Maru, v rychlosti posílám jeden nenalomený žmurk. Bude na nějakou dobu poslední – jedu do vlasti, kde jsem bez vhodné techniky.

Dášo, jukni se na uživatele karel.kalecky, ten je hlavní konstruktér nového literárního serveru. Já jdu dobalovat batožinu, protože jedu ráno na nějaký ten týden do rodné Polabské nížiny. Dodýchání Písmoně a první krůčky našeho novorozence Písmákové zažiji bez PC jen na mobilu asi pouze omezeně. Ovšem k přechodu dříve nebo později dojde. U tebe předpokládám také.

Tož doufám, že budeš rejdit i na novém litwebu. (jeden z mých posledních písmákovských smajlíků)

Tož jsem,Bene, rád, že k onomu sumitu a tlapkování došlo. Ovšem máme tu pátek a na tvém místě bych rozhodně být nechtěl...

Příznivci pípy

jasný životní koncept –

chlast je nejsladší

Za vhození pochvaly na hlavičku díky. Třeba ještě někdy z té mé cosi zveřejnitelného vzejde. Ale zatím pokračuje tvůrčí pauza.

Maru, posílám ti jeden kočkopsí žmurk. Pevně věřím, že nebudeš mít chuť mi za něj palicou „ponaprávať“ architekturu chrbáta... 

Po čtvrtém řádku mi jak se říká sklaplo... ;-)

Láska je asi jen naprosto výjimečně darem danajským. A když už, tak nejspíš jen v očích obdarovávaného... (nebyl mi dán dar vysokého IQ, tak tady možná plácám nesmysly; v tom případě se omlouvám)

Maru, posílám jeden šťavnatý, ani trochu suchý žmurk. Nejde o žádný druh invaze, tak by to s tebou nemělo švihnout...

Josephino, do tvého dílka jsem plně neproniknul, rozumím jen zlomkům... (přitažlivý a široký úsměv bez černých děr v chrupu působením zubního kazu)

Nuže dobrá, já se to tedy odvážím posoudit – těch koleček už moc nebude. Rozhodně se nestaneš běhnou. (strach mi běhá po zádech při pomyšlení, že moje slova nebudeš brát jako pokus o humor) ;-)

Zvuk zvonu se nese z věže,

Pepa nechá všechno ležet,

do hospody začne běžet,

chlast je první poslední(,)

priorita jeho žití,

podobně i kostelník

také rychle slinu chytí,

za chvíli se sejdou k pití

(z kterého maj játra v řiti)

a neskončí zrovna svěže...

Já jsem se při čtení určitě nešklebil, na mé tváři se objevil posmutnělý výraz. A držím palce, ať má Josephina naprostou pravdu. 

Tak už vím, proč jdu po tvé tvorbě jako kur po flusu... (usměvavý smajlík)

Není číslo dodatkový,

slečna volá pasáka,

ten sázkaři naflákal,

rány pracek (lopat) bolí,

prý to na ně doma poví.

Dadí, na tvém dílku by se sice daly najít nějaké ty mouchy, ale jo, jde to... ;-)

Málokdy jí zřejmě říká:

„Marti, ty seš semetrika.“

Čekal jsem, že možná přijde nakonec nějaké „ale“, ale nepřišlo. Tak nejspíš ta manželka, je opravdu andělka... ;-)

Čtenářsky jsem se zakousl do tvé prozaické miniatury a chutnala mi.

Sada slov hrubá

věčné spory s macechou

i „plesk“ fakt je tu

***

Má doma lahve

v nich produkti lihoven

zášť k nim nechová

***

V lese Marcela

krutý přehmat houbařky

Smrťák už kouká...

No, Kočkodánka by sice bylo lepší, ale zas až tak moc mi to nevadí... Jo a u názvu jsem Zuzce nejdřív rozumněl Stalinka! (smajlík)

Ani u této derniérové sady se neštítím použít adjektivum „skvostný“.

Samozřejmě počítám s tím, že se na novém litwebu objeví premiérová a potom další a další...

Problém s výběrem razantně vyřeším tak, že vezmu hned první tři.

