Úžasná, silná báseň! 

Žila jsem s poruchou příjmu potravy 15 let. Se záchvatovitým přejídáním, jestli tě to zajímá. Posledních 10 let jsem plně vyléčená. Z tohoto titulu možná bude lépe srozumitelné, proč bych tě ráda požádala, aby sis svoje rady nechal od cesty. Nic proti útěku z civilizace a jednoduššímu životu, ale z PPP tě to samo o sobě nevyléčí, stejně jako například z alkoholismu. Ano, může to pomoci, ale to je tak asi všechno. Stejně tak bys mohl radit ženám s PPP, aby se věnovaly malování nebo vyšívání. Prima, proč ne, ale je to na úrovni "madam, když si budete zlomenou nohu mazat kostivalem, ani nepotřebujete sádru."

Taky deprese, žeo, ta je taky jenom nemoc rozmazlené mládeže, které se nechce vstávat z postele. A už to jednoho nudí pořád poslouchat psychiatry, jak mluví o tom, že je to nemoc, žádná nemoc, nic jim není, jenom se ta líná prasata chtějí akorát válet. Psychiatři tomu nerozumí, stejně jako psychologové nerozumí poruchám příjmu potravy a obezitologové obezitě, ale naštěstí se stačí stavit na Písmáku, přečíst si básničku a diskusi pod ní a hurá, všechno je jasné a svět je zachráněn.

Úžasná. S úžasnou pointou. Velký tip. :) 

Krásná báseň. Intenzivní. Provoněná senem a neklidem.

Merde! Tím se všechno vysvětluje! 

Ještěže sem konečně vstoupil skutečný muž a charakter, aby nám pověděl, jak to je. Rozhodně se neomezuj ve svém lání, kazateli soucitu s neurastenickými ženami, jen houšť, visíme ti na rtech (a rozbouřená diskuse nám zvedá viditelnost na sítích, ale pst).

Děkuju, AlenoKar :) 

Děkuju moc, Philogyny. Já tě taky moc ráda čtu. 

"Technochasid" je parádní!

Wow, to jsem to teda dostala, a hned pod třemi básněmi najednou! Není to málo, Antone Pavloviči? 

Přiznám se, že mě tam trošku rušily některé ty archaické výrazy a slovosled. Ale to nemění nic na tom, že je tam spousta krásných obrazů (vítr přešel po hladině louží jako Kristus) a vůbec je to celkově podařené. Tip!

Hvězda zvaná Pelyněk, ano. :) A Danny, to je krásná básnická reakce! Oběma díky. :)

Přátelé, děkuju všem za všechny tipy i komentáře! :) 

Krásná. Krásná. Šel mi zase jednou mraz po zádech. Děkuju za překrásně chmurný elegický zážitek.

Děkuju za tip - ale ráda bych poznamenala, že stejně jako šaty nedělají člověka, nedělá ani webdesign poezii. Nemyslím, že je ve finále podstatné, jestli to píšeme na nový Písmák nebo to třeba čmáráme kusem ohořelé větve na skálu, pokud si to tam přečtou ti, kteří si to přečíst chtějí.

Fun fact: před pár týdny jsem se při jedné pěkné příležitosti opila s několika přírodovědci, hovor se stočil na poezii, vzpomněla jsem si na tebe a přečetla jim pár tvých básní. Děkujem za hezký večer. :D Opravdu, opravdu ráda tě čtu. :)

Děkuju moc všem za komentáře, za tipy a Goře za výběr! Nějak tápu v tom novém webu, tak nevím, jak vám poslat avíza, ale snad dospějí ke každému z vás. :)

Děkuju za tip a za komentář, Philogyny :)

Uff, tak ta je silná!

No. Tahle taky. Uff, zbořené dlažby kostelů, až mě zamrazilo. Hrozně se mi to líbí a jak tak čtu diskusi, má smysl to říct znova.

Miluju tyhle tvoje texty na hranici poetického a odborného textu. Miluju. Ultimátní tvůrčí svoboda překračující hranice žánru a říkající věci přesně tak, jak mají být v danou chvíli vysloveny. :)

Děkuju vám všem za komentáře a za tipy. :) 

Hodně silná báseň.

