V devadesátých letech byl Písmák jistě ambiciózním projektem - pamatuji se, jak se v té době programovalo, na koleni a s nadšením. Nicméně čas se mezitím nezastavil, a Písmák díky tomu vypadá jako reznoucí veterán na dvorku jakési vesnické usedlosti. 

Pamatuji se, jak snad v listopadu 2021 tehdy ještě redaktor Bačkovský slíbil, že do kategorií bude zařazen "Dadaismus" místo stupidní kategorie "Blbůstky" (nesporný znak bytostného amatérismu), jak plynuly měsíce, a jediné, co se stalo bylo, že Bačkovský napsal jakési Goře, která v zjevně dobrém tradičním bafuňářském stylu spojuje potřebu všechno řídit a kontrolovat s naprostou neschopnost cokoli dokázat napsala Bačkovskému zpátky, ať napíše jakémusi "Oldovi", který má za ta dlouhá léta zjevně jiné starosti, a nestalo se nic.

Jasný příklad pokročilé organizační nekrózy, symptomaticky se projevující v Bačkovského absurdní, od reality odtržené víry "že to jednou bude" a v nezájmu administrace serveru o odezvy uživatelů a snahu o jakákoliv, byť i inkrementální zlepšení. Písmák má řadu naprosto fatálních chyb, například anglické slovo pro "spánek" spolehlivě zhroutí vkládání jakéhokoli v příspěvku a libovolný, i smazaný dokument nebo koncept je kdykoliv přístupný komukoliv, kdo zná jeho "ID", příšerné nekonzistence v parsování a kopírování neviditelných formátovacích znaků, atd. 

"Nový Písmák" je snaha skrýt tyto chyby, jakož i postupující mrtvolný rozklad (bez slyšitelného zakvílení zmizely kluby i sbírky), pod nátěrem v podobě nového rozhraní (což komicky připomíná snahu některých stařen zakrývat znaky postupujícího stárnutí makeupem), nicméně nové GUI je prostě ošklivé - Olda, jako starý matador aktivistického stylu programování zřejmě nechápe, že schopnost psát kód automaticky neznamená i schopnost navrhnout použitelné GUI - "lentilky jsou" jsou příliš velké, nenesou žádnou informaci, zasahují do okolního textu a vůbec působí rušivě. Temné schéma je k ničemu, protože autor zřejmě nezná základní typografickou poučku, že lidské oko není schopné ostřit na rozdíl v modré barvě, takže modrý text na černém pozadí (nebo žlutý na bílém) je prostě nečitelný. 

Nejhorší ale je, zjevně mizí i možnost vkládat grafické prvky a editovat styly textu, a že se příspěvky, které tyto prvky obsahují rozpadnou na rozsypaný čaj, což je prostě akt vandalismu směrem k textům, u kterých vizuální stránka hraje roli. Zmíněné funkce byly snad poslední výhodou proti konkurenčnímu Poetizeru, který má narozdíl od Písmáku funkční mobilní podobu a je po vizuální i funkční stránce mnohem "čistší". Písmáku typycky chybí i fulltextové vyhledávání, možnost použití "hashtagů" pro dynamické kategorie textů, atd. 

Tohle si zaslouží menší resu-erekci!

Hmmm... to je zajímavé, Lenochode, a můžu se zeptat - jak vypadala Tvoje osobní schůzka se zlem? Nemusíš odpovídat, třeba hledám jen dalšího brouka do sbírky... a rád Ti ji ukážu, ale dnešní noc je dlouhá, jedna spřátelená vědma, která mi kdysi málem vytrhla srdce z těla, a se kterou jsme se stali velmi dobří přátelé (a máme pocit, že se známe stovky, let, odjakživa, problém ale je, že nevíme, jestli jsme si to jen vymysleli), tak ta má pocit, že jí někdo v noci vchází do bytu a děsí ji, tak jsem dnes v noci vzhůru, abych si byl jistý, že to náhodou nejsem já - to jsou ale věci, že? ;-) Všechno to jsou samozřejmě jenom fantasmagorie, ale když je fantasmagorie dostatečně živá, jak ji rozeznáš od skutečnosti?

Húúú... máš to, Aru, moc hezké... a realistické... a autobiografické! ... Rozhodl jsem se, že budu dnes strašit... protože ... húúúú... představ si to, Arúúúúú...  v našem domě je taky duch... viděla ho dcera, prý stál nad ránem vedle ní, byl oblečený jako úředník z první republiky (bydlím v bývalé záložně zdravotní pojišťovny, u vchodu jsou čtyři sochy - Zemědělec, Intelektuál, Horník a Dělník, ale než řekneš "komouši", je to starší... prostí lidé snili o tom, že s nimi bude slušně zacházeno dávno před Marxem...) ... pouze tvář prý neměl žádnou, protože jak mi dcera vysvětlila, tvář, kterou nezná, si lidský mozek představit nedokáže... a ptal jsem se... co bylo dál?... a prý se jen smutně díval z okna... a pak se rozplynul v prvních paprscích, když začalo svítat... a moje Múza ho viděla taky, prý má cvikr a má něco společného se stavbou tohoto domu... a výtah v našem domě jezdí nahoru dolů bez zjevné příčiny a otvírá sám dveře... prý chyba v řídící jednotce, hehe, ale když jsem si šel večer pro jídlo, tak stál otevřený a rozsvícený v mém patře... porucha, říkám si, ale bez protestování se mnou sjel do přízemí... občas klapnou dveře... pohne se závěs... nebo upadne talíř bez zjevné příčiny v kuchyni, kde nikdo není, a rozbije se na kusy... a od Té doby, co mě jistá čarodějnice poctila návštěvou mám pocit, že tu někdo stojí pořád, tak jsem mu slíbil, že jí zas pozvu, evidentně jí patří nejen všichni živí chlapi, ale moc má i nad těmi, co už dlí na druhém břehu Řeky.... hehe... tak zas někdy... húúúú....)

