Děkuji vám

*

*

Děkuji, že jsi to za všechny napsal. Pokoj jeho duši... 

druhá! za ni V

D

spojila bych to, čteno jako celek, krásná poema

malý princ schoulený mezi olšemi

*

*

 autor!

*

Mně naopak přijde závěr odpovídající zcela logice věci,

a tomu, co se nakonec skutečně naučí, letu..

Sdělení pro děti je v tomto smyslu odpovídající.

Sylabotonicky to místy uplně nesedí, ale rytmice frázovaní to neškodí.

bezpochyby ano :-)

děkuji Jirko za Tvoji snahu

Pokud bychom tohoto autora označili jako autora, který užívá klasickou rýmovanou poezii (tuším Zbora), tak bychom ho asi dostatečně nepochopili a zjednodušili to, čím tak mistrně vládne;

rytmizace, přízvučnost, frázování, metrika a místy sylabotonicky tak krásně přesná, místy hravě rozrušená, dále formace rýmů AA BB, či AB AB apod. To vše jsou zcela přirozené prvky, kterými vládne ve všem, co jen si na Písmáku můžete přečíst.

Nyní konkrétněji:

autorovy variace na téma Volné miesto č.xy - jsou zde k přečtení a osobně spatřuji zdařilejší starší cykly. Mně se zdají niternější, sugestivnější. Zde mi konkrétně, jako v některých jiných krátkých básních z poslední doby mimo tento cyklus, přijde, že sklouzne až k banálnosti

- typu Valetol - kde nejde o skvělé rýmování na leto - přesně přízvučně - daktylu a trocheje s předrážkou - to je řemeslně krásné. Banálnost se mi jeví tím, že autor umí zasáhnout čtenáře citelněji, než jen s glosou na cílený (možná) vtípek... ad Valetol.

Ráda čtu všechny jeho básně zde, ale poslední dobou, jako by onen "vnitřní hlas" nehledě na stále mistrovskou ruku metra, zněl poněkud nedokonavě.

*

...jako a2a2a,

po Jirkově vyjádření snad jen dodám, že indiání jsou svěží a hravý prvek

a připomínají mi trochu Jinovatovy básně :-)

z cyklu Obvyklá hrdinství (či jak přesně), která vydává teď Host,

a nevadí mi ani ta osobní retrospaktiva vztahu,

konečně každá báseň ctí svojí podstatou dialog

*

*

*

Srdečně blahopřeji !!!

píšeš jako dýcháš...

the best

"je to logické, že funkční minimalismus, který je dnes mainstreamemve všech oborech a žánrech"

To si nemyslím - básně soudobé tvorby naopak spíše překypují slovy, obrazy, obraty, ale cestu k jejich vzájemnému fungování - to je cesta, jíž je třeba ujít sám, a to i zde v těcho básních a je jedno, zda budou mini nebo maxi :-)

skvělý bard opět na scéně !

Vzala jsem si jako ukázku pro rozbor jednu ze zde uvedených básní, k celku, který je na Písmáku viz níže:

Poslední barvy

– proč je v názvu adjektivum, je to až pobízivé, stačilo by Barvy a čtenář by např. přemýšlel o tajemnu, které může očekávat ve verších

Mosazné modříny

a opadaný ojíněný les –

• verše jsou vstupem do básně, fungují dobře, vypustila bych „a“- je nadbytečné, není potřeba čtenáři dávat vše tř. na lopatě, je lepší dát mu volnost

Dřímej dál červenko

mezi rudými šípky

mezi bílými trny

• sloka vykazuje úsilí pro hortativní výzvy, ale komu..., má zaujmout, ale ztrácí se v patosu, opět ruší nadbytečná adjektiva  - sloku bych vyškrtla

Slunce a kovový lesk

žlutavých jehliček které mží z větví

slunce a kovový lesk

havranních perutí - hejna co opouští hřad

• sloka se jeví jako tělo básně, oprostit od adjektiv, spojek – které jsou vnucenou doslovností
•  

Po ostří mrazu

kráčí dnes vratké světlo

špinavým oblakům vstříc

sloku bych vyškrtla – vykazuje podobné jako druhá

- - Zchudlý kraj bez barev

přichází o to poslední -

když sypké štíhlé zadumané stromy

ted´ svlékají svou šafránovou žlut´

jak budhističtí mniši

před dlouhou předlouhou meditací

Sloka je těžkopádná, opět zahlcená adjektivy a vcelku nelogická, proč najednou z podzimu skok k mnichům, ona asi zamýšlená meditativnost ve srovnání s podzimem sice je do jisté míry funkční, ale ve výsledku působí neobratně.

