Písmák | 21.04.2011 15:33 | K dílu: Upomínka | Alexandra V. |
| Výborná povídka, početla jsem si, a pointa se mi líbila. - Dávám na zvážení, aby se Kája už od začátku jmenovala Kája, a aby její charakteristika na začátku byla víc v souladu s postavou: nějak mi nesedí, že se kolem té příjemné osůbky vůbec objevují výrazy (i když v záporu) jako "stará", "protivná" a "ošklivá"... Také by si nemusela rozbíjet svůj vlastní oblíbený hrníček, stačí, že si rozbije svůj hrníček. - A moje pointa pro Tebe (nebo Tvoje nezamýšlená pointa pro mne?): já totiž znám jednu skutečnou Karlu, která živelně miluje hudbu Leoše Janáčka! | ||
| 20.04.2011 15:15 | K dílu: kukačce | Alexandra V. |
| Líbí se mi, jak píšeš. | ||
| 20.04.2011 15:05 | K dílu: Excitační procesy nervového systému | Alexandra V. |
| Tvoje texty si při čtení "říkají" o pomalé tempo, a když tímto tempem čtu, kvůli proměnlivosti obrazů si přestávám pamatovat ty výchozí a ztrácím souvislosti. Přestává mne pak zajímat, co se děje s postavami, kterým nerozumím. - Omlouvám se, že se komentář objevil dvakrát, asi jsem špatně klikla. :) | ||
| 20.04.2011 14:57 | K dílu: Žíznivá | Alexandra V. |
| Rajčatový džus mám ráda... tak si představuji multivitamínový, takový ten exoticky čpící a hustý, že žízeň stejně moc nezahání a mně připadá dost nechutný... Ale pragmaticky: něco jsem ušla, míjím ty sklenice; a když nevím, jak je cesta dlouhá, nevím ani, jestli se ty sklenice budou objevovat i nadále... asi je budu pozorovat a ignorovat - když se totiž vydávám na cestu, vždy si s sebou beru vlastní láhev vody. Čím delší je cesta, tím menší doušky a v tím delších intervalech upíjím, abych nezůstala bez vody úplně a pořád u sebe trochu měla. - A s vidinou džbánu piva na konci cesty si ponechávám i trochu žízně. | ||
| 20.04.2011 14:57 | K dílu: Žíznivá | Alexandra V. |
| Rajčatový džus mám ráda... tak si představuji multivitamínový, takový ten exoticky čpící a hustý, že žízeň stejně moc nezahání a mně připadá dost nechutný... Ale pragmaticky: něco jsem ušla, míjím ty sklenice; a když nevím, jak je cesta dlouhá, nevím ani, jestli se ty sklenice budou objevovat i nadále... asi je budu pozorovat a ignorovat - když se totiž vydávám na cestu, vždy si s sebou beru vlastní láhev vody. Čím delší je cesta, tím menší doušky a v tím delších intervalech upíjím, abych nezůstala bez vody úplně a pořád u sebe trochu měla. - A s vidinou džbánu piva na konci cesty si ponechávám i trochu žízně. | ||
| 19.04.2011 16:50 | K dílu: Z(ní) | Alexandra V. |
| Zajímavá hříčka... pro mne by byla zajímavější, kdyby se autorka přesněji držela formy; slabika rýmu je dobrá, nezvyklá a umožňuje oživovat polozapomenutá slova a hrát si s jejich významem. | ||
| 19.04.2011 16:32 | K dílu: Excitační procesy nervového systému | Alexandra V. |
| Byla jsem zvědavá na povídku roku 2010, pak i na další texty autora, ale (a bohužel) žádný mne nevtáhl, neudržel mou pozornost. A stále mám na mysli Finche z Insomnie. | ||
| 19.04.2011 16:32 | K dílu: Excitační procesy nervového systému | Alexandra V. |
| Byla jsem zvědavá na povídku roku 2010, pak i na další texty autora, ale (a bohužel) žádný mne nevtáhl, neudržel mou pozornost. A stále mám na mysli Finche z Insomnie. | ||
| 19.04.2011 12:20 | K dílu: Pod oknem | Alexandra V. |
| Poslední dva verše jsou nejlepší - mají v sobě tajemství a vnímaný obsah má možnost být hodně osobní. | ||