Húúú ... smrt v plamenech vlastní upřímnosti člověku svědčí... báječně otvírá póry, zavřené dveře, obzory, i nové možnosti.... húúúú...

Húúú... strašidelný třináctý tip.... húúú.....

Hmmm... jsem sice dokonale mrtvý, ale tradice občas velí zachřestit řetězy, zaúpět, a zjevit se tam, kde astrál barví nějaká výrazná emoce.... húúúú... Benetko, Benetko.... proč ty se kamaráde tak srážíš... než se naděješ, některá z těch, které tolik miluješ, si pohladí bříško tak, že z něj vyskočí Tvoje dítě... a předloží Ti takový účet za prchavý okamžik rozkoše, že se budeš divit... húúú... it happened to others, it happened to me, it will probably happen to you as well... popkultura je populární, protože se děje každému, a hlazení bříšek těhotných semeny povahy materiální item ideální, to je ten největší a nejstarší šlágr na světě... húúúúú.... ještě písničku na závěr, hudba je můj život... i po smrti... húúúúú

Utgard-Loki - to vypadá jako tryzna za v blízké budoucnosti zesnulého kardinála Duku... jejda, já jsem vlastně také mrtvý, a mrtvoly přece nemluví!

S osobnostmi a názory je to jako se zadnicemi, milá Silene - každý má nějakou.

Pusíku, chceš se stát členem klubu literárních teroristů? Jistá annnie mi před časem psala, a že jediný skutečný literární terorista jsi na Písmáku byl Ty, což pochopitelně vzbudilo můj zájem, a tak jsem zkoumal stopy, které po Tobě zbyly. Kamamura je mrtvý, ale jestli chceš, dám Ti klíče od bunkru. Obávám se ale, že munice zrezivěla, oba zbývající revolucionáři jsou jen jedna velmi vznešená Ledová Královna, která občas chodila pozorovat, jak plebs plete doutnáky a vyrábí výbušniny z hnojiv a cukrové vaty, a potom Aru, kterému prostě patří uznání za to, že to tu všechno přežil jako Aru. 

Tak to vidíš, Silene - nepovažoval jsem si, a teď jsem mrtvý, a dobře mi tak. A ty žiješ, ačkoliv tvůj lektavý verš stále koktá, zatímco můj hryže zespoda kořínky kopretin. Otázka zbývá - kdo by měnil s kým, za kolik, ale hlavně proboha - proč?! O svého učitele bych strach neměl, už je zpět za Velkou louží, v zemi neomezených možností, kde duchové předků dávají dobrou noc kojotům, a se zbytkem svého kmene loví duchy vyvražděných bizonů.

"Hmmm, Dancing Fingers has returned from the land of our forefathers! What did our brother bring us? Gold, gemstones, pelts, or headskins of defeated white men?"

"Sadly, Dancing fingers' pockets are as empty as they were when he saddled the winds decades ago and flew away in a belly of a steel bird."

"Hmmmm.... wisdom then. Seems Sitting Bull has underestimated Dancing Fingers after all! Come, brother, there are buffalos to hunt, songs to sing, and stories to tell. The river called Time flows differently in the land of our ancestors..."

... my mrtví nesmíme ani naznačovat ...

Byl jsem Ukrajina.

Rozhodně ale méně nebezpečné, než se kamarádit s lidmi na Písmáku, jak jsem se včera na vlastní kůži přesvědčil. Mějte se tu, vy dva, mrtvoly se účastní revolucí již jen jako němí mučedníci. Můžete si mě dát na transparent, až vás přijdou dorazit, protože jim v kanalizaci rušíte jejich pro(ti)válečné plačky. A naštípejte si dříví, bez "Putlerova" zemního plynu bude pěkně fryšno. 

Memento mori!

Rozhodně ale méně nebezpečné, než se kamarádit s lidmi na Písmáku, jak jsem se včera na vlastní kůži přesvědčil. Mějte se tu, vy dva, mrtvoly se účastní revolucí již jen jako nemí mučedníci. Můžete si mě dát na transparent, až vás přijdou dorazit, protože jim v kanalizaci rušíte jejich pro(ti)válečné plačky. A naštípejte si dříví, bez "Putlerova" zemního plynu bude pěkně fryšno. 

Memento mori!

Tak jo. Já s ní sice nesouhlasím, ale výjimečně, když máme ten konec světa... ;-)

Ubožáka vždy poznáš podle toho, že se místo diskuze uchyluje k cenzuře, protože diskutovat neumí. Naštěstí, Silene - i já mám kamarády, kteří narozdíl od tebe vědí, co je to Umění. A s tímto bonmotem se loučím i já!

To bylo vždycky - lynčování černochů, Číňanů, davová psychóza, "slušní" lidičkové s měšťáckou morálkou, ve kterých strach probudil Bestii. 

Až půjde opravdu o kejhák, uvidíš, jak se bude chovat místní "intelektuální elita". Já už jsem tyhle metamorfózy zažil, takže vím, co se dá čekat (samozřejmě bych se tomu rád vyhnul), ale předpokládám, že drasticky klesne poptávka po zrcadlech. 

Norsko prý "bojuje za Evropu", tak mu přejme štěstí! Nějak se všude přes noc vyrojily šiky virtuálních generálů a amatérských politruků. 

Tak jo, měj se, přeju ti hodně vyhraných bitev. 

Dagmaram - Dáma Evropa se začíná probouzet, poslední události jsou studená sprcha pro všechny, stačí se rozhlédnout i tady po Písmáku. Doufejme, že tento wake-up call vydrží, že Evropa poslechne Macrona, vybudu je urychleně bojeschopnou armádu, a začne sledovat vlastní globálně politické cíle (které zřejmě musí napřed definovat). 

