Díky , Lakrove, už je mi to jasné :-)

Jo tááák,  tak to je jasné. Díky, Goro!

Ahoj, díky za vaše názory, i když se zpožděním, omlouvám se.

Goro - ten sen je to, o co mi v té povídce šlo, takže to ostatní byl v podstatě jen úvod a vyprávění o ztracené dívce tam nepatřilo ( i když přiznávám, že mě to tam táhlo, ale to by byla jiná povídka a já chtěla tuhle). A Old Spice Man samozřejmě byl z té reklamy :-)

Lakrove - povídka vznikla pro soutěž, kde jsem usoudila, že všichni chtějí hlavně pořádnou srandu, takže mě těší, že jsi z toho trochu té komedie vycítil. I když je mi jasné, že to není můj šálek kávy a nejspíš to je křečovité, uvědomuju si to hlavně v příhodě se čtyřmi Honzy. Bohužel komediální nadání mi zcela chybí, protože tuhle scénku jsem zažila a přesto to nedokážu převyprávět aby z toho vyzněla ta správná atmosféra.

Přiznávám, že nechápu poznámku "Autora netuším"

Ano, s nominací souhlasím, Goro, díky :-)

K3 - máš pravdu, je to trochu silnější "můj". Ale to je schválně. Něco jako "Je můj a já si ho chráním."  Já to cítím v pořádku. No a i kdyby to bylo moc majetnické... tak třeba je vypravěčka něco jako otrokář -  o tom už tam nic není. Lidé jsou různí :D

Do PM nabídni, jestli myslíš...

Keithi, díky za Tvůj názor.Ten poslední odstavec tam musí být proto, že je tam ten první- první a poslední jsou ucelené vyprávění, nebo spíš popis, dokterého je celý děj pouze vložen jako vysvětlení.A když čtenáře zajímá věk, klidně si ho z textu zhruba odvodí.Ale objasním to tedy - vypravěčka vzpomíná, co bylo "tenkrát",takže to asi nebylo minulý víkend. O děvčatech se zmiňuje jakoo "mláďatech", takže asi moc vyzrálé nebudou, a aby mohla tohleoznačení použít, věkový rozdíl mezi nimi nebude pár let. Z tohovyplývají dva výraznější časové odskoky - mezi teď a tehdy amezi Jesse a holkama.

Díky, jsem ráda, že se líbilo.

A slůvko můj? Nevidím v tom problém. Já teda mám minimálně tři chlapy, o kterých s klidným svědomím řeknu "Ten je můj" - můj manžel, můj táta, můj syn... A jsem si jistá, že vy to máte tak nějak stejně. Netřeba v tom hledat něco zlého :-)

Moc se mi to líbilo - svižné, čtivé, hravé, prostě bezva. Díky za avízo a dávám tip.

Díky za čtení a vaše komentáře.

K3 - tohle byla jenom snaha vyjádřit skutečný pocit, zážitek z noci na té zřícenině. Kouzlo místa a okamžiku bylo tak silné, že jsem se pokusila dát zmíněnému stromu trochu příběh, protože si o to vysloveně říkal :-)

A co se týče kovbojek mezi trampy - to jsem už zkusila ve snové podobě, však víš - s úspěchem se to nesetkalo :D

Díky, Goro, za přečtení i laskavá slova. Ale mýlíš se, bohužel :-) Není to žádný posun dopředu, jen, řekla bych, krok vedle. Ty pistolnické příběhy zůstávají mou srdeční záležitostí.

Když člověk neví, do jakého nebezpečí se pustil, o odvahu se nejedná :-)

Díky za názor, StvN.

Děkuji všem za přečtení, přeskákání, nahlédnutí atd... a názory. Ano, tohle je povídka na moje známé téma - a měla by být lepší, páč je to na rozdíl od těch ostatních opravdu povídka :-) Nicméně je mi jasný, že koho to nebaví, toho to nebaví stále.

Lakrove, nevím, proč bych se měla naštvávat. Naopak jsem se zasmála, že nevěříš zrovna tomu opravdu opravdovýmu :-) Jenom jsem nepochopila, jak ses mohl v jednuchém přímočarém příběhu ztratit ve jménech čtyř lidí, když tři z nich jsou jen jednoslovná a to jediné celé řádně představené - ale to bude tím zrychlených čtením, asi jsi zrovna tu důležitou větu přeskočil. No škoda, proto tam byla :D

Napsáno je to bez hudby - můžeš si k tomu nějakou dodat sám :D

Díky, Ještěrčí králi, pochvala vždy potěší :-) No a dál... já na básně vlastně vůbec nejsem, takže dál asi nic :-)

Škoda, že ti žraloci, co je sežrali, nebyli parní :D Když už, tak už.

