V roce 15 se termín "hikikomori" docela probíral ve sdělovacích prostředcích. Debatovalo se o tom, že ti, kteří (téměř) nevycházejí z bytu, existují i u nás. V době covidu se situace prudce změnila. Někde (Čína, Japonsko) bylo více méně zakázáno vycházet z bytu celé měsíce a mnozí si na to zvykli natolik, že jim to už zůstalo... 

Goro,

v roce 2015 byl Písmák dost jiný než je teď. Psala jsem jiné básně pro jiné publikum. Dneska by takové básně moc tipů nezískaly.

Čekala jsem, že mi připomeneš, že "hodnotící slovo" se tam nehodí. Já ale píšu haiku jen pro volný trh na Písmáku, trozhodně ne pro "odborníky".  Ano - většinu svých haiku "vysvětluji" právě proto, že by neměla být určená jen pro nějakou uzavřenou odbornou komunitu.

...Ale ono je to všechno v podstatě jedno. Nikdy jsem žádný "volný trh poezie" nenašla. Devadesát procent zájemců o poezii se přemístilo na sociální sítě a kdybych se tam chtěla přemístit taky, upsala bych duši čertu, ztratila bych svou duši.

Goro,

ve tvém haiku se skrývá soucit s mrtvými sousedy. Mně se haiku plná soucitu vždy moc líbila.

Přidávám ještě jedno kočičí haiku, které už tu jednou bylo, nebo možná ještě je:

Slunce po dešti -

Drzý vrabčák se koupe

v kočičí misce

Goro,

znovu osvíceného Buddhu bych považovala spíš za senrjú, naopak v zaprášených záclonách je nenápadný, ale krásný přesah. Připomenulo mi to vyprávění Magdy Vašáryové o tom, jak zdevastovaný a zaprášený jí připadal svět, když si poprvé nasadila brýle. A ty lidské tváře najednou plné vrásek a rozličných kazů!

Goro,

já tak často píšu haiku o kočkách a hlavně o kočičích miskách.

Granule jsou pryč -

V kočičí misce zbyly

okvětní plátky

Babičkovské trávnice z pytloviny, srp a brousek v kapse - to jsem ještě zažila. Teď mě v létě obklopují jen smradlavé benzinové sekačky, které řvou za každým plotem, když dvakrát za týden sežínají golfový trávník kropený Bofixem. 

Pěkné miniaturky.

Kočky jsou inspirativní i pro haiku. Tip.

Podobné scénky jako je ta s bagrem zažíváme občas i v našem satelitu. Jednu celkem romantickou chalupu, kterou jsem měla ráda dokonce nejen rozbourali bagrem, ale taky celou rozdrtili ve velkém drtiči až na červený šrot, který pak odvezli na náklaďácích. V obří vile, která teď stojí na místě té pasekářské chalupy, ale vůbec nikdo nebydlí už asi deset let. Pana stavitele, kterého nikdo místní neznal, nejspíš  před lety zavřeli, rozestavěnou stavbu pak koupil nějaký podobný "podnikatel", dokončil ji, opatřil kamerami a pár otroků občas přijde posekat plevel kolem té "vilky" za dvacet mega. Jsou to jen "uložené peníze" 

Radovane,

nevím, jestli Hajíčkovo haiku o šedivém vlasu lze považovat za "dokonalé". Podobných kousků bys našel mezi starými Japonci celou řadu. Psát haiku o stárnutí a šedivých vlasech - to je dlouhodobá "móda", trvající už celá staletí.

K3,

každý básník, ať už je to haikař, nebo píše něco jiného, se "trefí do černého" jen málokdy. V popové hudbě je je spousta zpěváků a skupin, kterým se povedl jen jediný hit. V poezii je to podobné. Básníků "jediné sbírky" je jistě celá řada a dokonce asi existují i autoři jednoho jediného haiku, ačkoli třeba napsali tisíce haiku.  

