dříví do lesa: to co jsi předvedl, zvládne pomocí vyhledávače každý - a navíc, vyhledávač je slušnější.       No nic, tak dále. Zajímalo by mne, jak jsi přišel na to, že "mé soudy jsou plytké" (všimni si, prosím, že to píšu pravopisně správně). Zatím jsme spolu v žádnou diskusi nevešli, není mi tedy jasné, z čeho své proklamace čerpáš. Buď jsi telepat... anebo demagog. Drž se, prosím, faktů, tedy toho, co je napsané. A dokonce tvrdíš, že "báseň není opravdu taková, za jakou ji já sám pokládám". Hm, hm. Trochu troufalé tvrzení. To sis přečetl v Rudém právu? Není mi známo, že bych se k této básni kdy vyjadřoval - tobě však asi ano.       Takže závěrem. Pokud mne chceš z nějakých důvodů inzultovat, piš mi to, prosím, do osobní pošty. Zde pod básní se vyjadřuj jen k básni samotné - toho jsi zatím nebyl schopen.       Hezký den.
27.04.2003 00:00 K dílu: Renesanční polyfonie Quoniam
mperdik: Tvé rozhořčení zcela chápu... Podobným způsobem se vždy chovali barbaři, narazili-li na něco civilizovanějšího, než byli sami. Mohu tě však ujistit, že veškeré Tvé kritiky týkající se této básně s přehledem roznesu na kopytech. Má to však jednu podmínku - alespoň trošku slušný projev z Tvé strany... zatím Tvůj řev ke mně nedoléhá.       Předpokládám, že Tvým prvotním záměrem nebylo zesměšnit se, proto Ti doporučuji, než se příště pustíš do "fundované" (žluté:-) kritiky; zkusit na dané téma zalistovat v encyklopedii. Pro začátek zkus heslo Palestrina. Věřím, že se to povede.       Hezký den.
23.07.2004 00:00 K dílu: Quoniam
    Malířka je hezké slovo se spoustou asociací, ale kvantita výskytu celkem spolehlivě devalvuje cokoliv. Vzhledem k vázanosti veršů u něj nefunguje ani rytmizace textu. Na tak krátkou báseň je ho příliš.     À propos. Rytmus. Odpustil bych básni klišovité téma a triviální veršování, kdyby měla uhrančivý rytmus, který by to vše dokázal unést. Ale nemá. Rytmus nefunguje ani v základních frázích ani v blocích — Škoda.
21.03.2003 00:00 K dílu: Sudičky Quoniam
      Slabý rozjezd, slabý dojezd (první a poslední odstavec). Ten zbytek je kvalitní - dobře napsaný a vtipný. Nejcitelněji mi však chybí solidní pointa.       Na tak krátkou plochu je to jako celek dost nevyvážené, takže dojem spíše rozpačitý. Spíš bych to bral jako dobrý nápad - koncept.
23.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Oprava odkazu :-)
23.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
kalais: Soukromě (neb se to Lyrykovi básně netýká). Lyryk: Ještě jsem zapomněl dvě věci:
  • Tahle tvoje báseň na mne působí opravdu moderně (což je, jak jsem zatím pochopil to, o co se snažíš nebo čeho bys rád dosáhl)... a ne jako lehce archaické - nostalgické "meziválečné :-) dada".
  • Jako reportáž nestojí tvůj text za nic. Ale báseň je to velmi dobrá. Čiže vzhledem k tvému vtipnému auditoriu je zřejmé, že tvá prohlášení 1) nejsou myšlena... 2) nejsou potřeba býti brána... vážně.
21.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Asi zcela určitě nejlepší báseň, kterou jsem od tebe zatím četl. Velmi, velmi poetická, bez zbytečných samoúčelností, se spoustou skrytých, víceplánových (což nemusí být úmyslné), vrstev - jež výjimečně nepůsobí násilně - dají se rozkrývat, hledat v nich, nacházet a opět ztrácet.       Dokonce jsi udržel na uzdě své "novotvarofilství" - jednoznačně ku prospěchu věci. Jen se mi nelíbí ten (graficky) ošklivý název. Asi znamená kurs Lyryk-kalais(?).       Básní se zhusta proplétá ledabyle skrývaná erotika (touha), jež by asi nebyla platonická, kdyby to společenské normy dovolovaly (anebo když se nikdo nedívá).       Dost zřetelně cítím v použité poetice a metaforách osu Lyryk-kalais-Janis, přičemž originál zůstává nedostižný; leč viděl bych to spíše jako chybu prostředního, spojovacího, článku.       Velmi pěkná báseň.
21.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      První sloka je výborná! Zbytek bych oželel, strhává báseň do průměru. Když začnu od konce, závěrečná douška je doslovná, zbytečná. To co je v ní řečeno, by mělo z básně přirozeně vyplývat.       "pořád jsem na tom ale lépe než ...". Místo tří teček můžu dosadit cokoliv: Pořád jsem na tom lépe než Joyce - aspoň nemám zelený zákal. Konstatování jež pro báseň nic nevypovídá. Navíc se jen veze se slavným jménem. Raskolnikov je symbol, Dostojevský jím může být také..., ale pouhým přirovnáním se jím nestane. A poetika nikde.       Nejméně se mi líbí sloka druhá. "dobrá báseň jako vnitřní tragédie" je filozofická pravda. Sám se s ní ztotožňuji. Jenže takové věci, si myslím, by měly zůstat nevyřčeny. Vysloveny se stanou hrubými, patetickými a v tomto případě slyším i sebelitovný tón. Opět ta doslovnost... Takové věci se musí žít, jakákoliv rétorika je žalostně degraduje.       Malá písmena ve jménech považuji za (pro mne) nudný zvyk lidí od počítačů, z nichž většina si na tom pozoruhodně zakládá. No budiž, je to autorův záměr, je to jeho věc. Ale uměleckou výpověď (obecně) bych v tomto, až na mizivé výjimky, viděl nulovou.       Na závěr bych ještě jednou pochválil první sloku. Moc se mi líbí.
24.03.2003 00:00 K dílu: Heleně Quoniam
O.K. Vážněji (nedočetl jsem).       Báseň působí lehkým, řekl bych až frivolním, dojmem. Zejména první sloku (entrée) je nutno brát jako ironickou nadsázku. Nicméně: je tu střet pohlaví... a možnost volby - ono kdyby.       Druhá sloka, velice rychle a(!) rytmicky plyne k závěru. Rozdělení slova nale/zla mj. akcentuje slovo zlo (zla), jež v rytmickém sledu (jako jakási obdoba mantry) vytváří obrazy: zla lásky, zla z lásky, zla zlá či z lásky; a to vše (zároveň) by bylo (mohlo být).       Další možný výklad by byl, že pokud žena (ale i obecně) je ochotna hledat, může po určitých překážkách či těžkostech (vykostit chlapa není žádná sranda) něco najít, něco z lásky... a možná i odpuštění pro/přes cestu, kterou zvolila.       Nicméně prvotní i zůstávající dojem z básně je její lehkost. Vtipná hříčka.
24.03.2003 00:00 K dílu: Heleně Quoniam
Dobrá. U téhle básně se míjíme. Třeba někdy příště. Hezký den.
24.03.2003 00:00 K dílu: Heleně Quoniam
Tynic: Ach jo. Koukám, že máš rozvernou náladu. No budiž.
  • Nemyslím si, že bys trpěl Parkinsonem. Takže odkaz jsem tam dal pro případ, že by to mohl za čas číst někdo nezúčastněný, aby si mohl (bude-li chtít) doplnit souvislosti mnou řečeného. Asi se ti to zdálo jako dobrá přihrávka na smeč.
  • Hlubší kritiku lze psát i u básní plytkých... teoreticky, ale jaksi neznám nikoho, kdo by to dělal. Ty sám asi nejdeš příkladem? Hlubší kritiku píšu, pokud mě báseň něčím osloví, nebo pokud mne může obohatit následná diskuse. Hlubší kritika je určitá (duševní/duchovní) hodnota, jež by podle mne měla být něčím vyvážena. Ty snad zaplatíš v obchodě a nic si nekoupíš?       To je také mj. slabina tvého auditoria. Idealismus. Všichni budou pracovat, všichni se budou mít dobře. Ale tak to přece nechodí... Ani na Písmákovi.