Žijeme bohužel v zajímavé době. 

S půllitrem za klávesnicí? ;-)

Šikana neznámých rusky mluvících lidí je ohavná a trestná (blisty.cz)

No, jen aby se ještě z pokleku zvedl. Ráno jsem četl v českém tisku, že vyhrává. 

BTW tahle válka mě aspoň donutila číst ruský tisk, dřív jsem to nedělal proto, že jsem se bál, že mě budou obviňovat z rusofilství, ale je dobré znát všechny verze narativu. 

Bačkovský - velmi pragmatickou koloniální politiku přece mají všichni tři největší současní hráči (USA, Rusko, Čína), viz ten zmíněný pejpr. Stačí si spočítat, který stát z těchto tří má po světě nejvíce vojenských základen (kterýpak to asi je? ;-) !

Jinak lži ve válce nelze vyčítat nikomu, stačí si přečíst Machiavelliho, Sun Tzua, Clausewitze a další. Klam je ve válce zásadní pro zajištění hladkého vítězství, a každý velitel se snaží šetřit životy svých vojáků (nemá to s etickými otázkami nic společného). 

V Afghánistánu právě moc ropy není (žebříček).

Co vlastně činí Afghánistán tak důležitým je vůbec samostatné téma, pokud si matně pamatuju, tak byly zmíněny:

1) Opium a hašiš (Američané se dobře napakovali kdysi ve Vietnamu, a vojenská letadla prý docela slušně zásobovala velká americká města)

2) Strategická poloha - tady jsem o tom našel nějaký pejpr , ale tohle fakt není moje parketa.

Luzz - víš, mohl bych lhát (nic mi v tom nebrání, stejně jako Putinovi), ale já to (teď) nedělám. Proč? Protože i počítačové hry hraju vždycky na nejvyšší obtížnost. Je to prostě zábavnější. 

Na rozdíl od práva mít odlišný názor. 

Silene - jistý půvab tvé trucovitosti přiznat musím, jinak bych se zpronevěřil vlastním zásadám. Teď ještě zapracovat na technice a hlavně cítění toho, co odlišuje živou báseň od mrtvé, a nobelovky se ti budou sypat jak ryngle do sadařova čepce!

Luzz - snažím se držet měřítek, ve kterých se dokážu orientovat, jak řekl jistý nesmrtelný boháč jedné z hrdinek výtečného románu Idoru od Williama Gibsona (mimochodem, vřele doporučuji! Jestli Gibsona znáš, můžeme si o něm někdy popovídat). 

Kdybych chtěl dobýt celý svět, narazím nutně na zlosyna Putina, který by mě smázl nukleární hlavicí - a to by vám bylo přece líto! Jste přece samé dobré, empatické, umělecky založené duše, nemám pravdu, Luzz?

Jste si jistý, pane/paní neznámý/á, že jsou místní autoři opravdu schopní oddělit osobní antipatie či sympatie od pokud možno objektivního hodnocení cizího textu? Sám jsem se o to upřímně pokoušel, a je to velmi, velmi těžké. Ale nebudu už rušit, aby mě mí nepřátelé dokola neobviňovali z výřečnosti a mizím, ovšem zůstávám pozorným divákem tohoto vzrušujícího představení! Má uctivá poklona!

Jste si jistý, pane neznámý, že jsou místní autoři opravdu schopní oddělit osobní antipatie či sympatie od pokud možno objektivního hodnocení cizího textu? Sám jsem se o to upřímně pokoušel, a je to velmi, velmi těžké. Ale nebudu už rušit, aby mě mí nepřátelé dokola neobviňovali z výřečnosti a mizím, ovšem zůstávám pozorným divákem tohoto vzrušujícího představení! Má uctivá poklona!

Přátelé, nechci rušit skvělou zábavu, ale zrovna jsem byl nominován na Prózu měsíce, tak si říkám, co kdybyste pro mě zvedli ruku? Nerad to říkám, ale nepíšu špatně! ;-)

Pan kuchař vám to tady zabalí, o žádnou laskominu nepřijdete, a helejte - vystoupíte ze své komfortní zóny, rozšíříte si obzory, a uděláte pro změnu dobrou věc. Co vy na to, kamarádi zlatí? ;-)

Hahaha, tak na tohle se těším. Zajímalo by mě, jestli pro mě zvedne ruku někdo z těch, kteří mě chválili, než nás rozdělila politika, která oficiálně na Písmák vlastně vůbec nepatří! 

"Histórie bez lásky nové svazky tvoří.

Ať mi nikdo neleze k Jaderskýmu moři!" - Jan Werich

Dělej, jak cítíš,

já nemažu nikoho,

snad kromě Majakse,

(když se udrží na nohou).

Řekl to Dunning (jinak na slovo skoupý),

že hlupákovi je každý hloupý!

Luzz jsem trvale v top žebříčku na první stránce, když ubereš trochu na odborném výrazivu, takže bude tvá báseň srozumitelná i pro laickou veřejnost, třeba se tam někdy potkáme! To platí i pro ostatní dnešní hosty! 

Thank you for your patronage, dear fellow writers!

Luzz - tvoje dedukce má jednu vadu - já nejsem Shalquir K. R. Ettin

No, na nájem to stačit bude, co říkáte, pane hostinský?

To je skvělé!

Silene - nechtěj, abych verbalizoval zjevné. 

Hahaha... tolik obecenstva, takový "fanklub", já se snad naučím červenat!

cassy  - rozum má tu výhodu, že ti umožňuje určovat vlastní osud. Emoce mají tu nevýhodu, že umožňují ostatním, aby s tebou manipulovali. Z toho vyplývá, že je lépe se řídit rozumem. 

