Svět je malý, Žižkov ještě menší... :-)

Ano, je to v Roháčově ulici :-)

Iveto Ivko, Kočkodane, díky...

Já doufám, že se mi tam hlavně bude líbit.

Děkuji, Kubo.

Na Žižkově jsem právě začal studovat VOŠ Husův institut teologických studií.

Jinak máme taky vynikající film ze 60. let o kostelníkovi, který se vydával za faráře, jmenuje se to Farářův konec.

Evženie, Květoni, K3, moc vám všem děkuji. K3, nad názvem jsem docela dumal, měl i jiné varianty. "Pokrytec a Bůh" by byl dobrý název, jenže mě nenapadl. Docela by mě zajímaly ty připomínky, které zmiňuješ.

Nepříjemný vzhled často přispěje k rozvinutí pokřiveného charakteru, ale tak tomu samozřejmě být nemusí. Stejně jako nemusí bída "z lidí lotry činit".

Pochopil jsem, že předlohou bude asi Limonádový Joe. Což je škoda, protože podobnou tematikou se zabývá také Červený trpaslík v epizodě Pistolníci z Apokalypsy. 

Jinak tomu nelze upřít vtip, byť pro běžného uživatele poněkud náročný.

A taky kulinářský, samozřejmě.

Velice poutavý a humorně pojatý cestopisný fejeton. 

Děkuji všem.

Skvělá povídka s prvky naturalismu, které tomu dodávají barvitost, jak je u tebe zvykem.  Nic bych neměnil. Navíc ta atmosféra a detaily socialistického venkova jsou velmi uvěřitelné, stejně jako motivace a činy jednotlivých postav. 

Zvláštní text, ale mě zatím dost míjí, až na tu část o ztraceném mládí.

Jako člověk, po kterém tu nic nezůstane, čtu tvůj text možná trochu jinak než ostatní. Je ale pravda, že je to hodně úvahové, děj je přítomen jen ve vzpomínkách na různá místa a zážitky. Nejsem přítelem východních filosofií a už vůbec ne různých alternativních výkladů a jen málo se přátelím s jinými (čti: "alternativními") způsoby života. Abych tu však nepsal stále jen o sobě, napíšu, že přesto všechno se mi ten text docela líbí. Ještě mě napadá, že tu po mně třeba nic zůstat nemá. Ostatně žijeme v době, do které je šílenstvím přivést děti. Možná víc záleží na tom navštívit Grand Canyon, i když jsem ho zatím viděl jen na fotkách. Možná ale stačí pramen Vltavy nebo hora Říp, obě tato místa jsem už navštívil několikrát, to první dokonce mnohokrát. Možná ale nezáleží ani na tom a důležitý je, jak říkají mnozí, jen přítomný okamžik. Možná ani to ne. V každém případě lze nad tvým textem dumat, ač pro mě zůstává poněkud přeslazeným.

Bez Safiána tu už nebude žádný přísný a poučený kritik, jenž dokáže pochválit, když se něco povede.

"...letět napůl pěšky přes vesmír."  Tohle slovní spojení jsem od tebe už určitě někde četl. Ještě se tu zastavím, takovouto báseň nelze pojmout během jednoho čtení.

Působivě poskládaná dějová pásma, až se v tom jeden (já) ztrácí...

Co dodat? Mám pocit, ze vše podstatné už bylo řečeno a přidávat něco navíc by bylo jen mlácením prázdné slámy. Podobně jako někteří přede mnou oceňuji obsah i formu. 

Až na drobné gramatické chyby a překlepy velmi propracovaná "recenze". To obdivuji na všech tvých filmových textech. Bohužel většinu z nich jsem neměl čas přečíst, na toto "povídání" jsem si čas našel a nelituji. Připojuji tip a výběr, výběrem oceňuji celou tvou dosavadní tvorbu zde.

Alenakar, objektivní pohled na historii neexistuje, ale to už jsem psal (sice jinými slovy a poněkud obšírně, ale věřil jsem, že to z toho bude možno pochopit). 

Já tedy nikdy žádného reálného Švejka nepotkal, ani jsem o něm neslyšel (kromě toho Haškova, samozřejmě).

Alenakar, to je mi líto, myslel jsem, že Hrabě se stále těší určité popularitě... A přitom Variaci na renesanční téma zhudebněnou panem Mišíkem zná každý. Hrabě sám byl talentovaný hudebník, škoda, že zemřel tak mladý. Poezie může dnešního mladého člověka opravdu oslovit snad skutečně už jen prostřednictvím hudby... Což je smutné.

