Písmák Bytost č.21: Ghi (9)
"Nic si nepamatuji, vůbec nic, co se stalo, co se dělo. ", zmateně chrlil ze sebe Helix. Před jeho upocenou tváří se na něho němo usmívala . i.
Bytost č.21: Ghi (8)
Helix, blázen, pádí s horečnatou hlavou sám, pátrá cizí planetou, najednou bez zástupu temných duchů. Fičí kupředu a dál bez začátku a cíle. Tykadla téměř na zemi otěželé a zpuchlé, smutný truchlí: “Co jsem to jen udělal. Ublížil jsem nejbližší z nejbližších, a ještě tak zákeřně, jako přítel přišel a tvářil se, nakonec zmizel jako nečitelný nepřítel.
Bytost č.21: Ghi (7)
O několik minut později …
To ani nevíme, kde to vlastně jsme. Kraj je rozsáhlým pralesem, ovšem kde-tu je prázdno jako v močálech. Nebe popsáno již bylo. Atmosféra těžká, alespoň v těchto momentech.
Bytost č.21: Ghi (6)
Nebe se plnilo šedivou mlhou, v níž vlhkost prskala zlaté kapky zrcadel. Nejbližší hvězda nikdy nevycházela nad zenit a světlo z ní se odráželo jedině v divoké rose. Pak teplem a světlem žili lávové jezírka, kterých bylo všude málo a těžce dýchali.
Helix chtěl teď jedno takové najít.
Bytost č.21: Ghi (5)
O květen později .
Znovu byl příjemný světelný den. Ozrutné listy visely pod hmotností květů. Mezi ně problikávalo světlo planety a kolem to bzučelo rutinně zpomaleným rytmem.
Káva sociálnej fóbie
Ako každé ráno či deň, to je skoro jedno, chystám sa do kaviarne, úplne obsesívne. Vyhľadávam tie najpopulárnejšie, najväčší vrchol davových más, najlepšie McDonaldov McKafé alebo Starbucks a podobne. Dôležitý je aspekt anonymity. Vyhovuje mi miesto, kde je každý druhý týždeň iný feťák za pultom, alebo kde je 5 homosexuálov na jednu šálku kávy a tak.
Bytost č.21: Ghi (3)
Vyšla ven, jakkoliv to bylo pro ni nemyslitelné. Sháněla svým omezeným jazykem takového tvora, který by ji porozuměl alespoň natolik, aby viděl její vnitřní strach. Sedávala celé hodiny venku před domem s malou lstí - divnorost se totiž táhl za ní ven z domu.
Chvíli se Ghi i smála.
Leb' živ (TVAR-ZE-SÍTÍ)
Hora klidu. Boří duny.
Hoří soucno.
Hoří vlákno.
Bytost č.21: Ghi (4)
O prosince dál …
Noci se proměnili k nepoznání. Plíseň, které Ghi dala jméno Tefir, rostla podruhé mnohem pomaleji a byla jemnější ve svých sporách. Ghi zjistila, že s ní dokáže komunikovat. Tefir si ji zvala k sobě do krabice, do které plná snů uléhala.
Blesk smrti
Nebesá burácajú. Búrka hromždí. Bliknutie blesku mi oslepí oči. Utekám, ale príliš pomaly.
Bytost č.21: Ghi (1)
Bytost Ghi se zazdila, opak byl však jejím cílem. V domečku jí zůstalo několik krabic. Jedna z nich se probouzí k životu, nikoli však k štěstí rozkvetu, ale k rozkladu. Její sílící pach vstupuje do všech místností.
Bytost č.21: Ghi (2)
O duben později .
Život její problematické krabice roste dál. Z temného vnitřku se začalo šplhat k světlu černé leptavé rameno, chlupaté jako plíseň. Ghi ji tak jednoduše říkala - černá plíseň.
Šestina nebes
Dvě čtvrtiny nebes v černé cloně
Třetí a čtvrtá v jaderném buchu sivá
Hodiny sněží, každý den chceš konec
Ticho klid a stát
Reply na reply
Někdy bych Vám nejraději napsala celou knihu,
a pak zas nic,
jak se to množství slov v mihu
zmrskne do bodu příliš těžkého,
Šeromor
Jedinou nemocí nech být smrt.
Jedinou bolestí ať je porod.
Bílá štáva. Žár.
Bahno smrteľné
Divoko vo víškách muších hvjezd, som
(spomalená))
ljezla schodami nesmrteľnosti.
Je to zlato. Nevíhodný
Netopýří láska
Když se potkají netopýři ve vzdálené galerii nebe
a vichru,
spustí se slzy Boha,
oka uťaté padají do koše z moře.
WIC 1.
Potrebovala som doktora. Obyčajného doktora, ako je obvyklým zvykom takého pána mať. Prišla som však do cudzieho mesta a tým som starého doktora stratila. Už nebolo po ňom ani stopy.
Lhaním se zlo nevyžene
Amnézie. Někdy se ke mně přitoulí. Zvláštní, že dokážu posoudit, jestli přichází. Cítím ji.
Letadlem mezi praskliny
Snaha nevpíjet se do zbloudilého papíru byla poražena. Znova zde nastoupila touha vnořit se do něj a procházet se jeho hmotou jako mikroskopický živočich. Takže jsem si lítala. Dávky léků snížila.
Jak se mi ve snu zjevil podzemní lékař...
Snadno, na ulici, když jsem se procházela jednou parkem a jednou ulicí, narazila jsem na obyčejný malý kousek trávy.
Říkáte si, co s tím.
Já taky.
Přes to jsem stála nehnutě a bez myšlenek, čekala nejspíš na něco nepředvídatelné.
Blázen je ten, co se bojí smrti
Zabloudilý spánek. Přichází popleta, když nemá. Někdy. V hlavě chybí zmatek, uznání.
Spiknutí stromů I
Dnes mě konečně propustili. Za mřížemi tři týdny. Nikomu jsem neublížila a přece jsem byla potrestána. V ústavu pro duševně nemocné.
Spiknutí stromů II
Země se pohybuje, točí se kolem vlastní osy, to všichni hezky vědí. Proč se ale kolísá země pod mými nohama. Trochu se sklání a pak se stočí do tornáda, velmi splihle, tuhá kapalina. Jen se mi to zdá.