Písmák | 21.10.2011 19:43 | K dílu: Maxwellův démon I | Norhi |
| Dík, jsem ráda, že tě to bavilo:) A kdyby se to tak rychle a často neměnilo, byl by text ještě delší, ne?;) | ||
| 18.09.2011 17:55 | K dílu: Kontinuum | Norhi |
| Mám dojem, že ti to udělá radost:) http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorém_Noetherové Dobře, čas necháme stranou, protože mně naprosto nepříjde jako děj, spíš jako místo, kde se děj odehrává. Jestli v primárním chaosu neexistovala kauzalita - jak je možné, že vzniklo "epidemické zacyklení", které kauzalitu přímo využívá? Jak může v nekauzálním světě něco "vzniknout"? Jak může být něco "epidemického" bez kauzality? Znamená to, že kauzalita vznikla zároveň - pak je ale onen chaos nadbytečný pojem, protože nevysvětluje nic (z vědeckého hlediska). Předpokládá jen, že se jednou všechno může zbortit, a to se prověřit nedá. Vlastně tvůj chaos tedy není nekauzální, je nadkauzální, kde je kauzalita pouhým parametrem, protože VZNIKLA z něj. Pak mu ale nemůžeš říkat chaos, tento pojem se nevymyká (ne)příčinnosti. Vlastně vypadá jako extrapolovaná negace: světlo/tma, teplo/chlad... pořádek/chaos, jsoucno/nicota. Máme jich tisíce a jsou to, jak říkáš, vnímací vzory. Ten "primární chaos" je vlastně odmítnutím celého našeho světa, přičemž poměrně úzkým odmítnutím... Ale náš vesmír je v jistém smyslu založen na absolutní náhodě - je tu jako jakási rozostřenost v základech. Máme chaos v sobě a zpracováváme ho:) To tvoje zacyklení se projevuje jen v makrosvětě - což je velmi, velmi zvláštní. Operuješ s pojmem pořádku. Proč ale hned neoperovat s obecnějším pojmem - existence? Ta nevyžaduje pořádek, ba ani hmotu a čas. Třeba matematika existuje. Naprosto objektivně. Jak psal Penrose - matematiku jsme si nevymysleli, objevili jsme ji, protože se chová svéhlavě. Jako příklad uváděl Mandelbrotovu množinu - narazilo se na ni "náhodou", z výzkumu vlastností jednoduché funkce/operace, nikdo ji nehledal, nikdo předem nevěděl, jak má vypadat, a přece se objevila. Je příliš komplexní na obyčejnou "jazykovou" extrapolaci - vlastně svůj jazyk tak trochu podřizujeme matematice a fyzice. Ledové krystaly vznikají nezávisle na nás, abstraktnější věci taky. Matematiku jsme si nevymysleli. Sama si nás našla:) Existovala by i bez nás - v kardioidních kaustikách, ve spirálách šneků a pravidelnosti krystalů. My ji jen pojmenováváme - jako pojmenováváme fyziku, chemii, zvířata, rostliny... Ale jestli zmizí člověk, trepka zůstane, i když se už nijak nebude jmenovat. Naše omezení je jen v tom, kterou část jí můžeme poznat. Zdá se, že dost malou. Dobře, existence. My známe jen tu, která je bezprostředně spjata s naším dvorečkem - vesmírem. Ty tvrdíš, že "před" ním existoval jakýsi chaos (a že je to opravdu "před", protože chaos vesmír ZPŮSOBIL - už svou existencí, že, jinak bys o něm nemluvil a byl by naprosto nezajímavý). Proč je tato představa nutná? Jak jsi k ní přišel? Protože není nejobecnější, chaos a pořádek a kupa věcí mezi jsou částí "existence". Vlastně pojem "pořádek" je taky vnímací vzor. A fyzikální zákony se nejspíš s časem mění (to nám tvrdil cvičící na konci prvního semestru, a neodvažuju se mu nevěřit:) Protože