|
Martino, Rebeco, a ty ostatní co v tobě jsou, náhoda tomu chtěla, že jsem na tebe narazil. Tady a teď, když mi bolí žít. Jen jsem ti chtěl napísmenkovat, že jde samosebou lépe psát o trápení než o radosti. A já se i o té radosti třeba někdy rozepíšu, protože ji dokážu cítit a i z té jsem bezradný. Bezradný v reakcích jimž ne vždy mohu a umím rozumět.
Měj smutný den a pak měj dobrý den a mrkni na hodinky jak dlouho oba trvají. Mrkni se okolo a najdi víc citů lépe napsaných než tady. Čti co je ti libo. Rejpej do některých co se dají, jinak by mohli plakat a utápět se v lítosti své i druhých. I tvoje místo je tu a je platné jako místo kohokoli jiného. Žij a piš myl se to vše je potřeba k chápání. pá Michal
|
Písmák