Písmák Et in Arcadia ego
když průměry se vyvyšují
slabost momentu je dána
slovní kreatury věčně plují
s časem v časovaném drama
Mechanika samoty
Poslední minuta než zapadne
kočka se motá v šeru
chce žrát, možná jen společnost
milá hraběnko, píši vám bez lásky
Hra na dvanácti pražcích
na hřišti v sektorech chlapci
trénují kličky, teče, kopy a
(zřídka lze vidět dívku)
míče v okolí málokdy černobílé
Padre Patina - Vyznávání
často myslím na sex
její prsa - vypínače ve starý tělocvičně
stiskneš počítáš do deseti pak opakuješ vedle
párkrát abys nevyhodil zároveň pojistky
Nenos, ráno, minisukni
zkusil to pro jednou jinak
jeden dva řádky a víc ne
Dětem
v medu špetka soli
ve víně sedlá zem
v hudbách nesoulad
trpké půvaby
Bledá touha
na polštářcích mechu skrytá mýtina
a tam v myšlenkách lehce zabořená
drobná žena se zemí se protíná
džank (1990)
slyš fanfáry, granč
džankí sjede lajn
frčí pádně, ohnivě
nájezd ne-li vpálení
Vlakové fandango
psaní z rychlíku směr pustina
letmo částma světa vyschlýma
návěští nic dobrého, zatím za dolama
smutná rodina na lásku vzpomíná
Velká a malá
Makro
Cizinec v Keni na severu našel příběh
v červeném prachu - krví či horninou.
mohl ležet zasypaný v čaji Cejlonu
Zimní myšlenka v destinaci
Mumlání pláže přes plátna stanů
Babylon jazyků --
brání bdění a nedopustí spát
pobřežní lehátka - umělé kreatury letoviska
Hmm, hmm, hmm
jasné zdravé zvíře mělo
na obojku malou bílou svíčku
víru, krev, když křupal mráz
skvělou kůži na tlapkách
Sorrentinovská variace
V duchu mám drajv na šťavnatej život -
muzika, holky, bary, tahy nočním městem
trocha toho koksu a moře chlastu
Sedím v pokoji, na cecku spí mi dítě,
Praotcovství
Vnížině zapomnění pobíhají psi, stopy rzi
kmen ne starý, mladý, takový nikdo nepoznal
hoví si vjistotě věků, dárky kolují náhodné, děti…
Na ulitách šneků. Těžko ořezat vítr do spirál.
Zimní playlisty
čerpadlo nicoty, říkanky pro unavené lidstvo,
zastřená mocnina všedního dne
zbrázděné šatstvo mrazem, dlaň tíhnoucí ke sklu
ústa od rumu letmo voní po hrozinkách
Čaj
V malých příbězích louhují se dlouze
oolong, darjeeling a rooibos - prémiové čaje
vznešené páry z nitra mladých světů
táhnou se přes foyer snů až k zániku
Blues pardálí stopy
promodralé dny
sourodé, monotónní
myšlení - díra po bagru
dost básnicky prázdná
Opí Luna - Příběhy z jiné reality
Dívka, která chtěla na měsíc
Malé pozitivní déjà vu
Nesmysluj
Pararea
Železné hory
měli volno, oblečeni do zeleně hor
pozorovali soumrak až příliš pěkný
obklopila je bez větších gest, poklidná
krajina s hřbety tíhnoucími k nebi
Těleso jménem Ervín aneb jak opravit svět
Jednoho dne se rozhodl, že se bude věnovat jídlu. Přitom v dětství byl jak lunt, jen kost a kůže. V jednom kuse běhal, zastavil se až večer a do jídla sotva píchnul. Táta se mu smál, že když se svlékne, je celý na věšáku a kamarádi mu říkali chodící reklama na hlad.
Delikátní dopoledne za pracovním stolem
sprosté říkanky z ranní toalety
pejsku,olé, bravo - auvajs, čubčí hlavo.
kapénkově popocházel čas
vyšly snadné splaškovité rýmy
Smyšleno v letu
nadějné perspektivy splývají v mlhovinové moře
spousta dalších dobrých věcí trpí rozostřením hran
vítejte v poločase -- odteď pojedeme víc ztuha
v různých proudech natéká stáří, rezignace i ten chlast
Pylové filtry
Jaro otevřelo dveře
lidé protékají
náplavkami
Občas někdo svobodný
Vhozen
Vhozen do hrnku
jako kostky
zatřesen a vysypán na stůl.