Přečetla jsem několik básní i z předešlých publikací a jsou zatíženy mnohoslovností (zvláště adjektivní vazby, spojky) a doslovností, která se projevuje v ne příliš působivém patosu (ten sám o sobě není v básních na závadu, mnohdy naopak), který ve výsledku působí křečovitě. Zkusila bych psát obyčejně a bez snahy o využití „velkých příměrů“. Ku prospěchu by jistě bylo čtení současné poezie, třena Fišerová Viola i Sylva, Kateřina Rudčenková, Jitka B, Srbová atp.

Výborně. V porovnání s tím, co vyhrálo poslední cenu ML je tohle naprosto skvělé!

pěkné..

po letech ! :-)

jste-li z kvinty a ne z primy,

zkuste sami správné rýmy!

jste však z kvinty --------tak doplňte ----------------

- nesedící přízvuky

za odvahu psát jinak

(název změň :-) )

čteš Diviše?

děkuji...

Děkuji vám všem za čtení a názory

sylabotonicky

jako pěkně dycky

:-)

sakra, kdo to dneska věru umí

ani á bé á bé často není

:o)

nerozumím vystřiženým motýlům, právě ..

název je jen, dle mne, jen pojem pro pojmenování prostoru, osobní abstrakce, realita se mi jeví obecná. dekadence se tu nenachází, text je expresivni, záměrná poloha a snaha zastřít konkrétní sdělení, skvělý je závěr, to je bravurní popsání panoptika postav

název je jen dle mne jen pojem pro pojmenování prostoru, osobní abstrakce, realita se mi jeví obecná. dekadence se tu nenachází, text je expresivni, záměrná poloha a snaha zastřít konkrétní sdělení, skvělý je závěr, to je bravurní popsaní panoptika postav

zdravím M.

+

dekuji za avi, dávám t. :-)

U mne vede to druhé, je to až tajemné, ale obě jsou výborná.

*

*

Havran se moc pěkný, připomíná mi překlad J. A. Valenteho

Jak dalece je zachována doslovnost?

co takto:

např.

Osamocený v koutku pootevřených úst,tvůj úsměvpřispěje ke genocidě krevet,kterou bílé víno zdánlivě odkrvuje.Skutečně bych mohla zůstat tady,zatímco budeš mizet, na konecdo nepodstatného spánku.

Osamoceně v koutku pootevřených úst,tvůj úsměvpřispěje ke genocidě krevet,bílé víno ji zdánlivě odkrvuje.Skutečně bych tady mohla zůstat,zatímco budeš mizet na konecdo nepodstatnosti spánku.

pro nadějné psaní*

nadějné psaní*

*

Je to méně rozříštěné než jiné Tvé básně, to je mi sympatické, pouze konec, tam se opět vrací tříšť "dojmosloví", což je u tvé pozie úskalí ne/srozumitelnosti, ona zaumnost, která v důsledku (něvědomém) sází spíše  na lyrické vyznění, než sdělení

Naváži-li na emizat, mohu jen souhlasit. Není to tak zdařilé, jako jiná Tvá haiku. V posedlením verši se až příliš spoléháš na imaginaci čtenáře, a přitom se jedná jen o zachycený vjem, který nemusí být nijak více nadčasově obsažný. Celkově ani logická linka nesedí úplně zřetelně, chybí tu vnitřní provázanost, převažuje vnější, imaginativní linka

Naváži-lina emizat, mohu jen souhlasit. Není to tak zdařilé, jako jiná Tvá haiku. V posedlním verši se až příliš spoléháš na imaginaci čtenáře a přitom se jedná jen o zachycený vjem, který nemusí být nijak více nadčasově obsažný. Celkově ani logická linka nesedí úplně zřetelně, chybí tu vnitřní provázanost, převažuje vnější, imaginativní linka

*

za ten první, krásný zen

Lze věnovat i pro Václava Hraběte :-)

"plnej svetla " nepýtam sa..."

toto je zde jiz nadbytečné

- viz predcházející kritika

t.

Přečetla jsem několik Tvých básní.

Myslím, že máš velmi přijemný projev. Poloha básní je zatím v jakési snaze trvalé sebezpovědi, což není jistě na závadu, pokud u tohoto motivu autor nesetrvává pouze. Nechybí Tvým textům však obraznost a místy se již zjevuje  i metafora, která není jen dílem okamžiku, resp. spontanní snahy říci svůj bol. Myslím, že toto vypisování se je však důležitou fází, která by mohla být dále tříbena k více jednoznačným vyjádřením a zhutnění obraznosti, čímž patrně docílí Tvé texty i na originalitě rukopisné dikce. Ve většině básní vidím však jako zbytečné poslední koncové verše. Ona tato vyústění, bývají často nadbytečná - čtenář chápe kontext a otevřenost závěru či přesah, který se tím ponechá jednoduše být kdesi nedořečen, je i prostorem pro vstup čtenáře a pro autora může být výstoupením/výtvorem kýžené  poezie. Zmizí ona snaha - jen se vypsat z pocitů.

