Písmák Rozervána
Plížím se tiše obcí,
cítím zápach kanálů.
Vdechuji vůni benzínu
v mlze vlhkého podzimu.
6.
I kdybych měl být květinou,
jenž vadne v tvém klíně
chtěl bych býti jedinou
I kdybych měl být slzou,
5.
Jsme jako řeky, které se setkávají
každá má jiný pramen a přesto krásně šumí
potkáváme se na stráních i v lesích
jsi pro mě živý obraz bez rámu
Má Venuše
Má Venuše,
tvé křivky zapisují se mi do duše
nemůžeš mě pochopit, nemůžeš mě uchopit
ve víru vzplanutí z Amorovi kuše
Medová
Říká se, že nebe je místo na Zemi.
Já vím, že mé nebe je tam,
kde slunce svítí celý den
a kde ptáci zpívají na celý kraj.
1. valentynska
Bílý klavír hladí naše city
Melodie noci, jen já a Ty
Zahaleni do modrého sametu
Miluji Tě má Venuše
2.
Mám rád tvé líce a pod nimi jemné stíny
Tvoje křivky zní v prostoru jako Paganini
Jsi kouzelná číše plná smyslné vůně
Touhou k tobě bych naplnil celé tůně
3.
4.
Na klaviatuře pocitů hledám melodii dne
přes večerní bouři, ticho zálivu vábí nás
pod klenbou vlny spolu na mořském dně
poslední paprsek Slunce hraje jemně
Degenerace
V mlze krvavých slin
v otoku patoků
sbírám to
co neupřímnost
Hadí dech
Intuice zmítá se mým tělem.
Nevím, kde se nachází.
Vútrobách hada s krvavou kůží,
svléká si ji nerad.
Spoutáni
Vzávanu tápání
zminulých životů,
Za zvuku šumu moře,
jediným pohledem
Citová povodeň
Ve vzpomínkáchčasem zapadlých,
V slzavých stěnách pokoje ležím dál.
Krutá zpráva zmítá mým tělem,
negativ a pozitiv,
Svůdná představa
V tichu noci je slyšettahání nitek v tvém hlase,
pokoj se zalije temnotou a ty se probouzíš.
V šeru lampyprohlubuješ svůj stín,
nahá tančím v absinthovém opojení
TRN CITU
uVADÁM,
POD POŠLAPANÝM SRDCEM,
V KRUTÉ BOLESTI SLZ,
CO KAPOU MI PO POLŠTÁŘI
Sonet padlých
Vmechu zkapradin
vkrálovské loži plné slin,
hraju na pianino,
skládám operu
Notreal Vampirezza - Černý Diamant
potoky krve dráždi kapky vína
lampa škvaří marně páry
a ty kroužíš oběšený
na dně mého vlhkého klína,
ZRCADLO DUŠE
Dívej se, ale nedotýkej. Dotýkej se, ale neochutnej. Ochutnej, ale nepolykej. Tak zní zákon potomků dábla.
slza z matky
V černém smutku, v kápi oblečená,
dívám se do oblak v kruhu posetých.
Jen matčin řetízek svírám v dlani a přeji si,
aby už jednou našla klid všeru smrti.
(milování)
Kroužím nad slzou drahokamu,
Sleduji pohyby soch
A piju jedovatou rtuť.
To vše dělám jen
In Memory
Včerných linkách,
(tichý a nesmělý)
Kouří vrohu dýmku
a svět se mu tajně směje.
zakopána v soli
Proč mě utápíš ve své krvi.
Ty blázne,
co si myslel.
že najdeš svou půlnoční lásku.
sliby v mojí moci
Sliby:
v přízraku rozpadajících se těl
v krvavé lázni myšlenek
vyjmu je.
vědomě na smrt
proč se ptají otců,když nevíkamby se schovali.
sami vzduchozmiří v rukou tyčí se dýky býčí.
na zápase v davu funí a krví je prapor.
(bezesporu se jim to líbí
Sluha
Ze svých úst vytáhl oheň.
Snažil se ho chytit do svých dlaní,
vpůli cesty se zamyslel a pravil,
“Sloužím sobě a svým myšlenkám. ”
tiché utrpení
po půlnočním spánku
trpím vhrobce.
žíznívým chtíčem se dusím,
ztuhlé žíly pronikají hrdlem.
NOČNÍ POLONÉZA
noční polonéza
chladné verše zní mlhou
navzdory času a nadějí
čekají na dotek měsíce.
Upíří láska
Kdo, řekni mi kdo jsi. Že jsem tak slabá.
Kdo duši Tvou zotročil a nechal Tě žít.
Jak zpátky na oči.
Až zhasneš
Nocí světélkuješ,
a tělem tiše bloudíš.
Na vahách jsi vesnění
a já z hlubin vesmír stvořím.
Zkoumáš
Zkoumáš, ty mě zkoumáš,
já se neubráním . tvým očím zas.
Zkoumáš dál, nevíš co a jak .
Hlavně, že mě zkoumáš .