"Už se kácí v našem lese" je verš z písně Letokruhy od skupiny Traktor:

TRAKTOR - Letokruhy ( official video ) (youtube.com)

Tvé verše jsou vše možné, ale jsem rád, že nejsou šedé, nýbrž velmi barvité. Jsou obrazné, metaforické. Často je z nich cítit cosi žitého, co se prostě muselo odehrát, byť třeba jen ve tvé hlavě. Taková je tahle tvá báseň, jsem rád, že je z ní cítit i určitý vývoj a posun dál od toho, co jsi psal dříve na sto různých způsobů, ale přece pořád stejně.

Benetko, ano, to říká, svůj názor, který zatím nijak zvlášť nepodložila. Abys mi rozuměl, netvrdím, že tahle konkrétní báseň je nějaké veledílo (i když tak negativní reakci jsem nečekal), ale štve mě, když někdo o kom jsem zatím na Písmáku stěží slyšel, najednou zpochybňuje moji tvorbu jako celek. Píšu už od gymnázia a najednou mi někdo, o kom nic nevím, začne tvrdit, že bude lepší, když toho nechám... To mě popravdě vyprovokuje spíš k opaku. 

"Přede mnou vrávorá Li Po"

Merxanto, nevím, kdo jste, ani proč mě musíte urážet, ale můj profil je tady na Písmáku.

Poezii píšu už mnoho let a mám dobré básně - ne všechny, ale dost. Takže tvou jistě dobře míněnou radu si asi k srdci úplně nevezmu.

Co mi stačí? Dělám, co mohu, dělají to tak všichni.

Myslím, že na tom, co je a co není poezie, se lidé vždy neshodnou. 

Na redaktora jsem se nepasoval a pokud chceš, můžeš to vzít za mě.

Co je tedy na něm tak špatného? 

Tak víš, co Merxanto, jdi někam. 

Jak se to vezme, jako invalidní důchodce mám někdy čas navíc. Hlavně se ale snažím, abych něčím taky přispěl - třeba básněmi.

Děkuji za názor, Merxanto. Takový motivační, to potěší. Uvážím to (uvažuji o tom už nějaký čas), ale popravdě na základě tvého názoru to asi nebude.

"Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík."

Pěkný příběh, i když smutný. Napsané je to dobře, máš vysoký standard. 

Na malou plochu se vešel velmi dramatický děj. Doufám, že fotoaparát byl navrácen. Je ale dobře, že to není dopovězeno.

Já jsem klidný. Myslím, že naši komunisté s Kateřinou Konečnou dojeli na konečnou. :)

Zeanddrichu E., kde to žiješ? To už je zrušené! :-D

Pěkně napsané.

V evropském středověku se prý říkalo něco jako: "Když se narodí dítě pláče. A proč pláče? Protože se narodilo do špatného světa..." Přesné znění si nepamatuji, ale s duchem, který je v tom obsažen souhlasím velmi vehementně.

Čím jsem starší, tím méně mám rád děti, snad proto že dítětem zůstanu už nadosmrti.

Až budeš z pakárny venku, můžeš odvolat.

Povedená báseň, působí hodně autenticky.

"Pamatuji si jen to, co jsem neviděl na vlastní oči."***

Celá báseň vychází z jednoduché hry se slovy založené na prvním verši, což je běžně užívané slovní spojení. Dělá to ale velmi dobře. Zároveň však významově ukrývá nejen odcizení mezi "lyrickým subjektem" a jeho milou, ale možná i cosi ještě temnějšího... (nedopovím to, protože se možná mýlím a někdo tam bude číst něco zase úplně jiného). Zajímavá a působivá báseň, která vtáhne do děje.

To by mě zajímalo, kolik taková víra asi stojí... Třeba si taky přijdu, až bude ve slevě. :)

Když už je řeč o Noemovi: Noe byl taky průkopníkem vinařství, vysadil vinici, opil se, až usnul, a obnažil se ve svém stanu. :)

Stargazere, možná máš pravdu. Na druhou stranu lidé se na svou současnost vždycky dívají spíše negativně a obdivují přitom vysněnou minulost nebo stejně tak vysněnou budoucnost.

