Písmák Světelná
vykvetlo světlo před očima
důvěrno se střetlo se šerem
vybělilo mé nejistoty
a ze vzuchoprázdna uhnětlo mi duši
Malinová
máš oči jako dvě maliny
a žílou ti protéká hruška
žiješ už na okraji sebe
úsměvy utlačují slova
Ostružinová
podzim zaklíněný prosincem
týdny zapadlé listím
bílé kopřivy na obloze
poledne v hrnku klidné
Borůvková
a modrofialový
jasný odraz v oku
pronikl do duhovky
kulatily se ruce
Inkognito
ať nevyslovitelné
přestaví šachovnici
přežehlí i nálady
klidná ruka pod stolem
Moody
full of memories and light
through my voice rises sun, now
bundle of noises, burdens
on the doorstep, call me off
Hrnec
a hrnec plný ticha
až po okraj plněný
pohlcuje myšlenky
holé stěny, praskliny
Sebeurčení
od jara kjaru
čekají nasebeurčení
myšlenky zaklíněné nadějí
od nádechu k výdechu
Malá studie k doporučeným dílům autorů Písmáka za posledních 30 děl
Malá studie k doporučeným dílům autorů Písmáka za posledních 30 děl.
Posledních 30 děl v sekci "Autoři doporučují" v rozmezí od 4. 10. do 7.
O Norikovi
Žil byl hoch jménem Norik
byl jedním ze tří synů
uchvácen štěstím
vyšel ze dveří, zbloudil
Lesní II
klikatí se pryskyřice
v teple
v podpaží devatera smrků
a v desateru šišek odráží se slunce
Očekávání
Odkvetli ve snech
nedočkaví diváci
když jaro vrostlo do každodenních zel
a centra pryč – tak vzdálená
Neodkvetlá
ještě je znát
kouř uvnitř vmyšlenkách
co probudil se zjara na náměstí
že dráždil víc
Nepokoje
je řev vplících
uvnitř, ve dvojicích
a prsty míří
kmračnům výš
Obzory
slovo tě protlo
jako bolehlav
a na dně mysli
nezbylo místo
Lesní
modré smrky čeří tmu
zapraskaly jantarem
zajdu do lesa
kde včely opylují
Rozjímavá
Žlutne stín polí
vlázních řepky
rozkvetla zima uvnitř měst
chvílemi ztiš, ztiš vlčí máky
Vnuknutí
I.
přidržuješ se průtoků myšlenek
pod kůží řeka dalších pout
bezmračný
Výletní
Netápou a nemusí mít strach
svou procházku nehodlají tajit
a nemíní se schovávat
a prochází se vHimalájích
Nandejó
zeď, stůl, žebřík ze světla
paměť volá, hladoví
tíha vruce
piješ, zdřevěnělý tik
Mini XII
I.
ticho v mrazáku
tolikrát již zmražené
a na nahém těle
Mini XI
I.
omyla jsem si ruce
tvými myšlenkami
nastav pravou dlaň
Mini VII
I.
Stéká světlo
do sklenice u okna
v křížovém pramenu
Haiku VII, VIII
VII.
Rozkvetly třešně
v básních symbolismu
volně, ve verších
To, co nerozložil čas
To, co nerozložil čas
Padá sníh stejným způsobem jako v roce 1710. Způsob jakým padá sníh se nezměnil ani za tři sta let, ani za tisíc let. Padá pořád stejně tiše jako před dvěma tisíci lety. Zvláštní, jak všechno materiální během tisíce let prošlo rozkladem, jak čas vše rozkládá.
Řeka
Řeka
Tím, že si budeš přát přeplavat řeku, řeku nepřeplaveš. Přeplaveš ji pouze tehdy, když začneš plavat. -Hrušková
Triptych
I.
zakřupaly sny
přenesly hořčiny světa
a zívající ráno v oknech
Kliky od dveří
Kliky od dveří
Rozházené kliky po chodnících znamenají osobní nedostupnost, jako když bouři nečekaně popadají blesky ze zamračeného stolu z mraků. Myšlenky předjely světlo v ulicích, kde si lidé nabírají ze studní ticho do džbánů na vodu, kde nikdy neprší o sobotách. Právě odkvetl květen. Myšlenky zůstaly viset v odpoledních pauzách na čaj a ticho postavilo zeď vlastním vzpomínkám.
Mikulášská
Mikulášská
Čerti natrhli cíp středoevropské straně nebe, Mikuláše si odnesli s sebou na zem a anděl si křídlem odškrtl v kalendáři nebeském 6. prosince 400 našeho letopočtu, aby věděl, kdy Mikuláš zmizel beze stopy z nebes, a také do kdy mu bude tolerovat pozemské vycházky. Vyslal za ním jednoho svého kolegu, aby se po něm trochu poohlédl, zda nenaděluje až příliš štědře, jak mívá obvykle ve zvyku, když si dopřeje o trochu více svařeného svatovavřineckého vína. Pozemské víno Mikulášovi lehce stoupá do hlavy, neboť jej má moc rád, nejraději ve větším množství a pije jej proto zásadně z velkého kalichu.
Jarní rozkvétání
Jarní rozkvétání
Vavříny a cesmíny podepřely unavené slunce nadměrnou vírou v jarní rozkvétání. Obloha prostřela bílý ubrus po celé zemi. Rozmarýny spustily myšlenkové pochody, které se třely o chutě sebraných vzpomínek sobotního odpoledne z okenních zrcadel. Nevinné stopy vklínily chodníky do rozpačitých směrů, aby bylo jasné, jak padá noc do komínů, jak neslyšně stékají sny po polštáři.
Cestovní miniatura
Cestovní
Zdřevěnělá duše stromů zaklela červený stín uprostřed kmenů višní. Zkameněly ruce mnohým nápadníkům v polovině stoleté noci. Zaspaly jahody na keřích, které obrostly ukolébavkami. Ždímám jazyk hmatatelného ticha, aby popletl hlavu mužům z orchideového údolí.
Siluety
Siluety
Siluety rozpustily abecedu hádanek, když zmodrala tma na rohu páté avenue. Rozsypala se voda z mračen jako pytlík jednobarevných kuliček. Siluety přitáhly otěže touhám, které dopadly do krbů v domech bez střechy. Listy cykasů zalepily díry v mracích, aby modrá tma neutekla na oblohu, aby nepopraskala tlakem pokušení.
Z dospělosti
z dospělosti
dorostly obrazy
do dětských let
vládne ticho
Závěje
závěje
plné závěje
pošlapaného ticha
půdorysy lidských těl
Z hodinek
z hodinek
ovesné vločky
utahují slunovratu
mrazivé nohy
Tisícímu úterý
tisícímu úterý
křídou zvýraznit řasy
tisícímu úterý
otevřít žaluzie mrakům
Modré ticho
modré ticho
v kolika náladách
skládá se modré ticho
o prvotinách
Ozvěny
ozvěny
cáry mlh v očích lesů
jinovatka sbírá chlad
ticho v kořenech tisů
Z výšin
z výšin
ticho vykloubilo domy
za fialovým sluncem
vynikly střepy zim
Uzávěr
uzávěr
uzávěr na hlas
utáhl kroky roztávání
polohlasem