K němu přisedli:
Zpevnění
hluk co nechceš slyšet
strašně řízné zvolání
„Mamí“
zazvonila u nás
Smutek
spolu jsme nahlédli do temných komnat
kde nic není v souladu s poklidným životem
třeba stoly zde mají drsný povrch
lampy rozptylují tmu
Severní Kypr, dubnové úkoly
Dívat se na lodě nalepené k obzoru
Sotva rozeznat kde končí moře
Nenechat se očadit, umět pořídit levněji
Sledovat zadečky velice mladých slečen
Slovy proroka
globální člověk vyjí živinu z flóry
práce zanikne, zvěř se vydá rdousit
vítr, hubený nájezdník v úžlabinách
zapíská na stvoly vyschlých cév
Bez názvu
Odlétají ptáci, máváš
v kopcích, ve vysoké trávě
protkána vlaštovičníky
- na uvítanou
Frivolní odpoledne ve stínu tisů
Nečte, nepíše, vzpomíná, neví, jak navázat
(natož se drát a snažit o obrat)
kdesi má vštípeno, že negližé je víc než akt
a v ranci slov je spása od démonů…
Elementy
Déšť
Pršte si.
říká žena do větru
a ony opravdu podle jejích rtů
Chlapec, želva a ještěrka
I.
Jinotajné příběhy, ať už náboženské nebo zvířecí, mě odjakživa baví. Smyšlená vyprávění, mající však navíc ještě jeden skutečný skrytý smysl, mi učarovala mimo jiné právě svou rozpolceností, která je příznačná pro celý můj dosavadní život.
Ještě coby malý hoch jsem navštívil s rodiči jeden z typických řeckých ostrovů, možná to byl Rhodos.
Hodinkám
Večerní pokoj - černý sad
netrhej z mých stromů
prosila si tiše
kouzelný krb - nezdolný žár
Milenkám
past a past a téte a téte - kdys měla čas se zamyslet.
lovec život krade se nám do snů v temné rychlé finese
máš krosnu.
na babiččiny dobré věci, na koláče, na skopové, na telecí -
Šelmám
Nablízku nebezpečí, pádné, neodkladné
nikdo nebojoval, čekání na zázrak a pak -
šedá noc nás objímala s opatrnou péčí
dva magnety - spojí se, ať za noci či za dne
Skála
Pěkná homolka bílého pískovce, říká se mezi lidmi -
vrátil se, aby dodělal na úpatí, kde nejsou plody
- ubohý pes, kolmým stěnám k smíchu a pohrdání.
Babka s klestím uhne jinam, kde puch zhrzeného masa lze snést,
Až mu vyoperují ego
pozbýt odpovědnost psát poezii
to je vhození kamene nad hlavu
a nabití odpovědnosti nepsat poezii
ale nesmí to být rozervané.
Na konci sezóny
podala muži na baru skrojek nějakého ovoce
gesto nikoli zajímavější než neúnavný úsměv
přemítáme, zda ho odkládá na spaní vedle telefonu
už máme dost v hlavě - jaká jsi, když je ti smutno.
Synku, buď hutný, zemitý
Dávno jsme bábu vyhlíželi
s lupením, v lázni pod širým nebem
na hlad dávala kolečko salámu s hořčicí
na kašel čajové odvary, vincentku
Napsal jsem ti tři básně
Od poledne
Teplé počasí je sídlem tužeb po svobodě
chodíme je snít do restaurantu
a kaštany v rozpuku cukrují hladinky pylem
Příběhy, které nerostou na stromech
Příběhy nerostou na stromech, pomyslel si, nebo jsou až nahoře v korunách jako nejsladší plody, které nemohoucí mého ražení nikdy neutrhne. Utápět se v melancholiích bylo tak smutné a pohodlné. Aby zažil příběh, který by se vymykal, musel by ten příběh sám přijít a zaklepat na oprýskané dveře jeho pokoje. Nemohoucnost byla silnější, paralyzovala všechny snahy o čin.
Pustověty
Snily jsme až k chorobám. Nezřídka se stávalo, že se některá z nás probudila s hysterickým řevem. Mně ujížděly nervy a Sára balancovala na okraji před zhroucením. Tlaky na nás byly ukrutné a den ode dne gradovaly.
Milostiplná chůze
Dochvilná jako hodinky od Armina Stroma procházela kolem jednotlivých mezníků své každodenní cesty. ‚Lidka, Lidka, neutíkej, stůj, upadla ti kytka, co natrhal ti tvůj. ,‘ pokřikovali kluci na ženu včerné větrovce, neurčitých kalhotách a teplých uondaných botách. A vyvolávali jednotlivá jména, házeli bodláky, jetele, máky a hluchavky jejím směrem, třeskutě se řehtali, ale ona šla dál, ani se neohlédla.