Písmák Přirozený výběr
na světě jsou
jen dva druhy lidí
ti, kteří mají zbraň
a ti, kteří ne
O vráně a netopýrovi
rozkmitá paprsky
jenom pohybem očí
plánuje, počítá
chyba je zločin
Línám
Jsem smutně líná
jak poblikávající zářivka,
buduju si ksicht ženské
polapitelnější
Introspektivní
Vaří se ve mně voda
na zlé úmysly
Ráno trhám oblohu
Výkřiky
Plácačková
Polámaná záda
Skládám jako harmoniku
Obuškem na hovada
Plácám a plácám
Půlnoční snídaně
pár hvězd, co zbylo
míchám ti do kávy
hodně mlíka
ať to studí
Za světlem
no tak se otoč
málo je vidět
z tohoto dne
moje okno
Pro tebe všechno
na kraji silnice
leželo víc těl
než by mělo
do you love me.
Do křehka
polapit vteřinu
do svýho deníčku
přitáhnout peřinu
a hledat tvoje
Do snu
takový vítr přikryje
i noc
a já vzpomínám
jaké to je být bez tebe
Moje
potím se lopotím
na malým úseku svý Země
podojit, podrbat, poslechnout
podestlat, neposrat
Evangelium pro nevěřící
jsme v tom spolu
ačkoli ten žebřík,
po kterým šplháme,
padá při každým tornádu
Do deště
v tom tichu
se občas zablesklo
a místo slz
konečně začaly
Za vodou
jednou se utopím
v záplavě řezných ran
malých černých nitek,
které moje tělo
Ve skříni
nechávám si, co potřebuji
uvadlé květiny v zašlé váze
předobraz starého jáství
deníky Virginie Woolf
Na cestě
zatáčka za zatáčkou
to je život
CEDULE praví
drž se vpravo
Píseň o slunci
tvoje slunce
svítí mi do očí
až se mi za nima
dělá tma
2:22
bylo toho málo
a nemohlo být víc
ponožek
co už nikdy nespáruju
Do boje
možná je to všechno za náma
kytky jsou oplodněný
pole povoraný
krávy pořád hubený
Furt na umření
umíráš
každý večer
srdce ti vynechává
v pravidelném
Mezi
a všechno mezi vámi a mnou
fosforeskující tma
křídla už napínám
slepence nudy
Ostrov
ten ostrov jsem
našla pro tebe
jen spoustu břehů
možností k úprku
Spalo se mi
spalo se mi dobře
čas nehraje roli
trochu tvýho ramene
trochu husí kůže
Do jara
slunko se otevřelo
rozpadám se
na kaleidoskopické
střepy
K nebi
kdybych se ztratila
dejte mi vědět
nepoznávám vlastní
hlas
Do oblak
podívej se k nebi
přes své řasy
holátko k holátku
šťastně se lepí
Listopad
cosi projelo pod okny
tempo zchvácené ženy
v mlze
utopí se
Její píseň
život zpomalil
plazí se po zemi
poslední z posledních
písečných červů
Na baru
velmi dobře vím
znám ty hrany
dřevo a ostrý úhel
něha jen v tichu.
Dnem nocí
někdy usnu
i na polštáři
otisky bledých stisků
vy křiky.
Po ženách potopa
začíná pršet
studí každá
netečnost
kapka po kapce
Něco se stalo
Kdybych teď umřela,
neví nikdo nic,
nebo vědí všichni všechno
možná tak výdech
Nahoře a dole
nasládle voní noc
mně hořkne na jazyku
jako káva
umletá v jednotě
Pomalu
v závojích lze snadno
ztratit hlavu
od černa do černa
pomalou chůzí
Noční mapa
a vidím zde velký vůz
a není to tak daleko
a roztržená jsem
jako ty hvězdy
Stroboskop
strach bývá průzračný
jako ranní rosa
nic tak neobejme člověka
jako hrůza
NaKonec
zatímco jsi spal
rozsvítila se poslední
pouliční lampa
neklidný vítr
Neviditelná
procházím kolem
vašich životů
vůně čerstvě vypraného prádla
spadla na mě
Na obou frontách klid
tohle není boj o tebe
tohle není boj
o nic
ve mně
Chameleon
někdy říznu moc
někdy to trvá příliš
dlouho
kůže už netěsní
Zpátky
za návrat do minulýho života
může často
jen okurkovej salát
sladkej jak facky
Hra na zašívanou
rozesmát tu tvář
je jako rozepínání
knoflíků
kolik křivd ještě
Medem po hubě
každej čeká na správnej moment
ale jak dlouhej je život.
kolik momentů člověk
unese ve správnou chvíli.