"Rybí kostry nahých stromů" je nádherný obraz! Tip. :)

Teda já si nemůžu pomoct, ale fakt mě to bavilo. Když se na to tak zpětně dívám, akorát ale nemůžu říct proč. Ale bavilo. Nejspíš proto, že můj vnitřní literát, přesněji můj vnitřní prozaik, je asi taky alkoholik. A tím pádem vím, proč nejsem v poslední době schopná psát prózu: ze zdravotních důvodů mám utrum s chlastem. No chlast, no próza (ach, kde jsou ty doby, kdy jsem o dovolené střídala jeden večer láhev červeného, druhý večer psaní! Akorát mi to stejně nikdo nevydal, a to jsem se snažila. Pán promine, ale fuck this shit. Třeba ten román dám jednou na pokračování na Písmák).

Sjedu to ještě zpětně a postupně otipuju. :)

"Vítr uškubne podzimu ramenní epolety", to je nádherný obraz! Tip za překrásnou podzimní báseň plnou smutku 

(A u titulu jsem měla mrazivou conan-doylovskou asociaci, znalci vědí. "Čí to bylo? Toho kdo odešel. Čí to bude? Toho, kdo přijde.")

Stávám se tvou ultimátní fanynkou, opravdu. To je úžasná báseň.

Wow, taková past. Na lákadlo "pověz mi popravdě, co si o mě myslíš," jsem se naposledy chytla snad někdy v patnácti. Thanks but no thanks. Můžeš to klidně pokládat za vítězství v debatě, chceš-li.

Jo - a zaplaťpámbů za to. :D Díky za tip! :)

Alenokar, děkuju za tip i za komentář. A máš pravdu v tom posledním řádku, ani sebebarevnější alterego asi nakonec neskryje, kým člověk doopravdy je. :)

Úžasný text. Posílám srdečné pozdravy na přírodovědeckou fakultu a gratuluju k zápočtu: :) 

Super text, blacksabbath, moc mě to bavilo. :) 

Myslím, že skutečná odvaha by bylo zveřejnit to i s vysvětlivkou před deseti lety. Dnes je přeci jen jiná doba. 

Moc se mi to líbilo! Jen tedy "do prstene" mě nepřesvědčilo, to se přiznám. Ale formu i atmosféru to má jinak krásnou. :)

(ještě avi)

Silene, to je komentář trefný a v mnohém pravdivý. Na druhou stranu prostě existuje nějaká hranice, za níž už je báseň bez předmluvy nesrozumitelná. Já se o tu hranici občas otloukám, rozhodně nejsem přítelkyně předběžného vysvětlování vlastních veršů, ale myslím, že tady je to potřeba. Dokonce si myslím, že ty básně bez vysvětlivky vůbec nedávají širšímu publiku smysl. Lze pak ale pochopitelně argumentovat tím, že se tedy publikovat nemají. A na to pak samozřejmě nelze nic říct. :)

Goro, děkuju za komentář a souhlasím, formálně je to úplně něco jiného. Někam se to za těch deset let pohnulo - a asi jsem spokojená s tím, kam. Ale je to asi dáno i tím, že konkrétně tohle jsou intimní texty původně určené pro jednoho jediného čtenáře. Respektive čtenářku. Pro potenciálně širší publikum asi člověk vždycky píše jinak.

(Mimochodem, gratuluju k vydané knize!) :)

Zeanddrichi, dík za komentář. Jojo, tehdy jsem se snažila, aby se Lady s Larsem nikde nepotkali. Jedinou výjimkou byl případ, kdy Lars hlasoval proti Lady v tehdejší Povídce měsíce a pak napsal vzteklý příspěvek, jak jsou všechny ty texty (včetně jejího) emocionální a rozbředlé. Přišlo mi, že něco takového velmi sedí k jeho charakteru a velmi jsem se u toho bavila. :D

Rem, když nad tím tak přemýšlím, některé moje současné básně možná napsal Lars. Genderfuck, například. Konečně, je to jeho téma. :) Ale Larsův hlavní odkaz je teda především schopnost ostře bouchnout v diskusi pěstí o stůl. Slušně vychovaná dáma sice takové věci dělá jen v nejkrajnější nouzi, ale i tak je to fakt dobré umět. :)

Alegno, děkuju. :)

Dívka-autorka bude jistě velmi mladá, nechť je jí tedy přáno literární zanícení i dvě desítky tipů, ale někdo musí napsat za všechny bojovníky proti bodyshamingu, že je to festival toxických stereotypů a recept na dokonalá, leč absolutně neúčinná řešení. Je-li pak dívka nestižená bolestí nenávisti k vlastnímu tělu, ani o nic vlastně nejde, jen o nezralé dílo naprosto nepochopivší skutečnou životní situaci obézní ženy středního věku. Což o to, mládí vždycky píše o věcech, kterým nerozumí, už proto, že ještě nerozumí tolika, tolika věcem. Ale má-li dívka sama nadváhu, zvlášť je-li to nadváha veliká, je ten text symptom a symptomům se netleská: k symptomům se tiše, soucitně mlčí. Přesto jsem se rozhodla nemlčet. Snad že jsem obézní žena středního věku.