Co je to SHU?

Osobité dílo zakončené pěknou metaforou (nebo ji tam vidím jen já?). Ten popis naší současnosti je dost zdrcující a místy - zdá se mi - až přehání. Každopádně píšeš hezky, máš už vypsanou ruku, svůj styl i rámcovou tématiku. 

Text - jak se domnívám - není jen pouhou nápodobou toho, jak psal kdysi Jack Kerouac. A pro to, i pro svou metaforickou a imaginativní barvitost a sílu si zaslouží výběr. 

Máločemu rozumím, jsou tam i místa, kterým se snad ani nemá rozumět, text ale hezky plyne, není jalový, má obsah i formu, která se záměrně tváří, že formou není. 

Tak od tohoto autora jsem nikdy nic nečetl.

Vždycky mám pochopení pro obskurní postavičky, zvláště pro ty prahnoucí po uznání. 

Řekl bych, že miniatura se snaží (celkem úspěšně) navodit dojem, který někdy čtenář může mít při čtení nějaké napínavé knihy.

Neodolal jsem a koupil si "nového" Márqueze, jeho posmrtně vydaný román "Uvidíme se v srpnu", jsem zvědavý, jaké to bude. Někdy samo očekávání může být napínavé. 

Velmi povedená báseň, oceňuji i onu hru s písmenky ke konci.

Myslím, že v teorii Velkého třesku je to trochu jinak. ;-)

Kromě toho mi není jasné co nebo kdo jsou Nebus a Krombus. 

U Krombuse není uvedena rychlost, jakou se pohyboval.

Supernova se, pokud vím, nepohybuje. Je to stadium vývoje hvězdy.

Celkově vzato lze tvé dílo přenechat spíše kritice fyziků či kosmologů, literárně to má jakýsi vtip a kouzlo, ale nevím, v čem přesně spočívá.

Pán (soudruh) je už zkrátka poněkud dezorientovaný.

Spíš než jako výpověď o (tradiční?) rivalitě našich dvou největších měst to čtu jako příběh onoho zarytého komunistického budovatele (viz všechny ty průkazky, co měl u sebe) zklamaného tím, že metrem se u nás stále může pochlubit jen jedno jediné město. Zřejmě se jako člen Odboru dopravy Jihomoravského kraje v roce 2001 v této otázce nějakým způsobem angažoval. Jenže je opravdu roztržitý či spíše už poněkud senilní (působil v důležité funkci už roku 1979 a každému jednou dojdou síly).

U obrázků mi vtip vesměs nedošel.

Jak říká Aru, něco je jakoby z budoucnosti a něco je žitá současnost. Nápadité dílo, jak bývá u tebe zvykem.

Rozsahem i jednoduchým dějem je to spíše prozaická miniatura než povídka.

Divím se, že je tu tak pusto a prázdno. Doufám, že na akci to bude vypadat jinak.

Snad trochu hrabalovské. Jakoby naivní vyprávění nějakého jednoduchého člověka, které se tak ale spíš jen tváří.

Skoro jako Václav Hrabě.

Působivé. Snad se smiluje.

Rudolf Hrušínský st. byl prý v mládí štíhlý, ale pak přibral, aby dostal roli Švejka, těch kil navíc se už nikdy nezbavil. 

Text je hezky poskládaný. Přímé řeči, myšlenky hlavní hrdinky, hlas vypravěče.

Docela by mě zajímalo pokračování.

Komu by to v hlavě nevrtalo, že? 

Mně to připadalo trochu monotónní a furt jsem čekal, kdy se to zlepší, ale nevšiml jsem si žádné výraznější změny. Jsou tam ovšem zajímavé a vtipné momenty ("...servírka za barem je zelená jak fíkus v okně a pivo jí přetéká přes okraj sklenice."), ale je jich trochu málo na text, který není úplně krátký...

Oceňuji také dialogickou formu přispívající k dobrému spádu vyprávění.