Snakeu,

"Muž pod černým deštníkem" se naštěstí dá přečíst částečně i na netu. Je zde k nahlédnutí víc stránek z téhle knížky, než obvykle bývá k dispozici. Vypsala jsem si třeba tohle:

Dole v ulici

poštěkávají ráno

zámky aut

Slunce v záclonách -

Náhle vidím všechen prach

na věcech kolem

Jas padá oknem

na dřevěného Buddhu

Znovu osvícen

Z mého hlediska to jsou všechno "haikové nápady", jaké se dříve u Hájíčka nevyskytovaly. Ale stačí to? Dostala by taková haiku tady na Písmáku aspoň dvacet tipů?  Já myslím, že ne a zatím jsem nenašla tak výrazného haikaře, že by dokázal zaujmout davy. Jak ráda bych se od někoho takového učila!  Poslední dobou totiž píšu samé propadáky. I to, za co bych dříve asi dostala tak dvacet tipů, dnes propadne bez povšimnutí... Jsem si jistá, že čtenáři by chtěli číst nějaká "vztahová" haiku a všechna ostatní H. jsou pro ně jen takové vlastně zanedbatelné "nápadečky". Mně se třeba čas od času povede vztahový (písňový) text, ale vztahová haiku psát nedokážu... Možná nejvyšší čas se na nějakou dobu odmlčet.

Rhodesie, Jamardi,

díky za típek a zase někdy nashle ve vlaku.

Janino, sluko,

básnička od phil mi připadala taková "textová", tak jsem se pokusila podobný textík napsat.

Phil,

kdysi mě popzval na návštěvu soused, už hodně starý pán. Ukazoval mi fotoalba z první republiky a z války. Za války stály před jejich vilkou dva asi šestimetrové železné sloupy. Na fotkách z války na nich visely asi římetrové úzké bílé vlajky s hákovým křížem. Překvapeně jsem se ptala: A to muselo být? Pán odvětil: No né, nemuselo. Ale naši byli loajální.   Jeho rodiče byli dva velmi hodní staříčci. Snad nejhodnější, jaké jsem jako dítě znala.

Když se nedusil,

prokládal černý kašel

černým humorem

Rhode,

tady v knihovně je ve vedlejší místnosti zrovna burza vyřazených knih. Nějaká paní tam strašně kašle. Vím já jestli nemá černý kašel?  Příští týden si asi vezmu do knihovny respirátor.

Napadlo mě právě senrjú:

Gothic dvojice -

Celí v černém, už jim chybí

jen černý kašel

Tip hlavně za "Mešišek".

Líbí se mi to i přes tu řadu neobratností ve vázaném verši. Je to něco jako fauvistická kresba.

Pro básničku mám velké pochopení a dávám za ni tip.

Problém je ale v tom, že i když na webu "hrajeme někoho jiného", nemůžeme být kýmkoli. Můžeme hrát jen takovou roli, jakou zvládneme, na jakou máme. Jak třeba hrát roli "velkého básníka", když neumíme psát? Těžko můžeme někoho přesvědčovat, že jsme "skvělí", když si to nikdo jiný nemyslí.

Anfádis,

budu tu zase v úterý, takže už se těším na tvoje haiku.

dadi,

odjezd vlaku z nástupiště přináší pro haiku mnoho možností zvláště když jeden z dvojice zůstane na peróně. Třeba:

Vlak mizí v dálce -

Pán, teď už bez prstýnku,

míří k hospůdce

Mohlo by se to jmenovat "Slaměný vdovec".

Tip za básničku i za fotky. Já taky fotím ráda kaluže. Ale hlavně ty podzimní, ve kterých zamrzá barevné listí. Ty zářivé červeně a žluti trvají tak krátce!

Mně to připadá jako ostrá kritika současné ( = moderní ) doby. Za první republiky by takový rozhovor probíhal asi podstatně jinak. A co teprve za Leonarda da Vinci a jeho prvních pokusů s padákem!   Tip. 

Napoprvé dost zajímavé. Dávám tip do začátků a držím palce.

dadi,

to je takové to kouzlo okamžiku. Na poslední chvíli si rozmyslela, že mu dá na sebe kontakt. Co  kdyby ho už třeba nikdy v budoucnu nepotkala? 

Rhode,

teď právě mě napadlo jedno senrjú přímo pro tebe:

Covidová street -

Pod kamerami roušky

a respirátory

Radovane,

díky. Přechod je široký a pán s bílou holí vždycky počítá a počítá a nevím, jestli se někdy dopočítá.