To jsou věci na tom světě. Zajímavé a poučné se dozvědět, ráda jsem si to přečetla.

Hodně drsný a hodně dobrý. Dávám tip.

Slovo výzor jsem si musela najít -  význam splnil očekávání, jenom to holt není česky. Což bude schválně :-)

"...o co mu vlastně jde" chybí háček nad e

Tak tenhle příběh se mi líbil, ta Tvoje stručnost mu tolik nevadí :-) Závěr mě teda zklamal, čekala jsem, že mu někdo ukáže cestu. Já vím, je to podle skutečnosti... ale přecijen tohle je Tvoje povídka, mohla bys do děje trochu sáhnout.

Pár chybek, co jsem postřehla - ten, co spí s Pepou, je jednou Fanda jednou Standa. A před přímou řečí "Šmejde, vypadni..." Ti chybí uvozovky.

Za mě tentokrát tip :-)

Tvé psaní zase nezklamalo, opět velmi čtivé, napínavé, dobře gradující...

Ale rušilo mě pár věcí. Od prvního objevení se záhadného tvora se mi vybavilo dílo Cinkání (tuším, taky Tvoje) a trochu mi to, přiznávám, vadilo. Způsob jeho zjevování mi přišel dost stejnej.  Potom při popisu zvířete se mi hned vybavila mýtická čupakabra, ovšem tuším, že ta je mexická, ne peruánská. A ještě Jitčina reakce na Davidovu sebevraždu. Když ho měla vážně ráda a o jeho nevěře nic netušila, pak byla ta reakce neadekvátně plochá, jestliže se cítila v pohodě a nebyla třeba pod nějakými sedativy, nebo tak něco. A její první věty... nemyslím si, že je člověk schopen takhle bezprostředně o mrtvém mluvit v minulém čase, nepřipadá mi věrohodné, aby ihned říkala "A já ho měla ráda." bez nějaké předchozí nevíry a zděšení, bez snahy popřít fakta.

Ale to jsou jen moje pocity -  je to samozřejmě super :-)

Ok :-)

Jo, Gerty, ještě technická - z krevních testů by snadno zjistili, že byl vyhladovělej, žádná záhada kolapsu by se nekonala :-)

Jo, tušila jsem, že to svou důležitost mít bude :-) I když možná je to jedno, když zrovna v téhle povídce vystupují jen jedny motory, klidně by to (podle mě) mohly být jen motory. Ale každopádně na tom začátku odstavce je to slovo dvakrát, což je prostě moc :-)

Super :-) Precizně napsáno, přečteno jedním dechem.

Jediná poznámka - za první mezerou, kde začíná text slovy "Dunění anihilačních motorů..." je příliš toho adjektiva anihilační. Dunění motorů by stačilo, stejně jako o pár řádků dál kde by mohl pouze zažehnout motory.

Lakrove, díky, že ses k tomu vrátil, vážím si toho.

Že zmíněná věta dělá z Shawneeho Deana městkého moulu mi teda sebrala spaní. Něco na tom bude a já to předělám, protože takový on rozhodně není. :-) Je jasný, že "normálně" by hned, co by vykounul zpoza hřebene a viděl, že Jesse nepřijela, začal přemýšlet, co se jí mohlo stát. Však tam mám větičku o tom, že nikdy nepřišel na to, proč se tahle choval, přecitlivěle a sobecky, jak jsi Ty napsal, takže by mělo být jasné, že to byl nějaký neobvyklý "výpadek správného chování" :-) On je  vlastně celý tento příběh takový, napsala jsem tuto kapitolu právě proto, že můj hrdina byl příliš dokonalý, vždycky myslel na sebe až na konec, vždycky pro ni udělal ze všeho nejdřív všechno možné i nemožné... potřebovala jsem událost, která z něho dělá trochu člověka, normálního člověka, který taky chybuje nebo někdy vypadne ze své role. Protože jindy by buď překonal svoji únavu a jel ji hledat rovnou, kdyby měl pocit, že by mohla být v ohrožení a nebo by šel rovnou spát a vyrazil po odpočinku, kdyby cítil, že je tak vyřízený, že by žádné akce nebyl schopen. No, takže díky za postřehy, trochu to přepíšu, aby tohle bylo jasné :-)

