Písmák už nebude, ale nový litweb snad ano. Pár měsíců pak budeme muset čekat, jestli bude životaschopný.

dadi,

já to zas až tak vážně na Písmáku neberu. Kdybych to ale se svým psaním chtěla brát smrtelně vážně, tak dnes už doopravdy nevím, na koho bych se měla obrátit. Mám posílat své básničky na ukázku do literárních časopisů, které nikdo nečte a které většinou v papírové podobě už zanikly a fungují jen on line, protože je někdo dotuje? Mají mi radit tihleti neúspěšní, kteří neumí poradit ani sami sobě?

Koho může člověk dnes považovat za autoritu, co se poezie týče?

Kupodivu nedávno přispěl na umírající Písmák básničkou i "samotný" egil. Jenže ani on už dnes nedopadl nějak výrazně líp než já. Kdo je tady a kdo je tam venku v "literárním provozu" ještě dnes autoritou?  Že by už dnes, co se poezie týče, žádné autority neexistovaly?

Norsko,

když Narcis hledá novou identitu, není ještě hotová žádná báseň. Právě naopak. Narcis se sám sebe ptá, jestli vůbec má smysl zabývat se dál poezií, když už mu veršíky nepřinášejí žádný obdiv a úctu, po kterých tak touží. Narcis nemůže psát, třeba jako ty, básničky, které nikdo nečte a kterým dá ze soucitu občas tip tak maximálně lawenderr (dnes "tatam", dříve též třeba toot, gakax a tak různě a tak podobně)...    Narcis musí být hvězda. Když hvězdou není, zhasne. 

Tip a variace:

Prázdná zahrada -

Mezi záhony chodí

ledoví muži

Doufám, že se vracíš napořád.

A stejné jako s poskakováním je to i s psaním...

Kdysi mi to šlo tak nějak samo, teď se s básničkou mořím i několik dní, pak tady dostane šest tipů a já ji hned kvůli té ostudě smažu. Stáří vchází do dveří, aniž bychom ho pozvali dál a roztahuje se v našem bytě, jako by mu tam všechno patřilo.

U nás byla včera velká bouřka a průtrž mračen. Počasí se zbláznilo. Oteplí se na jeden jediný den a to asi tak na osmnáct stupňů a večer je hned bouře, jako by bylo přes den minimálně třicet pět stupňů. 23. a 24. květbna mají být zase ranní mrazy, přičemž v každé zahradnické příručce stojí psáno: po dvacátém květnu můžete bez obav sázet na záhony letničky a plodovou zeleninu. Na co se už lze v dnešní době spolehnout?

Jako bys popisoval současnou situaci na Písmáku. Tip.

Barev ubývá

Zvolna se smráká -

Z šeříku brzy bude

jenom černý bez.

Někomu se musí zaplatit i za odchod. Dnes je všechno jen obchod. Obávám se ale, že nikdo nikam odcházet nebude a platit se bude nerosty za to, že někdo nedošel tak daleko, jak daleko dojít mohl, nebýt americké pomoci.

Benetko,

já v současnosti víc a víc odděluji vizuální stránku klipů od jejich hudební podstaty. Exhibicionistická počmáraná Miley Cyrus je určitě velmi dobrá zpěvačka, má charakteristický, nezaměnitelný hlas, ale vidět ji nemusím, stejně jako nemusím vidět Lady Gaga. Naopak třeba klipy Adele jsou celkem konzervativní, takže se na její písničky dá i dívat, nejen je poslouchat.

Klip Abracadabra Lady Gaga už silně připomíná zpěváka Marilyn Mansona, dokonce bych řekla, že ho Lady Gaga trochu vykrádá... Kam až ta touha po skandálu dospěje?

Zeanddrichu,

velmi příjemně mne překvapil váš nový papež Lev XIV. Ocenila jsem jeho konzervativismus ve včerejším inauguračním projevu. Odsoudil plutokracii a bezbřehé vykořisťování přírody. Pan Trump, který byl nadšem, že papežem je konečně Američan, ze Lva čtrnáctého asi moc radosti mít nebude( ten narcistický plutokrat, který propůjčuje moc jiným boháčům, které nikdo nezvolil, Pan Trump propagující frakování a těžbu nerostů i pod grńským ledem... Fuj!). 

Janino,

asi máš pravdu. Uvozovky jsem odstranila.

Tahle básnička je už pořádně stará. Napsala jsem ji ještě než jsem vstopila na Písmák a teď jsem ji jen poupravila. Myslím, že se to dílko z mé tehdejší tvorby dost vymykalo a tak jsem doufala, že by svou originalitou mohlo na trhu zabodovat, leč nestalo se. Už nedokážu odhadnout, co bude úsdpěšné a co bude propadák. No - vypadá to, že z mých výtvorů už asi nebude úspěšné nikdy nic.