Snakeu,

když píšeš, že se Hájíček jako "haikař" postupně zlepšuje, moc by mě zajímalo, jaká jeho haiku už ty považuješ za poučenější. Ocenila bych, kdybys mi sem uvedl několik příkladů těch jeho "lepších" haiku. Já znám z Hájíčka jen to, co má na své autorské stránce. Jeho miniatury mi většinou připadají jako "impresionistické" a pouze asi ve čtyřech případech jsem objevila v té ukázkové sadě něco jako haikový nápad. Myslíš, že existuje něco jako haikový nápad?  Ty čtyři H. miniaturky jsem si vypůjčila a pokusila jsem se z nich udělat "skutečná haiku" ve své sadě "Střípky". Poznal bys, která z haiku v mé dnešní sadě "Střípky" jsou pouze transformovaným Hájíčekem?

Podle mého názoru je právě "haikový nápad" tím, co odlišuje haiku od miniatury. Včera jsem se probírala haldou haiku, která mi lidé kdysi posílali na jiném litwebu a které jsem si pak vytiskla. Mnohé ty miniaturky byly estetickou přírodní lyrikou, ale chyběl v nich právě onen "haikový nápad". 

K3,

Kerouaca jsem četla opakovaně. Tahle beatnická haiku se dají s japonskými srovnávat jen obtížně. Je to prostě naprosto jiný žánr.

Rhode,

díky. Přírodu nezajímá náš lidský mnohdy absurdní svět.

Phil,

když začali Němci za druhé světové války v Rusku prohrávat, mrtvých bylo tolik, že byly celé vesnice plné německých křížů - kam až oko dohlédlo. Kříže stály mezi ruinami domů, na zahradách, na polích, na cestách... Tehdy opravdu kraj patřil mrtvým (v tomto případě mrtvým, kteří neměli v té zemi co dělat)... Jak dlouho tam ale asi ty německé kříže stály?  Kraj nikdy nepatří mrtvým věčně.

Snakeu,

děkuji. Ano, taková úprava by byla možná.

K3,

ano, máš pravdu. Válka je všude stejná a vydrancované vesnice vypadají podobně možná už stovky let.

Knihomole,

ano, možná máš pravdu, možná jsou to senrjú. Pak ale třeba Kobajaši Issa psal skoro samá senrjů a asi tak třetina "haiku" v Chrámu plném květů jsou senrjú. Na zakladě četby tisíců japonských haiku v překladech Límana, Bresky a Buriana soudím, že mýtus o jakési nadhledové objektivitě haiku je právě jen a jen mýtus.

Anfádis,

o haiku v češtině se právě bavíme se Snakem_01. Česká haiku už mají docela dlouhou tradici. Do češtiny se haiku překládají už od 19. století a od devadesátých let dvacátého století se haiku u nás stává až jakousi módou. Velkou otázkou ale je, co ještě za haiku považovat a co už ne. Problém je v tom, že velmi úspěšní čeští autoři haiku jako Miloň Čepelka, Jiří Hájíček nebo Karel Trinkewitz, píší miniatury, které by tady na Písmáku nikdo za haiku neoznačil a přesto jsou komerčně velmi úspěšní. 

Anfádis,

díky. Zvláště vlaky a nádraží mi připadají jako ideální prostředí pro haiku.

Rhode,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

Phil,

hraboše pod sněhem ale neloví jen sovy, ale i lišky a rysi. Šelmy taky mají skvělý sluch. Mají ale tu nevýhodu, že neumí létat, takže je hraboš slyší, když se blíží po vrzajícím sněhu. Sovy umějí létat skvěle a navíc neslyšně.

gabi,

už si budu dávat pozor. Vím, jak vypadala ta krabička, takže polské už "never more", jak říkával nebožtík Poe.

snakeu,

je skoro jedenáct hodin a já brzy odejdu z knihovny. Ale tentokrát jsem tady neseděla zbytečně. Poctivě jsem přečetla všechna "haiku", která má Jiří Hájíček na své internetové autorské stránce. Nenašla jsem tam nic, co bych mohla s klidným svědomím označit jako haiku, skutečné haiku. Jde o tříveršové miniatury se zcela libovolným počtem slabik ve verši, které zaznamenávají letmé prožitky, snaží se vyvolat ve čtenářích určitou náladu a jsou plné metafor.

Musím s pokorou uznat, že by asi doopravdy bylo potřeba definovat nějaké základní parametry českého (západního) haiku, protože, pokud bude takových autorů jako Hájíček víc a víc a pokud budou tito autoři úspěšní, tak si pod pojmem "haiku" čtenář brzy představí něco naprosto jiného než my dva.

