No uzel... Až do tý doby je text čistej, docela úspornej a provázanej různejma figurama, někdy rytmicky, někdy rýmem... Na konci se to zahltí do dlouhatánskýho dvojverší, který se rytmicky rozsype a drží ho pohromadě jen to "tebe-nebe". Osekala bych tu ukecanost (nebo pokud ti přijde sdělení důležitý, pohrála bych si s ním trošku citlivějc) a připravila půdu, aby mohl údernějc vyznít ten úplnej konec. Bohové vyčpělýho piva a tkáně postele jsou totiž opravdu hezký. 

Taková skica, ze který se ještě něco vyloupne. Má to armosféru, má to dokonce vůni, má to zaděláno. Vidim v tom dobře vystavěný kulisy nebo řekněme expozici pro skvělej příběh. Tohle je dobrý, jenže už jste s bráchou napsali lepší. Nojo laťku máte vysoko :) A jak spolu vlastně píšete? Ten proces mě dost zajímá...

Jo to mě baví. Obraznost, rytmizace, takový ty rýmy-nerýmy, spíš asonance, příběh a dobrej konec. Jen těsně před koncem je v tý jednoduchosti a čistotě takovej spletenej uzel*, kterej kdyby se rozmotal, bylo by to za mě fakt perfektní...

*"tak bezútěšně // organicky // ozvěna z prázdné chodby. nebo z tebe? (...) nebe"

stáhneš se zpátky; // do ústranní, do útrob bytu; do výřezu nebe

Je to smutno-legrační, dobrý. Něžně zparodovaná láska k personifikovaný byrokracii? Paráda. 

Už dlouho jsem tady nečetla takhle zdánlivě mimoděk a přirozeně rytmizovanej text, opravdu povedenej. 

Je tam jen pár míst, který vykopávaj. Možná je to záměr, možná nostalgie, nevim, těžko říct u tak starý věci... 

"vyrazí / hejno poplašných vran" (tady bych ubrala jednu slabiku, např. vyrazí tryskem hejno vran", sedí to najednou do tvýho metra a hezky to plyne. 

Rozsype se to zase až tady: až na konečcích prstů / je vidět tvoje / násilí (dělá to ten první verš a pak předrážka ve druhym). A to mi přijde škoda, protože pak to visí jen tenkym kousku kůže "násilí" a "vzpříčily", přitom by ten rytmickej most mohl bejt mnohem pevnější. 

Každopádně obsahově mě to taky sedlo, určitě si od tebe ještě něco zajdu přečíst. 

Normálně mě tenhle text úžasně rozesmál a rozvernil. Dík za to. Pokud bych měla mít výtku, tak jedině ty inverze mi to trošku hatěj. Na ten čistej pocit radosti a snový legrace házej takový parodický odlesky. Ale třeba je to záměr...

To je o křesťanskym supermanovi! Tenhle chlapík obrátí na víru i Boeing 737! Jednou rukou. Výborný. Extra silný.

Mušaši, tipla bych, že právě extra strong je refrén a pointa celý reklamy. Možná jsi její cílovka ;) Reklama na pravé muže – úplně vidím ten nepoužitej extra strong gel pro extra strong men. 

Cha tak to mě rozjařilo, pobavilo, jo. 

Četla jsem to včera v autobuse, připomnělo mi to jeden text od Petra Hrušky. Zkoušela jsem ho hledat a místo jednoho našla dva a stejně to nebylo všechno, třetí mi ještě chybí. Všechny jsou tak máloslovný, jemný, je z nich cejtit teplý pyžamo, kradmý plížení kolem spánku druhejch, propustná hranice mezi spánkem a snem rozvlněná pravidelnym oddechováním. Chci říct, že v těch málo slovech si toho člověk odžije mnohem víc. A ten samej pocit mnohem košatějšího zážitku mi dává tenhle tvůj text. Sám název stačí, točí se kolem něj příběh. Dobrý to je. 

Děkuju za zastavení. Těší mě takový množství přídavnejch jmen :) 

Philogyny: Tomu začátku, ani dobře míněný radě ale bohužel asi nerozumim. 

Díky za zastavení.

Gora, ysslandia: Je to tak. Je to jen jeden dílek z komplexnější expozice charakteru, proto má taky takový "dílčí" vyústění. Celkově to zapadá do jedný vymyšlený biografie. Fajn, že je to cejtit. Díky za přečtění.

R.L.: Chacha vlastně mi to lichotí, když hodnotíš na základě postoje postavy, takže taky dík :)

Chacha, perfektní grády to má, Nicky Laudo.

Ta první je pravej, nefalšovaně rozkošnickej nářez, vtipnej, hravej, údernej. Ta druhá má v jejím světle trochu líbivej, lehounce patetickej nádech. Možná ti právě o ten rozpor šlo, ale já bych si je obě víc užila odděleně, alespoň tý druhý by určitě slušelo stát samostatně, protože by se na ni šlo líp naladit, vystoupily by zřetelnějc její vlastní rysy a ten nádech by možná v tom světle působil jinak, intimně a upřímně. 

Dík dámy. A Goře především, protože zdrobnělina "hnusík" mě rozesmála už podruhý chacha. V top ten slovech, při jejichž vyslovení se mi třese bránice, se dostává na stejnou úroveň jako "trupík".

qíčala: Díky. Tvůj příběh je silnej. A protože jsem u toho nebyla, nemůžu úplně souhlasit – dobrou lovestory chce každej vidět víckrát. Pokuds teda hlavního protagonistu nesrazila ty, to by byl zas jinej žánr ;)

Díky za zastavení.

agáta5: To by bylo moc jednoduchý. Ve skutečnosti bude prej dotyčnýho škrábat v krku. Na celej den štěstí by musel pohladit proti srsti krtka-albína.

Adriana B.: Děkuju. A jak to píšeš ty? :) I Naše řeč už znala googlit v roce 2009: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=8044

Líbilo by se mi, kdyby text skončil třetí strofou. Poslední mi přijde zbytečně dovypravující. Takhle neurčitě už vyústilo moře jinejch... Za 3/4 tip.