Ona, Jaro
tiše.
už zase resuscituje
kalendář srdce Evropy
leč jen pár vzdechů bledých tu je
Nepublikovatelná věc
že cerka ztýví šou
má plíce na míru
ví do noci dne
celá vesnice
O poetech z povolání
Snad jako na jednu noc známostí z večírku
jsou slova spletená vnevšedním sledu
sám však pan Poeta modlí se za sbírku
žije on stále jen Popeleční středu
Déja vu
Cítím to vnozdrách - reprízu
a marně se snažím uhrát remízu
a řvu“ Ty svině. Realito.
Jak chuť tekutého anýzu
Ikarův pád
Vždy jen o trochu více
je dostatečné množství
a ve svých snech my bdíce
chceme sáhnout si na božství
Světýlka
světýlka toulají se nocí
děti Philipa Morrise
děti průsvitného papíru
jsou jak ďáblové jednoocí
Někdo jiný
Kousanec do rtu
tentokrát bez fanfáry
z obrysů Heleniných jen oblé čáry
a z Parida kolemjdoucí
Zima
Zima
I když svou elegancí
trumfla bys sourozence
tvoje rty pálí
Předsevzetí
PŘEDSEVZETÍ
Samozvaným bojovníkem
vohni, jenž naději vítá
však s každým hodin tikem
Neonové město
NEONOVÉ MĚSTO
Ó město mé, neonové
dekou svou polobožstva dusíš
Má cenu se ptát, zdali musíš.