nezachování fyzikálních zákonů, přesněji jistých konstant, taky plyne ze symetrie, ale obecnější. Zvláštní matematické hrátky, rovnosti jistých na první pohled nezávislých čísel... dál si to nepamatuju, bohužel) A protiklad k jsoucnu je nicota. Tu si už doopravdy nedokážeme představit, protože cokoliv si představíme, tak či onak existuje, aspoň v onom myšlenkovém prostoru, který do existence taky zahrnujeme. Existence se nerovná realitě. Chaos existuje. Nadkauzální kvazichaos existuje. "Nic"? Existuje, je to pojem v myšlenkovém prostoru. Ale věc ve "fyzikálním" smyslu, kterou má označovat, už ne. Jedna ze zajímavostí myšlenkového světa. Extrapolace odmítnutím, ale přec tvůj chaos je stejného druhu. Mluvím o protikladu ke všemu, k "prostoru", "času", "hmotě" a "myšlence", "idee", "bytí" i slovu a představě "nebytí". To, co k nám nezasahuje do existence žádným způsobem. Chceš-li analogii, je to jako vektor, kolmý ke třem základním ortům 3D prostoru. Taky si ho nedokážeme představit, i když můžeme pojmenovat:) Proč nepokládat za kolíbku vesmíru tuto nicotu a tudíž automaticky nepředpokládat, že vesmír vznikl sám jako "věc v sobě", zacyklení, ale bez primárního chaosu? Proč musí existovat nějaké "před", nějaká "lavinová příčina", byť nepřímá, nekauzální, ale náhodná? Proč se svět musí zrodit z "něčeho" a ne zrovnou z "ničeho", tedy nezrodit se, ale žít sám o sobě, ne vzniknout, ale prostě být? Je to podobná otázka jako "co je za prostorem", kam se vesmír rozpíná, když kolem něj nic není a sám obsahuje veškerý prostor? Není to paradox, jen si to nedokážeme představit. Dobře, teď vědomí:) Ty stále mluvíš o osobnosti. Nebo nad-osobnosti. O myšlence. "Čisté vědomí" může existovat i bez myšlenky, jako myšlenka může existovat bez "čistého vědomí". Vědomí a myšlení jsou nezávislé, maximálně se pojí tím, že myšlenkově pochopíš, že máš vědomí. Protože nejsi zároveň všemi lidmi na světě, a podle symetrie bys měl být. Měl bys být každým psem, kočkou, dítětem, politikem, vědcem, ale nejsi. Neexistuje něco jako "pravědomí" nebo poloviční stádium jeho - buď je nebo není, nikdo neví doopravdy, jak dlouho, ale pokud právě je, víš to. Když zavřeš oči, nevidíš. Nedochází ti zraková informace atd, ale svět venku stále existuje. Ale ty ho nevidíš, protože jsi uvnitř sebe - a ne uvnitř souseda, který se právě dívá. Je to velmi jemný pojem, nemáme pro něj název, bohužel. Vědomí ani není "prostorem pro myšlenky" - ty se mohou dít i bez něj, a myslím, že dostatečně složité - viz ony p-zombie, myslí, ale nemají vědomí. Nemají "kvalia" - červenost červené, zelenost zelené, bolestnost bolesti. Ale ví, co to je červená, zelená a bolest či radost. Mají pojmy. Mohou o tom dlouho souvisle povídat, jsou přesvědčené, že to vše cítí. Zvenku nejde zjistit, zda jsou zombie nebo ne, to se dá posoudit jenom "zevnitř". Když je budeš týrat, budou křičet, když je nakrmíš, budou syté, ale nevíš přesně, zda bolest a sytost cítí stejně jako ty - zda ji vůbec cítí. Vlastně ani nemáš definici pro "cítit", jako interní jev, jev vevnitř. Pro spoustu lidí může tvoje modrá vypadat jako tvoje růžová, a nikdy se o tom nedozvíš... Nejlepší by bylo tuto diskuzi přenést do zpráv, tady už zabírá dost místa:) | ||