A ohledně neadekvátnosti jejich vztahu - proč myslíš? Že si Jesse příliš troufá být takhle nepříjemná a protivná? Nebo že Will příliš dlouho vydržel a nepraštil do stolu? Možná byla většina lidí a většina vztahů tehdy jiná, ale neznamená to, že takovýhle být prostě ze zásady nemohli. Nedávno se mi dostala do ruky knížka, která je považována za první western, zakladatele žánru a podotýkám, že je psána očitým svědkem událostí. Jmenuje se Virgiňan. A byla jsem překvapená vztahem tamních milenců, mírou samostatnosti a rozhodnosti, dnes by se řeklo emancipace, budoucí ženy hlavního hrdiny.

No a kdyby se Ti chtělo, zajímal by mě Tvůj názor i na moje předchozí dílo, Jak jsem ho potkal poprvé, ale zamozřejmě jenom kdyby... :D

K3, ano, už jsem to přiznala, je to jenom část delšího příběhu, a konkrétně je to Willova vzpomínka, takže proto tam jsou vlastně jenom jeho pocity a Jesseino jednání zůstává nevysvětleno.  A ohledně toho srazu - ta konkrétní doba byla den. Honáci hnali stáda třeba i přes půl kontinentu na určité trhy konané v konkrétním dni nebo dokonce na vlaky, které odjížděly v konkrétní hodinu... nepřijde mi neadekvátní, aby si tam lidé dávali sraz na určitý den. Je jasný, že museli už při plánování počítat s dostatečnou rezervou a také s tím, že třeba budou muset na toho druhého čekat... těžko si ale představit, že by si dali sraz třeba v rozmezí týdne, alespoň pro mne.

Díky za přání :-) A s povídkou máš pravdu, ale ona tohle vlastně povídka není, to se omlouvám, ale takhle to je zařazeno do kategorie. Nicméně o to překvapení jsem se pokusila - neříkej, že jsi hned od začátku pochopil, co se jí stalo a co musela udělat  :D

STvn, máš samozřejmě úplnou pravdu. Ale právě Will byl shánět ten dobytek a on byl na místě včas, to Jesse to měla "blízko" a měla dost času dát si rezervu, takže on očekával, že už tam bude. Ale připadá Ti to nepřirozený, chápu.

K3, díky za přečtení i Tvůj názor. Víš, kdyby měli tu prostou radost ze shledání, tak by bylo vymalováno, on by na ni byl milý a ona by mu hned řekla, co se jí stalo... samozřejmě by to bylo nejpřirozenější, jenže to by nebylo o čem psát :-)  A já tohle nepsala kvůli ději, ale kvůli pocitům a rozhovorům, právě kvůli tomu oboustrannému nedorozumění a netoleranci. Western je tam jen jako kulisa (protože  to je můj paralelní virtuální svět), stejný konflikt může zažít kdokoli kvůli jiným nepochopeným "maličkostem". Nicméně samozřejmě chápu, že Tě to nezaujalo.

Careful, nezlob se, ale tady konkrétně jsi to zrovny Ty, kdo uráží, takže se, prosím, trochu klidni.

StvN - s nominací souhlasím, díky. Vím, že si tak můj výtvor přečte víc lidí.

A k tomu zpoždění. Je jasné, že v té době a místě bylo spousta okolností, které mohly lidi na cestách zdržet a ti lidé o nich věděli a rozhodně na sebe čekali hooodně dlouho, když na to přišlo. Na druhou stranu ale lidi, kteří žili takhle v přírodě měli svoje nástroje, jak si určit den setkání dost přesně, samozřejmě ne např. 9.dubna, ale třeba tři dny po úplňku a tak podobně. Takže si nemyslím, že zrovna tohle je nereálné, ovšem je to jen můj názor.

Děkuji vám, pánové, oběma.

Lakrove, Tobě za konstruktivní kritiku, netřeba se omlouvat za vyjádření nevole, kdybych kritiku nechtěla, tak to sem dávat nebudu.