      Nemyslím si, že by tvá báseň byla plytká. Ale není mi jasný, proč od ní čekáš víc, než úsměv, smajlík, "To se mi líbí." apod. Pokud je v ní víc, rád si to nechám naznačit.
23.03.2003 00:00 K dílu: Heleně Quoniam
Ještě jednou ten odkaz. Inu chybka :-)
23.03.2003 00:00 K dílu: Heleně Quoniam
Tynic: Báseň na mne působí jako vtipný kousek. Avšek přes "značné" prospektorské úsilí :-) jsem v ní nenašel žádnou hloubku. Takže bych se ještě jednou zeptal, proč chceš hlubší kritiku? Nezatrháváš si ji jen tak ze zvyku, že ne?       Přečetl jsem si tvé auditorium "Prohřešky redakce"... přijde mi to jako kázat vodu, pít víno. (ačkoliv v tom auditoriu mluvíš rozumně)
21.03.2003 00:00 K dílu: Heleně Quoniam
Vtipné :-) ..., ale proč chceš hlubší kritiku? :-(
05.03.2003 00:00 K dílu: Argentinské zpěvy Quoniam
Pája: Budu rád. A budu rád, když mi dáš vědět, jak to dopadlo.
24.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Armand: Úsměvné. Spíš se mi zdá, že svými příspěvky dokazuješ nepřenosnost sdělení. Ani já a myslím si, že ani Teichman, výše netvrdíme, že je pravda přenosná (ať už si o tom sami můžeme myslet cokoliv). Ostatně tvá formulace "Pravda je nepřenosná, lze k ní pouze inspirovat." je velmi pěkná a já s ní souhlasím. Jenže reaguje na podnět, který nevzešel od nás, ale s největší pravděpodobností od tebe samého. To je trochu škoda, střílet jen tak naslepo do houští a ještě k tomu tak razantně.       Takže když už jsme u té polopatičnosti, tak mé výhrady se týkaly té části tvého příspěvku, které Teichman vypíchnul (zvěčnil) ve svém posledním příspěvku ze 28.02.2003. Tedy: "Reagoval jsem na tuto část tvého příspěvku: 'ale nemůžeš cizí dílo použít jako "zdroják" své tvorby - obíráš se tím o vlastní osobitost a autenticitu - jednu ze složek, která snad nejvýznamněji působí při přenosu smyslu, při inspiraci'.". Myslím si, že toto tvé tvrzení není ani tak kontroverzní, jako spíš neudržitelné.       Tolik k věcné diskusi. Na závěr si rýpnu. Co jsi myslel tou větou: "Báseň tedy nikdy nemůže být otevřeným kódem, jelikož jím vlastně je..."? Je to jen takové rétorické cvičení, že jo? Teichman: Ad remix. Já bych to nazval jenom inspirací. Myslím, že ta nitka vedoucí zpět k Cyrille je velmi tenká a pokud by nebyla obě díla nějak akcentována (např. tímhle auditoriem) asi bych si jejich propojení nevšiml. Mají společný motiv. K tvé poctě je třeba říci, že jsi ho zpracoval velmi osobitě. Navíc působí v kontextu dalších "mikropovídek", čímž se vazba zpět ještě více oslabuje. Já osobně bych o remixu nehovořil (věc náhledu). Přece jenom, remix = znovu smíchaný, kdežto ty jsi ve svém díle zašel až/už příliš daleko (v dobrém slova smyslu).       Ad Pierre Lévy. Děkuji za odkaz. Myslím, že je to velmi přesná analýza a to jak téma hypertext-hyperlink (vždycky mě bavilo jít v encyklopedii po "kořenech"), tak výtvor jako potencionální surovina. U toho druhého tématu bych se pozastavil.       Pokud by se otevřený kód - "remix" stal bazální platformou (nemyslím globálně (i když právě toto se u "hyper/hyper" zhusta děje - tím se však nechci zabývat), ale například jako program nějakého hnutí) je zde "damokleovský" moment schopnosti tvorby. Jsou to ony seminární práce, z tvého třetího odstavce, vztažené na umění.       Poslední rok jsem hodně jezdil po Evropě a navštěvoval galerie moderní ho umění. Je to zoufalá a ubíjející práce prospektora: nalézt něco invenčního. Je to veliká spousta braku, zhusta založená právě na "remixech"... jenže nudných, laciných, impotentních. Právě ona dosažitelnost a snadnost remixu je hlavním a největším úskalím tohoto typu tvorby. bogart: Zaujala mě tvá myšlenka ze 03.03.2003: "Líbí se mi myšlenka "zdrojáku" básně. Jsem spíše pro "dobře komentovaný zdroják básně", protože komentář je také zdroj.". Máš na mysli např. něco jako komentáře k Pusté zemi (The Waste Land) T.S. Eliota, nebo k Joyceově Odysseovi; pokud by je napsal někdo jiný?
05.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
avi
05.03.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Miroslawek: Vzkaz pro tebe je na konci.
      K tématu:       Nevím, co to je GPL, nicméně pojem otevřená licence je mi zřejmý. Jen na úvod (krátce, neb to nesouvisí) ještě k tomu ©. Myšlenka autorských práv je záležitostí doby nedávné - a ne starodávná. Je to jen současný úzus, který může časem zase vymizet. A ještě bych ji odlišil od pojmu autorství - kromě vlastnictví může také odkazovat ke zdroji (což je alespoň pro mne důležitější).       1. Myslím, že sdílení = porozumění platí pouze pokud předchůdce (autor) a následovník (čtenář s možností změny) jsou alespoň přibližně stejně naladěni. Co se stane, pokud vzájemného porozumění nebudou schopni? Antagonisticky smýšlející následník může dílo zničit nebo zneužít. Pokud by v tomto směru existovala nějaká cenzura, nejednalo by se už o otevřenou licenci. V tomto ohledu stojí etický a morální přístup jak nad autorstvím tak nad "licencí".       2. Tento princip funguje běžně například při překládání či v adaptaci. U překladů je to myslím jasné, text v originálu je otevřený zdroj. U adaptací jde většinou o převedení z jednoho druhu umění na jiný: literatura <=> film, povídka => drama, obraz <=> hudba ap."Jednodruhový" převod je spíše vzácností: Homér => Joyce, Goethe => Bulgakov.       3. "Víc hlav víc ví." je lidová moudrost, ale myslím si, že v umění a tvorbě obecně - neplatí. Společenství individualit se stává stádem, obecná inteligence nikdy nedosahuje inteligence individuální. To je statistický fakt. Očekával bych spíše degeneraci než růst a kvalitu. Zde bych neadresně odkázal k C.G. Jungovi (v případě zájmu zdroj dohledám).       4. Tato možnost mi přijde jako nejzajímavější (a také nejpraktičtější). Jakási burza nápadů. Ale. Otázka "šuplíku" se mi zdá smysluplná pouze u zralejších autorů. Myslím, že "šuplík" začínajícího autora (pokud nějaký má) se neliší od jeho běžné produkce. A pak i na Písmákovi je vidět, jak je zahlcen už "hotovými" díly (špička ledovce) - co teprve "šuplík" nastřádaný po letech? Nicméně myslím, že by to mohl být zajímavý experiment, kterého bych se i rád zúčastnil.
      K příspěvkům: Teichman: Mohl by ses vyjádřit konkrétněji ohledně zmínky o Pierre Levym? Nebo aspoň uvést zdroj. A dále, mohl bych si přečíst tebou zmiňovaný remix (příp. další)? Armand: Myslíš si, že tvá pravda je také nepřenosná? To je jistě ušlechtilé a skromné tvrzení... ale dá se s ním také omluvit cokoliv. Řekl bych, že Teichman reagoval na tvůj příspěvek konkrétně, přesně a věcně. Mé výhrady k tvému názoru by byly podobné a jen bych se opakoval. Přesto by mne zajímalo, co jsi tím vlastně myslel. Miroslawek: Jistě jsi podobně spravedlivě reagoval např. na grandiózní sérii Lyrykových pastýřských listů aj. Leč možná jsem to přehlédl. V čem je problém?