Al Jale,

cínoví vojáčci pocházejí z dob, kdy voják - člověk plnil ve válce přecejen ještě důležitou funkci. Dnešní děti si už možná hrají s cínovými drony. Děti boháčů si ovšem hrají se skutečnými drony, které nám věčně piští nad zahradou. Zatím jsou asi opatřené jen kamerou. Ale třeba už brzy ponesou i nějakou tu nálož a sousedské spory mezi bohatými sousedy se budou řešit pomocí bojových dronů.

Jedno dadasenrjů jako variace na tvůj první kousek:

Nahoře šeřík,

pod ním dáma na dece

též nahoře bez.

Tip za prostřední a senrjú jako variace:

Začalo pršet

a moje zmrzlina je

plná ďolíčků.

Stavební úpravy ve tvém snu by mohly souviset s pojmem "přestavba" za Gorbačovovy éry.  Ano - i Písmák prochází přestavbou...  Písmák je kolektiv, pro některé z nás asi reálně hospodský kolektiv a snová metafora Písmák = hospodský kolektiv mi docela sedí.  Pokud budeme od 1. 7. ještě existovat, moc mě zajímá, co se na nás následně nabalí, jestli vůbec něco.

Mrtví jsou mrtví (Rebeka), ale živí jsou živí a litwebu chybí hlavně management. Když budeme všichni jen stát se založenýma rukama a čekat, co se bude dít, nebude se dít vůbec nic.

Smutné je to, že vědci nikdy neměli a nikdy nebudou mít moc nad vlastními objevy. Nemohou zabránit tomu, aby jejich objevy zneužili jiní vědci a politici, proto je otázkou, jestli věda lidstvu spíš prospívá nebo spíš škodí. Ke zničení celé planety "díky" vědě je už jen krok.

hototo,

Zborovo haiku je moc pěkné, roztomilé. Taky se mi líbí ta grafika z křídel samečka běláska řeřichového. Je to čistě jarní motýl, který je už v našem kraji dost vzácný.

...Divím se, že mě "to" pustilo na facebook, když tam nejsem.

Zeanddrichu,

to, o čem teď budu psát jsou dost brutální informace o chování predátorů v přírodě, takže jestli jsi moc útlocitný, ani to nečti. 

Velké kočky zabíjejí kořist různými způsoby. Většinou ji zakousnou, ale to vždy nejde. Třeba býk buvola kapverdského má pod krkem hustou hřívu. Proto ho lvi zabijou tak, že položí zvíře na bok, lvice mu leží na těle, aby se nezvedlo, a samec, kerý velkou hlavu, vezme čumák buvola do tlamy a zadusí ho. Zadusit musí lvi samozřejmě hrocha i nosorožce nebo slona.  Tak velká zvířata ovšem loví jen specializované směčky a těch je málo.   Menší zvířata velké kočky, včetně levharta, naopak zabíjejí tak, že jim překousnou míchu. Tygr zabíjí kořist úderem tlapy. Zlomí jí vaz. Úderem tlapy zabije i buvola.

K3,

mám ráda klišé... Někdy je docela těžké odlišit klišé od tradice.

babičko z háje,

tvůj komentář spíš slyším, než vidím. Šustot padajícího listí se krásně hodí ke krákání havranů. Byl by to báječně ponurý začátek nějaké rozhlasové pohádky, třeba pohádky bratří Grimmů.

Zeanddrichu,

zbytek komentáře mi neutekl, jen se kousek mazaného textu propadl kamsi hluboko.

Názor církve na čarodějnice a magii se v průběhu dějin měnil. Tuším, že kdesi v bibli je věta: "čarodějnice hubiti budeš", kterýmžto přikázáním se církev (a to rozhodně ne jenom katolická!) řídila. Na druhé straně ale existovali i papežové, kteří se sami věnovali magii. Dá se říct, že zvláště v době renesance byli papežové (jak to říct?) mnohem méně úzkoprsí, než jsou dnes.

Radovasne,

díky za hezkou dadaistickou básničku. Já mám ráda i básničky krásně absurdní, mnozí čtenáři jsou ale velcí tradicionalisté a od básníků očekávají, že budou psát něco podobného tomu, co už dobře znají, třeba tomu, co se ve škole museli učit nazpaměť. V internetových diskusích se často opakuje názor, že ten, kdo není schopen vyprodukovat žádné vázané verše, které by za něco stály, ten vůbec není básníkem. Je to podobný názor jako přesvědčení, že ten, kdo neumí kreslit minimálně jako Zdeněk Burian, vůbec není malířem.  Já bych chtěla psát hlavně pro čtenáře - tradicionalisty, kteří ocení dobré řemeslo. Podle stupidních doktrín modernismu, které zatemňují hlavu i mnohým tady na Písmáku, musí být "skutečný básník" originální. Proto mnozí tahají své metafory a svá slovní spojení až odkudsi z paty, takže většinou ani oni sami nerozumějí tomu, co napsali. V tzv. "literárním provozu" to dospělo až k neexistenci současné poezie, která se vypařila z novin a časopisů a v knihovnách nikdy ani nebyla. Musí to být fantastický pocit "originálně" neexistovat...