(Mimochodem – pravidelné srazy mívají i majitelky podřadných pohostinských zařízení, tzv. pajzlbáby.)

Šeptám ti (no, spíš na tebe řvu): Buď i na novém litwebu!

Jo a ještě - ;-)

Koment mám v dost brzké době hotový,

přeji vše dobré tobě i Portovi.

Plánuješ-li v duchu vdavky,

či si koupit nové plavky,

schvaluji to zcela.

Chci též pokrok u chrupavky -

ať už vyjde z těla!

Tím koněm je klisnička

ve zbarvení bělouše,

očím věřit Martin nechce,

místo ovsa žere vejce

)vařená, typ hnilička),

spíše žužlá, nekouše,

kazí lesní pořádek,

pod stromem dost skořápek.

Pozorovat přestal oře,

otáčí se, zmaten žmourá,

jako kdyby zahlíd kňoura,

naneštěstí viděl dobře,

už je tady statný kanec,

jenž písmáka nabral,

u javoru začal tanec,

správné bude nelhat,

osud mu den zbabral,

M. se zraněn belhá,

řada stenů, výkřiků,

kulový je v richtiku...

No jo, sakra, blíží se to. Nad do věčných lovišť se odebírajícím Písmoněm a svými čtrnácti kočkodaními lety určitě nemáchnu jen lhostejně prackou...

Alegna si frčí krtkem

a medí, že sedí,

jede směrem k Zličínu

v tempu celkem prudkém,

nad sebou má dívčinu,

jež je v knihu pohroužena,

náhle tato skoro žena

zvedne oči od románu,

uděje se v tomto ránu,

co fakt málo hnusné je –

na Lídu se usměje.

Ta též zvedne koutky retů

a ví, že den bude k světu...

Maru, jsem rád, že máš nos žlutý, ne červený. To bych měl trochu obavy, jestli příliš neholduješ alkoholu. Posílám kombinovaný žmurk – i k znevážnění první věty.

Díky Zajíci (i jménem Písmáka, který doslova vzato sám nemůže mluvit) za tuto reportáž, ohlédnutí, shrnutí...

V namlouvání tchořím

důležitou složku

správná vůně tvoří.

U lidí též trošku.

Iv, před chvilkou jsem náhodně odhalil krutou pravdu – toto tvoje dílko bylo mnou nějak přehlédnuto! Tož překonávám vnitřní šok a ihned hlásím, že se i tady k tobě rád hlásím. mrk

Asi takhle: Zatím...však ono to důležité dříve nebo později vyjukne... ;-)

Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že ti nenapíšu drzý komentář. A ta špatná – ale ani roztomilý... ;-)

Vběh mi do cesty

první setkání s vlkem

strach ani za mák

***

Je zmontovanej

berany duc do branky

to byla pecka!

Většinově toxický

jsou v omáčce houby,

vzor manželské chlouby

to Mařčino není,

Franta zbaštil večeři,

ještě než se zešeří

prudký obrat dění -

ve špitále leží tu,

cítí blízkost exitu.

Já jsem si trochu trsnul jen v duchu po dočtení tvého dílka.

Nestavíš si vzdušné hrady

(ty přec mívaj vždycky vady),

dokazuješ svoje klady,

jako nyní právě tady,

vytvořením dlouhé řady

ze slov, která končí –ady.

Jsem rád, že i přes název byl obsah dílka vlastně velmi sladký.

Růžena zpět z Poděbrad,

Franta není hrozně rád,

rysy ztvrdly maníku

(fanouškovi Baníku),

milenku má v šatníku,

slaměného vdovce

(a aˇť dělá co chce,

kouká jako ovce)

přepadl strach z konce...

I já se jen s vypětím všech sil ubránil dojetí, že ses tady zase zjevil. Už u mě do zatraceně velkých rozměrů naklíčily obavy, jestli se ti nestalo něco podobně zatraceně nemilého...

Lído, já tvoje dílka vlastně nikdy nehledám, protože jsi v mých oblíbených (nejen( autorech. Což tě jistě neudiví... 