24.02.2003 00:00 K dílu: paměť Quoniam
hermit: "zápasy bez vítěze, jen s úlevou na konci, že už je po boji..." Pominu-li ty klišovité zápasy, tedy věz:       Já vím (- myslím si), že své básně tvoříš upřímně. Jen se mi zdá, že za cca poslední rok - a zejména pod vlivem zdejšího prostředí - je pro tebe vybojování onoho konce čím dál víc záležitostí, jež nevyžaduje mnoha úsilí. Ne, že by se z tebe stával rutinér, to ne, ale - tak nějak, alespoň na venek, slábneš.       Takhle bych problém viděl já. Snažím se, čas od času, nastavit ti v tom bodrém halasu zrcadlo. Nebo zrcátko? Možná jen střep. rebecca13: Ano, Becky, já jsem mimo. Už od počátku tak na Písmáku fuguruji. Těch insignií - řekl bych, že zřetelných - je dost, leč zdejší prostředí není příliš vnímavé k věcem, co nejsou kalibrovaný na 6 coulovou trubku. Ale nestěžuji si.       Konkrétně k téhle básni... když mě něco kopne do oka, tak to prostě napíšu - ať už je to dobré nebo blbé*. Pokud se mi něco líbí jako celek, třeba tohle, tak nekoukám, že tady to vrže, támhle to skřípe a tady ujela mistrovi ruka. Prostě to beru se vším všudy (a zůstávám mimo). ------------ *pozn: Pardon, já vím, že se správně píše dobrý & blbý.
24.02.2003 00:00 K dílu: paměť Quoniam
      Ten začátek (první dvě sloky) je skvělý. Konec je klasicky pohermitovsku mlžen. To mě nebere, není to opravdové. Bojíš se jednoduchých, čistých konců?       Moc se mi líbí, jak jsi přetavil/použil pohádkové metafory/atributy. Bravurní, ani špetka po klišé. Pro bravuru však zapomínáš na srdce. Stáváš se veršotepcem, řemeslníkem.
24.02.2003 00:00 K dílu: Romantici Quoniam
      Jen v krátkosti. Jako muzikant jsem se dost nudil.
24.02.2003 00:00 K dílu: Drzost Quoniam
      Pokud si k tomu naordinuji slušnou dávku patosu (což jako podprůměrný divadelník docela dobře zvládám), vychází mi z toho celkem vtipná záležitost... Ale sebeironie? To není moc slušné slovo.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Ba, je nad čím hloubat. Co do významu i estetického cítění bych vyhodil verš "si brousí zuby" - jednak je trochu opotřebovaný (u šelem a podobné havěti) a pak, bez něj by vznikla geniální zkratka: "V létě berou víc ryby / v zimě šelmy". Nic víc, dokonalé.       Zbytek básně je jako vodopád - hezký, harmonický.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Téma mi nelze uchopit. Čtu, chápu, nerozumím. Pocit příjemný. Forma bez připomínek.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Perfektní frázování! Nejsi náhodou (jazzová) zpěvačka? Moc se mi líbí ta akcelerace v první sloce způsobená zhuštěním rýmování - "tam trylkuje / ptačí kmet / šedina / dřevina / zašlá měď" - a vypuštění "neslyšně rezonuje". Bravo!       Celkově, krásné obrazy, kdo hledá... najde.
24.02.2003 00:00 K dílu: Čtvrtá píseň Quoniam
hermit: Ale ty víš, co to je jazz-bluesové frázování. Ale neumíš ho používat. :-)
24.02.2003 00:00 K dílu: Čtvrtá píseň Quoniam
      Občas perla, zbytek naházený lopatou. Ten konec (poslední tři verše) je dosti pokleslého formátu. Občas mi to přijde, v názvucích, jako "moderní Hrabě", ale chybí tomu to jazz-bluesové frázování, které by to zachránilo.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Perfektní krystal. Nemám, co bych dodal.
12.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Nemáš ujasněnou koncepci. Občas si hezky pohráváš s některými motivy (stříhání nehtů, hodiny), občas se motáš ve vypravěčským klišé (čtvrtek, deska, Itálie - Paříž).       Nelogičnost textu: Pokud bude někdo venku volat o pomoc, tak první, co logicky udělám je, že se podívám z okna. Že bys (ev. hrdina) rovnou vystartoval po schodech, ti nemůžu věřit.       Nejslabším místem je bez diskuse závěr. Pokud by to pro tebe mělo smysl, můžu to rozebrat, prozatím bych to však pokládal za ztrátu času. Ty jsi prostě nevěděl co s tím (a to i pokud mělo být "dusající stádo" prvotním impulsem). Kromě několika "nedotažeností" je tenhle způsob zakončení prostě ten z nejlacinějších. Ty "nosorožci" tomu už jenom nasazují korunu. A to je škoda po tom, celkem zajímavém, předcházejícím textu.       Oproti kalais bych naopak řekl, že povídka je pro tebe (ještě) příliš velké hřiště. Alespoň v tomhle textu jsi nebyl schopen doběhnout ani k protější lajně, o herním stylu nemluvě. uranium: Tvůj postoj by mohl být i sympatický... pokud bys mluvil o něčem konkrétním. Zatím to jsou jen obecné výkřiky (Snad volání po objektivní kritice?) - a tedy o ničem.       Předhazovat cosi z minulosti může být efektní, ale co se počítá je tady a teď. Zatím jseš pořád na nule.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Souhlasím s ticho. Forma "něco je něco" je dost jednoduchá. Až laciná (ve srovnání s jinou kvalitou, kterou jsem od tebe četl). De facto o ničem nevypovídá, jsou to jen taková "návěští", rozhodně neříkají nic o poezii, písni či lítosti. Je to takový fígl "jak začít" (sloku). Navíc použitá (ta forma) na celou báseň. I když předkládané obrazy jsou tak pěkné, že tento dojem částečně mažou.       Co mne však uzemnilo, je poslední sloka. Prodal bych se Ďáblu, kdybych něco takového mohl napsat já. Apaga Satanas. Amen.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Rozporně na mne působí první sloka. Mám dojem, že z "a takové ticho / všude kolem" se celkem "úspěšně" začíná stávat klišé. Na druhou stranu (a hlavně v kontextu tvých předchozích básní Vlakem I. a Vlakem II.) ji cítím, jako velmi přesné vyjádření danosti (skutečnosti?). Po chvíli usebrání nad básní, jsem se rozhodl klišé uvěřit.       Druhá sloka je velmi křehká, čistá, dokonalá.
12.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Velmi nadějné, zatím však surový diamant. Brousit, brousit... brousit!       "Potoky rýsují pole" je skvělý(!), ale další řádek to kazí. Potoky totiž rýsují pole i bez oblevy. Druhý řádek je nadbytečný. Pokud je obleva důležitá pro vyznění básně - a já si myslím, že ne - chtělo by to nadnést jinak, "dějotvorněji".       Krásná je metafora "Bílé pláště se snášejí / za nehty". Pointa však působí bezradně, rozplývá se jako sněhy, báseň ztrácí tah. Škoda.
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Brilantní záležitost. Skvělý rytmus a frázování. Hovoříš velice přesně (až ekzaktně), aniž by v tvých slovech bylo špetky doslovnosti. A v nádherných metaforách.       Nelíbí se mi ale poslední verš. Jednak se částečně opakuješ - "utíkají zpět" a "stále vzdálenější" ve vztahu k vlaku vlastně totéž - jednak jindy žádaný významový přesah posledního verše rozbíjí sevřenost básně, cítím ho jako navíc.
