Písmák Marie tvé oči
MARIE TVÉ OČI
Další fotografie
s odstupem času se pohledy změní
ale ten úsměv Mony Lisy
Hora nezapomíná
Hora nezapomíná
pamatuje si stezky vody
z tajícího sněhu
i cestu osamělého chodce
* * *
Některé věci nás nutí mlčet
víš že jsem se tak modlil mnohokrát
a i když je to málo
dáváme svým tichem váhu kameni
Cigareta zapálená v dešti
Cigareta zapálená v dešti
to jsou léta strávená
přelézáním plotů
voní jak tajné ohníčky
* * *
Nad věží kostela
je nebe uhrabané
pozlacený čas účtovat
pochopit uzavřít
Přicházím z druhé strany
PŘICHÁZÍM Z DRUHÉ STRANY
Bylo tu léto
včera
na jiné cestě
Vigilie
VIGILIE
Devět večer v práci
zůstali jsme dva
pracovní maniaci
Na rozloučenou
NA ROZLOUČENOU
Dnes opadalo listí
tolik zbytečných slov
rozfoukal vítr
Momentka
MOMENTKA
Pamatuji si to světlo
když se nadělají bílé mraky
je to jako sny o řekách
Sleva 70%
SLEVA 70%
ta houpačka před obchodním domem je pryč.
sedělas na ní v šedých manšestrácích
a ve větru
Kouzelné byliny
KOUZELNÉ BYLINY
ve stáji úpění
koňů s kolikou
sežraly na stráni
Španělské hořkosti
ŠPANĚLSKÉ HOŘKOSTI
Vyprávěla mi
o olivových nocích
a kývavém obilí.
Pro Marii
Bylo to jako sen, Marie,
jenže sny mají oči ze slámy
a nepřežijí ráno.
Bezděčně přišel den
Cesty jsou unavené
CESTY JSOU UNAVENÉ
Někdy je nebe jenom modré.
A někdy v něm dálka píše
zpocenými večery bolavý nepokoj.
Večer v nemocnici
VEČER V NEMOCNICI
Marnivé domy
vytáhly z černé skříňky
šňůru žlutých korálků.
* * *
Je divná nálada
a splín pad na kočičí hlavy,
na billboard, že se tady staví
prázdno, prázdno jen.
Jarní sonet
JARNÍ SONET
Zavolej mi.
Najdeme louku,
kde bychom zmrzlí
Na Svatého Patrika
Na Svatého Patrika
tak trochu jaro.
Pohledy plné skla
bloudily po pokoji.
Frajer slon
FRAJER SLON
Tango je slon,
pochoduje po koberci
s květinovým vzorem.
Ještě
ještě jednou
prohrábly našlehanou oblohu
tenké prstíky
tak zvolna
Variace na Progress 2
VARIACE NA PROGRESS 2
Básně vznikají
na třetí vrstvě sítě neuronů
šedé mozkové kůry.
Povodeň
7. února 2011
POVODEŇ
Slunce nateklo do našeho domu.
Horní poschodí vyplavila vanilková.
* * *
Tady to znám.
Ta stará pole
popletená cestami
a vodou ve strouhách.
* * *
V kabátech z olova
a s laserovými puškami:
vojáci v křišťálu.
Dejte pozor, pane,
Noční potulka II
14. ledna 2011
NOČNÍ POTULKA II
Okolo čtvrté vyrazily
z koutů kradmé zvuky.
Noc
NOC
Ticho,
jen šedesát úderů vteřin do minuty.
Systoly a diastoly neklidu.
Řekni mi...
ŘEKNI MI,
co chceš slyšet,
a já ti to neřeknu,
protože by ztratila smysl
***
Samota je touha po změně,
která se vylila z břehů
v bezbřehém oceánu.
Vlasy ztěžklé solí,
Klostermann
KLOSTERMANN
Jednou jsem vaší cestou jel na lyžích.
Slunce zapadalo a sníh byl jako krev.
Vždycky si vzpomenu,
Havana
HAVANA
Kdo ještě pomyslí,
co bylo před léty,
když vypálili tenhle rum.
Chvíle tak na báseň a na cigáro
CHVÍLE TAK NA BÁSEŇ A NA CIGÁRO
Podzim se naposled s létem
zakecal do večera.
Zápalka škrtla a balkónu
Zima na horách
ZIMA NA HORÁCH
Slunce zapadlo nejdřív v údolí.
Stíny se vkradly na bílý sníh.
Za cihlovými oblouky oprýskaných oken
Ganymed
GANYMED
Přikážeš ptákům, ať letí,
Ganymede. Rozmáchlým gestem
ruky co zkameněla. Zas tichým městem
U nás už taky
U NÁS UŽ TAKY
Pár zbylých tónů
a holé větve.
Prázdné dláždění,
Na střechách
NA STŘECHÁCH
Ještě že máme
ty staré antény,
kam vejde se ptáků
V studentské hospodě
Zürich, 2010
V STUDENTSKÉ HOSPODĚ
Bojovník Che usmívá se z plátna.
Pěkně tu hrají ve chvilce melancholie.
Turistická
TURISTICKÁ
Usnul jsem na úbočí tvých prsů,
ve stínu skal tvých bradavek.
Klid ruší jenom vlahý vánek dechu
Listopad
LISTOPAD
Červánky.
Rudé zámotky strachu,
že se tak brzy stmívá,
Vylezl jsem na kopec
Zürich, 2010
VYLEZL JSEM NA KOPEC
Říká se, že z Matterhornu je vidět celá Evropa.
Z Üetliberu jsem zase uviděl celé Švýcarsko.
Noční potulka
NOČNÍ POTULKA
Lampy tiše svítí
(sodíkovým světlem)
a stromy šeptají.
V kavárně Imperial
V KAVÁRNĚ IMPERIAL
V kavárně Imperial hrají jazz.
A venku plyne normálně čas
mezi světly tramvají a aut.
Na podzim
NA PODZIM
Naposledy,
než přijde zima,
se Sluncem potěšit.
Jaroslavu Seifertovi
JAROSLAVU SEIFERTOVI
Vaše básně jsem četl,
když k zbytí nebývalo,
a usnul jsem s veršem
Via dolorosa
VIA DOLOROSA
Přestalo pršet,
a setmělo se.
Podruhé v životě
Ach, ta moderna...
Ach, ta moderna.
Nábytek z Ikei v našich makovicích.
V tmavém sále protáhlých nosů
vaříme špatný fet
Jarní déšť
JARNÍ DÉŠŤ
Jarní déšť voní jak tráva na střechách
v zákoutí komínů,
kde ptáci se choulí.
Hladová
Zürich, 2010
HLADOVÁ
Osiřely ulice jednoho sychravého večera
a jen neopatrné květy magnolií tu zvolna chřadly.