Některé přešlapy mají vážnější následky než neplatný pokus ve skoku dalekém.

(jeden vysoce léčivý žmurk)

Nad tvým vztahem vraštím

jinak hladké čelo,

s ním co nejdřív praštit

by to, věř mi, chtělo.

Využívám prostor pod tvým dílkem, abych zde vyjádřil svou spokojenost s ním.

Snad se při zjištění, že jsem tu pod dílkem i já, neozve ze tvých rtů intenzívní „dopr!“

Těžko si dovedu představit lepší případ, než když se líbí už hned název. A tím to u tebe samozřejmě nekončí...

Hrává si s míčem

Jarouškův táta vadne

sklenářství vzkvétá

Kouk na rolexky

jo, vyrazí na oběd

Armáda spásy

otevřel branku

cedule POZOR NA PSA!

analfabet řve

Koupil novinku

podívejme - pilníček

chléb sorta „Mírov“

Snakeu, trochu jsem se vrtal ve tvých haiku a varioval, snad se nebudeš zlobit. ;-)

Přelet volavek

cos padlo na mou šišku

poklesla brada

Velké překvápko

kousek od nás ropucha

a pije yunnan!

„To je koleda!“

obrovská paní drží

lebku ze sádry

Tož já další slova sypu,

mršky však maj odpor k vtipu,

nepůsobí legračně,

spíše skoro kremačně

(tak jako já zbaven slipů).

Zákazníku, ty tupče,

brán jsi dosti na hůl,

styď se, hnusný knihkupče,

poctivosti vrahu!

A teď se budeš slov přímo děsit – jsou tady ta moje!

P. S. Omlouvám se, že ti působím hrůzu; sypu si popell na hlavu…

Je to roztomilé. (to říkám jako někdo, kdo má tvou tvorbu rád)

Tak si místo basketu

zahraj aspoň volejbal,

budu tě mít za sketu,

kdyby ses ho, vole, bál. ;-) ;-)

Není důlezité, jak dlouhý můj komentář je, ale dojem, který na tebe udělá. A ten je – s čímž budeš jistě souhlasit - i tentokrát mohutný. ;-)

Maru, aj ja si myslím, že si do hlavy vhupnutý príbeh napísala moc hezky.

(jeden nezapomenutelný pochvalný žmurk)

Ty snad nic z toho nejsi, respektive tvoje dětství bylo příjemnější. Dík.

Považuji prakticky za vyloučené, že se Václav Divíšek alias Prokop Diviš v souvislosti s tvým dílkem obrací v hrobě.

A přece se nakonec slovenská sovička s moravským skřivánkem slétnou ve dne na písmáku…

Já, starý čtenář, na tvoje dílko vyzývavě nespokojeně nebučím.

Abyste neměly nervovou soustavu na padrť, tak po objevení dílka (a za bubnování kapek sloučeniny vodíku a kyslíku) honem píšu.

Ano, já už dost dlouho přistupuji k odporným sobotám a nedělím s úplně identickým duševním naladěním jako ku skvostným dnům pracovním.

Doufám Aru, že jsi svoje dílko plné romantiky (na jehož zveřejnění jsi měl právo) psal všemi deseti. Snad zmínka o gumě nebude nikoho inspirovat k onomu druhu alternativního porodu, jenž v sobě přeci jen ukrývá určitá rizika...

Bouchaje pěstí do stolu řvu: Sakra, to vůbec není špatný!

A věřím, že tvůj mozek je mezitím dost připravený, takže tento můj komentář už prostě nikdy nezapomeneš. (i když se mi zadeček trochu svírá strachy, jestli nebudeš nadávat, že jsem tě nechválil ještě víc)

Jarmilo, dávám ti na to pomyslnou ruku, že mne tvoje dílko opravdu nezklamalo. ;-)

Kdysi dávno jsem nejspíš také svíral a rozevíral ručky. Nyní po přečtení pozvedávám starý pařát, na kterém se nedá přehlédnout vztyčený palec.

Bez okolků poinformuji, že jsem ve svém nitru nekriticky zamručel.