| 09.09.2011 10:47 | K dílu: Kontinuum | Norhi |
| Ach jo, proč symetrie=stabilita..? Akorát jen relativně k tomu času, no, v tom případě se jedná o tentýž pojem. Avšak samotný čas je asymetrický - anisotropní přece... Zvláštní, že bereš čas jako děj. (Newton by nesouhlasil, ale kdo se ho ptá...) Je to podobná otázka, jako existuje-li prostor, když neexistuje hmota. Je na to plno názorů, ale budiž... (vlastně je to dost podobné tomu vydává-li zvuk strom, jenž padá někde daleko v lese) Zdá se mi, že bereš pojem vědomí odlišněji, než já. To, o čem mluvíš, je osobnost, tudíž "vědomí" v psychologickém smyslu - to, čím se odlišujeme, rozdíly naších mozků. Já jsem myslela "vědomí" ve smyslu filozofickém - to, co zůstane, když ti vymažou osobnost, city, myšlenky, paměť. A zůstane-li vůbec něco? Je to jak s tím prostorem a hmotou. Jestli jsi četl Summu Technologiae, tak tam je ten problém podrobně rozebrán. Předpokládejme, že máme vyspělou technologii. Máme nějakého člověka, pana B. Uděláme jeho kopii - nejen klon, ale kopii, včetně vzpomínek a obecné struktury mozku, oblečení, kravaty atd. Originál, pana B původního, pak změníme k nepoznání - plastické operace a jemná neurologická úprava, čímž získa nový charakter, osobnost a možná nové vzpomínky. A teď otázka: který z těchto dvou JE pan B.? Záleží na tom, co vkládáme do pojmu "je". Z mého pohledu, jak tady vysvětluju, je to "změněný" originál. Ale když potkáš ty dva na ulici, řekneš si na klona-kopii - jo, to je pan B, s tím jsme byli loni v jednom hotelu na dovolené, jeho společníka ale neznám. Z druhé strany - když člověk prodělá chirurgické rozdělení mozku na dvě hemisféry - dva nezávislé mozky - kde zůstane jeho vědomí? Z pohledu "třetí osoby" - v obou a v žádném. Z pohledu operovaného... nevíme. Povídka výš si jen hrála s naší nevědomostí. Doopravdy, každé vědomí je stejné jako jakékoliv jiné, protože NEMÁ CHARAKTERISTIKY. Osobnost, myšlenky, řeč, vše, o čem mluvíš - ne, to se liší od člověka k člověku, individualita. Čisté vědomí není totéž jako čisté myšlenky nebo vnímání. Hodinky nejsou totéž co čas, pravítko ne totéž co prostor. Proto myšlenka reinkarnace je nejspíš pravdivá - protože jednotlivá vědomí se od sebe neliší. Jako se od sebe neliší matematické body. Když stařec zemře a vzápětí se někde narodí dítě, můžeme říct, že starcovo vědomí "pokračovalo", protože předpokládáme, že to dětské je stejné. Ale to nevíme, nemůžeme vědět. Je tu ještě otázka, zda naše vědomí existovalo před několika okamžiky - máme na to vzpomínky, ano, ale ty vzpomínky vnímáme TEĎ. Možná existuješ jen zlomek vteřiny a nemůžeš si to uvědomit. Je to těžké vysvětlit, protože pro většinu lidí osobnost=vědomí a já užívám obvyklý pojem v neobvyklém smyslu... A nikdy nemůžeš vědět, zda ti ostatní lidé kolem tebe nejsou p-zombie a ty nejsi jedinej na světě, kdo má vědomí:) (vlastně můžeš, jak psal Ivan Havel, protože by pak nevznikaly otázky o tom, CO to je vědomí) Kdyžtak, jestli čteš anglicky, tady je ta zombie: http://en.wikipedia.org/wiki/Philosophical_zombie No, zatím vše:) | ||
| 07.09.2011 16:04 | K dílu: Kontinuum | Norhi |