Sůšu pro tebe, Jani, nemám, ale pochvalná slůvka ano. Proč, to vysvětlím nekorekt... chci říct nekonkrétně velmi snadno – protože se mi tvůj textík i v repríze prostě líbil. A asi před hodinou jsem se sprchoval, takže jsem při četbě nesmrděl jako mokrý pes. Něco podobného předpokládám i u tebe při sledování našich komentářů. ;-)

Maru, k tobě přilétá jeden můj nepříliš dravý (spíše trochu plachý) žmurk. Třeba to bude důvod ke krátkému zasnění...

Takhle přemýšlejí například i někteří fotbaloví trenéři o bodech. A zjišťují, že jim zůstává nejistota, jestli s nimi třeba nebude ukončena smlouva. ;-)

Kdybys potkala i mě, nejspíš by ve tvém seznamu figuroval také song Láska na první pohled od Jirky Schelingera. ;-)

Irčo, tahle pěkná senrjú jsem u nikoho jiného nečetl, takže nejspíš nebudou kradená. (mrk)

A přiložím (jak je to mým obávaným zvykem) svou špetku do mlýnice variací.

Dlouhá siesta

čápe konči a makej

klesá porodnost!

***

Plot zdárně zdolán

a už se plní bříška

soused zvedá hůl

Nejen řvala věty Slávka

(boxerka a netykavka),

vadil jí tvůj dotek,

úderů snad hodina,

původní tvář rodina

zná už jenom z fotek...

Že nutila pohanku

a vařené jáhly,

táta, naštván věru,

trestá svoji dceru -

přes skirt plný volánků

páskem švihá hýždě

dospělého „sviště“,

slyšet nářek táhlý.

Nevzpomínám si, že bych u některého tvého dílka nespokojeně bručel. A nepřihodilo se to samozřejmě ani tentokrát. Kdybych měl akusticky vyjádřit svoje čtenářské pocity, tak by to mohlo být něco jako spokojené pomlaskávání. (smajlík)

V Parukářce grizzlík

na vztyčených nožkách,

oči Lídy zjihly,

však kámoška božka

znervózněla vcelku,

odhadují délku

(nemyjte mi šišku,

že nepíšu výšku)

zpoza kmene stromu

její oči šedé,

bručí: „Metr šede,

Lidko, deme domů...“

Mám dojem, že se  v naší řeči posunuje stále častěji. Proti tomu je už i na sebeživějším nákladovém nádraží vlastně hřbitovní klid... ;-)

A dojem z tvého dílka?

Vtipné.

Takřka donekonečna a do úpadu budu opakovat, že se mi obzvlášť líbí ona pasáž s jitřením.

Takřka donekonečna a do úpadu budu opakovat, že se mi obzvlášť líbí ona pasáž s jitřením.

Takřka do...

Ještě jsem si neřekl ani jednou: „Nebuď blázen a už toho Trivia nečti a neposlouchej!“ ;-)

Jo. A po polovině této doby nastane deset dní, které otřesou  naším serverovým amatérským literárním světem...

Avšak naštěstí vyrostou z podhoubí připravovaného webíku staronové bedly, lišky, křemenáče, eventuálně (žel) i satani. ;-)

Spoustu stop nám zanechala gotika,

však co po mnohých zbude,

až orloj žití dotiká?

Dědictví nulové či chudé...

Již první slovo vyvolalo na mém těle jemné mravenčení a vytušil jsem, že by další čtení (podobně jako možná nějaká vnadná pětačtyřicítka) mohlo zaplašit můj dnešní splín. A alespoň na chvíli se tak stalo. ;-)

Přišel leden, krutá zima,

marně se jí brání Standa,

stupně značně klesly v teepee,

mrzne nejen panímanda

(všimněme si podolku),

chvěje se mu nosu chřípí,

po teple ho touha jímá,

leze k choti do domku...

Když krapet kape na parapet, tak je to možná lepší, než když kape na karbid.

A dle počtu prstů soudím, že si na chléb nevyděláváš jako truhlářka.