Střídání časů – celé je to v minulém, ta Tebou zmíněná věta by měla být jediná v přítomném. A ať se koukám, jak se koukám, připadá mi to v pořádku. Je tam časová souslednost… - včera v noci pršelo…. ale dnes je nebe vymetené….a Jesse bude chtít večer sedět na verandě. Ono to bude dáno tím slovem „dnes“. Abych to zachovala v minulém čase musela bych tam dát „dnes bylo nebe vymetené a slibovalo hvězdnatou noc“ a to mi prostě připadá divné. Nebo je to lepší?

Přílišná popisnost v pátém odstavci – ano, trochu probrat by to mělo jít. Já mám tendenci vyprávět i s detaily v popisu, chápu, že to může působit nudně a nedůležitě. Problém je, že to všechno vidím před sebou a co všechno vidím, to se snažím i popsat :-)

No a k tomu, co autor příliš dlouho tají. V tom je zakopaný pes. V „povídce“ totiž nejde o to, že se Jesse nemohla s tragédií smířit… jde o to, že vinila Willa, že on si nevšiml a proto jí  tak dlouho trvá, než mu řekne, co se stalo, protože prostě jemu tak dlouho trvalo, než přišel na to, že je Shane po smrti. Nejde o to, že si Will uvědomí „jaká je Jesse echtbaba“, jak se vyjádřila careful, to on dávno ví, naopak jde o konflikt mezi lidmi, kteří se milují a navzájem se dobře znají, ale oba mají nějaká očekávání a oba z nich nechtějí nebo neumějí ustoupit. A když pak nastane situace, že se ta očekávání sejdou, oba vlastně selhávají, protože jeden nemůže překousnout svoje zklamání, že nepřijela včas a druhý zase to, že si nevšiml, že má jiného koně. No, možná to z toho všechno nevyplývá, nevím, myslela jsem, že to je celkem jednoduchý samostatný příběh, a můžu ho tady zkusit prezentovat jako povídku, ale ve skutečnosti to povídka není a asi tady něco z „toho okolo“ chybí. To byl třetí můj takovýhle pokus tady, už toho nechám :-) Pro povídku asi potřebuju nějaké mantinely, vyzkoušela jsem si jednu soutěž, kde bylo maximum 1800 slov, a přišla na to, že pak člověk opravdu hodně promyslí, co tam nechat a co vyházet a má to něco do sebe. Časem tady nějakou takovou opravdu povídku taky vyzkouším.

Nějak jsem se rozkecala, pardon :-)

Svtn – Tobě děkuji za tip. I když jsem tedy zmatená, jsi někdo jiný než Stvn nebo ten samý? A jestliže jsi ten samý, zajímalo by mě, za co jsi mi ho dal, jestli to není moc velká troufalost. Jsem hrozně překvapená, opravdu jsi to celé četl, a opravdu se Ti tam něco líbilo? Hlavně to neber nijak zle, vím, jak se tady ve všem hledá jiný význam. Já jsem skutečně (a mile) překvapená a chtěla bych vědět … Taky to mohl být třeba omyl (protože nechtěný tip nelze vzít zpátky, jak jsem si ověřila :-) )

No a samozřejmě, pokud jsi někdo jiný, také mě zajímá, za co ten tip je :-)

Děkuji za přečtení i názory. Promyšlené to mám důkladně, i "prožité", dialogy mnohokrát prozkoušené. Postavy se obě chovají jaksi divně... Ale prostě to asi pro nikoho není :-)

Díky, králi, potěšilo :-) A můžu se zeptat, já tomu totiž nerozumím - čím je ten konec špatný?

Ó to já velice ráda poskytnu své odborné uznání, protože jsem skutečný odborník, na slovo vzatý, bohužel zcela v jiném oboru, ale myslím, že to vůbec nevadí. Ovšem obrázky dcerce ukázat nemůžu, přestože jsou krásně barevné, jsou totiž také velice odborné, a na některé obory je ona ještě moc malá.

Nelíbí se mi tenhle styl psaní vyvolávající schválně dojem, že autor neumí do pěti počítat a přitom je z použitých výrazů typu "zranění neslučitelná se životem" jasné, že skutečnost je jiná. Ovšem vzhledem k tomu, že si na tento způsob vyjadřování hraješ i v komentářích, zřejmě jsi přijal jistou image - pro mě nepochopitelnou, ale možná by se Tvoje dílo líbilo mojí tříleté dcerce :-)

Chtěla bych toto dílko nominovat do Povídky měsíce.