Alenakar,

národ Švejků nikdy a nikde neexistoval. Švejk je Haškův literární prostředek, není to reálná, uvěřitelná postava, která by někdy někde mohla žít mimo stránky Haškova románu. Je to postava pouze jaksi vnější, známe jeho chování a nevíme nic o jeho prožívání, o vnitřním životě. 

Historie není ideologie, je to věda o dějinách, má svá pravidla, prameny (zdroje), vědecké postupy. Dějiny jsou rekonstruovaným obrazem možné minulosti. Každá generace minulost znovu a znovu rekonstruuje na základě dostupných pramenů, platného vědeckého paradigmatu a "ducha doby". Proto se v každé generaci ten obraz mění. V některých dobách byla historie skutečně poplatná nějaké ideologii (u nás hlavně marxismu). Na ZŠ a SŠ se vyučuje dějepis, to je takový jednoduchý, schematický výcuc z nekonečného bludiště dějin. Pro děti může být užitečný, ale je to opravdu jen naprosté minimum v kostce nejkostkovatější. Na univerzitě se vyučuje historie, a mohu tě ujistit, že dnes to opravdu není o žádné "ideologii". Je to spíše o tom, co Dušan Třeštík, velký český historik a znalec Přemyslovců a taky Velké Moravy, nazýval simulacry. Každá doba si minulost představuje jinak, stejně jako každý historik má na svůj úsek dějin odlišný pohled. Britský historik Carr přirovnává minulost k vrcholku hory, jeví se vždy jinak podle toho z kterého směru se k ní přibližujeme či v jaké denní době.

To ano, ale je dobré nezapomínat na autora textu. Považuji Václava Hraběte za jednoho z posledních velkých českých básníků.

"Člověk nerudný a mračný, jen na rybníky laskav byl..." Děkuji.

Safiáne, myslím, že jen opakuješ obecně známá ahistorická schémata. Dokud budeme věřit, že jsme národ práskačů a estébáků, tak jím bohužel asi nejspíš opravdu budeme. Často se hledá česká "národní povaha" ve Švejkovi. Mluví se pak o národě "švejků". Pominu-li však tu skutečnost, že Josef Švejk měl do "průměrného" Čecha daleko, tak v tom je právě ten zákopaný pes, že sami sebe stále jen dokola přesvědčujeme, že jsme národ poseroutků. A snad skoro vždycky se k tomu připlete Bílá hora a likvidace/nucený odchod předbělohorských elit a argumentuje se tedy tak, že jsme ten národ, který povstal z potomků rolníků, kteří někdy v 19. století odešli z venkova do měst. To je pravda, ale taky to není žádná hanba. Osobně jsem hrdý na to, že jsem plebejec a jediná aristokracie, kterou uznávám, je aristokracie ducha.

"Láska je jako večernice..." (Václav Hrabě)

RIMMER: Krytone, připrav sadu na opravu píchlé duše!

Nemám sílu na to číst celou zdejší diskuzi a tak mi odpusťte, pokud do ní nezapadám, ale nečetl někdo z vás esej "Unesený Západ" Milana Kundery? Myslím, že je to velmi podnětné čtení. Kundera tam píše, jak někdy počátkem 80. let dělal mezi svými přáteli v Paříži jakýsi průzkum, když se snažil vyzvědět, kdo je jejich oblíbený současný malíř. Většina žádného oblíbeného současného malíře neměla a ani žádného neznala.

Díky.

... :)

Zeanddrichu, docela by mě zajímalo, jak se pozná na první pohled nepravdivý absolutismus. (?)

Jinak znám absolutismus Metternichův či Bachův. :-))

Kočkodane, Janino, Alenakar, děkuji vám.

Připomněl jsem si jednu písničku od Jarka Nohavici, Cukrářskou bossanovu.

"...společnost kafků opravuje zámek..." (verš z jedné písně Karla Kryla)

1. Poušť (Cookie Moon) Apokalyptické čtení, které je znepokojivým způsobem aktuální. Zdařilé podobenství mnoha významových rovin týkajících se mimo jiné vztahu civilizace a divoké přírody, ale i vnějšku a vnitřku, zdání a skutečnosti. Až na drobné detaily, kterých si všimli jiní, brilantně napsané.
2. Misantrop (Stargazer)
Zajímavé čtení s mnoha filosofickými myšlenkami a přesahy, zdá se mi, že je to hlavně o neschopnosti se rozhodnout (mimo jiné u vypravěče příběhu). 
3. Věk hříšné nevinnosti (lastgasp)
Zábavný, napínavý a lehce eroticky laděný text z dob "nedávno minulých". Napsaný vypsanou rukou zkušeného autora.

