Písmák Hodil jsem si
Když jsem pochopil,
že ožrat se nepomůže,
vyškrábal jsem se z pod baru
a šel si hodit
Imprese
Chtěl jsem být impresionistou,
ale okamžiky plynuly
a umíraly, jako odlesky
na hladině při západu slunce.
Minul jsem se povoláním
A vzávěti je napsáno;
Sbohem světe mrtvých prapodivných polopravd.
Měl jsem se stát
Televizním reportérem,
Z cest
Praho.
Zšedlá obloha, zlatavý kopec.
Mnichove.
Katedrála do nebe, brzké ráno.
Cestou do práce
Kolem té
Bundy na lavičce
Prošel jem rychle.
Možná tam byla mrtvola
Pět minut, pět sekund
Sedím, širák do očí… Je to širák. Možná je jen tma…
Den za dnem, noc za nocí. Co je den. Co je noc.
Polární záře
Roztříštěná motýlí křídla
Na hvězdný prach
V prázdnotě vesmíru.
Rybí oči v úplňku
Idilka
Tlačí je zavřené oči,
Když houpají se na rudém laně
A krystalický vzduch tříští jejich plíce
S kyvadlem v zádech.
V trávě
Malá, břitká, tekoucí,
Možná trochu páchnoucí.
Převažuje hnědavá,
Možná trochu žlutavá.
Takový (normální) ráno
Dobrý ráno, mámo.
Jo, udělám si snídani.
Co je novýho na fejsbůku.
A mám nový maily.
Byl to rok...
Kdy slunce nesvítilo, byla zima.
Kdy místo včel lítaly vločky.
Kdy jsem seděl v pokoji a nevystrčil nos,
protože to tak bylo lepší.
Medituj!
Musíš meditovat.
Uvolni tu mysl.
Není žádná lžíce.
Jenže ty furt
Stav
Teď zpráva.
A - prázdno.
Soustředit se nelze.
Kdeže bych pobral
Semínko
Změnilo se to, když jsem ji potkal.
Ne hned. Byl jsem moc roztěkaný, nedával jsem pozor. nechtěl jsem dávat pozor.
Okamžik
Nebudu moct spát.
Budu myslet na to, jak se ti poprvé podívám do očí.
Jak tě obejmu.
Jak zavřu oči a nadechnu se tvé vůně.
V černočerné tmě
Byli jste někdy zavření mezi čtyřmi stěnami, ve tmě, v tichu.
Ne. Já ano.
Sedím si tu na holé zemi, pode mnou ztvrdlá hlína a kolem jenom vlhký vzduch.
Absolutní
V absolutním tichu,
zaslechl jsem pláč,
Pláč tak usedavý,
že navždy mi zůstal