Přečetla jsem několik Tvých básní.

Myslím, že máš velmi přijemný projev. Poloha básní je zatím v jakési snaze trvalé sebezpovědi, což není jistě na závadu, pokud u tohoto motivu autor nesetrvává pouze. Nechybí Tvým textům však obraznost a místy se již zjevuje  i metafora, která není jen dílem okamžiku, resp. spontanní snahy říci svůj bol. Myslím, že toto vypisování se je však důležitou fází, která by mohla být dále tříbena k více jednoznačným vyjádřením a zhutnění obraznosti, čímž patrně docílí Tvé texty i na originalitě rukopisné dikce. Ve většině básní vidím však jako zbytečné poslední koncové verše. Ona tato vyústítění, bývají často nadbytečná - čtenář chápe kontext a otevřenost závěru či přesah, který se tím ponechá jednoduše být kdesi nedořečen, je i prostorem pro vstup čtenáře a pro autora může být výstoupením/výtvorem kýžené  poezie. Zmizí ona snaha - jen se vypsat z pocitů.

Přečetla jsem několik Tvých básní.

Myslím, že más velmi přijemný projev. Poloha básní je zatím v jakési snaze trvalé sebezpovědi, což není jistě na závadu, pokud u tohoto motivu autor nesetrvává pouze. Nechybí Tvým textům však obraznost a místy se již zjevuje  i metafora, která není jen dílem okamžiku, resp. spontanní snahy říci svůj bol. Myslím, že toto vypisování se je však důležitou fází, která by mohla být dále tříbena k více jednoznačným vyjádřením a zhutnění obraznosti, čímž patrně docílí Tvé texty i na originalitě rukopisné dikce. Ve většině básní vidím však jako zbytečné poslední koncové verše. Ona tato vyústítění, bývají často nadbytečná - čtenář chápe kontext a otevřenost závěru či přesah, který se tím ponechá jednosuše být kdesi nedořečen, je i prostorem pro vstup čtenáře a pro autora může být výstoupením/výtvoe kýžené  poezie. Zmizí ona snaha jen se vypsat z pocitů.

***

:D

t.

****

ráda vidím ;)

čtu

opět bez

tak čau

ale jinak prima!

no tedy, to je proměna!

skrtnout poslední verš, jinak párada!

ano, děkuji, skutečně je to tak lepší...  :-)

*

*

*

vtipně, milé pro děti

v.

na počkání

podle přání

- zde chyba - nesedí přízvuky

t.

Dekuji a2a2a za stálou ochotu a vstřícnost.

 zdravím všechny

:-)

Eli

*

Pod nebem hvězdným, jež s věčnem souvisí

Kopejte pro mne hrob, dnes zemřít přeji si

Ochotně...stejně jak rád myslím na kdysi

Volně jsem spočinul, tak, jak jsem lehce žil

Teď budiž verše ty... v náhrobek vyryty:

On leží tam, kam táhly jej pocity

Námořník doma je, mořem svým omytý

I lovec vrátil se z lesů, jež prochodil.

Jsem pro tento, je to podle tradice, dorženo přesně pro překlad do češtiny, vzestupné, přesné a zdařilé

a to:

lehce žil

prochodil

- je v pořádku - přízvuky ok i rým je přípustný

Naopak to jambické mi přijde umělé, jak už se psalo xykrát,ale každému, jak je libo :-)

Pod nebem hvězdným, jež s věčnem souvisí

Kopejte pro mne hrob, dnes zemřít přeji si

Ochotně...stejně jak rád myslím na kdysi

Volně jsem spočinul, tak, jak jsem lehce žil

Teď budiž verše ty... v náhrobek vyryty:

On leží tam, kam táhly jej pocity

Námořník doma je, mořem svým omytý

I lovec vrátil se z lesů, jež prochodil.

Za tento překlad,  a to pro skvělé držení metra (přízvuky, vzestupnost verše) přípustné pro český jazyk - resp. tradice vývoje překladové podoby u nás.

V.

Pokud jde o otázku, jak docílit tady u tohoto tvého prekladu silnějšího uměleckého dojmu, který byl nydhozen na úvod, pak bych možná vypoustěla např. zájmena, ale zase tak aby zůstalo zachováné metrum češtiny, to by bylo možné a přípustné, myslím...

*