---
Milovník příběhů (Janina6)
Nápady naditý text se zajímavými a vtipně podanými literárními odkazy. Těžko žánrově zařaditelný. Vyzdvihuji pasáž s výroky lidí na pláži.
Tajemství spánku (Danny)
Nápad dobrý, zpracování by si zasloužilo více péče a více prostoru.
Když dva dělají to samé a stejně je všechno jinak (Philogyny)
Zajímavé postřehy z oblasti, která mi (bohužel) není zas až tak blízká...
---
V červenci se urodilo mnoho pozoruhodných textů... 

Staří chiliasté by měli radost. Začíná to docela nenápadně, jako obraz horkého léta, snad trochu neobvykle horkého. Další obrazy už dávají tušit, že se jedná o cosi vážného. Místy jsou to obrazy až trochu groteskní (oddělení uzenin). Závěrečná část je brilantní, Mauglí jde ven z města do pouště jej obklopující a zároveň se noří do vlastního nitra a do vyprahlých niter obyvatel "Suburbie". Kdybych to měl přirovnat k tématice či způsobu psaní slavného spisovatele, napadá mě Haruki Murakami.

Zajímavé čtení, těch myšlenek (Thoreau, Rousseau, v misantropově postoji cítím i Nietzscheho...)! Nesnadné k rozebrání. Misantrop už má jasno, vypravěč váhá, nemůže se rozhodnout...

Janino, já plavat ani neumím...

Velmi poetická poezie, stručná a hutná.

Zajímavé postřehy.

Říkal jsem si "ach jo." Nevím, nějak nemám rád příběhy, kde třeba žraloci umí mluvit a uvažovat jako lidé a dokonce se honí za neznámými příběhy. Bajky mi nevadí a dejme tomu, že v pohádkách může vlk mluvit. Vždyť pohádky jsou pro děti a děti jsou - ruku na srdce - ještě hloupé. 

Tento text zjevně není bajka a na pohádku je to přece jen drastické a ten konec z lidského pohledu není žádný happy end. Přesto si mě napsaný příběh nakonec získal. Přispěl k tomu odkaz na Hemingwayova Starce a moře, závěrečná pointa a zejména jí předcházející pasáž plná hloupých lidských výroků. 

A to bych se tak rád někdy konečně podíval k moři. Nikdy jsem je na vlastní oči neviděl. A když píšu podívat se, tak tím myslím opravdu se pokochat pohledem, možná i nohy omočit ve slané mořské vodě, ne se celý den bez užitku válet na pláži či cákat ve vodě.

Taková moderní (či možná postmoderní) apokalypsa, bavilo mě... tápat.

Jo, ta souvrať.

Rozhodně ne báseň na jedno přečtení.

Jinak těžko verše uchopit. Zdá se mi, že jsou rozkročeny všemi možnými směry. A i když je to, jak naznačuje název, báseň o lásce, tak přece jen těžko hledám její těžiště. Je v ní ale mnoho krásných míst.

Děkuji všem za čtení a zvláště Philogyny za komentář.

Povedená báseň, dobře zní a je velmi romantická. 

Díky vám.

Jamardi, děkuji za přečtení. Psal jsem to podle svých vzpomínek.

Goro, děkuji za čtení a za komentář. Těch jmen jsem se trochu obával, že se v tom bude těžko orientovat. Vojta tam není místo Františka, to je jiná postava...

Děkuji všem za čtení a za reakce.

Děkuji všem.

Ani jsem tím nic zvláštního nemyslel... Jen bych text asi ještě trochu doladil, uhladil, některé věty mi například připadají hodně dlouhé.

Oprava: poloviční.