08.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Je to dobrý až do "pocitu smíření". Ale "sladkým" se nikam neposunuješ (a navíc opakuješ, po té čokoládě). "Sledování zimního nebe" je dost, dost slabá pointa.       S přihlédnutím k názvu si říkám, kam se podělo téma? Ta báseň by se mohla jmenovat jakkoliv. No dobře, je to momentka - z automatu, ne moc dobrá.
13.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Navždy_Tvůj: V pořádku. Já tvou bolest nesoudím... nevím, čím jsi prošel. Napsal jsem svůj názor na tvoji báseň, ne na hloubku a pravdivost tvých pocitů.       Nicméně abych vysvětlil to "nebyl jsi ještě dost hluboko". Bolest má spoustu vrstev, podobně jako cibule, jen s tím rozdílem, že se nedobereš jádra. Vždycky můžeš jít ještě hloub, bolest zkrátka nemá dno. Pokud je přítomna sebelítost, je to pořád někde napovrchu. A teprve až ta se rozplyne, můžeš se do bolesti opravdu ponořit. Sebelítost zkresluje a deformuje. Bolest naopak nesmírně zostřuje vidění.       Pokud tě bolest dožene na hranu příčetnosti a něco vytvoříš... věř mi, je to znát, takové věci jsou čisté...
12.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Bolí to..., když to čtu. Zvolené barvy jsou nepříjemné na čtení. Pokud text změním celý na černý, čte se to daleko lépe a nepůsobí to tak teatrálně - pouťově. Tolik k "práci" s barvami.       Báseň samotná na mne působí jako doslovný překlad "heavy metalového" textu. Bez poezie, bez rytmu, bez frázování bez invence. Při vší úctě ke tvé bolesti si říkám, že pokud píšeš takhle, nebyl jsi ještě dost hluboko... Sebelitovná litanie.       A pokud cítíš poslední sloku jako pointu; a použiješ klišé "padlí andělé", tak je to na pohřeb - básně.       Nic ve zlém. Ale ta báseň je hodně špatná. Hezký den.
09.01.2003 00:00 K dílu: Nevěstinka Quoniam
      V pořádku. Tvůj styl je jen a jen tvojí záležitostí. A já tě nenutím abys ho měnil - napsal jsem svůj názor, ber nebo nech...
08.01.2003 00:00 K dílu: Nevěstinka Quoniam
      Poznámka pro "kritiky" je zbytečná. Nejde o počítání slabik (nejlépe na prstech), ale o frázi - stejně si před posledním řádkem uděláš pauzu.       Použitou formu a výrazivo bych přiřadil někam k Erbenovi. Tedy dosti archaický - či spíše nezralý. "v lože své tě láká ..." nebo "Jako dívka roztoužená" to už jsme přeci jenom o něco dál.       Vyhrocení pointy je chvályhodné. OVšem bylo by žádoucí vyhrocovat něco originálního, jinak snaha plyne do prázdna.
09.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Chápu. Ale ono to nemůže být jako Janis, může to být jenom jako. Nevstoupíš dvakrát atd... Panta rhei. Člověku se těžko navazuje na vlastní přetrženou kontinuitu. O to hůř někomu cizímu.       "Závin samoty" je, sám o sobě, dobrý; co se mi nelíbí je ten "vyjezený mák". Nemusíme se, myslím, bavit, jak je ta metafora - přesah - "udělaná". Jenže, co s mákem? Buď ho vyzobat nebo, jak psávala jiná "smazaná", "kutat mezi zuby". Tak, jak jsi to napsala, mi to nepřijde nějak bravurní. Ale pokud si za tím stojíš - O.K.
08.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      No, nevím nevím. Je to hodně poplatný stylu, kterým Janis psala. Chybí mi tady ale opravdovost a schopnost utáhnout text až do konce. Některé věci ti prostě nevěřím, třeba "závin samoty s vyjezeným mákem" a "rozjetý zip nespavosti" na mne působí dojmem "chtěnosti". "Smutek rozpustit v klíně" je běžné "holčičí" klišé a je to asi nejslabší místo básně.       Jako celek je báseň docela dobrá - má spád, hezké obraty, zvláštní pointu - na Písmáka lepší průměr... ale to je málo.
06.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
hermit: Tak jsem to také chápal, že asertivitu směřuješ na Lyryka. Jen jsem zareagoval, protože si myslím, že asertivita výraziva neřeší neasertivitu chování (myšlení). Obecně.
06.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Armand: Jehly už jsou, řekl bych, studené. Předpokládám, že jsi ona Lyrykova díla četl, viz moje první věta "V reakci na ...". Takže čistě analyticky, za použití prosté časové posloupnosti: - Tvoje první reakce: "Co myslíš že se stane Quoniame, když se odtud vymažeš? Nic. Takl přestaň dělat scénky .-)" - Tvoje třetí reakce: "Vyhnán? Omyl... tady se někdo dobrovolně vymazává.. a není to ni víc než herecké gesto. To je jen na nevěřícný úsměv ... a nebo si to přímo zaslouží výsměch." - Tvoje pátá reakce: souhlas s Wopiho názorem.       Pokud jsem tvé citace vytrhl nyní z kontextu, budu rád, pokud je uvedeš na pravou míru. A nyní se ptám na dvě věci: 1. Kde jsem prohlásil, že se chci "odtud" (dobrovolně) vymazat?       2. Které jsou ty ostatní, tedy ne ty vědomé, roviny mého prohlášení? Tvé reakce jsem si znovu "dobře a bez předsudků" přečetl, ale žádnou zmínku o nich jsem nenašel. Nějaké zkušenosti s nevědomím mám, ujišťuji tě, že v tomto ohledu si tedy vůči mně nemusíš brát žádné servítky.       Když už jsme u pochopení psaného. Myslím si, že tvůj druhý odstavec by měl znít: ... za nedorozuměním ohledně pochopení atp. stojí pouze nedostatečná schopnost porozumět (příp. formulovat) sdělení psaného projevu., ev. ... za nedorozuměním ohledně pochopení atp. stojí pouze nedostatečná sdělnost psaného projevu.. Můžu se, samozřejmě, mýlit, ale takhle cítím logiku jazyka. Psaný projev sám o sobě žádné schopnosti nemá.       Jistě, tahle zmínka je jen hádáním o slovíčka. Jak jsem však prohlásil o malý kousek výše, jde mi o přesnost výrazu. A protože si prozatím nerozumíme, přesné formulace nám nebudou na škodu.       Závěrem k tomu obecně. Mé prohlášení možná(?) není příliš šťastný počin. Ovšem učinil jsem ho s vědomím odpovědnosti. Proto jsem do něho také vložil vsuvku "s vědomím pravděpodobných důsledků" - což nemusí být jen obligátní řečnický obrat.
06.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
hermit: O.K. V pořádku.       K té asertivitě. Když dort, tak o jídle. Takže: Šlehačkový dort zabalený v novinách je pořád šlehačkový dort. Někomu ty noviny můžou vadit a dort si nedá. A někdo ten dort zbaští i kdyby mu ho naservírovali na umaštěném tácku se zbytkem hořčice (to jak si někdo před chvílí dával párek). Pak jsou lidé, kteří prostě dorty nejedí.       No a teď k mému "problému". Pokud mi někdo naservíruje chcíplou myš... tak okolnost, že hostitel ovládá umění stolování a používá zlatý servis a brokátové prostírání, mi nepřijde jako relevantní. U nás v Evropě prostě lidi myši nejedí.       A myslím, že jsem se zachoval celkem taktně: Nepozvracel jsem hostitelovi stůl, pouze jsem demonstrativně opustil jídelnu. Přece jenom, doma mě naučili slušnému chování.
