|
Takže hlubší kritika;).
Má to potenciál, něco to chce vyjádřit - "koridor" výrazů (významů) udržuje jedno téma a směřuje k závěru, to je fajn. Otázkou je, jestli poslední verše nebyly vymyšleny o něco dřív, a verše předchozí (..."pouze sen mžourá"...) nejsou jen výplň, aby toho bylo víc nebo aby to udělalo ten rým. Trochu mi to tam vyčnívá (ten sen).
Ale zpět na začátek - začíná se "Slovy...", což navozuje zdání, že půjde o nějaký "lidský" dialog/konflikt (jako by význam prvního verše byl: "Nemáme si už moc co říct"), ovšem dál se z toho vyvine spíš "přírodní" lyrika bez osobního protipólu - nějakého "ty". V pohodě, nevadí, jen to tak zapůsobí. No, kdyby úvodní verše byly:
Větve jsou už téměř holé... jako slova (apod.), zdá se, že by se báseň ani moc nezměnila;).
Slovo "šat" nastavuje docela dost knižní, básnický (archaický?) slovník. Pak se dost těžko udržuje styl. Např. slovo "mžourá" je už trochu jinde, to spíš "mhourá" - pokud chceme působit tak "básnicky":).
Vůbec ta slova s tím snem působí na mě jako nejslabší - jako by ten sen měl brzy vstát do práce, uvádí tady jakýsi běžný úzus.
Nevím proč je sníh a vrána na jednom řádku, trochu to mate, že oba dva voní, asi záměrně; navíc "sníh" lehce notuje se slovem "stín", a tak kdyby byl na samostatném řádku, ještě víc by takový "rým" vynikl:
Ve vzduchu voní sníh
a vrána
nad řekou skrývá
stín
racka pod peřím
(Něco takového:).
Takže tak, nebrat mě zas příliš vážně, jenom pro další možnou inspiraci.
|
Písmák