Formálně je to pěkné. Snad to poslouží jako zmírnění rány.

Jako oddaná milovnice mužů- baletních tanečníků tleskám, ovšem přiznám se, že ty rody mě matou 

Díky  :) 

Luzz, díky za komentář, přesně tak. Nárokům na vydestilovanou "stručnost a odlehčenost" ostatně neodpovídá kdekdo. Živě si pamatuju, jak jsem četla poslední báseň Stanislava Dvorského, kterou napsal těsně před smrtí a která vyšla v Tvaru za obrovských ovací stávající creme de la creme české básnické scény. A jak jsem si říkala, že za tohle by ho na Písmáku vypískali, aniž by si to vůbec přečetli. Protože takhle dlouhá báseň - to prostě nejde!

(Nehledě na to, že člověk mnohokrát píše tak, jak píše, protože nemůže jinak, ale to už je asi jiná pohádka.) 

Skvělý jako vždycky. Opravdu ráda tě čtu. 

("rozezlený" kritik)

Boží, mám z tohohle komentáře radost. Příliš mnoho pozitivní zpětné vazby bez kritiky vždycky naznačuje nebezpečí, že člověk napsal kýč. Ale jakmile se objeví rozuzlení kritik, který má kvůli té básni problém dýchat volně, je to dobré znamení. Rozhodně se nehodlám řídit něčími dobově podmíněnými představami, jak "má" vypadat správná poezie, a crossover s prózu, kterého se dopuštím záměrně, často a ráda, nepovažuju za "chybu", ale za zásadní rys toho, jak moje poezie vypadá. 

Svobodně mi to ale nakydej na hlavu kdykoli. Komentáře zvyšují čtenost a moje ego to unese. Doba, kdy jsem se chtěla zalíbit všem, dávno minula. 

U imperiálních hegemonů se tomu říká národní hrdost nebo patriotismus a bere se to pozitivně. Zatímco u malých nebo poražených národů se témuž říká nacionalismus a povinně se nad tím ušklebuje. 

Báseň oslovila, pěkný postřeh. :) 

Goro, to mě nenapadlo, ale máš pravdu. Nechám si to projít hlavou, jestli by tomu začátku neprospělo pár úprav.

Každopádně tobě i K3 děkuju za tip I za komentář. :) 

Zrovna jsem psala pod jinou báseň, že pro autora podle mě neexistuje větší čest, než když někdo jeho texty čte opakovaně a vrací s k nim. I kdyby tím vlastně odhaloval i slabiny toho textu. Děkuju za komentář. :) 

Přijde mi úžasné, ze se k tomu textu opakovaně vracíš. Pro autora podle mě neexistuje větší čest, než když někdo čte jeho text opakovaně. :) 

Děkuju za tip a ta komentář, Janino! Jo, taky ten konec chápu jako pozitivní, Helena má pořád ještě šanci :) 

Annnie, nedotkla ses mě. Děkuju za tip i za komentář. :)

Štírko, Rem, Philogyny, díky za tipy a reflexi a za šanci vidět svou báseň Vašima očima. Rem, jasně, je to podobné Lepšímu životu, ta nálada, s níž jsem ho psala, zjevně ještě nevyvětrala. :)

A ještě jednou v reakci na komentář v poště: děkuju Alegno za reflexi, zrevidovala jsem tu interpunkci, opravdu to chtělo. :)

Už jsem na to koukala v těch komentářích pod původní básní. Super žes to dal jako samostatné dílo, tohle se HODNĚ povedlo, tip :) 

Tohle se mnou hodně zarezonovalo.

Mám ráda, když poezii nerozumím. Má to v sobě něco z úžasu zvířete před složitou lidskou řečí, jako bych vnímala ostře emoce, ale byla těsně mimo jejich skutečný význam. Mohla bych tu báseň pitvat a dosáhnout konstrukce exaktního významu, ale u poezie na rozdíl od odborného textu je nádherné, že to dělat nemusím. Je rozumět a rozumět: tvým básním rozumím a nerozumím. A obojí ráda. Už dlouho si myslím, že jsi nejlepší z básníků na Písmáku. Co ty děláš se slovy, tu nikdo jiný neumí. 