Jsou to ale Hájíček a Miloň Čepelka, kdo píše "dějiny českého haiku", je to třeba Kateřina Rudčenková, která ve sbírce Ludwig "obohacuje" český národ o jakási modernistická "takyhaiku"...(Google mi dokonce nabídl pojem "Ludwighaiku", což mě docela šokovalo.)  Dá se s tím něco dělat?

Jeden nostalgický tip...  

V dětsví jsem si představovala, že až budu dospělá, bude se už na dovolenou běžně létat minimálně na Měsíc, na Mars a na Venuši. Ani ve snu by mě nenapadlo, že výzkum vesmíru bude nadále pokračovat tak nějak - bez kosmonautů. Teď jsem zvědavá, zda se vůbec dožiju letu na Mars, kam chtěl Wernher von Braun letět už v sedmdesátých letech, ale nedostal na to od americké vlády peníze.

Tabák je skvělý. Dialogy jako ze Švejka.

Já už dlouhé roky nekouřím, ale tuhle jsem si v Tabáku koupila zápalky. Vypadaly normálně, ale měly jednu nevýhodu. Nedalo se jimi nic zapálit. Měly tak malé hlavičky, že při škrtnutí buď vůbec nevzlanuly, nebo vzplanuly tak na desetinu vteřiny a hled zhasly. Uvažovala jsem jestli je to nějaký nový druh boje proti kuřákům.

Típek a jedno "šumavské" senrjú:

Jen Velký Javor -

Přesto si cestou lýtka

natírám Alpou

Poslední haiku je možná autentické, ale je opravdu málo srozumitelné. Mělo by se přeformulovat.

Přepsala bych to třeba takhle:

Babi, rájovec!

Ťuká na sklo prstíčkem

přes obrysy ryb

Típek za první.

Skoro jako několik haiku za sebou. Tip.

Tlémistky ale někdy mívají neustále na rtech příjemný a sympatický úsměv. Mám je raději než "bližní" s kamennou tváří. Tip.

K3,

v osmnáctém století nosili někteří lidé na ulici masky. Naposledy to krásně zobrazoval film Il Boemo. Kdyby to bylo povoleno i dnes, velký bratr by utřel ústa. Zafungovat ale může i velká kapuce nebo kšiltovka s hodně dlouhým kšiltem. Brýle zrzadlovky jsou dnes nutností.

Phil,

nejúspěšnější sovou vůbec je severský puštík vousatý. Úspěšnost jeho lovu se blíží sto procentům, tedy úspěšnosti nejlepších lovců na planetě, což jsou vážky. Zajímavé je, že vážky skvěle loví díky vynikajícímu zraku, zatímco puštíci vousatí a všechny ostatní sovy díky vynikajícímu sluchu. Puštíci loví hraboše pod sněhem, které nevidí, ale jen slyší na poměrně velkou vzdálenost.

trojorte,

třeba se tam ohřívá nějaká ta myška.

Abakusko,

máš úplnou pravdu. Strašáci už vymizeli z českých i slovenských lánů, ale je jich plná televize.

Kočkodane,

moc hezká senrjú. Ten strašák v ušance a palčácích byl asi ruský strašák.  Strašák sibiřský.

Jamardi,

díky za básničku.

O kroupách mám na skladě více senrjú. Třeba tohle:

Slunce po bouři -

Kočky kroupy nesnědly,

teď tají v misce

Kočko,

tvá kamera nejspíš míří prvního května pod rozkvetlou třešeň.

snakeu,

pod deštníky systémy na rozpoznávání tváří zatím neproniknou, ale "vyvíjíme se" a "pokrok" prý nelze zastavit.

Janino,

kdyby dnes George Orwell vstal z hrobu, z prošpiclovanosti dnešní doby by se mu hrůzou zježily vlasy a zdešeně by se zas vrátil do rakve. To, co se děje dnes si totiž nedokázal představit ani v tom nejhorším snu. Jsme jenom dobytek s číslem v uchu.  

a2a2a,

japonská haiku jsou prakticky vždy "dopovězená" a přesah v evropském smysmlu bys v nich hledal marně. Je v nich ale často úplně jiný přesah - zenbuddhistický. Má se kvalita haiku odvíjet od toho, že od nich očekáváme hádankovitost (nedořečenost) a jakési filozofické poselství?

