La Jalousie (Alain Robbe-Grillet)

na mě možná až moc vymazlených obratů. žába, pramen, kolovrat, pavučina...

poslední tři řádky mi zcela stačí

jo jo jo

pro mne jsou nádraží téma, co neosychá. snad proto bych jim dala víc 

až do stolu bych do toho třískla. dál už je to slov až moc a emocí z toho míň

minimalistka

nevadí ni nezaujme

nejdřív jsem přečetla viníky, až pak si všimla sklenek na víno. skleníky líp *

přijde mi, že to celkově moc hraje na city, na atmosféru, ale pak to vyšumí. líbí se mi to takovým tim milým způsobem, ale čekala jsem na konec drobnou záhadu. místo poslední věty něco jako: "seděl u vedlejšího stolu." nebo "za oknem se zase rozhoukaly sirény." nebo "žena v bílém plášti mi podala s úsměvem papírový kelímek. dnes prý na účet podniku." no, ale tak to je prostě jen můj názor. je to v cajku, ale netlačila bych tolik na pilu a nechala to znít.)

skvělej styl, hrubej a jemnej zároveň. výborná věc.

víc než pravda, hezká forma, za mě dobrý.

jakožto studentka japanistiky a milovnice všeho čeho se geniální pan Antonín Líman třeba jen dotkl...jsem stejně pohoršena. pro mě prostě má být haiku 5-7-5, i když vím, že se od toho už odpouští. můj původní komentář byl spíš..nepříliš nadšený povzdech. 

skvělý. skvělej obraz na sítnici, svělej pocit na jazyku.

bez posledních tří řádků bych to brala na sto procent. ale i tak si ten tip za mě zasloužíš.)

mně se to nadechne a na posledním řádku to už právě nevydechne, nerozsype. škoda, škoda.

5-7-5? to už ve světě haiku nejede?

líbí, jen jsem si to musela přečíst dvakrát. za mě bych byla radši, kdyby "Newtonovi" bylo v prologu a název se nechal v názvu. když je to takhle všechno pohromadě, je to takové...kde končí newton a kde začíná plod.

natolik vytržené z kontextu, že se mi to nedaří logicky pospojovat.nemyslim to zle, ani jsem si toho nevšimla, dokud jsem se nezamyslela, co napsat za komentář. je to dobře napsané, nechává to čtenáře přijít s vlastní odpovědí. ale má to strop, kterej pro mě nikam dál nevede.

zvláštně zřejmé od začátku. ale jo.

do posledního řádku jsem ti fandila. ale monology jsou plesnivý mi přišlo trochu málo. čekala jsem vyjádření toho absolutního tam v konečných slovech.

po přečtení se vrátila k prologu a neodolala.

ty jo, na písmákovi jsem nebyla pár let a jak nám tu někdo zmoudřel.) rozměnění i kuropění mi přišlo zcela jasné.

no nic. pro mě krásně suchý a barevný. prostě dnešní.