Gerty - k těm dopisům... Já to zase brala tak, jako že je jedno, na které straně voják padne, z které je země, každé na něj čekající ženě přijde totožný dopis. Že je jedno odkud byl, ta bolest bude stejná, i slova, která ji přinesou.

Gerty, moc se mi to líbí, pěkně napsané, to Ty holt umíš :-) Ty dopisy jako přes kopírák o hrdiských činech vedoucích ke smrti proti přesile, ač je sestřelil jediný pilot (aspoň tak jsem to pochopila)... je to působivé, ovšem marně přemýšlím o záměru. Marnost. Že by všichni chtěli maskovat marnost smrti jejich nejbližších? Protože smířit se s marnou smrtí musí být daleko těžší. To nic, jen přemýšlím. :)

Ale ten konec jsem moc nepochopila, nebo možná pochopila ale nemůžu moc přijmpout - pocit Fabricciovy marnosti jsi vystihl pěkně, ale nebojoval tedy a nechal se zabít? V téhle válce nebyli žádní vojáci jako prostě vojáci, byli to obyčejní lidé, kteří narukovali, před válkou měli svá povolání, svoje rodiny a svůj život, ke kterému se chtěli vrátit. Takovýhle postoj si těžko představit. Shodou okolností jsem v poslední době viděla několik opravdu zajímavých filmů s touto tématikou a vždy tam byla hlavně touha žít. Neskutečné hrdiské skutky, smrt třeba opravdu pro záchranu své jednotky, ošklivá smrt, nehrdiská, obyčejná a nakonec třeba i zbytečná... ale vždy tam byl ten boj. Asi se našli i takto melancholičtí jedinci, ale řekla bych, že jich tak moc nebylo. Aby kvůli zabránění smutku rodin nepřátelkých bojovníků způsobili smutek svojí vlatní rodině.

Ale napsal jsi to vážně pěkně, přečteno jedním dechem.

Pěkný příběh, pěkně pojatý. Líbí se mi to přerušení, vložení Aslanovy smrti, na konci by to sice bylo přirozenější, ale takhle to vlastně byla taková druhá předmluva k vlastnímu příběhu. Způsob napsání  už mi tak pěkný nepřijde.

Mluva psích vzpomínek se mi líbí, akorát mě tam občas zarazily nějaké detaily, které mi přišlo, že o tom by asi pes těžko přemýšlel – třeba, že se oblíkala jako kluk, nebo jezdila do ubytovny v městečku blízko hranic.

Pak jsou tam opakující se slova – např. pátý odstavec té poslední části: packou zachytil kliku, v druhý větě zachytil stopu a v další ho Turek chytil.

Taky tam máš spoustu mezer na špatných místech, buď navíc nebo zase chyběj.

Některý věty jsou divný – např. Po šestinedělí s ní jela na krátkou procházku od rodičů, kde přebývaly.  A některý výrazy taky – třeba Salimovo řevem.

Tu část s veterinářkou, když Aslan umírá, jsem musela číst dvakrát, než se mi srovnalo, kolik jich tam je – ono je asi nesmysl, aby Irma vykládala doktorce, která se o psa stará dlouhá léta, že Kvůli nemoci kyčlí už nějaký čas tahá nohy za sebou. Podle mého má tak sedmnáct roků.

No a ještě mě zarazilo – v posledním odstavci, když říká, že už zestárnul (a dožil se sedmnácti), tak z Haniný holčičky už bude velká slečna. Ale jinak ten poslední odstavec se mi líbí asi nejvíc, tam jsi tu psí mluvu krásně vystihla - jednoduše a o tom, co by tak psa asi opravdu zajímalo.

Och! 

No, snad nebudeš zdrcen, ale nemusím mít všechno :-)

Radovane, Tebe mít doma, to musí bejt radost :-)

Musím přiznat, že jsem se v okamžiku přečtení toho telefonního čísla 0609... opravdu rozesmála. Takže ano, pobavilo mě to, ale zaráželo mě to zbytečné nadávání. Však povedený chlapec dokáže o tom starém muži mluvit jako o dědovi (i když samozřejmě chápu, že jeho oslovení "dědečku" bylo pouze účelové), takže naopak nechápu ty výrazy typu kretén a i když geront je možná odborný termín, mně přijde také dost hanlivý. Zbytečně.