Já píšu jen a pouze pro Písmák. Co obdrží alespoň 15 tipů, ponechám, ostatní mažu, takže jsem před chvilkou smazala ostatní březnové vklady. Trh rozhodně nezávisí na tom, co řeknou nějací "profesoři".

Děkuji za chválu, poetko. Je to, bohužel, smutná struna.

Snakeu,

Jiřího Hájíčka jsem znala jen z nabídky knih, ale když jsem si ho před chvilkou zadala do Googlu, vypadla mi jeho www stránka hajicek,info. Tam je ukázek haiku docela dost, zatím jsem si jich přečetla jen pár. Jsou to ale opravdu haiku? Nevyčítali byste tady na Písmáku panu Hájíčkovi, že žádná haiku nepíše, že si vymýšlí jen pouhé miniatury? A jsi rád, že zrovna pan Hájíček je tak populární, když žádna "skutečná" haiku vlastně ani nepíše? ...V jeho případě asi hraje roli, že jde o poměrně populárního prozaika. Už samotné jméno prodává. Prózy na prvním místě, na druhém i haiku.  Také sbírka haiku Radka Malého je vyprodaná a "mé" knihkupectví mi ji shání po antikvariátech. Zatím tedy sbírku "Haiku" od R.M. nemám a ani nevím, jestli ji vůbec mít budu.

Možná by stálo za to dát si tu práci a zjistit, zda kategorie haiku jako taková je tržně úspěšnější než jiné druhy současné poezie. Je to docela možné, protože česká haiku jsou srozumitelnější než pocitářská moderna a (jen můj předpoklad) jsou zábavná a odpovídají české mentalitě. V neposlední řadě hraje roli to, že haiku jsou miniatury a tudíž se skvěle hodí do naší "doby klipové".

S těmi odsudky prvních obrozenců bych byla opatrnější. Ludvík Kundera kdysi dávno vydal knihu o zapomenutých českých básnících z devatenáctého století a kvalitou mnohých básní jsem byla překvapená. Spíše jde o to, že Mácha vytýčil nakonec jiný směr vývoje a jinou poetiku.

dadi,

dneska frčí čepice se dvěma bambulemi nebo s ušima. Zatím je sice nosí jen děti, ale třeba se časem prosadí i mezi dospělými... A zase bude v policejní kamerové ústředně veseleji.

dadi,

lidi jako Cimický, Trump nebo Babiš mohou u soudu často i vyhrát. Mívají neuvěřitelně rozsáhlé a vlivné známosti.

Al Jale,

přehazovačky frčely už v devatenáctém století. Hodily se k nim dlouhé pejzy nebo licousy. I za mého mládí se ještě nosily přehazovačky, protože v šedesátým a sedmdesátým  letům vládl kult dlouhých vlasů a rozhodně bylo přijatelnější mít přehazku jako Marián Čalfa, než být plešátý. Proti proudu šel jen níže zmíněný Karel Hála. Kdysi jsem stála vedle něho a tak vím, že úplně plešatý nebyl. Měl "kolečko" a hlavu si holil.

Goro,

pán s bílou holí je autentický. Často chodí přes přechod u Alberta, nad kterým je velká pouliční kamera. Představovala jsem si, jak ho asi vidí ti, kteří nás ustavičně špiclují. 

Tip za třetí a čtvrté.

Byl to zkrátka jen hloupý venkovský balík.  Tip.

Každá zmínka o ruině kostela mi připomene Caspara Davida Friedricha. Tip.

Co mají říkat králice a zaječice, které mají uterus duplex? V jejich případě by byli u porodu většinou dva tatínci.

Nami,

slyšela jsem, že za bývalého režimu se na vojně říkalo: Súdruh vojak, vietě, na čo má vojak hlavu? Aby na něj nosil čapicu!       ...To bude asi ta střecha na prázdné stodole.

Při četbě první strofy mne ovanul závan archaické estetiky, takže připojuji svůj konzervativní tip.

Já bych si ráda o Písmáku pokecala s nějakým literárním vědcem a s nějakým psychologem (ne ale s Janem Cimickým).

dadi,

jaro se ale nějak zaseklo. Vrátil se mráz a muži v našem městečku opět vytáhli ze skříně své kulichy a zmijovky.

snakeu,

váš sborník si objednám. Už jsem na něj zvědavá a těším se.

