Písmák Z duše
Co všechno jsem se naučila
Obraz mrtvého dítěte, ke kterému mě vychovali.
Pilná studentka, chudá na duchu
zvykla jsem si z paměti lovit jak ze studny
Píseň o deodorantu
Nátěrem lehkým ať setře se
ta každodenní dřina
a záplaty života z života odstraní
Sbohem, člověče. Vyzmizíkovali tě.
Tužkovlání
Hlava na desce stolu
s tužkou v dlani
matným koutkem naslouchám a tiše pozoruji
tisíce molů
Planety
Merkur
Srdce pučí, když se balí
Stará vráska nerezaví.
Míjení
Jen křehké pilíře
nahých těl
berličky v místech, kde
někdo cizí rozsypal antiperle
Balada
Obchází kolem mějako černá vdova
Jen zatnout drápypo zádech
Skrytě se sápe
znova a znova
Tváře bez příběhů
Taky vás někdy napadlo,
co s vámi bude
až skončítahle
nebo jiná
Ti chlapci
Jak tichý sníh
tajená něha
a zatlačená hloubka očí
do slzína důkaz
Sluchátko z kelímku
Jak tůňky jogurtů zumělých třešinek
jsou dnešní lidé jiní.
Prý plavou v tělech zplastiku,
blednou v nich stopylidí.
Jímavé
Hledám …jímavé…
Jímavé tak akorát,
které budu schopna pojmout
aniž bych měla průjem
Barevné cesty
Potulný houslista vnejrušnější ulici
před ním jak Maria matka klečící
a sušenka vkočárku
poslouchá
Podzim
Ano, bylo to myslím na podzim
když ševelila láska.
a já letěla
a padala
Jak se dědí strach...
Kdoví, kam ses to díval
za zavřenými dveřmi
Můj pozdrav zůstal trčet venku
Byl to tvůj strach
Má múza je loser
Pravidelně přichází o pět minut pozdě
Bez nápadu
Bez omluvy
nezvána se sladce noří mezi moje nohy
Mému milému Kafkovi
Listy se skutálely.
Zadržím dech
slyším jen
Cizí vrzivý život rzi.
Velké lži se rodí z malých lžiček
Lži.
Lži jsou jako lžičky.
Nejdřív první, potom druhá.
Za maminku.
Kapka na dně
Skapkou čokolády na rtu
(rozléhala se stěnami jeho nitra
jako balada beze slov)
pootevřel ústa
Dva a den
Ráno tehdy vstalo bosé, zatajené a zavřené.
Jen poslepu dechem, tiše očima
stříbřilo a špendlilo bílé prádlo na šňůře.
To ráno se narodil.
V nedomění
Chlapec na ulici odkopl plechovku
hlava rodiče odskočila pohledem z okna
dolů spadli oba
O našich stropech...
To všechno ty naše něžné stropy.
ten ranní otvírák a bílé záclony
jsou jako nedotknuté panny…
stejně tak vysoko
O výdechu
Cítím, že jednou vydechnu rád
a vtom výdechu bude všechno moje smutno
všechna má snová snad
Můj výdech bude krásou
Pra-linky
Sedíme tiše u vzpomínky
na lžičce cukru z kuchyňské linky
ta se jen rozplývá
jako pra-linky…
Jaro
Stalo se jednou, že na světě zbyl už jen jeden jediný zelený park…
Deset krát deset metrů odstřiženého nebe
striktně říznutý pruhy asfaltu
odkud zcezená semínka pampelišek marně mávala vzduchu,obloze
Stromy
stromy
domovy ticha
domovy nadějí
sotva slyšitelný nádech
Romantyčka
Vhaluzi
vidím na žaluzii
jen dvě nebo tři múzy
Nazuju si tvý papuče
Odrazy bláhového skla s motivy květin...
Snad přinesl mi čáp
ten hořký dotek čaje
z třešně, co už nikdy neuzraje.
Tesklivá píseň line se plynem.
Myšlenky
Hlodavci mě nahlodali
že mám napsat esej
Knihovnu však rozebrali
promyslím to vlese.
Chovejte mě, má matičko...
Vychovali kominíka
přerostl jim do hrobníka
Podobné to řemeslo
Teď má aspoň na křeslo.
Malá-modrá-na
Kapesníkům zůstaly
smutné už jen růžky.
Tak teď beru z odvahy
ještě suché nůžky…
Vystřižená
Jsem…
prvoplán jak eroplán
A jedině eroticky
esteticky ineeticky
Z kostela postel bez těla
Kosti pocti vhrdosti
(pocitumarnosti - to je fuk. )
(svíček je dosti - hříchůtě zprostí)
pak se postiz radosti
Dvě pubertální
Nemile pubertální
Vlastním jen elán nemístný
line se po linu
lízátkem po klínu
Na jevišti se jeví všechno v jiném světle
Byl veskrze zoufalý. Chtěl se kní dostat, přiblížit vdavu, alespoň o kousek, alespoň na chvilinku. Světla vhledišti však náhle potemněla, zablikala na jeviště. Musel před jejich ostrou září sklopit zrak kzemi.
V plném tichu...
Úplné pohlcení.
oblaka plují, oblázky
hleď, jak hladí nebe.
v dálavách, hluboce.
tma . jen tma
Okusit tak alobal od bonbónu .
Tu příchuť zlata, šťavnatou žluť.
sen jenom růžový . .
Dusno v srdci
Pláčeš. Mé prsty
Propletly ti hlavu
Skrz naskrz
A ne příliš hladce.
Prolegomena
Je noc.
Tam, kde luční květy voní,
závojem sněhu se ozdobila.
Střídka ať se neokouká.