Obsahový nesmysl je, aby si nechal telefon vyčistit a pak ho vyhodil. Aspoň tak, jak je to napsáno.

No a taky je značně divná ta otcova první přímá řeč. Už si představuju, jak tohle táta klukovi říká :-) Mám pocit, že nadsázka a sarkasmus v tomto případě do přímé řeči nepatří, když to autor vydává za to, co mu otec vážně řekl.

No, myslím, že je to celkem slušně napsáno. Jestli takhle opravdu puberťáci uvažují... nezbývá než věřit, že moje děti mají lepšího otce, tak budou časem i lepšími puberťáky. Ne kvůli tomu, co provedl s telefonem, ale pro ten důvod, proč to provedl.

Tentokrát bylo pro mě rozhodování těžké, ale dala jsem si za úkol všechna tři místa za sebe obsadit, takže zde je mé hlasování:

1) Léčba - Moc dobře se mi to četlo, zvědavost mě táhla dál a dál, co dalšího se stane. Záležitost s prasetem mi teda přišla přehnaná, nicméně její vyřešení mě příjemně překvapilo (i když bych teda řekla, že si prasátko zísakné svobody a života příliš neužije). Nakonec mi to jako léčebný prostředek do celku zapadlo. Myslím, že šikana byla popsána dost uvěřitelně. Vytkla bych teda tu strategii neválčení, přijde mi to jako blbost. Proč by se měl protivník, když je silnější, vyhnout? A vůbec, celé tohle vyjednávání mi přijde značně nevěrohodné. Chápu, že tam autor chtěl nějak příznivě toho majora vykreslit, aby mohl Chmurečka zůstat - ale na druhou stranu, klidně mohl i odejít, přijde mi, že o to v povídce nešlo.

2) Černé čepice - Tato příručka asociála mě zpočátku dost bavila a později mi trochu úsměv mrznul na rtech, když jsem se do toho vžila. Ano, lidmi lze často dost snadno po svém hýbat a za nějaký ten pátek budu muset sledovat svoje děti, jestli se k nějaké takovéhle sektě nedávají, síla. Myslím, že takhle nějak by to opravdu mohlo fungovat.

3) Cinkání - Pěkně napsané, dobře se to čte, ale přiznávám teda, že nejsem zrovna fanda hororu. Zápletka byla dost nechutná, ale ano, i taková tajemství lidé můžou mít, na druhou stranu mám pocit, že by to cinkání v takovém případě poznala hned napoprvé.

Děkuji vám, pánové, za vaše názory, omlouvám se za to zpoždění.

Zdendo, Chris byl ve srubu poklidit, pak přijel Shawnee s Jesse a on zůstal kvůli hlídce. Nic složitýho.

Cením si, že jsi mi ukázal,  jak by podle Tebe měl vypadat druhý odstavec... nicméně se s Tebou nemůžu ztotožnit. Je mi jasný, že příběh potřebuje promazat, věř, že ho už promazávám dva měsíce :-), ale text, který jsi mi Ty nechal jako druhý odstavec se zas nelíbí mně. Je příliš telegrafický, věty jako vyštěknuté, jednoduché, jako pro prvňáky. Já se snažím vyprávět... ovšem pochopila jsem, že neúspěšně :-)

Ta věta, co jsi uvedl jako příklad špatného používání zájmene "ona" je zrovna dobře: "Na druhou stranu bylo jasné, že ONA v pořádku není, teď jsem měl víc času lépe si ji prohlédnout a viděl jsem, že je bledá, zpocená a rysy má ztrhané." ONA je tam záměrně, na tom slově je důraz a vysvětluje, že muž, ktarý je s ní, nepředstavuje nebezpečí, je v pořádku, ale ONA v pořádku není.  Samozřejmě ale nepopírám, že moje větná skladba nemůže být jinde špatně, a i když možná ne zrovna špatně, tak třeba divně.

Zajímalo by mě, kam až jsi to dočetl, kdyř Ti situace ještě připadala zajímavá :-)

K3 - samozřejmě jsem to myslela dobře :-) a hlavně ne komicky a karikaturně. Jestli to taklhe vyznívá, to mě opravdu mrzí a vážně by mě zajímalo, kde. Jak známo, člověk si svoje chyby najde špatně a platí to nejen o těch pravopisných.

