Jsem vlastenec, nepovažuji se za chudého duchem a nevolím SPD ani Babiše, natož Motoristy nebo Stačilo...!

Děkuji za návštěvu, Rhodesie...

Děkuji čtenářům za jejich návštěvy zde.

Děkuji všem, kdo se na soutěži (nejen na tomto kole) nějakým způsobem podíleli... 

První místo pro "Krokusy před školou" jsem nečekal, tak mě to překvapilo. Děkuji. 

1. Romance pro vlkodlaka - vytříbený text, který nenudí

2. Mesiášský věk - povídka se svižným vypravěčským tempem a dobrým nápadem

3. Zeptej se - i tato povídka má dobrý nápad

Podrobnější komentáře mám u jednotlivých textů. V tomto kole soutěže se opět (!) sešly silné texty, bylo těžké vybrat tři nejlepší. 

I když podobné náměty nemám příliš v lásce, povídka se mi líbila svým zpracováním, literární úrovní. Četlo se to velmi dobře, zvláště vezmeme-li v potaz délku textu. 

Chtěl jsem poznamenat: "musíme si pomáhat". Hrdina tohoto příběhu měl štěstí, že nežil sám... Mně text především pobavil (ač to v té dané chvíli pro našeho hrdinu k popukání nebylo) a ani nehledám jazykové nedostatky (nemám tak trénované oko). 

Čtivé, živě napsané a k zamyšlení.

Má to atmosféru. Víc k tomu asi říct nedovedu, resp. už bylo řečeno ostatními. 

Úderné, jsem si vzpomněl na Nohavicovu píseň "Rakety"... 

Svižné vyprávěčské tempo! Jinak to, že se psychotikům v hlavě propojují i věci, které spolu nesouvisejí, je stručná ale výstižná definice. Snad jen, že by bylo třeba, aby léky nebral delší dobu, protože většina jich působí dlouhodobě (když se jednou vynechají, většinou se nic nestane). 

I já děkuji, lastgaspe.

Děkuji.

Tahle se povedla.

Jsem si vzpomněl na Nohavicovu píseň "Když jsem tahal kačera"...

zajímavé

Někdy to jde a někdy zase ne... 

Závěr básně zlepšuje celkový dojem.

Už jen za verš

"...a básník ztěžklé verše neunese."

si to zaslouží tip.

Je to tajemná báseň, jaké ty umíš. Vyznačuje se zajímavými rýmy (nitra/zítra; vrypy/archetypy). 

Každý sen (i noční můra) se časem rozplyne.

"Mnozí první budou poslední a poslední první..." - nebo jak to stojí psáno v Bibli.

Pak tedy radši Krokusy, Období vzdoru je přece jen spíš báseň v próze.

PM, už jsem dal souhlas K3, aby nominoval moje dílo Období vzdoru (remake)...

K3, souhlasím a moc děkuji...

Připomnělo mi to opakující se větu z Hrubínovy Zlaté renety: "Co jsem s těmi roky udělal?"

Přidávám druhý výběr, povídka si jej pro mistrné vykreslení atmosféry zaslouží.

Silná báseň jako vždy. Tentokrát s tematikou "němých svědků minulosti". Archeologická naleziště dokáží dnes už vypovídat o lecčems, mnohé však zůstane navždy skryté.

Praha je magické město. Aspoň se to říká. Tady se klidně mohli míjet Josef K. a Josef Švejk. Ten závěr s cígem, to je jako definitivní tečka za dějinami. Než se to tady uzavře, přidám ještě třetí výběr.

Děkuju všem za jejich reakce.

Gratuluji vítězům a děkuji všem, kteří dali mému dílku hlas.

Bez Písmáka budou ostatně internety pusté a prázdné jako před stvořením světa.

Já bych všechny ty internety a počítače zakázala – Wikipedie

K popelu se hodí jen červené víno.

Mám Máchu rád, mladého prasáka.

Nejsilnější verš na závěr, jak se sluší.

Na Větrníku jsem bydlel na koleji. Bylo to o něco později, než byla publikována tato báseň. Z nostalgie a za některá hezká místa. Tip.

Jinak mi to připadá takové ukecané, až na ta hezká místa samozřejmě...

V Českých Budějovicích jsem viděl napsané na pilíři železničního mostu přes řeku Malši:

"Teď je teď. Když bude příští teď dobrý jako tohle teď, tak to bude dobrý. Kája Dechtář ..."