05.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
hermit: Rád bych si myslel, že jsi pochopil, co jsem měl použitou argumentací vůči Armandovi na mysli. Promiň, tvá slova mi neznějí jednoznačně, takže pro jistotu ji (snad trochu lépe) znovu interpretuji.       Ačkoliv jsem v oné reakci zmínil tvůj nick, tvé dílo a tvůj tehdejší postoj je má myšlenka přísně adresná - je směřována Armandovi, jak je také uvedeno v návěstí. Smyslem mého počinu nebylo to, že bych argumentoval pomocí tvé citace (tvého názoru, postoje apod.), ale to, že s pomocí tvého tehdejšího stanoviska (jež jsem nyní uvedl a (!) jemuž byl Armand tehdy také přítomen - neb na to reagoval) jsem ostřeji vymezil svůj vlastní, současný, postoj - a dle mého názoru jsem mu tím dodal větší váhy (což bylo také jediným smyslem onoho odkazu na tebe). Pokud se tě to nějakým způsobem dotklo, tak se omlouvám. Ale použitý prostředek považuji za legitimní. A to včetně toho, že ač jsem tě zmínil, neposlal jsem ti avízo. (Pokud se na diskotéce slečně přiznám, že netancuji jako Michael Jackson (což se mi zdá analogické, i když přitažené za vlasy), také neočekávám, že mi Michael bude telefonovat a vysvětlovat, že on tancuje tak a tak.)       K tomu, co nazýváš tématem. Můj počin není auditorium a jeho smyslem není řešit, kdo si z jakých důvodů maže díla a za co je sám považuje. Je to demonstrativní akt, což je jeden z mechanismů zpětné vazby už od počátku lidstva; a je to konkrétní reakce na konkrétní podnět.       A ještě k tomu Lyrykovi, což směřuji výlučně tobě (to jsem zas zvědavý, kdo se toho chytne). Můj počin nebyl v důsledku toho, že by Lyryk používal pro mne nepřijatelný způsob vyjadřování. Tedy ne asertivnější slovník, ale myšlenky!       Nic ve zlým, byl bych rád, kdybys moji reakci nebral příliš osobně. Snažím se o přesnost výrazu a tvoje povrchní reakce mne otrávila.       V reakci na to, kvůli čemu ses de facto ozval, budu pokračovat na odpovídajícím místě: pod oním dílem. Hezký den.
05.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
Wopi: Zcela přesná interpretace. Stanislav_Vašina & Wopi: Spoustu věcí jste vyargumentovali za mne. Tak rychle nestíhám, nejsem on-line. Ale je to v duchu, který jsem měl na mysli. Děkuji. Armand: Tvého úsudku (obecně) si vážím. Tvá reakce mne však překvapuje. Zřejmě byla spíchnuta horkou jehlou (jak říkáme my, "krejčí lidských duší") v důsledku toho, že jsi nezachytil obsah sdělení. Tedy... o tom, že bych demonstrativně (s úměrným patosem) smazal svá díla nebyla řeč.       Píšeš: ".....označit svá díla za plevel je poněkud alibistické ("kdybyste mě náhodou vymazali, tak mi to neva, protože jsem řekl, že vlastně píšu blbě" - ono obvinit sám sebe dřív než to udělají jiní).". Možná si ještě vzpomeneš na diskusi(?) pod hermitovým textem Manifestace tragiky. Takže (laciný pláštík sebeironie stranou). Aniž bych byl přesvědčen o své genialitě a neomylnosti, tak na rozdíl od hermitova tehdejšího prohlášení, bych já za své básně "ruku do ohně dal". Stojím si za nimi. Jestliže vidíš za mým počinem alibismus, přijde mi to smutné, myslel jsem, že mám větší kredit. Nechť, takový je život.       A ještě k tomu gestu. Myslím si, že jsem zvolil zcela legitimní prostředek k vyjádření svého názoru. Chceš-li, nazývej jej patetickým. Rád bych však předpokládal, že za tvým výsměchem je něco hlubšího a ne jen ironický intelektuální nadhled. Zejména pokud jiné vyzýváš k diskusi.
04.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Posílám avíza všem členům redakce a všem diskutujícím pod oněmi zmíněnými Lyrykovými díly.
05.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
katugiro: Díky za upozornění, tento význam mě nenapadl, automaticky jsem viděl chybu. Ovšem tento druhý výraz mi přijde kostrbatý, zejména pokud jde o první verš a má se rozběhnout fráze. Ale to je věc cítění.
04.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Líbí se mi první sloka. Je konzistentní a celkem dobře napsaná (formálně). K ní jen pár drobností. Překlep "noc patří mně". Hluk továrny bych cítil jemný, byl by to "lepší" protiklad k tomu, že "v dáli burácí". "Modré vlasy" bludiček z básně příliš trčí - ta barva ve spojení s vlasy vyvolává tematicky "nepřiměřené" asociace.       Druhá sloka ztrácí poetiku, je roztříštěná, pointa slabá. To sráží báseň jako celek. Hrubka "paprsky rozkrojily".
20.03.2003 00:00 K dílu: Podoba Quoniam
Kasumi: Myslím, že by bylo dobré rozlišit kritiku básně a tvé pocity, důvody apod. - o těch nikdo nepochybuje a jsou jistě upřímné. Báseň jsi také nejspíš napsala, jak nejlépe umíš. Ale to jaksi není zárukou její kvality. Jde o to, co od kritiky očekáváš: zda reakci na své pocity anebo (více či méně ob/sub-jektivní) hodnocení básně samotné.       Můžeš použít nejčistší úsilí, pohnutky a vůli... ale sdělení se ti do básně nemusí podařit přenést (k čemuž si myslím došlo u této básně). Je to podobně jako s tou smrtí. Smrt sama o sobě není klišé (ze své podstaty jím být nemůže), ale pokud o ní začneš psát, vydáváš se na tenký led - pokud si své sdělení nebudeš striktně hlídat, může na čtenáře působit pateticky, klišovitě, komicky anebo (což je asi nejhorší)... prázdně.       To vše samozřejmě není nic obecného. Některé lidi tvá báseň osloví, jiné ne. Slova mají (si myslím) obecnou váhu, ale každý člověk si jejich hodnotu hledá sám... ---------- Omlouvám se za avíza. Já jen kdyby chtěl někdo diskutovat.
04.01.2003 00:00 K dílu: Podoba Quoniam
      Nechci se tě dotknout, je-li to pro tebe citlivé, ale prolog je pro mne úsměvný: "... nikdy nebude...", aneb nikdy neříkej nikdy. Tak jak jsi to podala to není klišé (hlavně díky závěru), bohužel to ale necítím ani jako poezii.       Refrénovitost jednotlivých slok je monotónní, bez nápadu a dalšího rozměru, což by nevadilo, pokud by pointa byla dostatečně silná... což není. Dobře pojatá (hlavně rytmicky) je poslední sloka a následná douška, ale pokažený začátek a střed to už nezachrání.       Název a téma básně mi korespondují jen přibližně, chtělo by to poctivěji hledat název.
07.01.2003 00:00 K dílu: Úsměv Quoniam
      Zkusím to, písemně se to obtížně vysvětluje - není nad to si to namalovat. Frázování je melodicko-rytmická záležitost a je otázkou osobního cítění. Je subjektivním pocitem, takže ty to můžeš cítit jinak.       Fráze funguje bez ohledu na řádkování, takže když vezmu první sloku, můžu ji takto rozdělit: 1. Úsměvem brány otvíráš 2. po hrstech bereš co ti dává 3. a myslíš si že umíráš 4. a přitom tě jen bolí hlava       Tučné slabiky označují přízvuk, akcent. Ten je neoddělitelnou součástí každého jazyka. A frázování, alespoň v psaném textu, spočívá do značné míry v tom, jak a kam umístím (např. slovosledem) akcent. Slovo co je v češtině přízvučné vždy. Pokud ho umístím tak blízko za jiný přízvuk, musím ho oddělit pauzou: po hrstech bereš -- co ti dává. A právě onu nucenou pauzu cítím jako zadrhnutí.       Ono čím častěji si potom něco čteš, tím víc se ve frázování omílají různé nerovnosti - jazyk je velmi tvárný, plastický. S tím slovem ošklivé jsem trochu přestřelil. Nazval bych to jenom zadrhnutím. Ale při prvním čtení mě to pořádně vyhodilo z rytmu.