Danny,

ta básnička se mi objevovala před očima v obrazech jako filmovému kameramanovi. Nejsem si jistá, jestli jsem ten výjev (cínové vojáčky v dešti, na které padá světlo reflektoru) někde ve filmu neviděla.

Kočkodane,

že by tvá věrnost byla cínová? Nebo dokonce zlatá?

Lev je skutečně, nic naplat, králem zvířat, aspoň tedy v Africe, kde se nevyskytuje tygr. V Asii je králem tygr, který lva na potkání zabíjí. V Africe se vyskytují specializované smečky lvů, které dokážou ulovit i velmi velká a nebezpečná zvířata: žirafy, hrochy, nosorožce a dokonce i dospělé slony. To tygr dokázat nemůže, protože většinou loví sám. Gepard je sice nejrychlejší a levhart zdaleka nejchytřejší, ale nejsou to vrcholoví predátoři. "Nevládnou" všemu kolem sebe.  Proto se papež může jmenovat zákonitě jen a pouze Lev. 

V případě kardinála Roberta Francise Prevosta ale nejspíš nepůjde o inspiraci přírodou, nýbrž předchůdcem na Petrově stolci Lvem třináctým. Ten řešil problémy víry za průmyslové revoluce. Lev čtrnáctý chce řešit problémy víry za současné další průmyslové revoluce, kdy člověka postupně nahrazuje automatizace a umělá inteligence. Jsem velmi zvědavá na to, jak se papež s touto situací a s dobou "postpravdivou" vypořádá.

Posílám tip a impro:

Rozcestník

Vyvrácený strom -

Směrovky na kmeni teď

míří do země

hototo,

když jsem se minulý pátek vrátila z knihovny, měla jsem pampeliškovou náladu a dlouho jsem nad "tvým" námětem přemýšlela. Mé finální haiku (nebo spíš senrjú) na tohle téma by vypadalo asi takto:

Chmýří ve větru

Lysé smetánky -

Na zahrádce zůstává

má sivá hlava

Haiku se teď už na Písmáku kromě tebe prakticky nikdo nevěnuje a tak jsem se pokusila i o vázané verše na téma pampelišky. Mé vázané verše už ale taky skoro nikdo nečte, takže ti básničku posílám jako osobní dárek:

Pampelišky

Šedivé chmýří z pampelišek

odnáší vítr z jarních luk.

Foukal jsem do nich jako kluk,

teď se mi o tom krásně píše,

když vichřice mi čechrá vlasy

popelavější čímdálvíc.

Slovíčka letí slzám vstříc,

sentimentální budou asi,

nostalgická a kýčovitá

jak pro dětinský památník,

tak trochu tajný, privátní,

v němž veršotepec stáří vítá.

Zeandrichu,

jsem původním povoláním čarodějnice a tak tě budu muset poopravit. Elementálové jsou ve skutečnosti takzvaní živloví duchové. Gnómové jsou duchové Země, salamandři jsou duchové Ohně, sylfy vládnou Vzduchu a undiny, neboli nymfy, vodě. Dalo by se říct, že Dvořákova rusalka byla ve skutečnosti undina.

Když jsem se teď před tebou odhalila, doufám, že mě jako pravověrný katolík nepošleš na hranici. Je tady hodně pravověrných modernistů, kteří by mě na hranici rádi viděli.

Je tady

Benetko,

i listí umí krásně tančit. Někdy v objetí větru tančí slowfox, jindy waltz.

Kočkodane,

jen ten, kdo se nedrolí

může sní i o roli

hrdinného reka,

třeba toho Řeka,

který díky komoni

dobyl Tróju. Je po ní!

Kočkodane,

jen zatvrzelí lidé něco dokážou. Měkoty a srágory se jen zbaběle zařadí do davu.

Když máš svou vlastní víru, nikdy se nenech oblbnout misionářskou mafií.

Kdybych ještě psala haiku, asi bych se nad svým "pampeliškovým" nápadem dost zamýšlela. Teď mě napadla další variace:

Do dálky letí

pampeliškové chmýří -

A šeď mých vlasů?

Nechceš s tím nápadem něco udělat ty?

Tip + variace:

Chmýří smetánek

odlétá za plot.  Zbývá

má šedá hlava.

Odvaha je úžasná vlastnost ale bez přízně osudu valný význam nemá.

I mrtví v prohraných bitvách měli často spoustu ovahy.

Narciska milující lekníny jsem byla i já. Měli jsme v našem jezírku opravdu krásné lekníny: červené, růžové a bílé...  Moc se ale rozrostly a kazily vodu, takže jsme je museli dát pryč. Jde  především o (krásné) ryby. Na ty musí být vidět.

Teď mě napadlo senrjú na tohle téma:

Narcis nad vodou -

Je vskutku krásnější on

nebo kapr koi?

Rhodesie,

já už poslední dobou opravdu ale opravdu nevím, co je "mistrovství". Že by to byla básnička oměněná osmi tipy?