Následovalo nějaké datum, ale to už si nepamatuji.

1. In utero – Kurta Cobaina mám moc rád. Dobrá povídka napsaná s jistou řemeslnou zručností je plná důmyslných paralel mezi dějovými rovinami. Pro mě jasná volba.

2. Hrozba z Měsíce – text se dotýká nejen problematiky dezinformací, ale i hlubších takřka filosofických otázek (např. „jsme ve vesmíru sami?“), k tomu je povídka dobře napsaná.

3. Ztráty a nálezy – humorný text o problematice stáří a stárnutí

Kde jsi byl tak dlouho – dobrý text s takřka máchovskými paralelami

Děda nad hrobem ...

Povedená povídka naráží na aktuální problematiku dezinformací.

S přibývajícími léty člověk hodně ztrácí a možná i něco nalézá. Vyprávění je opravdu vtipné, až groteskní, se šťastným koncem. 

"Já jen čekal, až na mě dojde řada", tady jsem tak trochu očekával konec. 

Janino6, v roce 2020 byla v této soutěži oceněna i vynikající práce profesora Petra Čorneje "Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka", a tu jsem přečetl dokonce už dvakrát (ač má asi 600 - 700 stran textu), takže není pravda, že by toto ocenění dostávaly jen knihy "co se nedají přečíst".

Velká gratulace! O románu jsem už slyšel, ale v životě by mě nenapadlo, že autor působí i zde na Písmáku... Knihu si pořídím. 

Nakonec veškerý prostor i čas náleží vždy jen Bohu, který je stvořil. Já však nelituji času, který jsem strávil čtením tvé básně.

Toho se bojí ve Volyni, že až se postvaví obchvat města (jestli se někdy postaví), stane se jejich městečko ospalým hnízdem, jaké popisuješ.

Působivý obraz, zvláště verš: "chudé děti řvou u rybníka" se mi líbí.

Provedl jsem ještě nějaké úpravy.

K3, říká se, že jediné čemu Rus (ne všichni, samozřejmě, ale jako národní typ) vždy rozuměl, je síla. Tu Evropa moc neprokázala. OSN je bezzubá v podstatě od svých počátků v roce 1945.

USA si to chtějí dělat po svém. Svět se vrací k velmocenské politice ve stylu 19. století, chápe to Rusko, chápe to Čína a chápou to USA. Evropa se nechová jako velmoc, protože žádnou velmocí není, je to stále jen dost volný spolek států s často dost rozdílnými zájmy.

To je můj laický pohled, nesleduji současné mezinárodní vztahy zas tak do hloubky... 

Migrace z Ukrajiny nám jen prospívá, bohužel lidé to u nás nevidí, či spíše nechtějí vidět, chtějí svoje jednoduché pravdy... 

V roce 2023 jsem byl taky na operaci, taky mě operoval ukrajinský lékař. Moje babička pocházela z Podkarpatské Rusi, která byla kdysi součástí ČSR (jasně, byla to taková naše kolonie...) a kterou nám Stalin v roce 1945 potichu odňal, nyní je součástí Ukrajiny. Nevím, zda se považovala za Rusínku, Ukrajinku či snad (po těch dlouhých desetiletích zde) Češku, zemřela dříve než jsem se narodil. V SSSR zřejmě žít nechtěla, proto odešla do Čech. 

Zeanddrichu, díky za pěkné logické zamyšlení...

Od dob Kyjevské Rusi uplynulo pěkných pár pátků, přibližně oněch 1000 let, během nichž se tamní obyvatelstvo diferencovalo na Ukrajince, Rusy a Bělorusy. Došlo k přenosu mocenského centra z Kyjeva do Moskvy (jako třeba u nás z velkomoravských hradišť do Prahy). Ukrajinský národ se pak vyvíjel postupně, k tomuto vývoji paradoxně přispívali sami Rusové, třeba Stalin (i když to byl Gruzínec Džugašvili) svým uměle vyvolaným hladomorem na Ukrajině na začátku 30. let dvacátého století. Ke konečnému dotváření ukrajinské národní identity zřejmě dochází právě nyní pod tlakem ruské agrese. Boyd se těm počátkům moc nevěnuje, jsou pro něho mlhavé. Až od tatarského vpádu a postupného vymaňování se Moskevské Rusi z tatarské mocenské sféry to bere trochu podrobněji. Z tohoto hlediska není název českého překladu zcela výstižný.