Já tam toho ptáčka pelikána kadeřavého () úplně vidím...

(Pelecanus crispus je největší zástupce čeledi pelikánovitých a pravděpodobně největší sladkovodní pták . Váží až 11,5 kg a měří 183

cm. Rozpětí křídel má podobné jako albatros velký a je jedním z pouhých 4 druhů ptáků, kteří mají ověřené rozpětí křídel větší než 350 cm.)

Ředitel je v ráži:

„Vedoucí mi hlásil,

V práci prej si nekmital,

máš styl lazy prevíta,

tak ti, hochu, asi

pěkně zkrouhnu gáži.“

Jak nemám kouření rád, tak ten verš se šnorchlem se mi – stejně jako Rhodovi – líbí nejvíc. (ale pocit zamlouvání se platí pro dílko celé)

Nedivím se této Hance,

velmi těžké kleptomance,

že už nutně krade

absolutně všade.

Večer žasne kolegáček

při placení v bordýlku,

po akci je dole ptáček,

zhrozen marně maká

do všech kapes saka,

ksicht má nyní dost dýlku.

O útlumu seniořím

v erotické oblasti

mýty činnost ženy boří,

furt se pouští do slasti.

Vypíchnutí si u mě zaslouží především oslava.  

Zmínění plejbeci se snažili proniknout do pornoprůmyslu. Tvrdili, že jsou prej bejci.

Z podhoubí tvé hlavy vyrůstají stále vtipné hláškové plodnice.

Vybírám inženýrka, pozorného fotříka a killera.

Jak se naskytla příležitost, tak jsem nezaváhal a tvoje dílko si přečetl. Jedno ve mně ani tentokrát tvoje řádky nevyvolaly – chuť tě za ně něčím praštit po hlavě.

Viem, nemohu si namlouvat, že ta tvoje půlka sní právě o mně. Ale snad aspoň dvaatřicetinka by už po Kočkodanovi toužit mohla...

(jeden tříčtvrteční taktně doufající žmurk)

Když teď vyjdou z mých (ne nějak zvlášť africky masitých) rtů slova poděkování, tak se myslím těžko najde někdo, kdo by mohl tvrdit, že jsem to tím pádem pohnojil. Takže díky.

Králíček tenkrát utekl, Kočkodan teď přiskákal. (i když jen virtuálně)

„a sníh snů tam brzy roztaje“ – sakra, tak nejen ledovce…

Já vznes dotaz k lemuru:

„Víš jak stavět z Merkuru?“

Nechápavě čuměl,

tak to sotva uměl.

O kokošce pastuší,

ano, ještě tobolce,

řadu veršů slož nám,

potěšíš nás na duši,

šťastní budem dokonce.

(Aspoň doufám. Možná…)

Tady se to trojovi povedlo.

Ne, to jsem řekl špatně – tady tady nemá co dělat. (páč souhlasím se cvrckou)

Maru, ty ses nám teda pěkně vybarvila…

(jeden černobílý žmurk)

Z některých scén mi strach pronikal až do morku kostí.

Mladík pronik v tělo Hany,

bohužel však bez ochrany,

holt je tenhle Jarek

nemyslící janek,

vypadá to na depku

ze zdravotních následků.

No, asi se nedalo moc čekat, že začne hladit právě ty nohy…

Ještě že to tvoje „ahoj krásko!“ nezaslechla kaziteta, to by ji určitě bolelo.

I můj komentář je (aspoň si to myslím) převážně neškodný. ;--

Nepatřím k těm, co by tě chtěli za tvoje dílka zastřelit. ;-)

....... (iba odkaz – bol som tu)

To teda musejí mít pekelně vysoký účty za elektřinu…

Když napsal Wabi Daněk Rosu na kolejích, tak proč bys ty nemohla přijít s rosou na spomienke...