Splav
hniju
mezi kamenyměkká tkáňskřehotápod údery
srdce
stavím se ještěu tebenemám plánjen poklábosit
Vokolky
pod stolem je
ještě spousta opilého vzduchu
měním se v poletuchu
jež plachtí na
Až mě najdou
slunko svítá
a já pořád přehrabuju
krvavé kosti
sem tam to křupne
Dojedla jsem
mezi zuby
mi zůstala tvoje kůže
kosti házím psům
už jsou přežraní
V akci
tělo ve slevě
tu a tam vráska
jizvy
v oblasti srdečních komor
Zapůjčené konve prosím vracejte na původní místo
oplakávat mrtvé
je jako nevěřit
ve smrt
zbaběle leštit náhrobní kameny
Člověče!
ze strakatých obrázků
slepuju cosi
co považuju za mapu
figurky jsou jen v jedný
Bů! Voli! (aneb Ze života zvířat)
Roztáhl chřípí, když pod její tenkou halenkou zahlédl stín ňadra a vzápětí toho zalitoval, protože ona ten pohled samozřejmě zaregistrovala.
„Ale ale, ty čuníku. “ její hlas zazvonil, ale v něm to kovově zadunělo. Nesnášel tyhle ženský.
Děvčátko se sirkami
popros sníh
aby
ten oheň
stravující můj svět
Nekonečnem
jsem tu naposledy
ve světě
za mléčným sklem
a přeju si,
Malování
jsem za stěnou
nedoléhají ke mně zvuky
okolního světa
barvy se ztratí,
Rybník Svět
už je čas plavat
bojím se a to velké nic
mě polyká jako vesmír
už jsem odrazila od břehu
Spát
kudrlinky vyžehlím
žehlit umím
kroutit ještě líp
spát mi pořád nejde,
Uvidíme
Ležela jsem na boku a už jsem pomalu přestávala cítit levý rameno, když najednou s sebou džíp škubnul a motor přestal burácet. Zaposlouchala jsem se, ale neslyšela jsem ani slovo, ani nic, z čeho bych usoudila, kam mě to zavezl.
Prásknutí dveří, cvaknutí, ostré světlo.
Zašklebila jsem se a snažila se přivyknout slunci.
Jolly Roger
kdyby nebylo více cest
nebylo by ve mně tolik
křiku
jenže to jsem celá já
Sladké sny
kdyby mi tak zbylo místo
na to tvrdý v tobě,
abych pořád nenarážela,
možná bych sama změkla
Uprostřed
Stojím uprostřed
dvou životů
nahá rovnám knihy
v poličkách
Pod vodou
ponořím se,
až se dno ozve
bublin mám plno
vydržím na jeden nádech
Pod svícnem
Šlapeš mi po stínu,
ustup trochu,
chystám hostinu vlkům.
Málo noci mi zbývá,
Bludička
létá v záblescích jara
opilá bludička
větrem zcuchaná
rozmarně rozsévá
Ujíždím
z okna vlaku se svět zdá tak tichý
rám pohyblivého obrazu
dráždivý oheň za obzorem
na nebi pár křídel
Zhasínám
chodím spát
příliš pozdě
tak pozdě,
až si někdy připadám
Zmocnit se mocniny
Sbírám zlomky
z životů jinejch, abych
si dala dohromady celek.
Nejsem veličina,
Klekání
Z kostela zvony
tiché šlápoty větru
duní v srdci
Doufají tajně
Have you tried turning it off and on again?
Ještě chvíli, prosím.
Slunce vychází
na podpatcích,
mraky se úžasem
Než zavřu oči
Bolesti,
zrajete v mém hrdle
jako výkřik v jeskyni.
Jste podřezané listy
Řeka
Žene se s jistotou
neměnné síly.
Rozmazané stromy
a stvůry v rákosí.
Jaro
Máš tváře spálené
k nepoznání.
Viníš to zkurvený jaro.
Ale ne.
Na zemi
Smráká se nad mým tělem.
Udávená Davidovými údy
doběla rty
do rána
Ženu ani špendlíkem
Popichuješ,
popichuješ,
tak už pořádně
PÍCHNI.
Třiatřicet
Kristova noho.
Tak už jsi došlápla.
Prohýbám se jako papír,
už jsem pomačkaná,
Konečná
Stavím hráz z polštářů,
aby nás noc nesemlela.