Rozhodně vám děkuji. :)

Silné. Musím ocenit jak formu, tak sdělení.

Myslím, že slovo "trilkují" by mělo být s ypsilonem. Viz Internetová jazyková příručka – trylek.

Děkuju všem.

K3 a Danny, díky.

Děkuji, Lastgaspe!

Nemám co bych dodal, ten třetí výběr ti ale dám.

Já zase nejsem moc schopen rozlišovat vážné sdělení od ironie.

Zeptej se umělé inteligence :-)

To jsem pochopil, že máš na mysli ta haiku, ale přirovnáváš je k vodě, která pluje, což mi připadá lehce jako nesmysl. Druhá varianta vyjadřuje to samé, ale lépe.

Opět bych dal přednost prozaické formě, udělal bych z toho nějakou prozaickou miniaturu...

Parádní hra slov!

Druhá varianta se mi líbí o něco víc, obě jsou ale dobré. V první se mi nezdá zcela výstižné spojení "plují jak voda", voda přece nepluje, voda teče. 

To platí i o lidech.

Silné a brilantní, jak bývá u tebe zvykem. Mnoho krásných zákoutí. Asi by mě nikdy nenapadlo použít v básni prosté slůvko: "na". 

Ta forma veršů blížících se próze tomu sluší. Vida, kde všude lze hledat a nalézat biblické paralely! Taky se mi vybavuje jeden takový dvůr. Jak se dnes zdá malé všechno to, co se jevilo veliké!

Nějak se z toho vytratil ten vojín mongol, ale ta část s ním se mi opravdu líbila a rozesmála mě. Navazuje na to zajímavá úvaha, jen nevím, zda jí sluší forma básně. Celé bych to přepsal do prózy. Napsal bych prozaickou miniaturu o vojínovi mongolovi a zvlášť úvahu o pláči a citlivosti. 

Pročpak stvořil Bůh přírodu tak plnou utrpení?

To je tak pitomé, až mě to skoro rozesmálo. 

Zrovna jsem si na YT pustil Beethovena. Poslouchám i modernější či populárnější hudbu. Vlastně většinou klasiku neposlouchám, ale taky neholduji těm současným obskurnostem, které jsi jmenovala. Na druhou stranu proč se tak vymezovat, jako by dnes nevznikalo vůbec nic hodnotného. To by pak nejenom Písmák zcela ztrácel cenu. Prostě to nevidím zas tak pesimisticky. Co mě znepokojuje je umělá inteligence, kterou prý už nelze rozeznat od člověka ani podle Turingova testu. Abych se však vrátil k tématu, i dnes jsou lidé, kteří umění berou vážně a nemusí to ani být žádní "staromilci". Báseň je skvělá, jen je zbytečně vyhrocená. 

Děkuju.

Gratulace.

Tvá báseň se mi jeví být krásná i křehká a taky výjimečným způsobem obrazná, např. závěr druhé sloky je velmi silný.

Čtu si tvoji báseň stále dokola, stále mi nezní úplně dobře. Místy je těžko srozumitelná, ale celková nálada a sdělení se zdají být celkem jasné. Paralela s Ježíšovým podobenstvím mohla být lépe završena, takhle to působí spíš jako jednotlivé nápady rozervané duše. Potenciál báseň určitě má, tak snad příště.

Děkuju všem za čtení. 

Dadik, když se takto přímo ptáš, tak ti odpovím: píšu o sobě.

K3, souhlasím a moc děkuji za nominaci.

Za válek, které jsme vedli ve druhé či třetí třídě, jsem se jednou stal dokonce zajatcem holčičí party.

I Libušin bělouš cestu do Stadic nejedenkrát šlapal, jak to neopomněl poznamenat starý dobrý Kosmas.

Hodně z nás jen bezútěšně přežívá a žije, někteří šťastlivci však bezpochyby skutečně jsou.

První sloka vyjadřuje pohyb, který je lepší než prosté žití, člověku vytanou na mysli různé příběhy z cest jako třeba Homérova Odysea, které vždy hodně poutaly pozornost.