Tip jsem dala už dříve po prvním přečtení. :) 

Taky jsem dostala avízo a to je prima příležitost se pohádat. Tohle je možná ryzí estetika (a proč ne), ale ve většině ostatních básní ty emoce vidím. Někdy hořkost a stesk po zmizelém světě, někdy okouzlení drobnými detaily krajiny nebo města - a dost často, jak jsem ostatně psala nedávno pod jinou báseň, hluboce chmurný záhrobní mráz, ze kterého stydne krev. Popravdě se až divím, že to někomu mohlo uniknout.

Jinak andělé samozřejmě antropomorfní nejsou a nerozhodovalo o tom zdaleka jen výtvarné umění, ale především církevní tradice a její interpretace náboženských prožitků svatých a světic. A katolicismus byl v tomhle možná benevolentní, ale skoro všechny ostatní křesťanské tradice (a nejen křesťanské, dokonce i judaismus a islám) braly setsakramensky vážně přikázání nezobrazit si Boha zpodobením ničeho (byť by jen skrze vlny ikonoklastických hnutí). Protože Boha ani anděly ani lidskými prostředky zpodobit nelze a veškeré snahy o to jsou jen vzdálené aproximace. To jen tak na okraj této učené debaty.

Díky za tip a za reakci. Nojo, probudit se zítra - ideálně jako někdo úplně jiný. 

Díky Vám oběma za tipy a za komentáře! :) 

Lepší než život, to mi asociuje takový ten díl Červeného trpaslíka, co skončil úplně příšerně  :D 

V poslední době se v tvých básních objevují takové nenápadné malé motivy smrti, které mi přijdou ale velmi silné, vane z nich intenzivní záhrobní mráz. Víc než Skácela mi to někdy připomíná Jana Čepa, nevím proč, nesáhla jsem po jeho textech dvacet let a pamatuju si je jen matně.

Děkuju Vám všem za komentáře i za tipy, mám velkou radost, že se báseň líbí. :)

Uff, tak to je síla! Tip.

Děkuju za interpretaci. :)

Philogyny, voyeursky bych si přála vědět, co ti jde hlavou - ale člověk má samozřejmě respektovat soukromí ostatních.

Sluko, jasně, je to moje totální osobní postapo. A nevím, co jsem blbla s těmi velkými písmeny, normálně to nedělám - ale sem šla úplně automaticky. Nechám je tam, když si to ten text přál.

Děkuju za komentáře a za tipy tomu, kdo tipoval. :)

To je pravda. Ale jak píšeš - možná to právě není tím zaměstnáním. Co když mám prostě krizi středního věku, žáno.

Děkuju za tip a za komentář, každopádně. :)

Děkuju všem za tipy i za komentáře  :) 

Děkuju Vám všem za komentáře a za tipy. U takhle silně osobní básně se člověk vždycky asi trochu bojí reakce. :)

No to je nádhera. Zas mě jednou při čtení fyzicky mrazilo. :) 

Akorátže já dělám specifickou profesi, kde dát výpověď prakticky znamená nejen přijít o místo, ale opustit celé svoje zaměření a jít dělat úplně něco jiného. A na pětadevadesát procent se nemoct vrátit.

Takže.

Tak ta je ostrá. A nádherně graduje. Tip. :) 

Děkuju moc za poznámku! Opraveno.

Dík za tip pro tuhle starší sebeironickou věcičku, AlenoKar :)

Ten Králův překlad (a výklad) je ovšem geniální a pekelně mě mrzí, že ho nemám. :) Děkuju za komentář! 

Chmurné zpěvy mistryně vázaného verše se nesou mlžnou krajinou - a čtenářům jde zase jednou mráz po zádech. Tip.

Annnie: "nejlepší tajemství jsou tam, kde je nehledáme" - to zní krásně a doufám, že máš pravdu. Ve finále je to ostatně báseň o mé osobní babylonské věži a takové věci prostě nedopadávají dobře. To víme. Třeba to ale půjde jinudy. Když ne do výšin, tak holt dolů do temnot.

Děkuju vám oběma za komentáře i za tipy :)

No to je nádhera. A skutečně to je dojemné, pohnulo to se mnou. Jestli je to pravda (a že nic proti básnické licenci), je to krásná pravda. Tip a stírám slzu. :)

Tak ta je teda parádní! /*

Pojďme si to říct šetrně a bez podrobností: NEJSEM hodně mladá. :)

Něco podobného jsem zažila na můstku vysoko mezi věžemi katedrály Sagrada Familia v Barceloně. Do té doby jsem netušila, že se bojím výšek. Absolutně šílený zážitek.