Oddaluji hrůzu z ran, které utržím,
až se dozvíš,
Prozatím
Prozatím budu spát.
Ukolébána mračny,
jež spouští provazy
do mých žil.
Marná
Listuju hlavou,
mám špatný záložky-
-vsakují se do stránek.
A jelikož už znám tu cestu
Padá
Nedívej se k nebi,
nasněží ti do očí.
Budou k nepoznání.
Budou chladné
PF 2017
Tímhle rokem
plazím se bez přestávky,
unavená,
modřiny a podlitiny
Zavři dveře, mám radši okna
Slavičím křikem
protahuji noc tak dlouho,
dokud rána nedoletí k cíli.
Trhám závěsy
Láska z bandáže
Rozmarně motám
pramínky vlasů
kolem tvého krku.
Utahuji
Telecí
Makám na tom už dost dlouho.
Makám na sobě.
Pod dozorem lidských smyslů
lechtám svý svědomí
To já
Vrážím hřeby do úst těm,
co křičí příliš hlasitě.
Pak lepím ty rány izolepou
a odsuzuji je coby hanebnost.
Chladneš
Chladneš.
Oáza vohni.
Vím, jak to bolívá
měnit se vtroud.
O kolečko víc
Noc je prý hluboká
jako tůň.
Dívám se do jejích očí
a dokola
Čas zmijí
Probouzím se oblečena
do čerstvých ran.
Jsem zaslíbena hrobníkovi.
Na lopatu sedám sama.
Pohladíš psa, který vrčí?
Žiju teď v domě stínů.
Stíhám.
A stínám gilotinu.
Buduju si doupě.
Postavit! A stát!
Stavím si dům
mezi stromy,
listy lechtají
rámy mých oken.
Velká noc
Vesmír je tak velký
a vy tam jste.
Vejce strakatá.
Černá a bílá.
Po mrtvých jen dobře našlapovat
Často roztahuji ruce,
když se přiblíží překážka,
jako pták před vzletem.
Pak směju se své pošetilosti
Rozporcovaná
Jsem trochu bi.
Porouchaná v obou polaritách.
Země je mi pískem, voda řemeny,
vzduch vakuem.
Nevěříš-li tomu, co vidíš, mrkni.
Jsem tu poslední.
Přišla řada i na mě.
A stejně promrhávám čas ničím.
Ničím.
Exhumace
Rozložím se na posteli
a budu doufat,
že mě nezastřelí.
Kulka po kulce,
Noc je dáma
Ráno za rány.
No ty se mi snad zdáš.
Tenká linie slz
a okapy posraný
Z nového světa
Mikrosvětem letím
s tebou, příteli.
Drobnohled drtí
moje sny.
Stalo se
Je tu ticho.
Tak hrozné ticho.
Cítím listí
a rudé vlhko
Slepá
Dívám se do toho tunelu
a vím, že tohle je jen
moje cesta.
Že ta černá mě pohltí,
Pro ni
Jsi to ty.
Krása vnekonečnu
fantaskních fotek.
Tvé vlasy jsou
Odmítám
Odmítám slepě věřit nábojům,
jako nevěřím slovům
útěchy.
A nevěřím dnešním očím
Tak tak nejinak
Sestřelená z oblohy
pluji nad ní.
Vesmír se posmívá
a loudí úsměvy klaunů.
Bojovnice
Utřete oblohu,
oči má doběla
rozpálené.
Vytřete jí zrak,
Někdy ty řeky, do kterých vstupuješ, nejsou řeky, ale zasraný jezera.
To ne.
Už ne.
Směješ se mi, nebo se usmíváš.
Saju to, ať je to tak nebo tak.
Jsem šeptem
Mezi námi ženami
společnost dělá mi
Světlo,
Tma.
Manon umírá
Ach Manon,
hlučíš jako vodopád,
rveš se mezi švy
všech mozkových buněk.
Světlá
Je-li všechno kolem tebe
tiché, tmavé a vlhké,
je-li ti úzko, že
tě všechno nutí
Něco nočního blábolení
Trošku se to chvěje
- ten stůl.
A ty se rozpadáš
jako světlo v kořalce.
O lásce
Včera jsem viděl tu holku,
jak se svlíká,
dnes stojím u jejích dveří
a už vím,
Klubko
Stokrát stočená
rozmotávám a stahuji.
Krmím planetu
bludy.
Na mezi
Stojím na pokraji.
Stojím mezi.
Nikdy neprohrají-
-přesila všech přesil.
Otázka osobní hygieny
Copak si o mně myslíváš,
když hledám po zemi
svoje kalhotky.