Na druhé straně mě ale mrzí, že na internetu jsou současná česká haiku prakticky nedostupným zbožím. Sbírky haiku určitě nejdou moc na odbyt, ale že by někdo nabízel jako reklamu aspoň tak deset, dvacet svých haiku, tak to ani omylem. Je to podobné jako se současnou oficiální poezií. Když se s ní chce člověk seznámit, musí odebírat Tvar nebo jiný literární časopis, protože tyhle tiskoviny se v Tabáku opravdu ale opravdu neprodávají, nebo si musí přímo objednat sbírku autora, který ho zajímá. Městské knihovny současnou poezii nenakupují a jezdit do vědecké knihovny v krajském městě, to se zatraceně prodraží. Myslím, že současná poezie včetně haiku je asi nejnedostopnější v historii. I za Krameria bylo líp.

Phil,

satelitní městečko, aspoň to naše - to je neuvěřitelná směsice staveb a stavbiček, které se k sobě absolutně nehodí. Jsou tam na jedné straně vedle sebe staré chalupy a nové milioonářské vily, na druhé straně zahrádkářské chatky přestavěné na rodinné domečky hned vedle staveb připomínajících Pentagon a taky se tam střídají dvoumetrové zdi s pozemky schválně úplně bez plotů. Ještěže nemám čas chodit na procházky.

Nami,

za mého mládí plešounů zase tolik nebylo. Dva nejznámější se jmenovali Karel Hála a Vladimír Iljič Lenin. Pro policii mohla tedy být pleš dobrým rozpoznávacím znakem. Dnes si ale hlavu holí každý druhý muž, takže cenným rozpoznávacím znakem budou za chvíli vlasy.

Rhodesie,

já jsem bývalá běžkyně a těší mě, že je tenhle sport stále živý. I když je fakt, že koloběžkářů je v létě daleko víc. Někteří z nich jsou skuteční sportovci jiní jsou "sportovci" na baterky.

Al Jale,

dnes ráno byl u nás po delší době mráz a ptáčci zpívali stejně...  Skřivánka jsem ale neslyšela. Pole jsou až za lesem a momentálně mám tolik práce na zahradě, že jsem zatím nestihla skřivánky zkontrolovat.

Kočko,

díky za impro. Zvláště varianta B se mi moc líbí.

Já mám blízko k buddhismu a tak si představuji, že posmrtný pokec se soudci, kteří rozhodnou o naší další inkarnaci, nebývá zrovna příjemný. Možná je lepší být zmateným duchem, nepochopit, že jsem mrtvá a zůstat tam, kde to aspoň dobře znám.  

Lami,

vím, co chceš svou miniaturkou říci a dávám ti za ni tip. Na druhé straně ale musím poznamenat, že v minulosti mnohé kultury nebyly tak změkčilé jako je ta naše. Nedokážu si představit, že by si hoši ve staré Spartě hráli s medvídky. Od poměrně nízkého věku, už od puberty se učili zabíjet otroky - heilóty, kterým "vyhlašovali válku". Pokud si tedy malý Sparťan hrál s nějakým medvídkem, byl to patrně kodiak. 

Já jsem estétka a tak pevně věřím tomu, že pro mne si příjde bůh Thanatos, překrásný mladík s dlouhými černými vlasy, bledou pletí a černými křídly...  Rozhodně příjemnější představa než "žena", kostra s kosou. Ať žije dekadence. Tip.

Típek za první.

Nedávno jsem napsala něco podobného:

Perutě a modř -

Hřbitovní anděl dřímá

tváří v podléškách

Vidím, že funerální poezie tady jej jen kvete. A já jsem si myslela, že jsem vyšinutá, když píšu i hřbitovech.

Myslím, že tvé dílko by ocenil i sám mistr Krchovský. Tip.