Děkuju, ale zrovna za tohle si zásluhy přičítat nemůžu, ta "monumentální pasáž" (víceméně to, co je kurzívou) je tentokrát opravdu vysoce intertextuální. Biblické asociace jsou předpokládám čitelné, ale je tam smíchaných víc starých textů o stvoření, některé relativně věrně, některé jsou spíš kreativně parafrázované. Tip už ale vzít zpátky nemůžeš, tak já si ho odmyslím. :)

A díky za tipy i všem ostatním. :)

Říkala jsem si, jestli někdo vybere ten druhý plán. :) A je toho tam víc.

Díky za tip.

Důležitá to diskuse na staletími prověřené téma, bohatě probádané mnoha význačnými filosofy lidských dějin. Například zde: https://www.youtube.com/watch?v=MfUGPsssytQ

Dohledala jsem si i původní verzi. Taky si myslím, že tahle je lepší. Krásná báseň s krásným názvem. A popisuje něco, co důvěrně znám. :)

(avi)

Moment, tou pointou jsem nemyslela nějakou omšelou moudrost. Ale přijde mi, že to zásadní a úderné padne v první třetině textu a nic dalšího podstatného nenásleduje. Možná tak její pohled do zrcadla. A všichni navíc víme, že Biskup pointy umí - Biskup pointy VELMI umí.

Nevím, jestli jsem velká umělkyně, ale k lopatě mám popravdě zatraceně blízko. All hail the lopaty! A sem by se jedna hodila. :)

Krásná báseň. :) Jako mladá holka jsem pár sezón prováděla turisty po Praze a ani povrchní odpolední bzukot nedokázal úplně přehlušit ten pocit, který se člověka zmocní, když se zadívá na ty kříže na dlažbě.

Popravdě, citelně mi chybí nějaká pointa.

Zas jednou báseň, která je sice pěkná, ale nejlepší je stejně název. Jsem stará úchylačka, líbil by se mi ne na titulce, ale někde uvnitř textu, pěkně nemilosrdně. Ale kdo jsem já, abych říkala ostatním, jak mají psát. Tip. Hlavně teda za název, ale za báseň taky. :)

Hmm, díky za komentář, zamyslím se nad tím

Pomohlo by tříslabičné slovo místo "obdélníky". Spojka "a" na začátku není problém, nemusí být přízvučná, ale ty obdélníky jsou o slabiku delší. Určitě by to šlo nějak vyřešit, aby se zachoval význam a opravil rytmus. Konečně Alenakar je mistryně formy.

Poslední nová věc bylo podle mě objevení ohně v starším paleolitu. Od té doby už jen kreativně přitesáváme stále sofistikovanější pazourky a i naše skalní malby jsou víceméně stále stejné. Ale to nemusí vadit, žáno. Hlavně ne tobě, jelikož honba za novostí a originalitou je beztak (post)moderní úlet. A ty jako klasická básnířka můžeš klidně bez výčitek upřednostňovat estetiku jako se to dělalo v klasické Evropské kultuře po staletí. :)

To mi připomíná Pratchetta, kde se v kratičké scéně v jedné jeho knížce objeví geniální nápad na průlomovou matematickou teorii v hlavičce mouchy bzučící po knihovně. Nebo tak nějak. :)

A jeje, to abysme se o to hrozně pohádali, jak se na Písmák sluší a patří. :)

("S dírou v hlavě" je samozřejmě taky dobrá, všechno je to dobré, ale to vyvrcholení té první básně, zvukově i obrazově, mě fakt přimrazilo k židli.)

Kdysi se mi zdál velmi intezivní živý sen, který jako by z oka vypadl téhle básni. Nebo ta báseň jako z oka vypadla jemu. Beru to jako důkaz existence kolektivního nevědomí a dávám tip jako další lesklý střípek do synchronicitní mozaiky. :)

Jediná drobnost, v první básni řádek "a bílé obdélníky" strašně tříští rytmus. Což je obrovská škoda, protože to vyvrcholení s vrávorajícím přízrakem je úžasné a vůbec mi ta báseň přijde svou silou nejlepší ze všech čtyř. Mimochodem, atmosférou mi to připomnělo pohádku Pravda a lež, kterou jsem milovala jako dítě. :)

Četla jsem to třikrát, dvakrát z toho se mi pozornost rozplynula po první sloce. To může být tím, že jsem sama v práci, jak tematické, a po celém dni s hyperfocusem to soustředění není, co bývalo. Ale stejně. Ta první sloka je silná. To ostatní proti ní vypadá jako poznámka pod čarou. Leč tip, rozhodně tip. :)