Písmák | 09.08.2011 20:14 | K dílu: O smyslu | Jakub Herschlag |
| Vzniklo to jako hraní si se slovy během jízdy v metru. Pointa měla být ve vysmání se ideje nějakého jednoho absolutního (nejenom) smyslu a "pseudofilosofování" o něm. Tj. toho, že "jediná pravda je jen toto a toto a nic jiného". | ||
| 08.08.2011 21:57 | K dílu: O smyslu | Jakub Herschlag |
| To mohl! Ale o smyslu to má hlubší (postmoderní) přesah. :-) | ||
| 29.05.2011 19:56 | K dílu: Viktor | Jakub Herschlag |
| V podstatě jsem vzal takový ten (nejen) buddhistický princip (třeba zde: http://www.youtube.com/watch?v=ERbvKrH-GC4) a aplikoval to na život mého průměrného bývalého spolužáka ze střední a trochu si ho domyslel. Neztotožňuji se s Viktorem. :) Hovorovou češtinu a různé lehké vulgarismy jsem tam nechal úmyslně (abych vystihl Viktorům pohled na svět). Mám takovou asi "intelektuální" tendenci co nejvíce zestručňovat jen k tomu nejpodstatnějšímu (a neřešit "kudrlinky"), což je asi někdy na škodu. Když se na to podívám zpětně, tak to pro mě nemá skoro žádný překvapení. Od začátku do konce to jde jedním směrem a možná to je trochu předvídatelné. Poslední větu jsem dost řešil, ale nakonec jsem se jí tam nechal takhle. Díky za zpětné vazby! | ||
| 29.05.2011 19:42 | K dílu: APATIE | Jakub Herschlag |
| Xylofon právě celou dobu mlčí a vůbec se neprojevuje. Jen vždycky kývne na nějakou otázku hlavou v úvodu. Nic si nemyslí úmyslně, aby to na konci bylo překvapení a aby si tam člověk domyslel, co asi xylofon prožívá. Ale ta forma se mi asi nepovedla a vůbec to tak asi nevyznělo. Případně jste si do Xylofonovi nekomunikace domysleli jeho zapojení do plkání. Ale díky za zpětnou vazbu :-). | ||
| 27.05.2011 10:24 | K dílu: APATIE | Jakub Herschlag |
| Díky moc za zpětnou vazbu! Mohla bys Janino trochu rozvést ještě ten můj povrchní pohled? Nevím, jestli jsem to úplně pochopil.:-) Pokusil jsem se psát o věcech, které sám dost vnímám a se kterýma se s Xylofonem identifikuji. Kritizoval jsem takový ten egocentrismus, rychlé odsuzování a plky skryté za povrchním přátelským chováním, které mě osobně jsou docela nepříjemné. Všichni se s Xylofonem baví, jsou hrozně přátelští, ale doopravdy se baví jen o sobě a nikdo neví, co Xylofon zrovna doopravdy prožívá(částečně se to načrtne až na konci). Na druhou stranu to není černobílé a ti lidé taky nejsou zlí, prostě jsou takoví. Ale nevím, jak to nakonec celé vyznělo. | ||