Mirasi,

pochopil jsi to velmi správně: každý z nás může být hrad. Ale rozhodně jen málokdo hradem skutečně je a je schopný bránit svou pravdu. Většina lidí se okamžitě podřídí agresorovi, například "zlému králi", dobrovolně se vzdá a spustí padací most, ať po něm může se vší slávou dobyvatel na koni doklusat na nádvoří.

Benetko,

na litwebu pana Kaleckého to zkusím. Z Písmáku odešli prakticky všichni mí někdejší příznivci, takže se pokusím získat nové čtenáře. Žádné iluze si v tomto směru ale nedělám. Sociální život se přenesl na velké egocentrické sociální sítě, takže náš pokus oživit mrtvý litweb bude jen tragikomický donkichotský pokus resustituovat cosi, co už není životaschopné.  Jak ráda bych se mýlila!

Zajíci,

i když nedaleko mého bydliště jsou hned dva hrady, jeden dokonce poměrně významný, tohle není básnička o historii. Jde tu spíš o hru symbolů. Mnozí z nás jsme celoživotně bránili nějaké postoje a ideály, ale život nás převálcoval, válku vyhráli naši nepřátelé, převládly zcela opačné postoje a ideály, než jsou ty naše. Náš (možná statečný) boj už absolutně nikoho nezajímá. Neexistujeme. Znamená to, že odvaha a statečnost už nemají naprosto žádnou hodnotu? Pro lidi rozhodně ne. Možná mají nějaký význam jen pro karmu. Křesťan by řekl: pro Boha.

Radovane,

Narcis, jako opravdový, nefalšovaný estét, pohrdá do hloubi duše žrádlem a chlastem. Krása je mu nade vše, takže se spíš zapomíná najíst a napít. Stačí mu jen kousek chleba a voda, aby se udržel při životě.  Dnes už takoví ortodooxní extéti neexistují. Z Krásy se stala děvka, která přisluhuje marketingu. 

Safiáne,

a ty si myslíš, že se s tebou budu zase hádat? Už těch útoků, prosím tě, nech. Za necelé dva měsíce tahle tragikomedie končí. Spadne opona. Do budoucnosti tohoto litwebu nevkládám žádné naděje.

Realita je taková, že poeta, který chce být čten, se rozhodně musí přihlásit na nějakou velkou sociální síť. Když tam není, nenajde si příznivce, když si nenajde příznivce, neexistuje. Já na Instagramu, Facebooku, nebo na něčem ještě horším nikdy nebudu, takže přestanu existovat zároveň s Písmákem. Ale děkuji osudu i za těch pár měsíců, kdy jsem tu měla úspěch a kdy jsem jako autorka "existovala".

Kvetou sakury -

Najednou máme všichni

růžové brýle

Josephino,

někdy si nejsem jistá, co je krásnější: leknín nebo Narcisova tvář. Každopádně má Narcis v leknínech velkou konkurenci.

Kočkodane,

Narcis ale nezná nic než své (krásné) JÁ. On se do zrcadla dívat musí.

Benetko,

to já jsem ten Narcis, který na Písmáku přišel o své zrcadlo.

Kočkodane,

ten můj sbor se ruší, sotva se objevil. Budeš si muset najít nějaký jiný.

Janino,

neboj. Básničku smažu příští týden, tak jako od teď budu mazat už úplně všechny své básně. S čtenáři si už v posledních měsících ani trochu neroozumím a situace se mi jeví jako bezvýchodná.

Goro,

vždycky mě fascinovaly mladé čerstvé listy buků brzy najaře. Nikdo si jich ale nevšímá a nikdo o nich báseň nenapíše. Ta moje se zase, jako poslední dobou všechny mé básně, evidentně nepovedla.

hototo,

instinktivní reakce jsou automatické, nezapojuje se při nich inteligence. Naopak situace, ve kterých se živočich jistého druhu přirozeně nevyskytuje a které musí řešit a vyřešit sám, vyžadují individuální inteligenci. Tou jsou živočichové, řekněme od čmeláků až po lidi, obdařeni velmi nerovnoměrně. Vysoce inteligentních je vždy jen velmi malý počet jedinců. Ti nejinteligentnější savci mohli a mohou konkurovat lidem, ale boj s lidmi prohrávali a prohrávají, protože člověk vytvořil kulturu a civilizaci, které pak vložil mezi sebe a přírodu. Neozbrojený človíček by neměl v africké savaně nebo v indické džungli žádné šance na přežití. Človíček s kalašnikovem má ale šance velmi velké. Uloví i nosorožce nebo slona a uřízne jim roh nebo kly. 

Obloha jiskří hlaně když je plná hvězdiček.

K3,

tu hranici, kdo je boháč a kdo ne, se teď právě pokouší definovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Marian Jurečka o té definici mluvil nedávno v rádiu, takže si něco z ní  ještě pamatuji. Rodina, která bohatá není, musí vlastnit pouze dům nebo byt, ve kterém bydlí, nikoli více domů a více bytů. Každý dospělý člen rodiny může mít pouze jedno auto a na kontě by neměl mít víc než 200 000 Kč. Kdo je nad těmito parametry je už "majetný" a neměl by mít právo na sociální dávky.