(bez bloudění za tebou letí jeden jistojistě nežahavý žmurk)

Evži, tak se ti tvoje celoživotní touha na stará kolena (respektive staré kyčle) přece jen splnila – stala ses členkou řádu teplářů. ;-)

Nejdříve jsem ti chtěl napsat, až když dojde ke stavu, že naprší a uschne, ale ono čekání na můj koment by tě zbytečně trápilo a sužovalo. Ještě by tě třeba mohl postihnout nervový kolaps, kdybys ode mě delší dobu nacházela pod dílkem nic. Ptal jsem se svého svědomí: „Můžu to u tý paní z Brna riskovat?“ A ono řeklo: „No ty vole, to ať tě ani nenapadne!“ Tož už čteš... (a já provádím jednooční mrkot)

Pocit promarněnosti života mne nyní poněkud opustil. Tím, že jsem si otevřel a přečetl tvou prozaickou miniaturu, mělo moje žití asi přece jen nějaký smysl. ;-)

Zvířecí covřík se mi zamlouval, ale o ňadra standardní velikosti by u mě zvítězil asi přeci jen Eric.

Možná se totálně pletu, ale mám prostě takový pocit, jako kdyby na mne mezi řádky dýchla i kapička erotična...

Na rodiče bych poslal sociálku. Na tebe za tzveřejňování dílek nepošlu nikoho. ;-)

Dadí, pravdu díš. A věz, že jsem si toho byl při formulování pokusně úsměvných souvětí vědom. (mírně se uculující smajlík)

Koukám, že s tebou a Radovanem sdílím kapkovité a bubnovací povětří…

Já doufám, že se to ale netýká nakukování do tohoto dílka a zanechávání komentářů. Pokud ano, tak jsem to právě jak se lidově říká podělal…

Málka stojí o Guinejce,

se kterým si píše,

zatím jen já vím, že

blíže poznat on ji nechce.

Stravuješ se správně, ty jo,

krása je vždy totiž bio. ;-)

Vzájemně si mákli

dokonce i na kly.

Zas nedělní sekání

ruší z klidu důchodce,

ten dát citům průchod chce -

je zde velký vztekání,

skrz chrup cedí: „To se dá,

Půjdu zabít souseda.“

Já k tomu kváknu, že mám trochu obavy, jestli není přeměna ze savce (opice, eventuálně dokonce člověka) v obojživelníka (patrně hypertrofovaný hybrid skokana zeleného a hnědého) přeci jen určitý společenský sešup. Na druhou stranu – ocitnout se ve tvém snu je prostě sen… Písmačky, vezměte si z bena příklad! ;-)

Jé, je je fuč! Tak to si už také spokojeně mnu tlapy. ;-)

Mimo jiné mě zaujala výrazně nadstandardní časová prodleva od kontaktů starostova ohnutého ukazováčku s materiálem dveří do jejich otevření pěstěnou prackou bylinné urseniorky a údajné terapeutky.

Tvoje dílko si cestu k mému čtenářskému srdci našlo hned.

Babička také musela udělat každý večer několik koleček kolem Starého bělidla se Sultánem a Tyrlem, než ulehla do kanafasu a mohla poté svým ohlušujícím chrápáním způsobovat, že Barunka ve vývinu skoro celou noc nezamhouřila mladá očka.

(Paní Němcová však tuto pasáž na přání nakladatele nakonec škrtla. Ten měl obavy z nedostatečné politické korektnosti s možným následným obviněním z omezování práv dětí a z narušování mezigeneračních vztahů.)

Stavím sa, že ani jedna zpráva není esemeskového typu.

(nasměruji jeden přítulný vrbový bezpíšťalkový žmurk)

I když v dílku umělé inteligenci trochu nadáváš, stejně se mi líbilo. ;-)

Maru, já k tobě a psíkovi do domčeka ještě nevstoupím, zatím vám jen na dálku zamávám.

(jeden blýskavý provoněný svinibrodsky zelený žmurk)

Jsa člověk, který chová k přechodníkům (těm v dnešní době na pokraji smrti živořícím chudákům) sympatie, shledávám sympatickým též tvůj počin. I jejich jménem ti děkuji. ;-)

Pociťuji soucit s autorem (míněn ten tvořící na dle mě nevhodném stroji) a s dětičkami.