Evženie - dobrá otázka. Že tě to napadá až teď, a ne u příležitosti asi milionu jiných válek (Jugoslávie, Irák, Libye, Korea, Vietnam, atd.). Ony totiž už byly popsány stohy papíru těmi nejchytřejšími lidmi na světě, a dají se najít na tu otázku celkem solidně rozpracované odpovědi. Fascinuje mě tvůj postoj - jsi jako Šípková Řůženka, která se právě probrala po sto letech spánku. 

Tak nashledanou na konci času, Silene. Snaž se z octa nezkysnout na vitriol!

Viděl jsi, jak dneka vypadá Libye nebo Irák? Kolik "pomoci" se tam utopilo... a pořád se tam měli za Saddáma lépe. Libye byla nejbohatším státem Afriky, a teď je z ní spáleniště. To žádná pomoc nezachrání, ani kdyby ty země americká letadla místo bomb pro změnu cukrovala zlatými cihlami...

Řeknu ti to, až mi odpovíš, proč svá díla vlastně píšeš.

Konečně! Tleskám, madam, jste sice predikovatelná, ale aspoň se držíte na nohou. 

"Nejdřív nechce ona jeho, pak on jí... no a mezitím je balet!" - Jan Werich ;-)

To znělo až nevychovaně... kde je obvyklý šarm, elegance a výřečnost? Skoro bych řekl, že nemluvím s mistrem pera, ale s nějakým podavačem vepřových půlek...

Pane Bačkovský, díky, že jste si našel čas i na diskuzi, myslím to zcela přátelsky a nezáludně. Já vím, že jste zasvětil život altruismu, už jsem říkal, že si toho vážím, a budu to říkat tak dlouho, jak to bude potřeba, protože svět altruisty potřebuje. Na druhou stranu, všechny uprchlíky z moře sám nevylovíte, všechny somálské piráty, kteří byli dříve rybáři, než je trawlery s vlečnými sítěmi připravily o živobytí, na pravou cestu nenavrátíte, hořící afriku neuhasíte, a tenčící se zdroje, a změny klimatu... to jsme také nějak prošvihli. 

Už jste viděl film "Don't Look Up"? Vím, nemáte čas, to také respektuji, a proto se snažím nevyrušovat. No tak snad na nevyhnutelném konci, pokud mě dřív infarkt nezabije, nebo sádlo nezadusí, na konci se  všichni setkáme na nějakém tom náměstí v bunkru nebo zákopu, a společně přivítáme smrt, které se principiálně vyhnout nedá. Slibuji, že se pokusím Vám neudělat ostudu, a že se pokusím umřít jako filozof, kterým vlastně ani nejsem. A vám se pak snad splní Vaše naděje... no a já budu pokračovat podle toho, kudy cesta povede - a když nikam nepovede, taky dobře, konečně si pořádně schrupnu, jak radí tady pan Aru...

"Nejdřív nechce ona jeho, pak on jí... no a mezitím je balet!" - Jan Werrich ;-)

A když na nás, Aru, přijde splín,

můžem být Evžen - Oněgin!

"Pojďme si dnes zaveslovat!

Pronajal jsem pramici."

"Neumíš se chlapče chovat,

tak mi polib zadnici!"

HAHAHAAAA.... trefa! ;-)

Jo a Aru, ten film není JENOM propaganda, jinak bych ti ho samozřejmě nedoporučoval. Je to totální vizuální porno, reklama na šampón, neuvěřitelně emotivní doják, hrdinský epos, a poetična je v něm opravdu přehršel. 

Pálení škol taky není na Lindě to nejdůležitější, nemám pravdu?

Ťapšlapovu Schiavonnu mají také...

Jinak kdybys chtěl meč, tak dobré věci prodávají Outfits4Events - uvažoval jsem, že si od nich koupím katzbalger, ale šetřím... 

Izolačkou si vyrobila z papundeklu meč moje dcera - takové to pádlo co má Cloud ve Final Fantasy. Měl jedinou nevýhodu - nedalo se s ním seknout. Ale na pózování super! 

Koukám, že nároky stoupají... ještě že zrovna klesám, bouře se mi opět neškodně přežene nad hlavou. 

Koukáml, že nároky stoupají... ještě že zrovna klesám, bouře se mi opět neškodně přežene nad hlavou. 

Aru, znáš mě - co se klasických her týče, znám skoro všechno.  ;-) Hrál jsem jedničku a dvojku, dál zatím ne. 

Jestliže tvrdíš, 

že víš, co je pravda, 

musím se zeptat:

"Jsi taky Bagdád?"

BTW ale "Zlomený meč" mi byla velmi blízká postava..., celý ten příbeh je několikavrstvá tragédie... navíc jsem svůj nejlepší meč asi před osmi lety opravdu zlomil, při odrážení rány praskl u záštity, byl to fascinující okamžik - odrazl jsem horizontální sek na pás (poloha "trpaslík"), meč jsem měl přesně svisle, ozvalo se takové falešné zazvonění a pak prasknutí, a pak se ta zlomená čepel pomalu, jako strom v lese, skácela a spadla na zem, a jílec mi zůstal v ruce. Byl to neuvěřitelný zážitek!

Možná proto co?

To je parádní propagandistický film, Aru, podle mě naprostý majstrštyk. Viděl jsem ho už několikrát.

O tom není sporu, Aru, ono už to tak je. Jestli chceš opravdu lukrativní kšefty a zaměstnání, nauč se mandarínskou čínštinu, ale já už jsem to vzdal, protože v tom jazyce je významotvorná melodie, takže je strašně snadné říci úplnou kravinu. 

Tak jsi to přece zkombinoval dohromady! ;-D

Stavění bunkrů pro různé oligarchy byl v posledním desetiletí velmi lukrativní byznys - na celém světě. Žádný oligarcha není úplně pitomý, a žádný nechce umřít na následky svého stylu vládnutí. 

