Písmák Masochista
že prý slastí hlasně výská
když ho někdo nečím tříská
říkáme si "Je to blázen.
On se přitom cítí blaze.
Nervozita
z prstů mám dávno
kulaté pahýlky
co nervózně mávnou
na všecky nabídky
Uzlina
v hlavě mi zbyla
už jenom uzlina
co zvládá motoriku
a hodně se usmívat
Mlč
zbytečně mluvíš. stejně tě neposlouchají
každý jen slepě do svého zrcadla kouká
a když začneš křičet. jejich obrazy praskají
konečně kolem napětí stoupá
Jen stín
říkají… otoč se čelem ke slunci
a všechno zlé za tebe padne
bude se zdát, že ti ještě jde pomoci
na chvíli přijdou pocity kladné
Ve víru stereotypu
nuda a šeď usedá pod kůži
marně upadáš do svého nitra
svět je studenou, špinavou kaluží
kde se pokaždé dočkáš jen dalšího jitra
Jiný
spoután řetězy dogmat
sedíš, nevíš co konat
myšlenka na smrt ti není cizí
však jen co se objeví hned zase mizí
Očista
udělat něco skvělého
proříznout bílou kůži
pomocí střepu ostrého
přesný řez od pupku k hrudi