Lidé, kteří mě obklopují překračují tyto parametry mnohonásobně.Vlastní například rozsáhé nemovitosti v Řecku a Španělsku, olivové sady, námořní jachty a tak podobně.A taky si myslím,že není auto jako auto. Ojetá škodovka je něco jiného než zánovní Lamborghini.

Aru,

já jsem tu od roku 2014 a tak si ještě dobře pamatuji dobu, kdy tu bylo kromě spousty amatérů i několik renomovaných básníků z "literárního provozu" a minimálně dva akademici. Ale jakmile se autor začne pohybovat ve "vyšších sférách", ztratí potřebu prezentovat svá díla mezi námi "obyčejnými lidmi"... A při tom se tady dříve vyskytovali i mladí, pro které byli oni relativně známí básníci a relativně známé básnířky důvodem, proč vlastně na Písmáku být také. Občas se tu rozvíjely velmi obsáhlé diskuse, ze kterých se začátečníci mohli poučit a mnohé se dovědět. Ale dopadlo to tak, že ti úspěšní odešli, prostě už jen vydávali sbírky, přebírali ceny a psali pro literární časopisy, takže se z Písmáku stal uzavřený "rodinný" klub několika kamarádek a kamarádů tak nějak zcela bez autorit. A jak to nakonec dopadlo, to vidíme právě nyní.

Jistěže nový litweb bude muset začínat od píky. Proto jsem psala o tom, že bychom potřebovali nějaký ten management, který by měl obchodní strategii a jasnou vizi budoucnosti. Myslet si, že všechno půjde tak nějak samospádem, je velmi naivní. 

Další krásný den -

V slunci se třpytí vlasec,

potom šupiny

Opuštěný dům -

Z oken teď krásný výhled

přímo do lesa

Zajímalo by mě, jak ten váš "Večer dekadence" dopadl, kolik básníků a kolik jejich obdivovatelů se zůčastnilo a zda vůbec dekadence ještě žije.

Jsem bývalá, nyní vlastně více méně utajená dekadentka a když jsem v minulosti tady na Písmáku přispěla něčím dekadentním, málem mě za to ukamenovali. Tady musí být legrace a zábava i kdyby trakaře padaly, tady musí vládnout optimismus jako v padesátých letech. Když jsem chtěla lidi na Písmáku seznámit s Karlem Hlaváčkem, byl jim bližší Oldo Hlaváček nebo jakýsi Hlaváček - výrobce tahacích harmonik za první republiky...  Ani se mi už nechce věřit, že by ještě někde existovali nějací pravověrní dekadenti.

K3,

mohu tě ujistit, že děti boháčů si mají kde hrát. Objíždějí na elektrických koloběžkách a v elektrických autíčcích celé okolí a jednu dobu dokonce jezdila jedna holčička po satelitu na závodním koni, kterého jí tatínek koupil. Teď je oblíbenou zábavou místních dětí šmírovat sousedy kamerou na dronu..  A můžeme si stěžovat - třeba na lampárně.

Mně dost děsí ty propastné sociální rozdíly, které dnes mezi dětmi jsou. Jednoho chlapečka vozí táta do školy mercedesem, druhému musí platit obědy obec.

Benetko,

takováto studovna je tady v knihovně hned ve vedlejší místnosti a mohu tě ujistit, že výjev zde popsaný je velmi realistický.

Kočkodane,

jestli se ti moje dílko líbí, tak si ho přečti ještě jednou. Příště už tady nebude.

Aru,

máš pravdu. Probíhalo by to tak, jak popisuješ. Stále by se navrhovaly nové a nové názvy a k jednomyslné shodě by nikdy nedošlo. Právě proto říkám, že demokracie rozhodně není relevantní nástroj k nalezení vhodného názvu pro litweb a že bychom měli takovou práci svěřit odborníkovi. Důležité taky ovšem je, co většina lidí, kteří na tomto webu zbyli, od literárního serveru vlastně chce. Pokud jde jen o zachování možnosti zveřejňovat básně a povídky pro stávající členstvo uzavřeného literárního klubu, bude to něco jiného, než kdyby šlo o to litweb zkvalitnit a otevřít ho pro širokou veřejnost. A pokud bychom chtěli budoucí litweb zkvalitnit, nezbylo by nám nic jiného než obohatit redfakci o vzdělané odborníky, kteří literatuře a zejména poezii doopravdy rozumějí. Ideální by samozřejmě bylo navázat naši platformu na nějakou vysokou školu. V Americe, ale i ve většině států západní Evropy je literatura a zejména poezie navázaná na vysoké školy. U nás taková tradice není a jediný náš nositel Nobelovy ceny za poezii neměl ani maturitu. Nikdy ale není pozdě navázat náš web např. na Karlovu universitu. Otázkou je, zda by o to tamní bohemisté vůbec stáli. Talenty se loví jen v oblasti populární hudby. O případné nové talentované básníky asi nikdo moc nestojí zvlášť za situace, kdy poezie už celá desetiletí tak nějak neexistuje.