Tak až z bunkrů vylezou, tak si to pak v postfalloutovém světě mohou rozdat ve čtvrté světové - jak řekl Einstein - ozbrojeni klacky a kamením!

Steve Bannon v Langley svým pochopům vravel:

Boxer Kličko bude náš ukrajinský Havel!

Ano, ano -  a já jsem ani nechtěl, mám přece rodinu, ale stejně některé utečou a jiné se chtějí líbat, není v tom žádný systém, a to mě rozčiluje! ;-D

Když nechceš nic říci, proč nejsi zticha?

annnie - Zajisté jde o ironii či sarkasmus, že? ;-) Já mám ale oproti tobě jednu výhodu, já se fakt nebojím, mě už totiž pistolí na hlavu mířili, už jsem se rval ve tmě o život, už jsem prchal a kličkoval jako o život, už mi volali domů, že mě zabijou, už jsem mnohokrát myslel, že je po mě. Proto nejsem podělaný strachy, chápeš? To je možná to, co mi máš za zlé. Jinak jsme se mohli dál klidně bavit, důstojně, jako řečtí kýnikové, kteří sledují zánik vlastní civilizace nezaujatě, jakoby z divadelní lóže. A ne, já se necítím o nic lepší, ani horší než ty. Jak mi kdysi napsala geniálně lawenderr, která mě (taky) nesnáší, až budeš plakat, tak to poznáš, a až budu plakat já, poznám to.  (To jsou doteky génia)

Nevím, jak tě mám přesvědčit, že se nevidím ani nad tebou, ani pod tebou, vedle zrovna vstávají žena a dcera, dcera je už chytřejší než já, říkal jsem jí sorry, že jsem tě přivedl do takhle posraného světa, a ona mi řekla to neřeš, tebe se taky nikdo nezeptal. Díval jsem se na ty obrázky ve vašem knihkupectví, nevím, která jsi, ale všichni jste tam sympatičtí lidé. Jsme všichni ze stejného těsta, a měli jsme se dohodnout, jak zachránit svůj svět, ale vyplácali jsme svůj potenciál na píčoviny, a teď kolem nás hoří. 

Já už fak nevím, jak před tebou mám kapitulovat. Mám si lehnout, kleknout, nakálet na hlavu, řvát nebo mlčet, poraď mi, když jsi tedy ty ta chytřejší?!

My jsme naštěstí školní četbu měli; jinak bych to nečet! ;-D

Co, já musím poděkovat tobě, fialko! Je to pěkný, dobře vykreslený obraz, nikoli poplatný dobovému šílenství. A to se počítá! ;-)

Kdysi mi otec četl o tazích mravenců, nepředstavitelný mrak, který pokryje a sežere vše, co se sežrat dá. Dokonce si pamatuji scénu, jak se někdo, kdo věděl, oč běží, zachránil tak, že vylezl na stůl, kam se většina těch mravenců nedostala. Manifestace živelnosti přírody jsou vždy fascinující a ... krásné. 

A že i ty ses nechal zmagořet obecnou hysterií. Podivné.

O předkolumbovských civilizacích se toho obecně ví dneska dost málo - povraždili jsme si je prostě bohužel moc rychle. Třeba oblíbení Toltékové herce Duška - dnes se ani neví, jestli to byl národ, kasta, povolání nebo mýtus, ale to nikomu nebrání o nich dělat přednášky, jako by s nimi chodil na pivo. 

Perla Sch. - Oba víme, že tento výkřik označuje stav, kdy se autor trefí čtenáři přesně do nálady, citového rozpoložení, nebo životní situace. ;-) 

To nic ale nemění na tom, že se ti to povedlo! 

Přesně, Na západní frontě klid byla nejlepší školní povinná četba. 

Pro ty, co neumí anglicky, poskytuji svůj překlad:

"Jednoho dne jsme dostali rozkaz zaútočit na francouzské pozice. Vpadli jsme dovnitř, mí spolubojovníci po levé a pravé straně byli zabiti. Poté jsem stanul tváří v tvář francouzskému kaprálovi, oba s bajonety připravenými k úderu. Na okamžik jsem pocítil strach ze smrti, a v tom prchavém okamžiku jsem si uvědomil, jak silně se oba chceme navzájem zabít. Byl jsem ale rychlejší, odrazil jsem jeho pušku stranou, a probodl jsem mu svým bajonetem hrudník. Padl na zem, a rukama se snažil zastavit krvácení, zatímco já jsem znovu zaútočil. Z úst mého protivníka vytryskla krev, a bylo po něm. Bylo mi špatně od žaludku, a málem jsem se pozvracel. Třásla se mi kolena, a upřímně řečeno jsem se za svůj čin styděl. Moji spolubojovníci (byl jsem tehdy kaprálem) nejevili naprosto žádné známky rozrušení. Jeden se dokonce chvástal, jak udolal svého protivníka úderem pažbou pušky, zatímco další svého nepřítele (francouzského kapitána) prostě zardousil. Třetí usmrtil svého protivníka ranou polní lopatkou do hlavy, ale všichni byli obyčejní lidé, jako jsem byl já. Jeden byl v civilu řidičem tramvaje, další obchodním cestujícím, dva byli studenti, a zbytek dělníci ze statku. Všechno to zkrátka byli obyčejní lidé, kteří by si nikdy nebyli pomysleli, že by mohli někomu ublížit. Kde se v nás vzala ta krutost? Pamatuji se, že nás při výcviku učili, že dobrý voják musí být schopen zabít svého protivníka, aniž by v něm spatřoval lidskou bytost. Jakmile voják jednou pocítí, že jeho nepřítel je člověk jako on sám, přestává být dobrým vojákem. Ale já jsem se díval na mrtvé tělo francouzského vojáka, kterého jsem právě zabil, a přál jsem si, aby znovu obživl, abych mu mohl potřást pravicí, a abychom dostali šanci být přáteli, protože jsme oba byli jen chudými mladíky, které osud postavil ve válce proti sobě, aby se zabíjeli těmi nějukrutnějšími způsoby, aniž by mezi nimi byla jakákoliv osobní zášť, a kteří se lišili pouze barvou univormy, státní příslušností a jazykem, ale kteří oba měli milující rodiče a možná i vlastní rodiny. Po nocích jsem se pak budíval zbrocený studeným potem, protože jsem viděl oči svého padlého nepřítele, jak se na mě ze tmy dívají. Snažil jsem se přesvědčit, že kdybych byl jen o málo méně rychlý a rozhodný, stejný osud by místo něj potkal mě samého. Jaká to byla síla, která nutila vojáky, aby se navzájem bodali, škrtili, a sápali se po sobě jako vzteklí psi? Jak je možné, že jsme tak ochotně bojovali na smrt proti někomu, proti komu jsme vlastně nic neměli? Byli jsme přece civilizovaní lidé! Já jsem nicméně cítil, že naše kultura, kterou se tak rádi holedbáme, je jen tenkým nátěrem, který se rychle oprýská, jakmile se dostaneme do konfliktu s něčím tak krutým, jako je válka. Střílet na někoho z dálky, nebo na něj házet bomby je něco neosobního. Ovšem boj zblízka na bodáky, kdy vidíte svému nepříteli jasně do očí, to je něco, co zcela odporuje mému vnitřnímu založení a mému cítění."