Katko,

ty víš, že si tvých i Darmošlapových haiku velmi vážím, na druhé straně mi ale připadají příliš osobní. Tvoje haiku jsou "maminkovská" a tím tvoje sbírka získává poetickou jednotu. Darmošlapova haiku/senrjú jsou zase záznamy z cest nábožensky založeného poutníka většinou po Šumavě. V obojím případě jde o dílka velmi subjektivní, které jsou ve svém celku jakýmsi autoportrétem autorky, resp. autora. To já beru jako klad, protože mnozí jiní dnešní haikaři píšou hlavně proto, aby ukázali, jak jsou vtipní a chytří.  Zároveň ale postrádám témata vhodná pro haiku, která by tak nějak hýbala společností. Píšu sice ráda senrjú o strašácích, babočkách, kočičích miskách a tak podobně, ale zároveň vím, že je to málo a nenalézám nějaké závažné téma pro haiku, pro české současné haiku.  ...Možná nemocnice, možná domov seniorů. Toho jsem se v minulosti jen tak dotkla. Ale založit na tom nějaký větší cyklus?  To nevím.

Phil,

kdysi dávno u nás "na pasekách" nebyly žádné ploty. Někde byl pozemek aspoň od cesty chráněn výsadbou habrů ukradených z lesa, které nikdo ani moc nestříhal, jinde byl jen plaňkový plot kolem záhonků se zeleninou a s květinami do vázy na hřbitov. To byl ale spíš plot kvůli zvěři. Nekradlo se a nic se nikdy neztratilo. Jak se do našeho kraje postupně šířila "civilizace"(což v praxi znamenalo, že se sedlákům vyvlastnila pole a rozprodala se zahrádkářům), přibývaly ploty. Dnes byly zahrady rozprodány boháčům, z nichž někteří mají kolem pozemků dvoumetrové betonové zdi a všude kamery. Časy se mění.

Alegno,

jsem takovou neoficiální vyhnálovskou kronikářkou.

Rhodesie,

díky. Jsem překvapená,kolik tady má funerální poezie příznivců.

Kočkodane,

my máme zvířecí hřbitůvek na zahradě. Je tam pochováno několik koček.

Safiáne,

já se na ničí stranu nepřidávám. Nezval prostě byl velmi kontroverzní osoba. To je fakt, který se ti nemusí líbit, ale je to fakt. Mám přivírat oči nad amorálním chováním člověka jen proto, že čas od času napsal něco pozoruhodného? To dělat nebudu. Navíc si myslím, že osmdesát procent toho, co Nezval napsal, je bezcenný balast. Před lety jsem si totiž dala tu práci a přečetla jsem celé jeho básnické dílo. Dnes by obstálo opravdu jen máloco.

Zátopka sem netahej, to je naprosto jiná kauza. Každou osobnost je třeba řešit odděleně jako samostatný případ.

Poetko,

když máš ráda hřbitovy, posílám ti dvě hřbitovní haiku jako závdavek:

Uprostřed polí

kvílí podzimní vítr

za hřbitovní zdí

Studený poryv -

Z brány hřbitova letí

šustící listí

per_zay,

ještě mám do rozkvětu sakur pár týdnů. Tak uvidíme, co se naučím.

per_zay,

jsem ráda, že se líbí. Díky.

poetko,

on je někdy pochmurný i život sám. Někdy možná malebně pochmurný.

Moje babička nezamykala domovní dveře nikdy. Jezdila jsem k ní na prázdniny, ale spát v nezamčené chalupě jsem se bála. V noci jsem se raději tajně vykradla z ložnice a ty dveře jsem zamkla, protože klíč byl pořád v zámku. Ráno je odemkl nájemník, který u nás tehdy bydlel. Odcházel brzy do práce.

Janino, díky. Budu muset častěji vkládat haiku, nad kterými váhám.

Phil, já nerada hodnotím vlastní haiku. Od toho jsou tu jiní. Ale, když už se ptáš, myslím, že se nejvíc povedla právě ona prostěradla.  My máme prádelní šňůry natažené mezi dvěma starými jabloněmi a když kvetou, tak to haiku vidím z okna.

Goro,

díky. To, co jsem původně ani nechtěla zveřejnit, vyhrává.

Phil,

v dávných časech se na stožár vyvěšovalo prostěradlo s červenou skvrnou. Znamenalo to, že nevěsta byla "počestná", tzn panna. Jestli to ale byl zrovna poetický zvyk, to nevím.

per_zay,

střemchu jsem se tam bála dát a ejhle - ona se nejvíc líbí... Zvláštní.

Evženie,

díky za komentář i za típek.

snakeu,

díky za komentář, jsem ráda, že se líbilo.