06.01.2003 00:00 K dílu: Úsměv Quoniam
NarVor: Nevyjádřil ses, myslím, docela přesně. Pokud závěrečné čtyřverší znovu rozeberu, vycházejí mi dvě možnosti - obě dané frázováním. 1. Celé čtyři řádky budu brát jako jednu frázi, přičemž před posledním veršem udělám pauzu. Význam bude: Vzpomínka hlodá jako myš do chleba, který okorává. V tomto případě slovo co vyjadřuje onu myš. To jsi měl na mysli? 2.Úsek budu brát jako 2 fráze po dvou řádcích (což, jak naznačují velká písmena na začátcích řádku, byl asi autorův záměr). Tady je co obyčejné tázací zájmeno, ovšem řádek je zajímavý tím, že je nevyjádřeno sloveso, což by bylo elegantní, pokud by fráze nebyla vzápětí pokažena tím klišé (Protože co může chleba asi tak dělat? Být sněden, okorat, ev. ztvrdnout jako kámen. A kolikrát jsme to už slyšeli?)       Jinak formalistou se být necítím. Forma je pro mne druhotná záležitost.
04.01.2003 00:00 K dílu: Úsměv Quoniam
      S výjimkou ošklivého zadrhnutí frázování ve 4. řádku první sloky je v básni pěkný rytmus. Oceňuji sebereflexivní myšlenku v první sloce. Velmi pěkná.       Ovšem druhá sloka. Významově "nijaká" a celá(!) složená z klišé: srdce - pěčeť, zpráva mezi řádky, vzpomínka hlodá (jako myš), chleba okorává. To je velmi špatné, kde zůstala invence?
04.01.2003 00:00 K dílu: Po vánocích Quoniam
      Rytmus a frázování hrozné, vlastně žádné. Co drží báseň pohromadě? Název a sníh? Vyvolané emoce žádné, jazyk je zoufale profánní, ani jiskřička invence. Takhle nějak se charakterizuje prostředí v divadelním scénáři - tj. jazyk je čistě účelový nástroj.
05.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Velmi lirické... ehm, pardon lirycké... ech, lyrické (čtvrtou možnost radši nevyslovit, neb mne stihne trest Boží). Vůdčí ideou básně (ať už to byl záměr či ne) bych viděl onu hravost se slovy, jež myšlence ne vždy dobře slouží. Téma je hravostí někdy vlečeno.       Co se mi nelíbí: vlčatí, maličtí, prostospěšných, nedohostin. Samoúčelné, autor zřejmě (myslím si) podlehl radosti z tvorby slov. Na vině asi bude Nová estetika.       Co se mi líbí (velmi): lunovatka(!), "čas vykován mi napjal řetězy" (hlavně v kontextu s předcházejícím). A pak skvělá(!!) pointa: "já slyším každé zavití – i bez vytí".
05.01.2003 00:00 K dílu: Sylfaen Quoniam
      Velmi dobře vytvořená představa... ovšem(!) nikam nespějící - pokud nemá být poslední řádek překvapivou pointou. Jméno Sylfaen mi nic neříká, zařadil bych ho někam do elfské/keltské mytologie.       Ne úplně šťastným vidím ono "šroubování žárovek". Alespoň u mne vyvolalo humornou asociaci na běžný atribut vizuální prezentace (v televizi) dechové hudby Moravanka. Každopádně je to obrat neobvyklý.
02.01.2003 00:00 K dílu: Zapálíš nás plamenem... Quoniam
      Tak postupně. Největším úskalím je samotné téma. Láska (v jakékoliv podobě) je věčným klišé. Vstupovat na tento led je pro začínající básníky asi přirozené a možná nutné. Každopádně jim však téměř vždy chybí zkušenosti (literární), aby téma pojali bez patosu, sentimentu, s nadhledem a (!) originálně. Toho ses nevyvarovala ani ty.       Vyjma třetí sloky je v básni špatné frázování. To je věc cítění, každý by časem měl přijít na to, "jak se to dělá".       Rýmy. "dohořela / odumřela" je těžkopádný, archaický - takhle rýmovali romantici v 19. st. Troufnu si tvrdit, že celý řádek "kouzlem prostýho rýmu" je tam jenom proto, aby se to rýmovalo k tomu "dýmu". Je (ten řádek) zbytečný, pro báseň nemá význam (pokud ovšem nejsi vášnivou milovnicí symetrie). Melodicky (i foneticky, zkus si to přečíst nahlas) je velmi nehezká druhá sloka. To věčné "-říš, -říš, -říš". Brrr. A navíc to frázování! Celkově - rýmování není nutnost, báseň nedělá rým, ten je jen jedním z možných stavebních kamenů.       Velmi se mi líbí "Teď chci teplo dýchat, / dusivý kouř a Tebe smíchat". Originální i dobře napsané (frázování, rým).       A ještě na závěr. Uvozovky v poslední sloce se mi zdají být postradatelné - nejsou nijak významotvorné. Pokud jsi chtěla onu pasáž nějak odlišit od ostatního textu, bylo by vhodnější použít kurzívu nebo jiný font písma.       A jestli má tvé psaní smysl? Samozřejmě že má... ale nečekej, že ho bude mít pro každého.
02.01.2003 00:00 K dílu: VĚČNOST Quoniam
      Jako celek je báseň nekonzistentní, střípkovitá, což vzhledem k tématu není dobré. Metafory v prvních dvou řádcích mi přijdou jako psané na efekt, jsou prázdné, bez obsahu: Co si mám představit pod pojmy "půl kapky deště" a "řasy nedohledna"?       Naopak dobrý motiv je "kůl najatý, aby stál", ovšem zpracování je takové nepoetické, moc to z básně trčí.       Že "láska je věčná" je obehrané klišé a o věčnosti nic nevypovídá. Téma je nezvládnuté. Možná prozatím nechtít tolik?
13.01.2003 00:00 K dílu: Variace na Nietzscheho Quoniam
Radost: No, já si teda nemyslím, že by Nietzsche byl "příklad "univerzální myšlenky"". Naopak bych řekl, že téměř každá jeho myšlenka byla striktně polarizovaná, občas až nenávistně.       Ovšem jako "špatný filozof" po sobě zanechal neinterpretované symboly a pojmy, dokonce celé koncepce. Zneužitelné může být cokoliv: Bible, Korán,... Nietzsche - ten je zneužitelný nikoliv pro svou univerzálnost, ale spíše pro svoji neukotvenost v pojmech a(!) fragmentárnost sváho stylu: "Co tě nezabije, to tě posílí." může být životní filofie hlavní postavy Saint-Exupéryho Citadely... a může to být hláška hrdiny akčního filmu.       Nietzsche některé věci prostě nevidí... což je, myslím, v rozporu s univerzálností. Bříza: Myšlenka tvého prvního příspěvku je zajímavá - nicméně, je dualistická. Vypichuje dvě koncepce oproti jiným, možným. Což je sice vhodné pro diskusi, ale pomíjí celek. Docela rád bych na ni zareagoval, ale nemůžu se k ní přiblížit - dualitu jsem už odložil.       K těm ""nezralých" intelektuálům". Ta myšlenka odpovědnosti je mi sympatická, ale cítím ji jako osobní. Tedy ne My, ale Já nesu odpovědnost za své myšlenky a činy (což je totéž) a jejich působení. ------------ Diskutujícím: Téma se nám rozlévá a už je nestačím celistvě reflektovat. Přesto, za názory a myšlenky děkuji. Bylo mi ctí. P.S.: A pište, prosím Vás, Nietzsche (nejmenuju, vždyť víte :-) ). Hezký den.
05.01.2003 00:00 K dílu: Variace na Nietzscheho Quoniam
Rivka: Ta "říkanka" je z rodu zření, takže dáma zvaná Forma prošla nepovšimnuta. Pokud si však vzpomeneš, co ti to připomíná, rád se poučím, kde jsem si nakradl. Stanislav_Vašina: Pár glos na téma Friedrich: - K N. mám od počátku ambivalentní vztah - Dezinterpretace N., toť oblíbená kratochvíle demagogů. Málokomu v dějinách se poštěstilo být tolikrát překroucen. - N. byl brilantní pozorovatel a fenomenální medium, ovšem velmi(!) špatný filozof. A občas docela dobrý básník. - S názorem C.G.J. na N. se zcela ztotožňuji, jen bych si z jeho balíčku gesammelte werke vybral jinou pasáž. Ale v tomto bodě se jinak, myslím, zcela shodneme.
