Písmák Duch Vánoc
Prochází městem kde spěchají
Neklidní
Sladká a punčová vůně otřásá vůlí
zvečera
Citát T43Z0
Minulost vrátit nelze, avšak můžeme na ní postavit budoucnost.
Člověk přeci minulost neztrácí, když jí přestane věnovat pozornost,
ale ztrácí budoucnost, pokud se příliš zabývá minulostí.
(Gollwyd)
Chci být oblázkem
Jsi mojí jedinou hvězdou
sluncem i měsícem
nocí i dnem
jsi vánkem i bouří
Večerní zpověď lavičce v parku
V mé písni bylo
příliš falešných tónů a slov
nepřestávám však
zpívat a hrát a zpívat
Životní potápění
Narazíme na dno
a jsme velmi překvapeni
že tam je
život
Knoflíkem vyryto na zdi
mám zvláštní tendence ztrácení
v tomhle životě naruby
když uprostřed všeho střežení
odhalen až po zuby
Po letech na poušti ducha
V parku když lampy začínají žhnout
stromy černají
a nebe ztichne jako to mrtvé ptáče
co leží pod hnízdem
Pouští
Když nevnímáš mou přítomnost
Tvá duše je vyprahlá
ústa spálená žárem
pukají, praskají
báSNĚNÍ o naději
Někdy se mi zdá
že ŽIVOT NENÍ
jako klubíčko vlny
kterému kdosi ustřihnul
Ve svědomí
Přeji si vsáknout se
do polštáře
jako SLZA
mý mámy
UCHOpení
Dveře píseň roztrhaly
na takty žmolků
Slova nechytíš
drolí se ve dlaních
Nechápavá vlaštovka
když nevíš co chceš
a přesto se necháš zlákat
když upadneš na podlahu
a potmě hledáš klíče
Pohledem připáleného svědomí
Pod stolem s kytarou
na stropě mrtvý pták
oběšeně zpívá
akordy
Sedím na hřbitovní zídce
Jsi dávno pryč
A přesto všude kolem
Ve vzpomínkách s tebou mluvím
Když svět nedívá se
Pavučina na řasách
A včera jsem za sebou nechala svůj sen
když ty jsi daleko a blízko je dnešní den
Vždyť králem jsi ty, ale vítězem já
jsem nahoře a blízko
Malý vůz a velký blázen
Na noční obloze
jeden blázen cosi hledal.
Chtěl se svézt ve voze,
ruce k němu marně zvedal.
Chci se vsáknout do matrace
Občas, zvláště k večeru,
já nevím, co si počít s časem.
Kreslím si tu příšeru,
mluví na mě tvojím hlasem.
Panta rhei
usínat jako dítě
stále naivní
klavírní křídlo ve vedlejším pokoji
něco tu neladí
Cynická óda na medová slova
Proč každý chce psát o lásce.
Jako by nic jiného neexistovalo
Život je přece něco víc
Ale to víme jen my -
Třeba nevstát
A ráno zas s novým elánem
Pročítat noviny
Popíjet kávu
Opět
Citát E14T2
Ne každý, kdo bojuje,
vyhrává,
ale každý, kdo vyhrál,
napřed bojoval.
Obecní blázen
Na zemi klobouk ležel,
on vzal si ho a běžel.
Pelášil špinavou uličkou,
cestu si razil motyčkou,
Motýl raněn kulometem
Nechat se vláčet světem,
jak motýl raněn kulometem.
A sípající přítel strach,
blokující každou z drah,
Paradox bytí
Smířen s bolestí
osudu unikat
toužit po vítězství
vracet se zpět
Klubíčko vlny
Našel jsem klubíčko vlny
když okolo bylo pole
A vysoko na nebi
Maloval malíř stádo ovcí
Umět číst mezi řádky
V dlani zůstala
Kapka slzy
Nevrátí čas
Nic, co kdysi bolelo
Za duhovou oponou
Zkus tomu uvěřit
Vyhasínající slunce
A stébla trav
Stále tak zelená
O(d)pouštění
Tiché proč do tmy zní,
tiché proč – výkřik poslední.
Tiché proč i já jsem slyšel,
ptáš se mě, proč jsem nepřišel.