Ráno - bílá tma
A tak jsem k ránu mimo sebe
Napůl cesty Peklo-Nebe
Chomáč lásky v kapse skrývám.
A do dlaní jiskru sbírám.
Mužství
Na hrudi Tvé kvetou růže.
A jsi muž.
A i když vítr naději Tvou zhas´, loďku překlopil, poplival nejniternější zákoutí Tvé duše.
na hrudi Tvé kvetou růže.
Postávám...
Vidět se dnes a -
nikdy se nepoznat.
Žít jasem zaslepeně -
sklapávatv temnotách.
Ne, Hamlete
Vidět se denně,
nikdy se nepoznat,
a přece vědět,
že nás má druhý rád.
Kchrrr
Zas mi z hlavy třísky trčí.
Hrůzou krouží, křičí, mlčí.
Srdce trne. Koule v krku.
Světýlka, zlatý déšť
Mou osobní tmou
Putují světýlka.
Zlatý déšťpo sněhu
nechává ťupkavé krůčky.
Bytí
V usnavosti nedůtklivé
bosá bytost míjí cíl.
Je sama
coby víčko sklivé,
Tahy nebem
Je to jen nedotažené nebe.
co nad námi rozpjalo svá křídla.
Hluboko modrá, modrá a modrá
lucerna v dáli.
Uzamčená příroda
Za slávy hlasů zaseli Tě
aTys pak tiše vrůstala do tmy.
vtěšivém očekávání. nádražní haly.
Úsvit však nepřišel.
JSME
Vím, jsme
jako dvě rovnoběžky
co dotknou se až v nedohlednu.
vepsané inkoustem plným kaněk, teček.
Voda a chléb
Štěstí i smutek
vjednom balíčku.
Ave vzpomínkách
jíš chléb z mých rukou.
Dnes byla větší zima než obvykle...
Zabíjej rychle.
Ať to moc nebolí.
Tu horkou noční slzu vem si
Zmých úst zpět.
Procházka tmou
Prastaré a prostoduché
Stromy z trýzně praskají
Smráká se.
Mrákoty okolních chodců
Návrh
Pojďme někdy ven
Co já vím jakou to má budoucnost.
Co si přejem
Žalost, radost, ctnost a hloupost
V šachovnici
Černobíle žiješ svět
Vidět nebo nevidět
Pár vět jak vlaštovek
Z pole pryč uletět.
Stříbrné znění
Čas zaznívá vzpomínkami
Vtichu plném hřmění
je zněhy soucit upleten
a navrací se ksnění
Čtverce
Čtverce kreslím matně…
A pohádka uplývá…
Den po dni
Někdy se zdá, že se na chviličku zastavila.
Jízdenka do Paříže
Koupil jsem si jízdenku.
Do Paříže…
Nehledám tu milenku, ale
no nic.
Pocit
Tohle bolí. Řekni si, ale ať. Ale ať. Tak to prostě je… Nebuď smutná.
Pohledy II
Dnes je to takový všední, trošku mrzutý, pustý den… Ba ne. Není pustý, právě že až příliš vyčerpávající. Proudy a proudy nových myšlenek a požadavků ze všech stran; udělej tohle prosím, až se vrátíš běž se zeptat na tamto, a pak – člověk, malý človíček vširém světě zadoufá, že utrhne kratičkou chvíli kodpočinku jako svěže vonící květinu. Na chvíli se zastavit… Kéžby.
Pohledy I
…Kráčel po vydlážděném chodníku prohřátém od slunce, kráčel tichounce a přemýšlel… Den už se chýlil a svět se houpal jeho letmými kroky. Kolikrát tudy ještě asi půjde. Ty démony, co jen občas zahlédl přes mlhu tajemství ve snu, teď vídá skoro pořád, i za jasného letního odpoledne na dýchánku spřáteli. Neví, co jsou zač, neví, odkud přichází a co mu chtějí… Proč ho nenechají na pokoji.
Pohledy III
… Zahleděl se do trávy pod nohama. Setmění na sebe nedalo dlouho čekat a rozhodně to nebylo tak dlouho, jak doufal. Už jí to musí říct… Stojí tu jako solný sloup. Zítra už ji neuvidí.
Cesta vlakem
To je ale tma… Ranní lokálka uhání po pražcích jako o život a funí, až se jí mlží všechna okýnka. Najednou vlak prudce zastaví. Další zastávka, uvědomí si Freyegar. Kolik jich ještě asi zbývá.
Černí havrani na opuštěném podzimním dvoře
Záblesky světel se míhaly oblohou a těžké kapky duněly do temného chodníku, osvětleného obyčejnou pouliční lucernou, působící teď tak mile. Skrz kaluže běžela drobná postava, doprovázená vlastním stínem. Děvče beze jména – říkalo si Ellie – hledalo nocleh. Bylo však velmi chudé a navíc těžce nemocné, a tak ji lidé do domu nechtěli.
Dilema bludného kořene
„Život je pes…“ mumlal si pro sebe znuděně kořen. Už osmnáctým rokem bloudil bezcílně po světě a ani mu nikdo nepopřál ke včerejším narozeninám. Připadal si jako vyděděnec, ačkoli pocházel zvýznamného rodu bludných kořenů, kterých už na světě mnoho nezbylo. Většina znich to prostě vzdala a začala žít jako obyčejní, prostí a líní kořenové vzemi.
Ten, který nebyl...
Weathorrské sídlo bylo odpradávna považováno za kolébku moudrosti a vědění. Ani dnes tomu není jinak. Přebývá vněm „neviditelná ruka osudu“ – Elita mágů, nejmoudřejších zmoudrých a nejmocnějších zmocných, ale nejenom proto. Jako jediná škola vširokém okolí představoval tento třiatřiceti poschoďový kolos opravdovou pokladnici odpovědí.