Nojo, Aru, jenže jak známe z knihy 1984, vyděšené české obyvatelstvo, které si dosud myslelo, že válka se vyskytuje jen v televizi, když člověk do sebe před cestou do kanceláře souká housku se salámem, ale najednou je z toho realita, která klepe na dveře, tak existuje akutní potřeba hodit to na nějakého "démona". Přitom válčí hlavně ti, kdo ochotně a horlivě vykonají sebehrůznější zvěrstvo, a pak se hájí "Já jsem jen plnil rozkazy". V civilu je každý válečný zločinec "normální" občan s růžolící, baculatou rodinkou, zahradním grilem a prima fotkami v rodinném albu. 

"To bylo normální, to tenkrát dělali všichni." - hájí se zloději z let devadesátých i mordýři ze všech válek. Tady třeba jeden válečný veterán vypráví, jaké to je zabít někoho bajonetem a dívat se mu přitom do očí - doporučuji pozorně poslouchat.

https://youtu.be/XruYsAmKLyU

Tady máš o neonacistech na Ukrajině dokument BBC:

https://youtu.be/5SBo0akeDMY

Anglicky umíš, ne?

ysslandia - jestli musíš nasazovat psí hlavy těm, co mají odlišný názor, budiž - každý máme nějaké ty koníčky. Jen je mi vždycky smutno, když slyším žvásty o demokracii a pluralitě v dobách míru a dostatku, a když z lesa zavyje vlk, tak se měšťáci podělají do kalhot, semknou se do vyděšeného stáda, a kdo nejde s nimi, jde proti nim. Co získáš tím, že budeš křičet na svět tam venku, aby hrál podle tvých pravidel? Nic. Pravidla hry existují nezávisle hráčích. Buď je člověk ovládá, a pak je hráčem, nebo křičí, kope kolem sebe a stěžuje si, a pak je obětí. 

A nevím proč píšeš "debatu" do uvozovek, já se s tebou bavím naprosto otevřeně, ale ty máš zřejmě šok z toho, mohou existovat odlišné pohledy na svět, že?

Tím, že dehonestuješ, cenzuruješ nebo zastřelíš názorového oponenta, se debaty nevyhrávají. Počítají se pouze validní argumenty, nikoliv ad hominem útoky. 

Ergo se do příště ona pravidla nauč, a nebudeš muset mít pocit, že diskutuješ "v uvozovkách".

So, enough bullshitting, okay? 

Pes vrtí ocasem, protože pes je chytřejší než ocas. Kdyby byl ocas chytřejší než pes, vrtěl by ocas psem.

Nesnášíš pluralitu názorů, co? Kdo nejde s tebou, jde proti tobě. Až budeš hledat příště ony "zlé bolševiky", podívej se do zrcadla!

ysslandia - jestli musíš nasazovat psí hlavy těm, co mají odlišní názor, budiž - každý máme nějaké ty koníčky. Jen je mi vždycky smutno, když slyším žvásty o demokracii a pluralitě v dobách míru a dostatku, a když z lesa zavyje vlk, tak se měšťáci podělají do kalhot, semknou se do vyděšeného stáda, a kdo nejde s nimi, jde proti nim. Co získáš tím, že budeš křičet na svět tam venku, aby hrál podle tvých pravidel? Nic. Pravidla hry existují nezávisle hráčích. Buď je člověk ovládá, a pak je hráčem, nebo křičí, kope kolem sebe a stěžuje si, a pak je obětí. 

A nevím proč píšeš "debatu" do uvozovek, já se s tebou bavím naprosto otevřeně, ale ty máš zřejmě šok z toho, mohou existovat odlišné pohledy na svět, že?

Tím, že dehonestuješ, cenzuruješ nebo zastřelíš názorového oponenta, se debaty nevyhrávají. Počítají se pouze validní argumenty, nikoliv ad hominem útoky. 

Ergo se do příště ona pravidla nauč, a nebudeš muset mít pocit, že diskutuješ "v uvozovkách".

So, enough bullshitting, okay? 

Válka na tebe působí jako kreativní projímadlo, příteli! Co dlouho vězelo v útrobách, tlačilo a bolelo, dere se náhle svobodně ke světlu!