| To vědomí bylo spíše... no, náš svět je založen na symetrii. Je to univerzální princip. Ale z tvého (nebo mého) pohledu je strašně asymetrický - protože jsem tady "já" a pak ti ostatní. Proč svět, který existuje, vidím zrovna svýma očima? To asymetrické uvědomění sebe sama jsem nazývala čistým vědomím. Občas ho nepoužíváme - neuvědomujeme si realitu kolem sebe pořád. Pamatujeme si ji, ano, ale neprožíváme každou vteřinu... Takže to není osobnost ani paměť. Je to jakási prvotní charakteristika, ontologická. Hm, nevím, zda tu něco vůbec někdy v nejbližší době přibude, prázdniny už skončily:) Jinak, jako obyčejně, už nemám co k tvému komentáři dodat:)) | ||
| 06.09.2011 16:28 | K dílu: Kontinuum | Norhi |
| No jo, to město je zchátralá totalita... Nevím, asi jsem příběh měla víc roztáhnout, aby to bylo srozumitelnější a ne tak suché - bohužel to ze své strany nemohu posoudit... Prostě mi samotná myšlenka přišla fajn - nekonečný řetězec stvořitelů, každý vložen do předchozího:) Možná si zaslouží lepší zpracování, ale to je bohužel nad moje síly:) Hm, tak z toho se asi nikdy nevypíšu, protože ani zaboha nevím, co je s tou větou špatně... Tyto jemné rozdíly fakt necítím, mám nějaký jazykový handicap či co:P Každopádně - děkuji za věcnou kritiku, bylo mi potěšením:) | ||
| 30.08.2011 11:36 | K dílu: Maxwellův démon II | Norhi |
| Oh, další nápady na četbu:D Díky! Od Lema jsem bohužel ani zdaleka nečetla všechno, snad to v budoucnu napravím, je to senzační spisovatel. Děkuju:) Tvého názoru si opravdu velice vážím. | ||
| 28.08.2011 14:48 | K dílu: Maxwellův démon I | Norhi |
| Hm, já jména/názvy vymýšlím jenom účelně...Etana Norhi třeba bylo jméno postavy z jednoho zamýšleného, ale nenapsaného příběhu. Líbilo se mi, tak jsem si nechala to příjmení. Myslím, že to bereš tak trochu moc do hloubky a moje poněkud delší povídka v žádném případě nechce vyřešit problém života, vesmíru a vůbec. Nemám na to dostatek kuráže:) Předpokládám, že tedy z tvého pohledu bude mít dost standartní a prozaický konec, ale co se dá dělat, už jsem to tak vymyslela od začátku a víceméně to do sebe zapadá...:)) Pokud se ovšem seberu a dopíšu ji, že. Prostor a čas jsou příliš zvláštní na to, abychom určitě řekli, co to je... Například nový prostor stále vzniká, pučí v každém bodě vesmíru a my zůstáváme pohromadě jen díky elektrické přitažlivosti a jiným silám. Myslím, že jsou otázky, na které nemůžeme odpovědět - co je základem vesmíru, co je "konečnou pravdou" a prvním principem... Můžeme jen pozorovat a opatrně extrapolovat, vytvářet a prověřovat další a další modely, jinými slovy, spokojit se s malým. Je to poměrně poraženecké, to vím, ale je to holt realita poznání. A ano, pokud to vše najednou zkolabuje a promění se v mišmaš, nezjistíme to a ani nezjistíme pravděpodobnost tohoto děje:) Je to spíš otázka epistemologie než čehokoliv jiného. Ono je hlavní pravdou, že nic nevíme. Asi víš, že jsem na to vše naprosto nemyslela, když jsem vymýšlela shertiny. Je to jen shoda okolností... Ale opravdu tam jsou od toho, aby zaběhnuté děje běžely dál, nenarušované magií, která je sama o sobě velmi neuspořádaná a chaotická a láme fyziku jak ji to baví:) Vida, o neurologii se zajímám! Díky:) Dost zajímavá je z tohoto pohledu sci-fi kniha Blindsight Petera Wattse, a i když je těžké s některými tamějšími myšlenkami souhlasit, poskýtá velmi mnoho informací na toto téma... Třebaže si teď nejsem jistá, zda vůbec kdy vyšla v češtině. V angličtině je volně ke stažení na autorových oficiálních stránkách (kdyby všichni tak brali copyright, jako on...) | ||