Dívám se za psem

z paměti mi nezmizí

prokouslé lýtko

Za ranního kuropění

postavím se k pásu,

dřina v duši chmurou není,

předčí dávek krásu.

Maruška si dala bacha,

nepustila k haksně Cvacha,

s totálkou je oukej teďka

a zas běhá jako fretka.

Začíná to trochu jako rozprávka. (ve stylu za devatero horami...)

Hádej, kolik žmurků ti pošlu. Áno, jeden. Tento je bezbolestný a bez moldánků.

Dadí, ten Morfeus u tebe dnes v noci teda fakt jančil. Potřeboval by někam nakopat.

Proti tomu snu je i můj sebepitomější komentář vlastně roztomilá a duši oblažující množina slov.

Po poznámce svého chotě

nezačne příst jako kotě,

žena zuří velice,

hned zanechá štrykování,

zablýskne se jehlice,

bez náznaku smilování

zapíchne se v hrudi

chlapa, který prudí.

Když mu partnerka nadává do volů, že u toho tráví fůru času na úkor rodiny, tak se z něho stává sudokopytník.

Já tetování vypichuji. (ač v reálu jejich fanoušek nejsem)

Tak jsem zase utřel snivou hubu… Začíná se mi zdát, že se zdání o mně úporně (tedy pomocí chrupu a rohoviny na prstech) bráníš. Bože, dej, ať se pletu, to by jinak bylo hrozné…

Já jen vypíchnu verš o blouznění a zmizím.

(„onu věc“ dnes taktně vynechám)

I když už asi spíš, nechám ti tady pomyslný lístek s pár slovy: Tvoje dílko se mi zřetelně zamlouvá.

To já jsem tě vydržel číst až do úplného konce. ;-)

Na plnou to řeknu hubu:

Nenuť „Zethá“ k četbě s děsem,

netestuj, co všechno snese,

nepiš zprávy typu „bubu!“ ;-)

(Frantíka jsem už dlouho neslyšel a tuhle hezkou verzi dnes poprvé.)

Byl jsem nevhodně moc tvrdý – ý plením a dosazuji í.

Ale ty teď víš, že jsem pod tvoje dílko přišel já. Avšak ne proto, abych ho kriticky rozcupoval a vztekle zadupal do země. ;-)

Když už chcete páření,

mysl, tělo oblaží

muž z jiného podlaží

(jeden více, jiný trochu),

mějte v merku, vážení,

parkovací malou plochu.

Nesměřuješ hodně k schýze,

dokonce ni maličko,

o vnučce snít, Moně Lise,

klidně můžeš, babičko. ;-)

Žena jménem Sarah pláče,

že choť myslí na lahváče.

Maru, když se dohodneme, tak bych mohl nosit na rukou já tebe...

(posílám jeden nebloudivý papilární žmurk bez doprovodu hudby Stinga)

To se hned pozná, že o psím advokátovi psala vlastně „kolegyně“. A vůbec by mi nevadilo, kdyby byl pán každou chvíli pod vlivem višní. (mrk)

Dal si pivo flaškový,

ještě s rumem colu taky,

minimaxem práškovým

pak stříká na spolužáky.

Přístroj sígr zdvihá znovu,

ku příchozí třídní.

„Neunikneš vyhazovu!“

Ta slova ho zklidní.

Tady zcela neklamně

podleh synek reklamě,

 mámo, pouč Pepíka,

že se ho to netýká.

Ta událost šokla kačku,

nikdo nechce obkládačku

cítit na své lebi,

působí tam bebí,

na ptáka se smola lepí,

není ani zpola happy.

Když vidím, na co všechno se dá psát, tak trochu lituji, že jsem celá desetiletí preferoval ten vlastně trochu nudný papír...

Jé, to je náhoda – já si vždy do parku beru také poměrně křiklavý modrý mantl.

A do pytle, sakra,

ten řezník to vyved,

zvracet bude Tibet,

v těch klobásách z Makra

je bohužel i jed.

Nejvíc se mi líbí poslední.

Stav té jedné kachničky

není sice panický,

i když říct se musí –

sonet trochu dusí.