Hurá, davová hysterie, vpřed s imaginárními spolubojovníky k imaginárnímu vítězství!

Vrtěti psem!

Jo, Banderu oslavuj, fašisté vždycky přinesli světu jen samé dobrůtky. 

Matko Přírodo, do čeho to montuješ mozky!

Hurá, na Bělehrad, tuhle vojnu vyhrajem!!!

Dokonalá báseň!

Proč bych měl "jednoznačně označovat agresora"? To je zcela sysifoská práce. 

Když byly konány experimenty se zvířaty, zjistilo se, že jejich agresivita roste, když jim ubývá životního prostoru a potravy. Globální ekonomika, jak existuje, je ve své podobě "globalizovaného konzumního kapitalismu" neudržitelná, zvykli jsme si na enormní energetické výdaje díky fosilním palivům, rozběhli jsme změny klimatu, které činí planetu stále hůře obyvatelnou a výrobu jídla stále obtížnější, a instalovali jsme vlastně gigantický stroj, který stále rychleji mění suroviny na odpadky. Výsledkem bude pochopitelně živoření na hromadě odpadků, ale ještě předtím se pořádně porveme o tenčíc se zdroje. 

Epizoda Rusko versus USA, díl miliontý pátý pod názvem ukrajinská občanská válka je jen marginální částí celého procesu, a nějaká "vina" je jenom konstrukt. Agresorem je každé impérium, protože chce co nejvíce zdojů a prostoru pro sebe - americké, čínské, ruské, všechna jsou si velmi podobná. Mrzí mě, že se lidstvo nedokázalo spojit a pomocí vědy vyřešit své existenční problémy, ale už jsem se s tím smířil. Živý se stejně ze života nikdo nedostane, a jestli mám umřít pomalu v nemocnici na nějaký pěkný nádor, nebo jestli mi má spadnout na hlavu atomová bomba, to je pěšky jako za vozem. 

Jak jsi, uhlíku, přišel na to, že Putin je "neobolševik"? 

Ruský útok nebyl "nevyprovokovaný", byl vynucený, stejně jako byla vynucená reakce Ameriky, když si v době Kubánské krize chtěli Rusové rozmístit na Kubě rakety. Putin řekl zcela jasně, že další rozšiřování NATO směrem ke svým hranicím nepřipustí, a přesto USA zorganizovaly v roce 2014 v Kyjevě puč, který uvrhl zemi do chaosu občanské války (ruská menšina na východě chce patřit k Rusku). 

Když měla právo na sebeurčení Albánie, a bylo možné kvůli tomu rozbombardovat Srbsko, proč nemá ve stejné situaci právo na sebeurčení Donbas a Luhan?

Protože "my můžeme, ale vy nesmíte"?

Když se všechna světová náboženství hodí do velkého kotle a zamíchá se to vařečkou všudypřítomných analogií, vždycky se uvaří něco kouzelně vzrušujícího. Sám mám tuhle hru v oblibě. 

Stejnou otázku můžu položit i já tobě.

Jakou část kapacity Norskovy hlavy teď Putin zaměstnává? Zřejmě značnou.

Jakou část kapacity Putinovy hlavy teď zaměstnává písmácký Norsko? Zřejmě limitně se blížící nule.

Zvláštní asymetrie, není-liž pravda?

Rusové si ovšem myslí, že Američané jsou horší než Klingoni. Co s tím? 

Otázka je ovšem, kdo je v tomto konfliktu agresorem. Rusko tvrdí, že USA, USA tvrdí, že Rusko. 

Náš stát se přidal na stranu USA, protože si s následováním této velmoci spojujeme vidinu blahobytu, dostatku konzumního pohodlí a plných břich, a říkáme tomu poněkud pitoreskně "morálka". 

Otázka je, jak by dopadlo střetnutí setkání Ježíše Krista se středověkou katolickou církví. Osobně považuji za nejpravděpodobnější, že by Krista potkal stejný osud, jako potkal albigenské, popelikány, katary, a další "odpadlíky". Pokud se dá soudit z Bible, Kristus by se asi husitou stát nechtěl. 

Nic si z toho nedělej, Radovane, prvních osmdesát čtyři tisíc let jsem byla o hladu stejně, jako teď ty. 

Příliš velká, tučná slova

v hrdle drhnou,

zas a znova.

Zkouším vrhnout,

či se schovat;

lepší bude přezimovat.

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=529160

Induan - já ti, Induane tleskám, jsi docela jako Fridrich Nietsche, který na konci života obesílal evropské panovníky s tím, aby se dostavili k němu na audienci do jakéhosi sanatoria, aby jim radil z nelehkými otázkami vládnutí. 

Já, když jsem si tenkrát (v roce 2010) myslel stejně jako většina veřejnosti svého času, že se můj oblíbený filozof na konci života zbláznil, což pro mě bylo skutečnou ranou (říkal jsem si - když se zblázní takový génius, jakou mám já sám šanci zůstat příčetný)? A když jsem se druhého rána probral, tak jsem si skutečně šílený připadal - minutu jsem měl pocit, že se topím a že ke mě nedoléhají ani zvuky, ani vlastní pocity, a minutu jsem brečel jako malé děcko, a nevěděl jsem proč. A tak se to střídalo celý den, tak jsem si nechal udělat v jakési nemocnici "Cétéčko", protože jsem byl přesvědčen, že mám určitě nádor na mozku. 

Ale neměl jsem (tenkrát) žádný nádor na mozku, bylo to "jen v mé hlavě". Tak jsem se uklidnil, dobral Citalec podle návodu, za rok mě pan doktor Flek (moc dobrý psychiatr, pokud jste někdo z Prahy, má ordinaci poblíž Vršovického nádraží, pokud byste potřebovali zaskočit) poplácal po rameni a řekl, že si myslí, že už ho nepotřebuji.