Udělat díru do světa či dokonce do "vesmíru" se každému nepovede, vyžaduje to aktivitu, ale i schopnosti a štěstí. Je však lepší to aspoň zkusit, než se vymlouvat na okolnosti. Díra do vesmíru může být jedině černá.

Motivy pohybu a aktivity jsou zarámovány černým nekonečným rámcem umožňujícím rozběh vlastní čtenářovy fantazie. Aktivita je zde více než prostý pohyb a radost i únava z cest - dostavuje se poučení. Je to aktivita zaměřená k určitému cíli, nikoliv jen bezcílné bloudění labyrintem světa a mysli. 

Tvůj text umožňuje různé, až paradoxní interpretace. To beru jako plus. Dále je třeba vzít v úvahu, že je to text hravý. Báseň konečně taky přímo vybízí k aktivitě, k vyjití z uzavřeného kruhu bezútěšné díry, v němž mnohdy žijeme.

Děkuji těm, kteří hlasovali pro moji prózu. Gratuluji vítěznému kvajovi a Herr Jaroslavovi. Dále gratuluji všem ostatním účastníkům soutěže, děkuji všem hlasujícím a pořadatelům za toto krásné literární klání.

A kdyby to z mého předchozího komentáře nebylo dostatečně zjevné: líbí moc!

Taková setkání mám nejraději.

Díky, Radovane!

V každé třídě musí někdo smrdět.

Líbí se mi i začátek, cudná studna i sud, jenž neměl stud...

Radovane, líbí se mi některé obrazy a myšlenky, zvláště tato:

"Láska je jako osamění

od osobní samoty."

Konec mi zase evokuje tvoje psychoterapeutické zkušenosti s námi, závislými. Celkově se mi báseň líbí.

Kočkodane, ovšem autorem slov byl Václav Hrabě, na toho bychom neměli zapomínat.

Myslím, že tvůj text grunge celkem vystihuje.

Janino a K3, děkuji i vám. :)

Lidské protézy aneb Básníci žvanění (kvaj) – oceňuji životné přímé řeči, vykreslení doby a prostředí a taky provázání časových rovin příběhu.

Milan (Herr Jaroslav) – dobrý nápad a symbolika

Fobie (lastgasp) – vtipný fejeton

Moc pěkné!

Plavání je jedna z lidských dovedností, kterou jsem nikdy nezvládl a nezvládnu.

Tvůj fejeton je vtipný.

Moc děkuji vám všem za návštěvu a zpětnou vazbu, zvláště a2 za podrobný rozbor.

Život je směšný a tragický zároveň. Závěr tvé povídečky se mi zdá býti dost symbolický (to s tím černým pásem)...

Ale jo, vtip to má. Tip? Proč ne?

Zrovna dneska jsem viděl mladíčka, který v roce 1994 ještě dávno nebyl na světě, s nápisem NIRVANA IN UTERO na mikině.

Skvěle odvyprávěný příběh dvou mužů, "posledního rockového hrdiny" na jedné straně a neúspěšného podnikatele v devadesátkovém Česku na straně druhé. Paralely dvou rovin příběhu jsou silné. Kromě hudebních paralel (ano, Kurt obdivoval Beatles a vycházel z jejich tvorby) je to bolest žaludku, sklon k závislostem, zoufalství, ale oba hrdinové mají třeba taky jediné dítě, a to dceru. 

Zatímco s populární myšlenkou, že historie se opakuje, jsem měl vždycky problém, s tvrzením, že historie se žije, lze jen souhlasit. 

Tvá "story" je pěkně živě napsaná, pročež se dobře čte. Snad by šlo slova ctihodného Vincenta trochu archaizovat, takhle se slohově neodlišují od zbývajícího textu. 

Jak jsem nedávno napsal v jednom svém textu: "Jak já miluju tyhle jarní plískanice a nečasy!"

To nevím, Jamardi, nejsem prorok, ačkoliv jako člověk hrající si ošidnou hru se slovy, si občas na toho proroka zahraju. 

Moc děkuju, Radovane!

Děkuju všem za odezvu.

Ditto, včera jsem byl v neobyčejně silné depresi, nicméně text tu visí od úterý a vznikal již dříve po dobu několika dnů. Tvořil jsem ho s radostí nikoliv se smutkem. Jinak splést se může každý, ať je pacoš nebo učený psychiatr. 

Děkuji za tvůj komentář, Jamardi, který je v každém případě k zamyšlení.