Victor Hugo jistě nemiloval jen "schrány smrtelné", ale přece jimi přinejmenším nepohrdal. Nejspíš jako většina z nás předpokládal, že v krásném těle najde i krásnou duši, tento předpoklad někdy správný, bývá přece jen často naprosto zavádějící. V každém případě byl Hugo až do velmi vysokého věku velmi aktivní v tomto nekonečném hledání krásy.

Na druhé straně ono shledání stojí na předpokladu posmrtného života, který - žel! - nelze nijak prokázat a vše svědčí spíše proti tomuto předpokladu než pro něj. Mnohdy bývá tato otázka vcelku neopodstatněně spojována s otázkou existence Boží, osobně se domnívám, že je to pouze myšlenkový zkrat podložený nejspíše tím, jak tyto otázky tradičně pojednává křesťanství. Zajímavé je, že v judaismu toho o posmrtném životě moc není. 

Povídka je jednoznačně sci-fi, řekl bych nápadité sci-fi, spíše dystopie než utopie, vize, kterou málokdo bude považovat za žádoucí a proto je (možná) taky položena do přece jen vzdálenější budoucnosti. 

Ač Nohavica zpívá "o smrti, se kterou smířit nejde se" a má pravdu (jak se -proboha! - smířit se smrtí???), tak je pravda, že naše smrtelnost nás definuje. Je to podstatná část definice lidství, když tuto část odstraníme, vyvstanou zajímavé filosofické otázky... 

Pěkná, metaforicky bohatá báseň. Obešel bych se bez tetování. :-)

Hlubší příčinou je zhoubný rozvoj automobilismu.

Dobré postřehy, solidní reportáž a to i přes jistou útržkovitost. Možná by stálo za to rozvést třeba tu kratičkou pasáž s paní Veronikou.

Bydlel jsem nějaký čas na ubytovně v ČB, taky za kolejemi.

Kritizovat dovede každý, ale přiložit ruku k dílu, to je umění.

Díky.

Je to spíš indispozice než MIMO, ale díky za tipy a komenty.

Rád přispěju, bohužel mi stále není zcela jasné, co pro to mám udělat. Jinak samotná idea je skvělá.

HOLLY: "Nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky."

Přečasováno... Zkusil bych pár těch časů ubrat.

Chaosu je třeba čelit všemi prostředky. Pěkné sci-fi a hezký paradox.

Myslím, že se jméno převozníka píše "Cháron". Haiku moc nerozumím, ale první je hezké a druhé má viditelný přesah, který teď neumím pojmenovat. Třetí je docela roztomilé.

Něžná.

To by mě zajímalo, jestli tam byl taky nějaký Al, Al Koholik.

Pokud tam nebyl Al, určitě tam musel být alespoň W. C. Hajzl.

Ano, bylo by užitečné vědět, co přesně má autor udělat, aby se na projektu mohl podílet. Zachytil jsem datum 6. dubna, ale nevím, co do tohoto data mám podniknout, aby můj zájem přispět do almanachu nebyl brán pouze jako platonický, nezávazný. Nemám čas (a ani chuť) pročíst celou diskusi a poučit se z ní...

Napsané je to hezky, ale pointa mi stále uniká.

Poptávka po bunkrech a hradbách je stále. Začalo to nejpozději v mladší době kamenné (neolitu), tehdy se objevují první opevněná sídliště a města (v tehdy nejpokročilejších oblastech světa, zejména v tzv. Úrodném půlměsíci na Předním Východě, např. město Jericho v zemi, která byla později nazvána Svatou).

Tuto skutečnost považuji za užitečné opakovat všem chcimírům. 

Apokalyptičtí kazatelé mají slyšení odjakživa, právě proto bylo napsáno Zjevení Janovo (kolem roku 90 po Kr.) i celá plejáda dalších apokalyptických vyprávění, která nebyla nakonec zahrnuta do biblického kánonu. U nás bylo zajímavé období let cca 1419 - 1420 s husitským chiliasmem (očekáváním konce věků). Když se v polovině února roku 1420 nic nestalo, bylo to podnětem, aby husité vzali věci do vlastních rukou a založili Tábor.

Hezká báseň s velikonoční tematikou a několika hravými rýmy, které to pěkně oživují (trnu/trnů + hlína/líná ad.)

"Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku..."

