Nápad je jedovatý a celkem zajímavý (i když z hlediska katolické teologie nesprávný), zpracování značně jednotvárné...

Aha :-) Díky za komentář...

Omlouvám se za chybu v předchozím komentáři, jeřabina je samozřejmě malvice, ne bobule, natož zrnko. Na svou obhajobu uvádím, že slovo "zrno" lze v češtině užívat i pro bobule (hroznové zrno, zrna oliv apod., příklady viz PSJČ).

A Katce s Kampy děkuji za zastavení. Plótínos byl Řek, zakladatel novoplatonismu.

Horečný rituál plný pozoruhodných a z nejrůznějších stran odvozených obrazů, zajímavý i svou grafickou úpravou (využití odrážek). Kritikům se přímo nabízí vyzvat k větší střídmosti a vybíravosti v obrazech - ne každou formulaci a obraz, který Ti Tvá velmi bohatá fantasie nabídne, musíš hned použít v básni... Jenže právě ta horečnost nejlépe navozuje atmosféru uchvácenosti a nemožnosti odolat, a to horečné skládání motivů, které chce pojmout a obejmout všechno a nemůže se mu to podařit (asi jako když objímáš starý strom), zapaluje z celé básně víc, než jednotlivé obrazy. Možná by stálo za to uvážit ztlumení některých "společenských přesahů" - Coca Cola a kyselé deštíky (pozoruhodná zdrobnělina) přece nemají s láskou nic společného... A koketně rozmístěné útesíčky sociální angažovanosti berou Tvé básni hloubku a změlčují ji. Tím neříkám, že tam nemají být vůbec, to by byla absurdní rada, ale takhle to vypadá příiš koketně, příliš plakátově...

Horečný rituál plný pozoruhodných a z nejrůznějších stran odvozených obrazů, zajímavý i svou grafickou úpravou (využití odrážek). Kritikům se přímo nabízí vyzvat k větší střídmosti a vybíravosti v obrazech - ne každou formulaci a obraz, který Ti Tvá velmi bohatá fantasie nabídne, musíš hned použít v básni... Jenže právě ta horečnost nejlépe navozuje atmosféru uchvácenosti a nemožnosti odolat, a to horečné skládání motivů, které chce pojmout a obejmout všechno a nemůže se mu to podařit (asi jako když objímáš starý strom), zapaluje z celé básně víc, než jednotlivé obrazy. Možná by stálo za to uvážit ztlumení některých "společenských přesahů" - Coca Cola a kyselé deštíky (pozoruhodná zdrobnělina) přece nemají s láskou nic společného... A koketně rozmístěné útesíčky sociální angažovanosti berou Tvé básni hloubku a změlčují ji. 

Uznávám, zrnko je sice botanicky nesprávně, ale bobule je moc dlouhé. Díky za kritiku. 

V tom případě děkuji za vysvětlení. A mimochodem, vítej na Písmáku a hodně inspirace k další tvorbě :)

Říkáme i "to dítě", ale přesto, když jsi byla dítě, neuvažovala jsi o sobě pravděpodobně jako o dítěti ve středním rodě. 

Pesimistické zimní bilancování. Hnití, zhášení, všechno je holé, prázdné, vzdálené. Druhé dvojverší mi do toho nějak nesedí, expresivní "napáliť sa" dost podivně kontrastuje se symbolistním "budem veľkou diaľkou", ale to bude asi mým nedostatkem porozumění... Zvláštní je zvuková stavba (krídel - kŕdľov) a úsporné vyjadřování, po této stránce je báseň vynikající. 

Cesta k sobě. Velmi plynulá (báseň jde "stále vpřed, neohlíží se a nelituje" - nezastavuješ se u obrazů, plynule po nich přecházíš a míjíš je - až k závěru, který je jednoduchý a složitý zároveň), velmi bohatá na zvláštní obrazy, i díky biblickým obrazům téměř mysticky rozechvělá, citlivá ke slovům. Díky za možnost přečíst si tak krásnou báseň. 

Pozoruhodný, hravý jazyk, kterým se snadno přenáší obrazy, skutečné či imaginární paranomázie. Opojnost jazyka někdy svádí k mnohomluvnosti, zabíhavosti, někdy i jazykovým podivnostem a zanedbávání rytmiky ("vytváří mělčinu u vanu") - i když to bych správně u deklarativně volných veršů neměl hodnotit nijak přísně. 

Je to milá a zajímavá báseň. Vnucuje se ovšem otázka, kde jsi koncem prosince viděl chvějící se trávu a poštolky...

Celistvost by dle mého názoru problémem nebyla, i když není jasná hned při prvním čtení, díky poslednímu verši dokonce báseň má nějaký přesah, dokonce poměrně úderný a zajímavý. Spíš mi vadí trochu křečovitá, podbízivá a hlavně zbytečná snaha o originální obrazy (cukrárny bez tvarohu, všechny slitiny hlíny). Je to spíš próza přeložená do poesie, než poesie jako taková... 

Velmi lidské, životní, a zároveň s jistou nadpřirozeností naděje, s na první pohled nepatrným světlem za hvězdami. Záhvězdí a stráně velmi přirozeně a citlivě spojuje přirozená a uměřená forma. 

Světu je někdy lepší se postavit než z něj utíkat. Protože pokud z něj budete utíkat, půjde za Vámi. A pokud si uvědomuješ iluzivnost iluze, je stále ještě iluzí?Báseň je překvapivě jemná a obratná, několik poněkud kýčovitých obrazů (barevné světlo mého prázdného srdce), u jiných zase kazí dojem zvláštní nebarvitost, abstraktnost (ve svém krásném rámu). Možná by neškodila trochu větší střídmost ve volbě přívlastků.  Příjemně působí i zdánlivě náhodně rozeseté rýmy.