02.01.2003 00:00 K dílu: Variace na Nietzscheho Quoniam
Stanislav_Vašina: On ani ten Nietzscheho nápad není bůhvíco. Aneb Soumrak bůžků aneb Jak filozofovat kladivem, kap. Výroky a šípy, č. 22.
02.01.2003 00:00 K dílu: Chvála větru Quoniam
      Vidím trochu rozpor mezi názvem a básní samotnou. Pokud má název vyjadřovat téma básně, jsou první dvě sloky zbytečné. Pokud báseň existuje jako celek, je název trochu nevýstižný, mimo.       Hodně se mi nelíbí 3. a 4. verše v první, druhé i třetí sloce. Frázování je "najednou" jiný než v prvních dvou verších a to rýmování je jak z čítanky 1. stupně ZŠ. Nepříjemně se to čte.       Závěrečný verš na mne působí rozporuplně. "Domů" krásně graduje a vypointuje předchozí strofu. Ale "k prameni" působí bezradně - podle záměru buď jako "pleonasmus" anebo (opět?) mimo.
24.02.2003 00:00 K dílu: fikce Quoniam
      Ten začátek je neslaný, nemastný. Čiší z toho prázdnota zániku civilizace - což by byl u autora sci-fi úspěch, ale u básníka mě nudí. Konec psaný kurzivou se mi naopak líbí moc. Lehký, vtipný, originální, odsejpá. Co chtít víc? Konec dobrý - všechno dobrý.
08.01.2003 00:00 K dílu: sax Quoniam
      To byla opravdu náhoda, že když jsem to četl poprvé, měl jsem puštěnýho Minguse... a von tam má altky dvě. Naštěstí to funguje i bez toho, je to pěkné, hravé.       Ale nelíbí se mi "ukřičník poodslov". Po všech těch kouzlech se slovy je to ona kapka, která přetéká. Škoda, že ses neudržela, střídmost není nadávka. A míra bývá zlatá/a.
05.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
No... na 11 to není špatný :-)-
29.12.2002 00:00 K dílu: Quoniam
Astalavista: Brilantní kritika! Přesná. Blues: Přidal bych radu. Nesnaž se tak otrocky rýmovat, vhání tě to do klišé (která asi zatím nedokážeš překlenout).       A neodpustím si rýpnutí. S tím nickem sis na sebe ušil bič. Tak se snaž, ať to není prázdný pojem...
29.12.2002 00:00 K dílu: Quoniam
      Technické zpracování je hrozné - hlavně rýmy, frázování. Vyznění je občas komické: "Kerberos s kostlivci se porval, / celé to vyřídil zkušeně - hravě", "na krávu s hladem, se řítí".       Myšlenka, že Bůh není dobrý - svět je pro něj kruté divadlo apod. není nijak nová. Tvé zpracování, bohužel, v tomto ohledu nijak invenční není. Chtělo by to lépe zpracovat, jak formou, tak obsahem.       Jediné co oceňuji je název. Originální.
29.12.2002 00:00 K dílu: Chladnou hlavu #2: Plicní strážce Quoniam
      Hlubší kritika nebude, není z čeho. Celý je to skvěle napsaný, originální jazyk, text má spád, vygradovaná pointa.       Jednu negativní věc bych ale měl. Nečtu tě tak často, aby mi to vadilo, ale přesto si uvědomuju, že používáš pořád stejný (i když obměňovaný) fígle: např. "Z tělocviku si dnes zřejmě kromě sportovního zážitku odnesu na ksichtě ještě nějaký dosud neobjevený ekzém.", "Uxovi museli být zfetovaní, když mu vybírali křestní jméno." apod. Snad víš, co mám na mysli.
29.12.2002 00:00 K dílu: Ze života Quoniam
      Překvapuje mne, že chceš hlubší kritiku u dětských říkanek. U formy se ani nebudu pozastavovat. A témata? Pokud jsi nazval první báseň, tak jak jsi ji nazval, pochybuji, že jsi někdy otevřel noviny, či zapnul televizi. O osobní zkušenosti nemluvě. Pokud něco požaduješ, bývá zvykem také něco nabídnout...
29.12.2002 00:00 K dílu: Slza Quoniam
      Opravdu víš, proč máš zaškrtnutou hlubší kritiku? Opravdu tolik nabízíš? Obávám se že ne. Prostě ti ty dva řádky nevěřím. Nejblíže, jestli ne zcela, je to u kolonky: sebelítost. Cítit nostalgii je krásné a zrádné... toť ona slza nad slzou...       ... ale poezie?... je jinde.
29.12.2002 00:00 K dílu: Quoniam
      Metaforu "(prsteny) malé smrti" jsem nepochopil. Budu potěšen, pokud mi bude vysvětlena, či naznačena.       U tak krátkého útvaru těžko rozlišit hloubku od náhodnosti okamžiku. Aspoň pár dojmů: Slovo "zkouřený" z verše příliš trčí, ne-lne k ostatnímu textu. Frázování druhého řádku není dobré, "... a z louky se" je v něm rytmicky navíc, na druhou stranu dobře působí jeho přesah do řádku třetího.       Poslední dva řádky jsou pěkně nafrázovaný, ale bez výrazné - věrohodné pointy ztrácejí smysl.
22.12.2002 00:00 K dílu: Hlas pro pohádky Quoniam
      Báseň má celkem příjemné frázování, rýmy jsou obyčejné až klišovité. Cigarety ve třetí sloce působí dost divně, moc z tématu trčí. Pointa jako by nebyla, báseň plyne do ztracena...       Hezký den.
22.12.2002 00:00 K dílu: Prsty mám na bříškách do krve... Quoniam
      Po celou dobu básně je dobrý frázování (možná prot, že jseš muzikant?). Originální je verš "Nebo si oblíct smrt... jakpak mi sluší?".       Ostatní je dost hrozné. Použité výrazy jsou zoufale neinvenční. To, že máš doma kytaru mohlo stačit v 60-tých letech. Dneska by to chtělo o dost víc. Vyjma rýmu "halekám / ale kam?" je ostatní klišé.       Hezký den.
22.12.2002 00:00 K dílu: Quoniam
      Skvěle napsaný, nenašel jsem stylisticky žádný slabý místo. Jako celek trochu jednostraný, což v úhrnu tvorby nemusí být na závadu - ale to nemůžu soudit. Dobrá práce s řezem písma.       Citát z Nietzscheho je navíc (a řekl bych i mimo). "Zásobení heroinem" v hospicu mi příjde taky trochu moc.
05.01.2003 00:00 K dílu: Snář Quoniam
      Což o to, to téma by nebylo tak špatné. Ale to zpracování! Rýmování není povinnost!!! U téhle básně to platí 100%. To že chceš neustále rýmovat tě vhání do triviálních klišé, často dost kuriózních či na/za hranicí komična: "Jdeš s tváří zahalenou v šátku / snář vypráví že ještě pár pátků" S výjimkou předposlední sloky používáš stále stejný vzorec rýmu a to ještě ten nejobyčejnější ABAB - melodie básně se tím po dvou třech slokách unaví, báseň se stává vleklou.       Nepříjemné je také neustálé opakování slova snář. Monotónní. Navíc spojený nelogičností děje. Prvně snář máš, pak ho necháváš "raděj tam kde je", najednou otáčíš jeho stránku a vzápětí ho "schováváš" za zády.       Ta báseň je velmi špatně napsaná. Snad ti moje připomínky pomůžou vytvořit napříště lepší opus. Hezký den.
