Písmák Nebude
není to tak hrozný
pod stolem si dáváš
pětadvacet
vždyť je poledne
Černobílá
Skrz okenní tabule
rozeznávám tvoje kroky
Od sebe
a k sobě
Vyhasnout
to světlo vdálce
nejsou pochodně
to hořím já
už přes rok
Co mi uniká mezi prsty
dalšíráno
chladné pohyby
tvojí ruky po mé tváři
nepřítomné výrazy
Toho dne vydechla naposled
její jeleni
už dávno poztráceli parohy
a ona víru
vsebe
V kruzích
tak jako baletky
po špičkách
obcházím domy
moje pas de bourée
Back to reality
chci být tvou
Plešatou zpěvačkou
místo vlasů kurzíva
a levačkou podthlé řádky
Blacklist
hrajeme si na vojáky
a vkrvi promile
dělá znás oběti
vlastní války
Dolů to jde líp
se začátkem roku
maluju ti na záda
otřepaná klišé
třeba vzdušný zámky
Dopitá
tři dvoudecky vína
jsou možná moc
na prázdný žaludek
a hlavu
Jen tak
jen tak si plavat
viluzích a snech
jako tehdy v -nácti
bez znalostí
Mýlím se? Mýlíš se, milý.
v koutku slzou vtlačenou
prodloužím si chvíli
když ze soudku vůní stáčenou
…po nocích
Je těžké býti květinou
Na omšelá mola mračí se břehy,
mě nechali tu jedinou,
nad zčeřenou hladinou bez kousku něhy.
A sněhy. Ty mě neminou.
Kapky
Kapky
Po tváři mi stékají kapky chladné
a spadané listí ze země se zvedá.
Já vnímám tu sílu, co právě tu vládne