Píšu vám... To mi připomíná Taťánin dopis Oněginovi:

Já píšu vám - co mohu více?

Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice

mne pohrdáním trestati,

leč ještě věřím, nešťastnice,

že mne váš milosrdný soud

nemůže přece zavrhnout"...

Tip.

Napadla mě variace z Karlových Varů:

Sakury, Vary -

Za růžovým chodníkem

rudý koberec

Doufám, že tam bude i Lucie Bílá.

Přeju ti, ať tvá verze zlidoví. Budeš pak nový Fanoš Mikulecký. 

Jen Bůh sám ví, jak velký vesmír stvořil. Podle jedné ze současných teorií existuje celý náš vesmír uvnitř obří černé díry, takže ten "skutečný svět" je teprv tam venku, za "horizontem událostí".

Zajíci,

horší to letos bude v Hustopečích nad Bečvou. Dobře to tam znám. Když se dítka nebudou moci koupat v jezerech plných benzenu, budou zlobit ve městě.

Mnozí muži chodí do fitka proto, aby pak uviděli své vlastní kozy v zrcadle. A čím větší, tím lepší. Držme jim palce.

Celá staletí se soudilo něco v tom smyslu, že v hlavě nemůže být to, co před tím nebylo ve smyslech. Nejznámějším šiřitelem tohoto názoru byl John Locke, který si myslel, že mysl novorozence je "tabula rasa". Ve dvacátém století byly takovéto názory mnohokrát experimentálně vyvráceny třeba Konradem Lorenzem. Většina mláďat se naopak rodí se zkušenostmi svého druhu v mozku a například ptáčata poznají siluetu dravce a přikrčí se v hnízdě, ačkoli třeba krahujce nikdy před tím neviděla.

Zajímavý námět pro báseň.Tip.

Aru,

stříbrné náušnice  Pegasova křídla  jsem si našla obratem. Pegasovy perutě  ale ne.

Já jsem ta poslední, která by svoje názvy někomu vnucovala. Nejsem si ale jistá, zda demokracie je nejvhodnějším nástrojem pro výběr účinného názvu. Obchodně účinný název by určitě spíš vymyslel zkušený marketér.

Benetko,

já jsem štvancem a trestancem na vlastní zahradě. Žít v satelitu je nesnesitelné utrpení. Asi sto metrů od našeho mají dítka zbohatlíků soukromí hřiště a trampolíny, takže si asi umíš předstasvit ty zvukové efekty. A do toho permanentně motorové sekačky, žací traktorky, nůžky na živé ploty, soukromé helikoptéry a drony. A taky horkovzdušné balóny, ale ty aspoň nedělají hluk. (Tedy aspoň ne moc velký. Syčení hořáků je taky dost slyšet...) 

Pátý pád?  Nevím, kolikrát jsem v životě padla až na dno, ale určitě to bylo vícekrát.

Benetko,

tůristé - to jsou peníze a ti, co budou mít víc peněz (tedy hospodští, hoteliéři, prodavači suvenýrů, galeristé a tak podobně) by měli (aspoň teoreticky) více přispívat daněmi do rozpočtu obcí... Klid se už moc nenosí. Klid už byl. Zatím je ještě celkem klid na Měsíci a na Marsu. Ale i to se nejspíš časem změní. 

dadi,

jsem ráda, že se líbilo.

Zeanddrichu,

na Moravě, ale i v Čechách bude jistě povícero městeček jako je to v mé básničce. Těší mě, když si někdo představuje, že se děj odehrává právě v té jeho obci. Díky.

Zatím jsem se do diskusí o názvu budoucího staronového litwebu nezapojovala, ale tentokrát musím souhlasit s panem a2a2a, že název "Písmákové" zní jaksi kostrbatě a neuměle. Ctít místní tradice je sice chvályhodné, ale to se dá dělat uvnitř litwebu a samotný název by neměl podléhat tomuto staromileckému přístupu. Jde přece o to získat nové autory a nové čtenáře a ty asi název "Písmákové" nenaláká.  Byla bych pro název zcela nový, protože internet je jedno velké tržiště, marketing zde hraje hlavní roli a název, jakož i celkové grafické řešení litwebu, je důležité jako jakási ochranná známka, která by se měla vrýt "zákazníkům" do paměti.

Navrhovala bych odvodit název od Pegasa, jakožto starořeckého symbolu slovesného umění. Navrhovala bych třeba Pegasova křídla, Pegasovy perutě nebo Pegasův hangár. 