Je tady ale teď víc vidět IvaSu, což se mi líbí. Mám totiž častěji než jen někdy pocit, že ani ona nepřináší zrovna nepříjemný chlad a odpudivou mrazivost... mrk

Dnes jsi ale zřejmě nezapomněla, že máš ne zcela bezvýznamný den. Ten mi za popřání stojí – tož vše nejlepší.

Mám obavy, že se vidíš stále ještě až v příliš růžových barvách... ;-)

Jarmilo, nechal jsem se inspirovat:

Díra v chodníku

mladý muž si odnáší

zlomený kotník

***

Nový trhovec

prodej slupek z banánů

obrovská fronta

***

Denně na stole

šťovíková polévka -

žádost o rozvod

Složil jsem z šestadvaceti slov pochvalný komentář, takže na mě doufám nebudeš křičet a nepocítíš chuť mě bouchnout pěstí. To by mi jinak bylo těžko. mrk

Pepičko, jistě si vychutnáváš plnými doušky slast z mého komentáře.

Mimochodem – ono foto jsi tam kvůli mně dávat nemusela, vždyť já se stejně moc nepopasu... ;-)

Život se nedá nejdřív nazkoušet, než člověk vyleze před lidi. A někdy chybí i nápovědka... ;-)

Maru, právě k tobě běží jeden můj žmurk. Snad odhodíš svoje rebelství a pocítíš touhu jej odchytit.

Rýmový párek dželáto – dělá to nemůže vymyslet lidově řečeno vylízaný mozeček. Z čehož jsem tě ale v průběhu let ani na pikosekundu nepodezíral. ;-)

Ne, já to považuji prakticky za zcela vyloučené, že bys při čtení tohoto mého naprosto neviňoučkého komentáře začala zelenat vzteky a nakonec zařvala zlostně se třesoucím altem: „Tak s takovejma kecama se di dát vyfotit!“ (No, snad mě probůh nevyvedeš z jednoho z největších omylů mého života...) ;-)

Snad nebudeš nelogicky remcat (natož mít chuť mě zabít), když ti napíšu, že jsem si (spolumajitel čtyř koček) četl tvoje dílko se zájmem. 

Na prameni vtipných nápadů ti určitě žádná žába nedřepí. Ať je to tak i nadále. 

Po obvyklém nelehkém boji jsem se rozhodl pro lidojeda s psychickými problémy, zvýšení hlasu v případě Bečev a jednotný pokrm v masové organizaci.

Zaštupování dírky na tričku se jí (mu – zatracená vyváženost musí být!) trvá dlouho a nějak se nedaří. Má očividně velmi silné zašívací potíže. 

Posílám sádrový žmurk v počtu jeden kus, takže s počítáním nebudeš mít (na rozdíl od včel a motýlů) žádnou práci.

Iv, za nic na světě nepřestanu být napořád tvým čtenářem. No, není to pro tebe báječná zpráva?... mrk

U tvé nové kolegyňky mám lepidopterologické evokace, vzpomněl jsem si na motýla bekyni zdišku. ;-)

Rhode, ty jsi na parketu veršovaného humoru prostě jako doma. Nešlapeš nám na čtenářské špičky, natož abys dokonce padal. ;-)

Mazurka

Snědl pytlík brambůrků,

zapíjel je rumem,

pak šel tančit mazurku

(s minimálním umem).

Valčík

Ač má jednu nohu kratší,

velmi dobře mu jde valčík,

lichotky on slyší časté,

že prý tančí jako Astaire.

Čardáš

Brzy z Franty čardáše

se už paní chvěla,

je patrné na Dáše,

že by utýct chtěla.

Paso doble

Stařec vyzval k paso doble

dívku zjevu víly,

údy tělní masou zchromlé

„tančí“ pouze chvíli.

Můj kukuč pod šedivou kšticí nebyl zamračený. To se mi u tvých originálních veršíků ještě nikdy nepřihodilo. ;-)

I mně se líbí, jak jsi to napsala. (Co my lidé někdy vyvádíme, to je jiná věc, tady často pocit libosti mizí...)