"Co znamená ta kresba, kterou máte za sebou, pane doktore? Je to nějaká modernizovaná verze Rorschackova testu, případně alegorie na složitost a nepoznatelnost lidské duše?"

"Tohle? To maloval můj bratr, pověsil jsem si to sem, abych tu neměl jen bílou stěnu."

Prošel jsem tedy i tímto závěrečným testem, a seznal jsem, že jsem již schopen šílet s daleko menší intenzitou, která se pohodlně vejde do polstrovaných mezí zákona a dobrých mravů. 

Škoda ovšem, že jsme můj slavný souputník Friedrich ani já v kritické chvíli nevěděli, kde má praxi tuhle Radovan, a že také poskytuje konzultace světovým archontům, jako kdysi Friedrich Nietsche sám, mohli jsme si všichni navzájem zhojit své rány a ušetřit si namáhavou okliku. 

A kdo ví, třeba by pak skutečně svět nepoznal dalších válek...

Induan - já ti, Induane tleskám, jsi docela jako Fridrich Nietsche, který na konci života obesílal evropské panovníky s tím, aby se dostavili k němu na audienci do jakéhosi sanatoria, aby jim radil z nelehkými otázkami vládnutí. 

Já, když jsem si tenkrát (v roce 2010) myslel stejně jako většina veřejnosti svého času, že se můj oblíbený filozof na konci života zbláznil, což pro mě bylo skutečnou ranou (říkal jsem si - když se zblázní takový génius, jakou mám já sám šanci zůstat příčetný)? A když jsem se druhého rána probral, tak jsem si skutečně šílený připadal - minutu jsem měl pocit, že se topím a že ke mě nedoléhají ani zvuky, ani vlastní pocity, a minutu jsem brečel jako malé děcko, a nevěděl jsem proč. A tak se to střídalo celý den, tak jsem si nechal udělat v jakési nemocnici "Cétéčko", protože jsem byl přesvědčen, že mám určitě nádor na mozku. 

Ale neměl jsem (tenkrát) žádný nádor na mozku, bylo to "jen v mé hlavě". Tak jsem se uklidnil, dobral Citalec podle návodu, za rok mě pan doktor Flek (moc dobrý psychiatr, pokud jste někdo z Prahy, má ordinaci poblíž Vršovického nádraží, pokud byste potřebovali zaskočit) poplácal po rameni a řekl, že si myslí, že už ho nepotřebuji.

"Co znamená ta kresba, kterou máte za sebou, pane doktore? Je to nějaké modernizovaná verze Rorschackova testu, případně alegorie na složitost a nepoznatelnost lidské duše?"

"Tohle? To maloval můj bratr, pověsil jsem si to sem, abych tu neměl jen bílou stěnu."

Prošel jsem tedy i tímto závěrečným testem, a seznal jsem, že jsem již schopen šílet s daleko menší intenzitou, která se pohodlně vejde do polstrovaných mezí zákona a dobrých mravů. 

Škoda ovšem, že jsme můj slavný souputník Friedrich ani já v kritické chvíli nevěděli, kde má praxi tuhle Radovan, a že také poskytuje konzultace světovým archontům, jako kdysi Friedrich Nietsche sám, mohli jsme si všichni navzájem zhojit své rány a ušetřit si namáhavou okliku. 

A kdo ví, třeba by pak skutečně svět nepoznal dalších válek...

Induan - já ti, Induane tleskám, jsi docela jako Fridrich Nietsche, který na konci života obesílal evropské panovníky s tím, aby se dostavili k němu na audienci do jakéhosi sanatoria, aby jim radil z nelehkými otázkami vládnutí. 

Já, když jsem si tenkrát (v roce 2010) myslel stejně jako většina veřejnosti svého času, že se můj oblíbený filozof na konci života zbláznil, což pro mě bylo skutečnou ranou (říkal jsem si - když se zblázní takový génius, jakou mám já sám šanci zůstat příčetný)? A když jsem se druhého rána probral, tak jsem si skutečně šílený připadal - minutu jsem měl pocit, že se topím a že ke mě nedoléhají ani zvuky, ani vlastní pocity, a minutu jsem brečel jako malé děcko, a nevěděl jsem proč. A tak se to střídalo celý den, tak jsem si nechal udělat v jakési nemocnici "Cétéčko", protože jsem byl přesvědčen, že mám určitě nádor na mozku. 

Ale neměl jsem (tenkrát) žádný nádor na mozku, bylo to "jen v mé hlavě". Tak jsem se uklidnil, dobral Citalec podle návodu, za rok mě pan doktor Flek (moc dobrý psychiatr, pokud jste někdo z Prahy, má ordinaci poblíž Vršovického nádraží, pokud byste potřebovali zaskočit) poplácal po rameni a řekl, že si myslí, že už ho nepotřebuji.

"Co znamená ta kresba, kterou máte za sebou, pane doktore? Je to nějaké modernizovaná verze Rorschackova testu, případně alegorie na složitost a nepoznatelnost lidské duše?"

"Tohle? To maloval můj bratr, pověsil jsem si to sem, abych tu neměl jen bílou stěnu."

Prošel jsem tedy i tímto závěrečným testem, a seznal jsem, že jsem již schopen šílet s daleko menší intenzitou, která se pohodlně vejde do polstrovaných mezí zákona a dobrých mravů. 

Škoda ovšem, že jsme můj slavný souputník Friedrich ani já v kritické chvíli nevěděli, kde má praxi tuhle Radovan, a že také poskytuje konzultace světovým archontům, jako kdysi Friedrich Nietsche sám, mohli jsme si všichni navzájem zhojit své rány a ušetřit si namáhavou okliku. 

A kdo ví, třeba bypak skutečně svět nepoznal dalších válek...