Toulani se k sobe same

Slunce dnes nechtělo na oblohu, zdráhalo se otevřít oči a podívat se na svět po tom včerejším dešti. A tak hejno ohnivých Fénixů se zapřáhlo do slunečního kočáru, aby prozářili smutek v lidských duších. Na oblohu vypluly bělavé koráby a pod taktovkou bušícího srdce matky Země se rozvinuly všechny plachty. Jedna po druhé mi ty lodě plují nad hlavou.

13. 10. 2015
5
4
677
Ostatní nezařaditelné

Povídej..

povídej, jak chutná vítr a slunce zní,
jak chutná nádech poslední.
povídej, kdy na cestu se dát,
kudy jít, kde pospíchat

20. 01. 2014
0
7
806
Smíšené verše

. . . . .

Z prachu, co jsi setřel z motýlích křídel, já nakreslila sebe samu.
A z bílých pramenů vlasů svých upletla jsem prstýnek.
V plamenu svíce jsem spálila života krásu,
tisíce vzpomínek

11. 01. 2014
3
3
873
Volné verše

V dechu...

Vdechu nedělního rána,
do morku je rozlámána.
Aksamitem posypána,
spícím nikdy nedopřána.

11. 01. 2014
3
5
1116
Miniatury, hříčky

Pojednání o lidské bláhovosti

Miluji noc. Svou hebkostí zahaluje rány trpkých dnů. Pokouší khříchu, láká svou neodbytnou sladkostí rozpouštějící se zvolna na jazyku. A já srozkoší přivírám oči, abych si vychutnala každý okamžik.

24. 10. 2013
3
5
1016
Ostatní nezařaditelné
Nahoru