Zaujal mě název. V bohnické léčebně jsem pobýval na podzim roku 2010, táhlo mi na 22 let a trpěl jsem těžkou, dlouho neléčenou psychózou. Nejprve jsem byl hospitalizován v Psychiatrickém centru Praha, které se nalézalo, tuším, na pavilonu 23 (???) a formálně nespadalo pod léčebnu. Jednou jsem odtud také utekl a došel až někam ke vsi Přezletice. Pak jsem se rozhodl vrátit, ale nemohl jsem natrefit správnou cestu, tak jsem se taky všech možných chodců vyptával na cestu do Bohnic. Prohlíželi si mě dost nedůvěřivými pohledy, až mi nakonec jeden pán skutečně poradil. Potom jsem už neměl vycházky a nemohl jsem utéct, což vedlo k tomu, že jsem se stal neklidným a skončil na nechvalně známém Neklidu. A když mě zklidnili, tak mě přeložili právě na příjmový pavilon číslo 1. Později jsem v Bohnicích pobýval ještě na podzim 2014. 

Zaujalo mě tvrzení, že všichni hraničáři jsou kuřáci, myslím, že to není pravda. Sám jsem polovičný hraničář a kuřák nejsem. 

Píšeš, že je to jen začátek. Asi by to chtělo věnovat textu více péče. Dávat si větší pozor na pravopis a celkovou úpravu. Asi by to taky chtělo některé věci vysvětlit, ne každý ví, co je to Kaleidoskop apod. 

Celkově je to zatím takové zamyšlení s dějovými prvky, ale popisy a myšlenky zatím nad dějem převažují, což není nic proti ničemu. Některé postřehy jsou opravdu luxusní. Za všechny tenhle:

"Existuje hromada alkoholiků i mimo řady duševně nemocných, ale ti pijou z jiných důvodů, pijou kvůli nudě a nekonečnému tikání hodin a my pijeme kvůli hlasům uvnitř hlavy, které na nás neustále křičí a plivou nám po mozku."

Rozhodně tip.

Líbí se mi to! Líbí se mi to moc!!! To o té kundě i ten hrabalovský závěr. Takový byl třeba Ernest Hemingway, taky se nedokázal vyrovnat s tím, že by měl zestárnout...

A tak dávám tip za kundu, Hrabala i Hemingwaye... Poslední dva zmínění by snad z tvého dílka taky měli radost.

"Nevyrábím bomby a nechodím do práce, tak k čemu by mě byl."

Hodně útžkovité, snové, surrealistické... Tip.

Děkuju moc všem za čtení, odezva mě potěšila. :-) 

K3, ano ta povídka "Rozdělat oheň" je od Jacka Londona, měli jsme ji kdysi ve školní čítance. :-) Nominovat za srpen můžeš, děkuji. 

Goro, děkuji za upozornění, to mi uniklo, zkusím ještě opravit. :-)

Safiáne, problém redakce je, řekl bych, v tom, že lidé jako ty se do ní právě nehrnou. Jsem amatér, amatérskou poezii a prózu píšu mnoho let, ale redakci se věnuji jen krátce. Mou četbou jsou převážně historické spisy, ne umělecká literatura nebo dokonce literární teorie. Vím, že máš v těchto oblastech možná větší znalosti než celá současná redakce. A taky zkušenosti. Proč se toho tedy neujmeš sám? Je tu víc lidí, kteří by mohli být kvalitními redaktory a kteří (příležitostně) současnou redakci kritizují, z nějakého důvodu se toho však ujmout nechtějí či nemohou.

Tahle básnička se mi líbí, nejsem žádný odborník na vázané verše a takhle zrýmovat bych to nikdy nedokázal. Jak jsi ve svém komentáři sám poukázal, tak její autor píše vlastně stále jednu jedinou báseň, zde se nejvíce přiblížil k tomu, co sám nazýváš dokonalostí. Sám asi lépe než já víš, jak je to v umění s dokonalostí a  s přibližováním se k ní. Zkrátka je to dosavadní autorův tvůrčí vrchol a ten si zaslouží ocenění. 

Přiznávám však, že jsem se možná nechal příliš ovlivnit předchozími výběry.

"Ale on si je neodseděl, utekl do Švejcar a teď tam je kazatelem nějaký církve. Dneska je málo poctivců, paní Mullerová."

Už jsi napsal lepší, tady ta mi trochu drhne. Jen můj dojem ;-)

1. místo Pokolení, které dosáhlo cíle - Filosofické zamyšlení ve vědecko-fantastických kulisách, s náboženským přesahem.
2.  místo Nepolíbený - Solidně napsaný a kultivovaný text na poněkud odpudivé téma, oceňuji popis hrdinovy adolescentní introspekce. Závěr je bohužel drastický a ne úplně zvládnutý.
3. místo Babky z Čapkárny - Příjemné čtení ze života, dobře a s vtipem napsané. Nedostatkem jsou dlouhé odstavce, které bohužel od čtení odrazují.
   ---
   V marci Dramatické vyprávění na všedně nevšední téma, literárně dobře zvládnuté. Slovenština tomu dodává šmrnc
   Levada do Risco / Casa do Rabacal / 33. Fanal podruhé Úryvek ze zajímavého a originálního cestopisu, autor nešetří vtipem.