Nezbývá než rezignovaně opakovat lidové pořekadlo: "To už je takový osud, praštit s tím o sud!"

Nejvíce se mi líbí karamelitky.

Vybavil se mi verš Karla Kryla: "paměti těch, kdo stěží pamatují". 

Zajímavý náčrt "studie" chtíče. 

Dost bych to proškrtal.

Taky bych přispěl.

Některé verše jsou velmi povedené!

Celkově je báseň pro tebe atypická, protože v ní chybí romantický či erotický motiv, ten zůstal poněkud v pozadí.

To mě politika zajímá převelice.

Zajímavé dílo, těžko mu dát nějakou nálepku a zařadit do škatulky. Závěrečný dialog se velmi povedl!

Moc hezký příběh, jako ze sna. Dává to tajemným způsobem smysl.

K3, však ano.

Děkuju všem.

Lili, nepřeháněj, není na tom nic revolučního. Jinak děkuji za návštěvu, která v každém případě potěšila. :-)

Líbí se mi rým voltů/revoltu.

Rhodesie, děkuju, taky ji mám rád. :)

Rhodesie, díky.

Jako bych něco takového od tebe už četl, zvláště to s tou schizofrenií.

Je to úžasně poskládaný text. Hovor těch lidí je v dané situaci nepatřičný, absurdní. A nic jiného než názory náhodných čumilů vlastně miniatura neobsahuje. Přesto tam však je nějaký skrytý smysl. Čas je relativní, jak věděl už A. Einstein, ale právě to jeho (zdánlivě) nepřirozené plynutí je taky důležitým "hnacím impulsem" celého povídání. 

V Chorvatsku jsem dosud nikdy nebyl, ani jinde u moře.

Poměrně vtipná miniatura.

Skvělý popis smažení řízků v úvodu a zbytek taky stojí za to, aby si jej člověk přečetl...

Jsi virtuóz, hrábneš do strun a to dřevo zazpívá jako mariňák v bordelu po třech letech na moři. :-D

Skvěle vystavěná nostalgická nálada kolem nepatrného předmětu. Dost se to podobá tvému předchozímu příspěvku o Gagarinovi, kde roli předmětu hrála nehmotná vzpomínka na jistý den v polovině dubna 1961.

Smutné. Líbí se mi, jak je skoro celý text vystavěn na přímé řeči, má to spád.

Vše podstatné už asi bylo řečeno. Mně miniatura připadá poněkud předvídatelná. Máš tam nějaké překlepy ("promuvit" místo "promluvit" apod.)

Všem vám děkuji za čtení a za komentáře... :)

Děkuji, Goro. Zdravím do Českého Krumlova. :)

Logická návaznost dostává pěkně zabrat, přesto to nějak (nelogicky a možná jen zdánlivě nelogicky) drží pohromadě.

Děkuji čtenářům, tipařům i komentátorce Evženii Brambůrkové. :)

Závěr je silný. 

Člověk se až diví, kolik je tu pamětníků. :-)

Karel IV. by si bezpochyby vybral třísku.

Je to nápady velmi nadité, jak u tebe člověk ani nečeká jinak. :)

Ten první je geniální (i když smutný)!

O Mobelově ceně jsem už něco zaslechl, ale pořadatele a porotce jsem neznal, až ovšem na tu báseň o Husovi, ta je velmi silná. Děkuji tedy za přiblížení.

Bez aut by na světě bylo líp.

Vtipná hříčka.

Philogyny, děkuji za výběr, ciferník tam je ve významu "obličej", ale asi je to už moc vzdálená metafora. 

Radovane, děkuju, jsou to takové, jak říkáš, fragmenty.

Díky vám.

Moc hezké vyznání.

Tak aby těch výběrů nebylo málo, jeden přidám, báseň je opravdu zdařilá.

Mě jízda na koni taky nijak zvlášť neláká, tvoje díla však ano.

Líbí se mi část se hřbetní ploutví žraloka. Myslím, že i Kafka by měl radost.

Hlavně se to ale stává v literatuře, třeba u Kafky.

Některé naše sny se někdy zhmotní a je z nich děsivá denní můra.