Ty snad spokojeně pokýváš hlavou, když si teď přečteš, že se mi tvoje dílko převelice líbilo. ;-)

I já si dovolím „ložnicový komentářík“. ;-)

Lásku naráz v hotovosti

dát si je též vhodné,

v lůžku z toho praskaj kosti

(teď přeháním hodně). 

Být Kočkodanka, tak bych na napsání prvního verše neměla koule... ;-)

Já nenechávám bez povšimnutí tvoje dílko a dávám ti jasnou informaci, že se mi zamlouvalo.

Dadí, byl jsem napnut jako příslovečná struna či šle, u jaké věci máš určitý problém s vyjádřením. A pic kozu do vazu – objevil se sexík! Ihned to ve mně rozbouřilo pocit jakési... jakéhosi... ehm... jak to nazvat... ;-)

Ano, i já jsem pro, aby se do konce června uskutečnila exkurze Zlatohnědé ve Slávkově bytovém hájemství.

Při čtení dílka kousek od konce jsem nebyl kousek od mrtvice... ;-)

Čau Hanko, já jsem se neurazil, nýbrž pocítil něco jako radost, že se s tebou po několika letech na doklepávajícím Písmoni ještě setkávám. I když popudem pro vznik dílka bylo zřejmě dožrání ze negativních zážitků v oblasti medicíny.

Konec P. je jasně daný,

na čele se vrásky kupí,

věc moc smutná, avšak „jupí!“

stín i světlo žitím chodí,

litwebík se nový rodí,

sličná Hanka, krásné Jany

na přechod se chystaj,

též  Al (duše čistá?),

přidej se k nim, supí...

Maru, já (už hodně dlouho žádné lidské mládě) posílám tobě osobně jiný druh žmurku než minule. Ale i z něj snad pípneš radostí blížící se nadšení. 

Já měl před pár hodinami vícero jahod s mlékem. Byly včera nalezeny v supermarketu.

Posílám jeden žmurk bez příchuti.

Vypíchnutím uživatelem s nickem Kočkodan se mohou honosit tyto osoby: Šachtická paní, neobratný zloděj a muž s nepůvodními horními končetinami.

Že se mi toto dílko zamlouvalo, to ale komu říci je, totiž autorovi. Tož tak (v písemné formě) činím, Radku.

Když jsem si přečet tvé Stěhovací blues,

já nezačal brečet, že čas mi ukrad hnus,

naopak chválím a vnitřní ucho slyší,

jak textík zpívá sám velký Vláďa Mišík. ;-)

Neodpustím si jednu verzi „zmršeninku“. Ty už to přežiješ. ;-)

Nechce být chudý

ve sklepě prachy tiskne

to není všelék

I já (stejně jako Lída) vypichuji onu tvrdou pedagožku.

Přicházím (bez holínek), abych ti řekl (napsal), že se mi tvoje „arbopohádka“ také líbila.

Třeba tě (byť maximálně asi jen minimálně) zaujme, když ti napíšu, že mě tvoje dílko zaujalo. ;-)

I já pípnu, že se mi tvůj dvoják zamlouval. (Kasařka o chloupek víc.)

K Zničující závisti nenapíšu zničující komentář, vždyť jsem četl se zájmem.

Jako zástupce mužstva přicházím i já se svou špetkou do pochvalného mlýna. Srdéčko na správném fleku, přejícnost... vskutku je co obdivovat. Děvčata mají recht.

A tak nějak větřím, jak se asi bude jmenovat tvoje příští dílko... ;-)

Jo a – stejně jako Hanku – mne také napadlo duo Slávek & Slávka.

Napadl mě pokus o humor, ale protože si nejsem jist, jestli by ses třeba neurazila, tak volím naprosto bezpečný postup a udělám pomyslnou muří nohu pod pěkným komentářem Lídiným.

Co se týče tvého dílka, respektive reakcí na něj, tak máš za sebou můj komentář, tedy si můžeš tak trochu oddechnout – hůř už nebude... ;-)

I tobě, Tome, alles Gute. Ale vůbec bych se nezlobil, kdybychom si autorsko-komentátorsky přebíhali přes cestu někde jinde. Třeba to není úplně vyloučené...