|
Ale ne, Vojtíšku, neber mě zase tak... tak... vážně... to není písnička, to si jenom včera v noci tóny posedaly na parapet... :o)))
Já si fakticky jenom tak... a melodie... škemrám ji na slovíčkách, ne na lidech... a ona ... ona přijde sama, že jo, notičko...?
;o)
|
|
Cavalerko... :o)
Možná záleží, jak si to pro sebe broukáš, myslím, že to sedí :o)
Junkie_23 :o))) Máš asi krásnej svět :o)
Wiki: A co ti brání oboje mít...? :o)
čaj §|_| ° °° ° i rybišky ><<°> <°>>>< <°>>><
Šebestová: Pozdravuj Macha a nebuď tak přísná, konec je právě takový, jaký má být, když ti ve dvě ráno přistanou čajové lístky do misky horké vody... co když jsi právě ty byla tehdy tím čínským císařem, který (ne)náhodou objevil čaj...? :o)
A nějaká ta od sluníčka zlatá rybiška pro všechny :o)))
☼ ><<°> ☼
|
|
"...Cli, nemyslím si, že by se člověk měl právo vyjadřovat jen k tomu, co zná do poslední mrtě včetně všech důvodů a příčin. To by se pak nemohl vyjádřit nikdo k ničemu!..."
~~~
"...A ještě něco: proč by proboha nemohl někdo ze zahraničí vyřknout nějaký (morální) soud o naší zemi? Každý má právo na názor! ..."
~~~
Víš, Bacilku... jen k těm morálním soudům a právu na názor... protože nakonec o tom ta básnička taky je...
Každý cítíme jinak, co si myslím já, je, že právo na morální soud nemá nikdo... N I K D O... právě proto, že nikdy nezná "do poslední mrtě" všechny důvody a příčiny, všechno, co vedlo k tomu, co někdo udělal (nebo neudělal)... Všechno je jen subjektvivní hledisko, názor někoho, kdo mluví, ale nemusí řešit, kdo není v kůži toho, jenž se rozhodoval, jenž něco 'provedl'... ať už mluvíme o lidech, o národech, o zemích... Člověk má jediné právo, soudit sebe a svou cestu, zkoumat, jestli on sám má plné oči břeven, jestli jeho cesta jde v souladu s jeho cítěním, jestli se sám před sebou nemá za co stydět... na ostatní by neměl mít nejen čas, ale ani troufalost pohlížet kriticky, protože nikdy nemůže dostatečně porozumět cizí cestě...
Mám vás ráda...
~~~~*~~~~
A Albireo... ano, já pochybuji, zdráhám se nazvat něco vinou... a pokud, cítím tu hlavně tu svou vinu... naši vinu obecně, jako lidstva, ne jako jedinců... dáváme málo lásky a svět o ni prosí a někdy dokonce křičí... jsme nemocní a nechceme se léčit...
♥
|
Písmák