Ještě ti buší srdce
V mezičase
Myslím, že už
všichni dávno
páchnem včerejškem,
a je to odér k nezaplacení.
Jedna pro F.
Mezi modříny
bylo tolik něhy,
co smrky za rok neposbíraly.
Těch lásek,
Mezi nebem a zemí
A tak jako se řítí k zemi
kapka z temného nebe,
stejně tak rychle padám
na kolena.
To se mám...
Tlačíte na mě
na samém prahu.
Mám návod
na motorovou pilu,
Per Sei Dy
Víte vy vůbec, co to je
Když se lámou kosti
In natura.
Třikrát hurá
Být
Nechci být, kým jsem
Chci být jako
Nebe plné blesků
Purpurová
Sloní trus a hroší kůže
I přes mou velikost
Všiml si mých
Malých stop
Jen on
Úzkost
Někdy bývá ticho tak úzké
Jako střevíčky Popelky
A všechny ozvěny
Přestanou existovat
Kamenožrout nicoty
Hltám ty hvězdy
Jako
Černá díra
Mám hloupé srdce
V pět
V pět
už nebývaj žádný rohlíky
A je to smutnej pohled
do těch prázdnejch korýtek,
Kulatá
Ne ne ne.
Ta postel je tak malá.
Když se schovám pod peřinu
A zadržím dech,
Vinná
Někdy
Za nocí, jež jsou odsouzené
K propití
Mávám na tu ženu
Podvodní
Vždycky, když se ponořím
Do vody
Všechno tak jako zabublá
A ztichne
Kam to vedete mého muže?
Kam to vedete mého muže.
Vždyť jen promlouval s hvězdami
Poslouchal mech
Jak šeptá
Perlorodáci
Cancoury perel
Švihají mě po zádech
A pak že nejsem svině.
Rozemletá
Dávit se dechem
To umí každý
Ale ty vraždy
Všech sladkých
Automatická
Mezi očima
Těžko se hledá cesta
A tak radši
Sním i přes den
Bloody Sunday
Vím, jak zahojit rány nožem
Vím, jak chytit druhý dech
Vím, jak milovat strach
A to ne, protože
Štědrovečerní
Z lesů plných temna
Nese se píseň
Větru, ohně, vzduchu, země
Den halí se
Pod Zimní
Pobodaná sluncem
Ležím v slzách
Jako příliv malých ran
Tak už je tu
Vánoce
Není to tak dávno, co jsem plakala
Mezi vámi dvěma
A všechno, co jste říkali,
mi znělo jako šumění listí
To chmýří, co tu poletuje
Prý se tehdy líbal
Vítr s pampeliškami
A slunce plivalo
Na naše hlavy
Bosorbaba
Stáli jsme v mlžném oparu
Tys
Nebi ďáblem
Peklu pokorou
Mordýřova sudá
Byl to slib
Ty modřiny mě k tobě přivázaly
Však víš
Poslouchali jsme zem
Mlha
Padala jako gilotina
A jen ten zvuk by prořízl
Vzduchu hrdlo
To ticho kolem kaluží
Hmm...
Rozmrzly už všechny hvězdy
Že padají do pohárů.
S vínem roste chuť, víte.
A tolik ticha ve sklenici
Člověčí
Už jsme se tak asi narodili
Z popela hvězd
Co víc pálí, než studí
Nemá cenu plést si
Živá
Rozbitým obličejem
Otírám se
o tvé prsty
Ty jako dubové větve
Všem sovám, můrám a jiné noční havěti
Po nocích
Plných papírových kapesníků
Si i Kurva urve
Masa půl
Padlým andělům
Vzpomínám na vás
Listy
Jste mi učebnicí
Slabikářem plískanic
Zorná pole
Zabal se do mých barev
jako do podzimu.
Stojím ti modelem
kako figurka na šachovnici.
Včera
Přestanu už házet
Papírové koule do sněhu
Jsou jen slepá ulička
Mých slov
Konečná
Takové ticho
Člověk slyší jen v noci
Když se na krátkou chvíli
Zastaví Země,
Prstoklad
V noci se mi o tobě zdává
Jak natahuješ ruce
Pro mé
Peřina plná krve
Pusinky pod peřinou
Sladce se dívají oči
Který nemají co říct
Zalepená pusa
Je horší jak kopanec do zadku
Mezi dvěma světy
Zapadnu-li ve sněhu jen proto
Že neumím mávat křídly
Jako anděl
Budu navěky čekat před branami