Jarní

déšť v okně šmíruje
což nahá dívka netuší.
trn na struně ticha brnká
melodii zatím ukrytou

stárnoucí slovo

zářivě zmrzlá kapka rosy
pod okem básníkova kukátka
do kuchyně vesmíru
úsměv a červené trencle

šeptající slovo

padající listmaloval píseňvústech pstruha moře

Testament slova

muk rušivýchv mou hruďjsa v plamen kovánneslyším proradnýchtyranů ni jedinéhoslova

Ztracené slovo

jak na nádraží slovkdyž musels výtahemsestoupit do márnice písmen
tvá bázeň byla přesnějšínež oheň krematoriaberoucí míru na kabát poslední
chtěl být jsi… doslovnýjedinou notou na buben citupočmáratcelý papír notový
teď mlčíš…

Nesnáší slovo

ti dva nesnáší slovoona lesklá má barvu podzimuon posílá kupředu svou víru
jeho prsty nevěří na kapesníky. a ukrytá za modrýma očimarozumí jazyku pozdního léta
kabát mlhy rozkrojíudělá uzel aby nezapomnělarozpálená na straně tmy
sedí potichu na jediné židliusrkávají vznikající kouřvečer zalehnul světlo

Krutost slova

byls jako liška myslivecna číhané u doupátka myšlenkya přesto že jsi slyšel samohlásky mláďatpustils psa norovattehdy krutost dostala křídla dravcea létala vysoko tak… žes přestal bát sečím slzu osušíš

Nosce te ipsum

pod peřejemi ticha
kde za kameny obrázků
pluje temná ryba
pomyslím-li, že můj život visel na vlásku

Touha slova

Ta touha zamrzlá
ve dveřích času
pokolikaté zas
spolu koukáme

vlny krásna

netoužím býtzaoceánský parníkon musíkýlemcelé moře proříznoutmně stačí čekat pod tebouna vlny které jdou.

Bonga

vytrhne prstu trnpak kapce napíše ten vzkazvdáli už voní pálená…bramborová naťa listí zlátne vjas
nevěří na náhoduvše má svůj krásný řádslyší tichounce jamovat bongado rytmu písně zas.

Slintající slovo

některá zvyhládlých hovad
bučí zdálky tak úpěnlivě
že slovo vyslintané na monitor tmy
zdá se býti skutečnějším

Uvnitř

když oči zrcadlí
kamení vzpomínek
bojiště dávno křižují
supi paměti

Básník

na sirném knotu souchotini jeho úsměv samomluvkazvrtl seveškleb ne-mocných pilátů
má knihy podtrhané tříbarevněa stojí za čteníjen To co nepodtrh
diamant čela mění skálu vprachprach bezčasík, co stále hledápuklinu jíž pokryje lože nevěstinců
aby pak barbarsky vypráskalvšechny zapomenuté chlupy jazykamilujíc nejrohatějšíprinceznu

Kvetoucí slovo

jsou nade všemidlaně mrakůsmíchsluncenebo slova tajných knih
coelhův Alchymistave staropražských tramvajíchkřik rackůsníh vletu tající
na kravatěkterou nenosímrozkvetlazahradagetsemanská.

tajné slovo (Tibetské bohyně Anay)

i kdybys mi uměla dátdo rukou nejtěžší nuggetsměnil bych jej na pískovištiza báseň vážící nic
a čáry letokruhůtvých dlanímalující slovo jímž lzerozvzpomenout se. jak mít všezapomenutím sebe.

Charon

je cosi neměnného v nás
poslední obolos
který zaplatí i převozníkKdo bude u vesla.

Otázka

a najdu-li tamklid pohody spočinutínebo jen smyju prach z botco samy půjdou dál.

Když Tě potkám

vždycky když tě potkám
mě zasáhne krása svou neviditelnou energií
ale protože jsi o ní jistě slyšela mnohokrát
nezbývá než mlčet

Fénix

pokořen sebepýchounaučím létat popel nevlastních přáníuchem jehly laskavěse usmívattěm. co si touží ponechat.

Rybář slova

pátrám po slině z vody
utekla krybámhodit se do pohodyvysmát se háčkům, tečkám. červivým slovům

Dlužné slovo

cit můj. třeba skála
vyrostlá před tratí tvých nových nerezavějících kolejí
dělníci až mnou prorazí tunel
zhluboka si vydýchnu.

sen II.

skáču po kamenech písmenlezu přes balvany slovplavu řekou větutápím se vmoři knihsním oceán
jak skáče po kamenech….

Píseň

dotknout se duše tvé
toť náznak pokušení
však prstem ne
možná. hudbou

Sen

zdálo se mi
že jsme zase byli spolu
smáli se na mostě mezi světy tady a tam
dráždili řeku třpytkou

Tón

kráčím rádpo vodě (ale jen v představách)
žiji rád pod vodou (ale jen v představách)
snažím se pochopit nepochopitelnou
krásu harmonie vesmíru

Zvon (z)voní

a je to stále ještělakota co močí na plot sousedůmaby pak žárlivě v obou kapsách mrakupřepočítala svou tajnou sbírku zvonůnejvíce přítomna skrz bolest pohlavíotázky: „Jaký jest rozdíl mezi tvou a mojí básní. “.

Přesýpací

proteče voda mezi prstyproteče písek
protečou slova mezi rtyproteče život těly
vpřesýpacích hodináchzvlhkého písku
stavím hrad

Pírko

vysním si pírkoz dlanía pak ho pustímpo peróně. s vrabci hrátna přílety a odlety . a na návraty.

...souhvězdí...

jezero

prádelní kolíček tvé touhy oblečený
na pyji mé vášně
letoval notový papír cvrčků
ach… Wagnerova hudba

veselá oběť

zas rozvážím na dvoukoláku nocaž na Zapadákov vzpomínekmám rád ty cesty na Golgotuznám každý výmol díru v plotuprošel jí tisíckrátsem aTam
jenom křížpořád nevidímKřížvšak korunu jsem našel…
v trní.

Holanovo slovo

je svět slov
a je svět ticha. tam
kam se neutíká

divoký

nevím o žádné cestě
opratěnestačili uvázat
podkovy dal jsem sviním pro štěstí
vduši divoký

už zas...

vystřelen na oběžnou dráhu
k popelníku sídliště
ve stopách ještěrů
jdu deštěm

rozpuštěné slovo

chtěl bych skoro všechno vědět
aspoň na pár chvil
takový ten pocit cukru
co se právě rozpustil

-prší-

déšť v okně šmíruje
což nahá dívka netuší…
odlíčil měsíc řasy kaluží
prší …

konce slov

a protože zpřetrhanou nití vědomí
chtěl obšít okraj na ubruse slov
konce uzlíky vázat naučil
ač dobře věděl že uchem jehly neprojdou

kolotoč

v tom chtěla jsem
jít
tam kam mě vítr
zval

moře

je ve mně tolik pokladů, že
stále hledám odvahu
najít ruku co je uchopí

sněhová

trn na struně ticha brnká
melodii zatím ukrytou
do dlaně jara
taje sníh

klenák

nenechali jste koště mést
tak stojí v koutě kouří
a vymýšlí. si lest
a po zdi plive