22.12.2002 00:00 K dílu: POCHYBY Quoniam
      Rýmy jsou klišé. Formát veršů AABCD / EEFGD je nápaditý. Frázování první sloky je dobré, ve druhé to začíná drhnout, ve třetí a čtvrté je hrozné.       Snaha o originalitu "my dva jsme art" působí i přes metaforickou provázanost do třetího verše příliš násilně.       Hezký den.
22.12.2002 00:00 K dílu: vianočná zabíjačka Quoniam
      Přemýšlím, proč je to v kategorii báseň, a ne třeba úvaha (i když poetická)? Už od začátku selhává rytmus a frázování. Proud řeči mi připomíná (nijak negativně) "hospodský monolog".       Originální mi přijde verš "aj keď je sviňa boh je milosrdný". Zbytek plyne... a nic. Vyzněním (i když dále v kritice říkáš něco jiného) to na mne působí jako "výkřik vegetariána".       Hezký den.
29.12.2002 00:00 K dílu: Quoniam
      Zvolila jsi dost nešťastnou - klišovitou - analogii: podzim, konec jednoho přírodního cyklu jako spodobnění konce jedné lásky (toto navíc dublované: prvně obecně, pak nějakému/konkrétnímu muži).       Nic proti tomuto tématu, pokud je originálně zpracováno... což však v tomto případě není. Použité metafory i jazyk jsou jak z čítanky klasiků: "planulas jako ... svíce", "... v tvém srdci přetvářka žila".       Chtělo by to více odvahy k osobnímu pohledu a (!) vyjádření.
24.02.2003 00:00 K dílu: sluch Quoniam
      Konečně!!!       Konečne jsem si zase s chutí přečetl "starého dobrého hermita (z Nové Anglie)". Ty když si přestaneš hrát na sečtělýho střepináče (nebo on-line writera), lezou z tebe zajímavé věci!!       Tohle odsejpá, jak kdyby to hrál Coltrane, bajvoko tak v '61. Ještě to s tebou není špatný...
30.01.2003 00:00 K dílu: Quoniam
      Nabídl bych jiný úhel pohledu. Nazval bych ho výchova pádem. Což ovšem vyžaduje morálně - či spíš duchovně - zralou a nepohnutou osobnost. Této interpretaci sice trochu odporují verše "Pak už děláš / co potřebuji", ale zase ne natolik, abych báseň necítil tímto způsobem. Také mi to velmi koresponduje se "žlutým" názorem Stanislava_Vašiny z 07.11.2002 - biblický text a to starozákonní (sama autorka mluví o "nekonečném kruhu vin" a Nový zákon je přece o "prolomení kruhu" (nejen vin)).       Přijde mi jako škoda, že autorka nedala básni větší přesah, než osobní - projekční. Doba proroků a kamenování je (alespoň morálně) již dávno za námi. ------------ Omlouvám se za nevyžádaná avíza.
17.10.2002 00:00 K dílu: Věčný podzim II Quoniam
Mozart: Dobrá kritika. Souzním. Snad jen ten závěr. Mimo dosah se dostalo jen pár jedinců v celých dějinách. Míří kdekdo, - zbytek se ukáže později.       Dovolil bych si namítnout, že subjektivní kritika je cenná. Já osobně považuji každou kritiku za subjektivní. Hodnotu jí dává váha osobnosti. Že se některé subjekty povážlivě identifikují s davem je věc jiná. Autor: Zde měnit či neměnit, má co dělat s onou nevyhnutelností. Ale o tom jsem psal jinde a ani o to zde, především - v tomto konkrétním případě, nejde.       Velmi dobrá báseň. I stylisticky. Kromě drobných kazů, o nichž mluvil Mozart, bych podotknul ještě dvě věci. Podzim v názvu a v zápětí hned taktéž v prvním verši - působí rušivě, doslovně. "To slunce je tak slabé, / v zimě však bude ještě slabší," - slovo však vnímám jako nadbytečné, ruší tok fráze.       Možná bys měl zvážit, zda báseň nedobrousit ve šperk.       Hezký den.
03.10.2002 00:00 K dílu: Joyces Country (1.530 feet) Quoniam
To není odkaz na Jamese Joyce.
06.01.2003 00:00 K dílu: Manifestace tragiky Quoniam
Armand: Jsem off-line, takže sorry. Měl jsem na mysli tvoji předešlou, žlutou, kritiku.
06.01.2003 00:00 K dílu: Manifestace tragiky Quoniam
Armand: Souhlas. Velice přesné. Amen.       K tomu druhému odstavci. Právě proto, že shazující sebeironie je hermitovou běžnou reakcí, snažil jsem se ho dotlačit k trochu upřímnější sebereflexi.
06.01.2003 00:00 K dílu: Manifestace tragiky Quoniam
hermit: No vida! A dokonce souhlasím. Flek! A teď to rozvinu. Re!       Nařčení z nesdělnosti, z nejasnosti atd. je sice obtížně obhaji/vyvrati-telné, neb jest to subjektivní záležitost bez měřítka. Vypíchnul bych z toho však dva aspekty. Jedním je pravdivost tvorby (obvykle nazývaná vnitřní) - nemusím rozumět mechanismu, ani zdroji, tvorby, ale musím mít její existenci obhájenou sám před sebou. Jestliže něco vytvořím, nesu za to odpovědnost. A sám přitom tvořím na úrovni, na jaké se zrovna nacházím - tj. zcela určitě nemůžu tvořit na vyšší úrovni, na tu si můžu jen hrát, ovšem se ztrátou pravdivosti. Ale můžu přece tvořit na nižší úrovni - což souvisí s tím druhým aspektem.       Tím druhým aspektem je zralost příjemce(ů) mého výtvoru. Jestliže je dál než já, může mojí tvorbou (třeba) pohrdat. Jestliže jsem dál naopak já, nemusí mi rozumět. A to je moment kdy se mu můžu zkusit přiblížit... a(!) musím v tvorbě udělat kompromis. Čili svoji tvorbu devalvuji.       Sebekritika je nutná, ale je to jen jedna strana mince. Vytvořím-li dílo tak, jak v dané chvíli nejlépe dovedu, je to v pořádku. I přesto, že můžu zůstat nepochopen.
05.01.2003 00:00 K dílu: Manifestace tragiky Quoniam
hermit: Jelikož diskuse(?) se nám fyzicky přenesla poněkud mimo (a sice sem), přetiskuji tvoji reakci a pokračuji dále.

"Quoniame, učím se nelpět na tom, že jsou moje texty dokonalé, to je tak v kostce..., protože kdyby to tak bylo, už bych vlastně neměl potřebu psát nějaké další, a stačily by mi ty, co už jsem vyplodil... protože by dokonale vyjádřily, co jsem chtěl.... což se pochopitelně neděje, jsou to jen pokusy a nová přemalovávání jednoho plátna... snad rozumíš. no nic, to je vše k tamté oné diskusi, co možná nebyla...;-)"

      Snad ti rozumím, co tím myslíš... Ale nesouhlasím. Je nezměrný rozdíl mezi tím, jestli jsem přesvědčen o dokonalosti svých počinů (o lpění nemluvě) a tím, jestli si za nima stojím. To první je bláznovství, negace druhého póza.       A dále. Ty se nikam nevyvíjíš? Pokud se sám cítíš být konstantou, dává to co říkáš smysl. Jinak je to hloupost. Kdybys, nedej Bože(!), zítra vytvořil dokonalý opus, už bys do konce života nesáhnul na pero (s výjimkou podpisu šeků)? Z čeho tedy pramení tvá tvorba? Z touhy po dokonalosti (na níž nelpíš)? Buď ses špatně vyjádřil... nebo?       Tady narážíme na zajímavé téma. Potěšilo by mne, kdybys na chvíli odložil svůj obnošený kabátek sebeironie a zkusil být upřímný.

07.10.2002 00:00 K dílu: Manifestace tragiky Quoniam
hermit: Ach tak. Zřejmě jsou okolnosti vzniku textu natolik relevantní, že je z tvé strany slyším už podruhé. Ústně a teď i písemně. Byl jsem pošetilý. Meju si ruce.       Hezký den.       Amen.
Nahoru