Díky

Snažil jsem se o jakýsi obraz moderního člověka, který je součástí konzumní společnosti a jeho následnou konfrontaci se svou minulostí, kterou v oné společnosti prožil. Je, pravda, zasazen do neobvyklé situace, avšak není důležitým faktorem proč nebo jak se tam dostal. Jeho život je vlastně paralelou k oněm třem dnům v chatě, takže si jeho octnutí se tam, můžeme spojovat s narozením a dětsvím, které jsou často v paměti pouze v mlhavém oparu. Co se týče sebevraždy, dá se přirovnat ke smrti, která když "udeří", tak (jak jsem slyšel) litujeme pouze věcí, které jsme neudělali (nepřelezl plot před tím, než ztratil víru v život). Snad to není moc abstraktní, nebo (nedej bůh) stupidní.

Užitý humor mi místy nesedí, přesto příjemně lehké a *

Děkuju za přečtení a omlouvám se za ztracený čas.

Děkuji

Hezké