Jinak ale se my všichni tady zabýváme slovy, proto by se od slov mohl vyvíjet i název. Navrhovala bych třeba: Prostor pro slova, Fórom pro slova, Slova mění svět, Slova a život, Slova na síti, Slovíčka v síti  a tak různě a tak podobně.  Ale jistěže by se nový Písmák mohl jmenovat i úplně jinak. Třeba: Do šuplíku ne!. Hlavně by se nový liteb neměl stát jen uzavřenou komunitou kamarádek a kamarádů, kteří se vzájemně poplácávají po zádech. Měl by se otevřít světu a konečně po třech nebo čtyřech letech stagnace oživnout. K tomu by ale byl potřeba i cílevědomý management, který ví, co chce a který ví co dělá. Vynikající by bylo propojení s akademickou sférou.

Janino,

orseje se mi taky líbily a to dokonce tak, že jsem je několik let v okrasných záhonech neplela. Vznikla z toho menší "ekologická katastrofa". Cožpak o to - tulipány útoky orsejů přežijí. Jsou vysoké a cibulle mají hluboko. Ale třeba macešky jsou schopné orseje úplně zničit. Takže letos jsem se pokusila poradit si motykou a příští rok asi nasadím proti žlutému plevelu chemii. 

Nejlépe se naučí mluvit loskuták posvátný. Jedině někteří nejchytřejší papoušci ale vědí, co říkají, takže si s nimi můžeš i popovídat.

Radovane,

ještě jedno impro pro tebe:

Dubnový sníh 

Bílá sobota -

Ale už zvolna taje.

Zítra - vzkříšení?

Radovane,

další variaci na téma Bílá sobota mám v haikárně.  ( Sabbatum sanctum )

Když přijde Inspirace ( ta potvora se pořád toulá někde jinde než v mé zahrádce), haiku se prostě napíše v hlavě samo a člověk ho nemusí nějak sáhodlouze "skládat". Dnes se mi haiku skládají pod převzatým prvním veršem "bílá sobota". Před chvilkou jedno pro Goru, teď druhé pro tebe:

Bílá sobota -

Na rozkvetlé jabloně

začal padat sníh

Koncem týdne zas přijdou mrazy, takže zimní bundu je třeba mít stále po ruce.

Pro mne, jakožto pro zahradnici, jsou větším problémem orseje mezi tulipány. Nevím, jak se jich zbavit. Tip.

Típek za třetí haiku o Bílé sobotě. 

Inspirována Gorou jsem taky dnes napsala haiku o Bílé sobotě. Je v dílně.

Při čtení tvých haiku mě napadlo:

Bílá sobota -

A všechny třešně v sadu

jsou v plném květu!

Na chvilku to hodím do "haikárny". Třeba to někoho potěší.

U nás na Moravě po velikonocích některé lidi křísíme až v úterý ráno, když je třeba jít do práce. Tip.

Vždycky mě fascinuje, když některý místní autor píše ve stejný den o stejných věcech jako já. Dnes oba píšeme o křičících dětech. Ty tvoje děti piští na hřišti, ty moje řvou u rybníka a je fakt, že ani já ani ty o dětech moc často nepíšeme. O hospodách píšeme rozhodně častěji. Tip.

I muži by si touto dobou mohli v knihovnách půjčovat atlas ptáků: některých vrubozobých. Tip.

Nore,

na Ježíše si někteří lidé vzpomenou teprve, až je jim nejhůř. Kdo by pomýšlel na Ježíše, když človíček je zdravý a penízky se jen jen sypou? 

Kočkodane,

víš, co je zvláštní? Zvláštní je to, že zpěvák skupiny Šum svistu a Paul Verlaine zemřeli ve stejném věku: v padesáti dvou letech.

Josephino,

já už jsem se zchátralosti dožila, neboť můj život nebyl peříčko, takže jsem patřičně "jetá". Nechtěla bych se ale dožít nemohoucnosti a závislosti na druhých. Mám v tomto směru smutné vzpomínky na domov seniorů, kam jsem chodila dlouhé roky za rodiči. Být nesamostatná a zcela závislá na cizí péči, to je asi to nejhorší.    ...Na druhé straně ale Verlaine umřel až moc brzy. Bylo mu padesát dva let.

Benetko,

kdysi v mládí, tedy v šerém dávnověku, jsem zkoušela, jestli mi třeba francouzské víno nepomůže psát stejně dobře jako francozsští prokletí básníci. Tehdy v noci jsem věřila, že "pod vlivem" píšu skvěle, ale když jsem druhý den ráno po sobě musela ty bláboly číst, řekla jsem si: nikdy víc. Někomu alkohol pomáhá, někomu ne. Mě alkohol rád nemá a ta antipatie je vzájemná. 

a2a2a,

nejprve se podívej, jak se Arthurs projevil na konci této diskuse, přečti si, jakými nadávkami počastoval Safiána, kterému, co se vzdělání týče, nesahá ani po kotníky a pak ho teprve posuzuj.