Úryvek ze zajímavého a originálního cestopisu, jak se zdá. Autor nešetří vtipem (silurští důchodci, urychlovače turistova kroku...). 

Je pravda, že by textu slušely kratší odstavce. Jinak je to poměrně vtipné, příjemné čtení. Hezká pocta Karlu Čapkovi. Ode mě rozhodně tip.

Kdysi dávali na Nově nechvalně proslulý pořad "Volejte řediteli". Jednou tam kdosi napsal rozezlený dopis, v němž si stěžoval - jednoduše řečeno - na úpadek mravů. "To za našich mladých let nebývalo!" Jenže Vladimír Železný jej jednoduše odbyl odkazem na antiku, ten se vyznal. 

Přesto to P. S. má v sobě sílu, jsem si jistý, že by Dušan Třeštík souhlasil. Historická věda nám neukazuje, "jak to doopravdy bylo" a mnohdy vypovídá mnohem více o naší současnosti než o minulosti. A to je na ní krásné. 

Ostatně na bordelu není nic pohoršlivého, alespoň pro mě ne, je to obchod jako každý jiný.

Ještě se vrátím.

Dramatické vyprávění na všedně nevšední téma, literárně dobře zvládnuté. Slovenština tomu dodává šmrnc.

Řekl bych, že je to dost ohavné téma podané ovšem elegantní formou. Líbí se mi popis silvestrovského večírku i hrdinova introspekce, obojí má příjemně adolescentní nádech. Třeba místo, kde píše, že není ani nerd, ani geek, ani stoik a sport mu moc nejde. Přechod do dospělosti i popis hrdinovy frustrace jsou stále pěkné. Závěr mě trochu zklamal, je to drastické a přitom po literární stránce trochu odbyté. Povídka jako celek je ale napsána dobře, kultivovaně. 

Děkuji vám všem za čtení. Je to psáno s jistou dávkou nadsázky...

Druhá strofa se mi líbí víc, jako bys v té první kvůli rýmu rezignoval na sdělení básně. Aspoň tak mi to připadá.

Převyprávěný děj povídky mi trochu připomněl Červeného trpaslíka a kočičí náboženství o tom, jak Kloister (Lister) odvede kočky na Fušál (Fidži)... 

Ale vážně je to zajímavé zamyšlení. Tak pohled na svět se neustále mění, ale třeba právě římští katolíci se snaží žít tak, aby se neuzavírali do nějakého náboženského "skanzenu". Je ale jasné, že některá katolická dogmata už opravdu nejsou na výši doby a církvi by prospělo, kdyby konečně zpřístupnila kněžství pro ženy a zrušila kněžský celibát (který ostatně byl zaveden až ve vrcholném středověku a v prvotní církvi nebyl, vzpomeňme na starého děkana Kosmu a jeho ženu Božetěchu...).

Velmi působivá báseň. Už úvod je dobrý. Člověk vystavený kruté zkoušce těžko bude společensky úplně fungovat, jako by se nic nedělo. To se stupňuje v další části, kde jsme svědky různých děsivě lhostejných dějů, vrcholící "netečností stromů", lhostejností přírodního koloběhu. Ve třetí části se přidávají "vlastní kroky", protože žít se musí "jako by se nic nedělo". Čímž se uzavírá kruh až k prvotnímu "potkat mě není žádná výhra". Východiskem je zde prosba za uzdravení podaná zcela prostě. Celá báseň je umná, stupňující se kaskáda lhostejnosti společnosti, přírody a nakonec i zdánlivé lhostejnosti některých "kroků" ve skutečnosti hluboce zainteresovaného člověka. Dobrá báseň, nezbývá než popřát, aby vše dobře dopadlo.

Óda na Milana Kunderu. Kundera už žertuje a směje se v nebi, nebo v pekle. Myslím ovšem, že by si zasloužil lépe napsané ódy. Netvrdím, že bych sám takovou napsat svedl. Tohle je zajímavý pokus.

