Jo jo, to se mi asi stává často, když začnu psát trochu více automatizovaně. Na druhou stranu se mi do toho většinou, pokud se jedná vyloženě o proud vědomí, nechce zpětně moc zasahovat, když se vyloženě nejedná o nějaká zvěrstva.Tedy, prvky surrealismu se dnes už nejspíš moc nenosí, ale co už.

Na co jsem ovšem chtěl reagovat především je druhý odstavec. Je mi jasné, že v posledních letech a obecně v dnešní době se lidé ládují především tou takzvanou odpočinkovou literaturou, která povětšinou neobsahuje žádná tíživá témata (což plně chápu právě proto, o jakou dobu se jedná). Taková literatura se většinou nesnaží přenést žádnou myšlenku, funguje opravdu jenom jako útěk do jiného světa, kde si člověk může dát pauzu od každodenních těžkostí.Co ovšem klasická literatura? Také odsuzuješ Goeteho za vnucování názoru, jako by to měla být obecná pravda, ústy Werthera v rámci jím stvořeného fikčního světa? Na chudáka Wolkera se v tomhle případě snad ani nebudu ptát.Tedy, jde především o to, že každý text je psán s nějakou intencí. V každém textu (pokud se nejedná třeba o nějaký strojový text napsaný na zakázku) se chtě nechtě odráží autorovo vnímání reality (které je také ovlivněno dobou či společenským systémem. To už je ovšem na jiné povídání). S tím se pak pojí hodnoty, podle nichž autor vnímá okolní svět.Jednoduše řečeno bude text vždycky obsahovat subjektivní názory pisatele (pokud se nejedná o nějakých 50 odstínů šedi, Stmívání či další skvosty současné literatury). Někdo ho ovšem dokáže čtenáři vnutit nenápadněji, někdo nikoliv a třeba mně čas od času o nějaké to maskování ani nejde. Mou intencí je většinou podnítit alespoň několik málo lidí k zamyšlení. 

Každopádně také nemohu říci, že tvé stanovisko nechápu. Sám bych ho také milerád zaujímal. Bohům žel se ovšem už asi oblbovat nedokáži a Honza mi také ty svoje růžové brýle jen těžko půjčí.

Ty jo, snad takhle píši správně. Nevidím tady nikde žádnou možnost reagovat, tak to házím přes tohle.

Nu, co bych namítal, když to je záměr? Jak mi bylo už několikrát řečeno jinde, tahle povídka určitě není pro každého.Dokonce je asi třeba se trefit i do čtenářovy nálady.

V době psaní mě náš dokonalý a jistě skvělý společenský systém žral ještě o něco víc, než se mu to vede obyčejně. Bylo mi z toho všeho kolem poměrně smutno. A právě v ten okamžik, co mi bylo takhle smutno, jsem viděl u stromu uvázaného psa. Tak mi pojednou došlo, že lidé jsou ještě něco méně než zvířata... Kdo by potom nezabředl do takové patetické nálady?

No, a ještě z trochu vážnější jamky. Jak jsem zmiňoval výše tahle povídka se svým tónem určitě nesedne každému. Nutno ovšem podotknout, že ten patetismus je více než záměrný a má podtrhovat myšlenku, kterou jsem se pokusil do těch několika málo řádků vložit.

Každopádně děkuji za reakci, už jsem myslel, že to tady zapadne.