O tobě přesně platí to, co píše géčko v předchozím komentáři. Jsi jedním z těch, kteří se na svět dívají jen klíčovou dírkou. Jsi zabetonovaný ve svých předsudcích a žádné skutečné diskuse nejsi schopen. Vždyť ty sis ani nikdy nepřečetl níže uvedené diskusní příspěvky celé a podrobně, natožpak abys o nich přemýšlel. Ty víš vždycky všechno nejlíp už předem. Kdysi jsi mi vyčítal, že nejsem pokorná. A ty snad pokorný jsi? Pokorný člověk by si přečetl celou tuhle diskusi a pak by k ní dodal něco doopravdy podstatného. Ty se zmůžež jen na opakování svých opovržlivých výpadů vůči mé osobě. Věcné problémy po tobě stečou jako voda po skle.

géčko,

moc děkuji za tvůj velice rozumný komentář, který bych mohla částečně i podepsat.

Ano - část čtenářů si doopravdy pod pojmem "básník" představí i dnes někoho, kdo zvládá vázané verše. Ano - tyto vázané verše mohou být i bezobsažné nebo plytké a milovníci volných veršů argumentují tím, že umělec nijak neomezovaný technicky náročnou formou častěji vyprodukuje nějaký relevantní obsah. Je tomu ale opravdu tak? Soudím, že volné verše bývají stejně bezobsažné jako ty vázané snad jen s tím rozdílem, že autoři volných veršů snad lépe vyjadřují své pocity a emoce. Ale je právě tohle podstatné? Jsou podstatné pocity a emoce?  Nevzpomínám si na žádnou současnou báseň, která by obsahovala nějaké hluboké filozofické myšlenky nebo nějaké překvapivě moudré názory a životní postoje, které bych si mohla lačně osvojit.

Vázané verše jsou aspoň "hudba", hudba, se kterou se seznamuje už žáček obecné školy, hudba která je součástí kolektivního podvědomí národa. U básně vůbec nemusí být vždy důležité, co říká, ale jak to říká, jak báseň zní. Vázaný verš - to může být estetika sama bez ohledu na obsah. Jsou přece i tzv "absolutní básně", které nemají obsah vůbec žádný.

Možná tě překvapím, když napíšu, že právětak "hudebně estetický" může být i volný verš. Jenže to je něco natolik nového, že tuto estetiku téměř nikdo není schopen vnímat. Čtenář chce spíše znova a znova to, na co už je zvyklý, na co naučený, třeba jen s malými obměnami. 

Pusíku,

mýlíš se jako vždy. Čím víc se básník směje, tím líp. Musí být ovšem čemu se smát. Nad tvými literárními projevy by básník spíš zaplakal.

Arthursi,

ještě před chvilkou jsi tady "táral" cosi o slušné diskusi a teď tady častuješ Safiána nadávkami. Tak to je ta "slušná diskuse"?

Já se Safiánem většinou nesouhlasím, ale když mluví o tom,že hlavním kritériem je praxe a že je důležité, co se osvědčilo a co ne, souhlasit s ním musím. Úspěšné jsou takové knihy, které jsou hojně čteny, ale i takové knihy, které ocenila jen úzká intelektuální elita. Ať tak či tak, do dějin se dostanou jen nějakým způsobem úspěšné knihy. To, že někdo nějak, třeba i "moderním" volným veršem vyjadřuje své pocity a emoce, to vůbec nic neznamená. Poezie ve tvém pojetí by mohla fungovat maximálně jako arteterapie, když někteří lidé prostě potřebují vypsat se z toho. 

Safiáne,

já za vázaný verš bojovat vůbec nemusím. Stačí se jen podívat na mou autorskou stránku a každý si jistě všimne, že místní publikum mé vázané verše oceňovalo daleko víc než mé volné verše. Proto jsem taky volné verše přestala psát. Proč lidem vnucovat něco, co nechtějí?

Existenci poezie zachraňují dnes už většinou jen textaři. Nohavica nebo Plíhal jsou větší básníci než současné básnické ghetto jako celek i s cenami Magnesia litera. A ti dva píšou samozřejmě vázaně.

Kromě zde zmiňovaného Czeslawa Milosze dostal nobelovku za literaturu taky třeba Bob Dylan, který psal vázaně. A kdo je populárnější, kdo ovlivnil více lidí, Milosz nebo Dylan? 

géčko,

jsi inteligentní člověk. Copak i ty si myslíš, že to co říkám ve své básničce, myslím smrtelně vážně? Panebože, kde jsem se to octla?

a2a2a,

tak tedy Umbratica je plochá zatímco ty jsi velmi hluboký... Aha. Nejvyšší čas z tohoto "rodinného podniku" vypadnout.

Arthursi,

vidím, že ty nemáš ani nejmenší ponětí o dějinách literatury. Vázaný verš nezačal rozhodně rýmem. Začal počtem slabik ve verši. Např. česky psaný epos Tristan a Isolda se točí kolem osmislabičného verše - oktosylabu trochejského spádu. Rým se připojil mnohem později.

V severské poezii zase hrála nejdůležitější roli aliterace, rozhodně ne koncový rým.