dětství je mnohorozměrné, to vidim na svym synovi...

Až mě děsí, jak slovenštinu zapomínám...

*

Připomíná mi to Harleje; ještě za Šafránka:

Ó, před sebou mámNajednou cizí a neznámou tvářKrutou a studenouI když se pořád usmíváZ vlasů máš ostnatej drátA ze rtů kape ti jedPořád nevěřímŽe tohle v sobě ukrýváš 

Zejména ta lidská omezenost není omezená... Rozumím tvému rozčarování.

božínku...

no, u nás socha padlého taky pěkně zaneřáděná...a on ještě v pádu hrozí; teď vím už na co

Hm, není to v žádném ohledu radostné dílko.

Fenomenální!

Díky, AUTORE!

...a co dál?

Ten konec mi nějak nevyhovuje; jak ten psanej zde, tak ten životní ;-)

redaktor neomylně a přesně !*

Takový slovní průjmy mi sedí; konec to trocha zazdil...jinak to uchopit (?).

vidím v tom několik za sebou jdoucích povzdechů; třebaže dobře zvolený slova a nálada, připadá mi to neprovázaný. Nic na recitaci...jako nevim, Alfréd Strejček by to dal.

Je to dobrý, ale podle mýho bys to moh trocha dotáhnout...

taky (s)páči

Na nos patří pouze bílé.

slova jsou náboje pro ústa velký ráže..*

toto je mi sympatický text*

...to je jak zemřela matka a do hrobu dána...

kdo má tak šílený přání???

je to jak poletování nějakýho lehkýho hadérku

zítra se bude, tančit všude :-DDDD

Ty seš vopice porád stejná kráva, woe.

Nezbývá mi čas; lítám s klukem po hřištích a na kolo a ...až se osamostatní, jakože doufám, že za 15 let pude z domu, tak se snad k psaní vrátim ;-)

velmi volný verš, nicméně stejně jako Josephina uznávám, že konec je takovej až mazlivej

no jasně, kámen cihlu ;-)

!

to si to tak někdo umí zařídit

mrška jedna malá

já, přiznám se, tomu taky nerozumim...což neznamená, že to asi není dobrý; pro mne spíše prvoplánovitě poskládané cosi

fenomenální

taková malebně fotbalová

první třetina ano

to je boží

nic proti, ale fakt to ve mně evokuje úchyla...a v babiččině údolí - jeden je z toho celej rozvrkočenej

ne zrovna můj šálek kávy

v pubertě bylo moje psaní obdoba