| 27.08.2011 20:52 | K dílu: Maxwellův démon I | Norhi |
| Nedávno jsem četla článek, že omezená varianta Maxwellova démona je přece jen možná. Bylo tam něco o tom, že přebytečná entropie vyústí do informace, kterou náš démon "sbírá". Norhi bohužel neznamená nic, je to jen hezký shluk písmen:) Ale google povídá, že je to nějaké indické jméno či příjmení - blíže jsem to nezkoumala. No, těch "teorií všeho" je fakticky hodně moc a různých. Která z nich se potvrdí - toť otázka experimentální techniky. "zacyklení pohybu mezi několika stavy" - to trochu připomíná kmitání těch superstrun v 11 dimenzích:)) Asi to chápu dost povrchně, avšak nezačaly protony vznikat kvůli zvolné změny podmínek vesmíru (velikost, teplota...) ? Tudíž pro to, aby začaly všude najednou zanikat, je třeba podobný kvalitativní zlom vnějších podmínek... Jinými slovy, jeden proton se může rozpadnout sám o sobě, avšak aby se začaly rozpadat všechny najednou (neboli spíše v určitém malém časovém úseku), je třeba nějaký zvláštní důvod... Shertinové "čistí" realitu i podvědomě, to zas máte pravdu:) Ale apatičtí jsou nejspíš z toho, že mohou jít kamkoliv a tudíž je vesmír příliš malý, jako zahrádka před domečkem. Eithne jen stěží myslí na to, že bez ní by všechno přestalo existovat - koneckonců, jsou tu jiní jejího druhu... Lhostejnost a prázdnota je tudíž spíš otázkou sobecké psychologie:) Joj, děkuju za další tip na knihu;) Neboť si člověk něco koupí/stáhne podle názvu a je to takový paskvil, že to ani nejde číst. To u doporučených knih obvykle nehrozí... | ||
| 26.08.2011 19:10 | K dílu: Maxwellův démon I | Norhi |
| No, máte pravdu, onen svět opravdu potřebuje shertiny k tomu, aby se celý nerozpadl, avšak z trochu jiného důvodu (který by měl být objeven na konci). Shertin - volná rekombinace irského "tine síoraí" - věčný oheň. Jeden z významů jména Eithne je "ohníček". Co se týče náhlého kolapsu - zvláštní je, že nemůžeme vědět, zda i minulost existovala a náš svět není jen náhlou oázou ve věčném chaosu, co vznikla celá i s předhistorií, jako obří fluktuace pořádku. Je to vše dost ošemetné:) Proton může umřít, ale jen za velmi dlouhou dobu (že jsme to nezaznamenali) a ne všechny protony součastně, to by vypadalo divně. Tu knihu jsem bohužel nečetla, ale už ji mám díky tobě na seznamu:) Ok, divila jsem se, co to avízo je, a pro jistotu nikam neklikla. Pokud tykání - dobře:) Jen jsem si zvykla neznámým lidem zprvu vykat:) | ||
| 26.08.2011 10:18 | K dílu: Maxwellův démon I | Norhi |
| No vidíte, to mě nenapadlo:D Běda. Tak hluboce kvanta jsem sice ještě nestudovala, ale mám dojem, že nemůžete dostat něco za nic a nadlouho... Tunelování se děje rychle, proto je taky možné. Eithne ty divné a nepřirozené jevy občas udžuje, že ano. Jak tak čtu wikipedii, říká se tam, že ten problém energie zdarma ještě není úplně vyřešen... Každopádně, děkuji za kritiku:) | ||