Těžko říct, co chtěl básník říci a co to má společného s Kunderou (kromě názvů Kunderových děl Život je jinde, Nesmrtelnost a Valčík na rozloučenou). Podobné verše jsem psal na gymplu, dnes už je nemám, není jich žádná škoda.

Evženie, děkuju. Jak by řekl klasik (Holly z Červeného trpaslíka): "Čas všechny rány zhojí. Pokud se nezanítí, v tom případě je lepší mastička."

Goro, děkuji za kritiku, jsem rád, pokud se básnička líbila, je to ale opravdu spíše takový "výlev".

Janino, děkuji za komentář, amputace je zde předmětem strachu, tedy něčím co nenastalo, ale čeho se stále ještě obávám. Ve skutečnosti se nejedná o nohy, ale o penis, podstoupil jsem totiž obřízku a teď mám strach z případných komplikací. 

Spíš náznak příběhu jako podnět k vlastnímu přemýšlení než úvaha.

Někteří věřící mají slabou víru, a tak se ji snaží vnucovat svému okolí, aby ji sami u sebe posílili.

Existují však i tolerantní muslimové.

Hravé a silné.

Zajímavý nápad.

Slovo zicherajzka neznám. Tip.

Děkuji, Philogyny.

Učit se lze od zkušenějších básníků. S tou samovolností je to asi složitější. Někdy to jde samovolně, někdy se autor pokouší vyjádřit něco, o čem třeba dlouho přemýšlí a už dlouho to nosí v hlavě. Ony i ty "samovolné" básně nevznikají jen tak z ničeho, řekl bych, že velkou roli hraje tzv. "nevědomí".  Rým a rytmus. Já sám rýmovat moc neumím, proto píšu jen tzv. volným veršem. Pokud vím, tak málokdo je schopen, aby z něho rýmy padaly "jen tak" bez přemýšlení. Rytmus je, řekl bych, věc spíše podvědomá. Třeba já si myslím, že moje básně žádný rytmus ani nemají, a přesto mi někteří zkušení autoři, kterých si vážím, říkají, že jej mají. Já sám nejsem žádný odborník přes rýmy, rytmus, metrum apod. Sám se stále učím. A učíme se asi všichni. Chceš-li ode mě tip, koho má cenu sledovat, tak určitě Goru, a2a2a a Safiána. Až ti něco pochválí Safián, tak si toho važ.

růst Růstu

Až teď jsem si všiml zvolené kategorie.

Pokud chceš svůj talent rozvíjet, myslím, že to není marné.

Asi bych zvolil volný verš. Rýmy nejsou úplně dobré, byť rým září/kalendáři vybočuje, ten se mi docela líbí. Asi bych se taky vyhnul zdrobnělinám, ačkoliv verš "vidím až do útrob mojeho srdéčka" působí naivně roztomile. Slova jsou důrazná (střední rod). Co se obsahu týče, jedná se zřejmě o adolescentní introspekci, pokud se mýlím, tak se mýlím. Každopádně to není nic nového či objevného a to ani ta "duševní nahota". Přesto myslím, že to není špatný pokus.

Nebudu předstírat, že tomu rozumím, ale je to skvělé. 

"...rozpustí po zádech uvolněný prameny..."

Poslední řádek se mi líbí.

1. Krásný život
2. Nerdkalypsa
3. major Benda

Líbí se mi to moc. Umíš vyprávět, vtáhnout do děje. 

Vyprávěno s vášní, ale ta souvětí jsou místy opravdu trochu matoucí.

Hezké, tip. Jako bych ho slyšel...

Místy možná až příliš stručné, ale nápadité.

"...kouř mě miluje..."***

"Rouhala se louka, než pokosili..."*** - celá ta část se mi líbí.

Má to přesah, zvláště ta druhá se mi líbí.

Z umělé inteligence mám obavy už dlouho. Přes současné velké pokroky její vývoj jistě zdaleka není u konce...

"...zavřete dveře na petlice/ zhasněte v domě všechny svíce..."

Hezké.

Ve své nové básni se právě věnuji podobnému tématu.

To jsem moc rád, Benetko, děkuju. 

Philogyny, já tedy píšu raději poezii, ale slibuji, že jakmile bude snad v létě trochu více času, napíšu nějakou prózu.

Děkuji všem za návštěvy.

Mně se ten text líbí.

Snad stačí jen, když do toho budeš bušit ještě víc - a ono se to poddá.