Marking Machine, já to pochopila, žádnej strach.

Já chtěla dát první místo Rodinné záležitosti od Gertyho a najednou koukám, že ji autor asi úplně smazal, jsem z toho jelen.Ale nedá se nic dělat, hlasuji tedy takto:

1) Panička na hlídání - opravdu jsem se pobavila, dobrý nápad, dobře napsané, lehce delší rozjezd, ale pak už to pěkně odsejpá, je to zajímavý a vtipný.

2) Než přijede tramvaj - námět, který mš skutečně zaujal a styl psaní přesvědčil, že takhle by to vážně mohlo být. Navíc je povídka od minula upravená, nepamatuju si přesně ten předchozí konec, ale vím, že byl takový neukončený, zato teď mi přijde, že je to dobrý konec, který se k celkovému vyznění povídky hodí a kterému se dá (opět) uvěřit.

3) Poznání hudebního skladatele Štěcha 2 - zajímavé téma, postavy, jejichž pohnutky se mi mění před očima (více v kritice pod povídkou), pěkně napsané. Akorát mě vyrušil ten věkový rozdíl, který je na to, za jaký je to vydáváno problém, podle mě příliš nízký.

Já chtěla dát první místo Rodinné záležitosti od Gertyho a najednou koukám, že ji autor asi úplně smazal, jsem z toho jelen.Ale nedá se nic dělat, hlasuji tedy takto:1) Panička na hlídání - opravdu jsem se pobavila, dobrý nápad, dobře napsané, lehce delší rozjezd, ale pak už to pěkně odsejpá, je to zajímavé a vtipné.2) Než přijede tramvaj - námět, který mě skutečně zaujal a styl psaní přesvědčil, že takhle by to vážně mohlo být. Navíc je povídka od minula upravená, nepamatuju si přesně ten předchozí konec, ale vím, že byl takový neukončený, zato teď mi přijde, že je to dobrý konec, který se k celkovému vyznění povídky hodí a kterému se dá (opět) uvěřit.3) Poznání hudebního skladatele Štěcha 2 - zajímavé téma, postavy, jejichž pohnutky se mi mění před očima (více v kritice pod povídkou), pěkně napsané. Akorát mě vyrušil ten věkový rozdíl, který je na to, za jaký je to vydáváno problém, podle mě příliš nízký.

Smysl možná jo :D

Celkem jsem se pobavila, ale zklamalo mě to v okamžiku, kdy Jarmila začala nadávat svému manželovi a vítezsví kolektivu jsem nějak nepochopila. Závěr, že samozřejmě nešlo o televizi, ale o Emila mi taky úplně nesedí, ono těch věcí, co jdou rozbít, budou mít doma vícero. Jestli se totiž počítá Emilova huba (která se mu zase zahojí), musí se samozřejmě počítat minimálně ta petrolejka, kterou po takovém pádu na zem už nezachrání nic. Já si ten výraz "nic,co se dá rozbít" představila spíš jako "nic, co se může porouchat" a byla jsem fakt zvědavá, co se z toho vyklube, ale ten závěr mě celkem zklamal.

Je to pěkně napsané, přijde mi i hodně dobrá myšlenka rozchodu za účelem aby umíral smutný a aby si ona našla včas někoho jiného... posléze mě Mirek pěkně štve, že to vlastně vůbec nemyslí nesobecky pro ni, ale právě naopak úplně sobecky a na ni nehledí ani trochu. Linda mi nejdrív přijde jako že je taková puťka co ani neví jestli má brečet nebo se smát, ale pak se z ní vyklube dost cílevědomá žena, která přesně ví, jak toho svého chlapa ovládat a zvládat. Dobrý je to, že je to pokračování mi nevadilo. I když jsem si teda i ten první díl pro zajímavost přečetla. A musím říct, že ten první se mi moc nelíbil.

Ale měla bych jednu poznámku k té dlouhověkosti - Míra se tváří, jak je hrozně oproti Lindě starej, ale jestli je jí 170 a jemu 250, ten rozdíl vůbec není takový, jak se on tváří a celej ten rozhovor mi nedává smysl. Já si jeho věk pro sebe posunula aspoň na 550 a pak už je to všechno v pohodě :-)

Andiáne, díky. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila výraz "teen romantic", ale už jsem to dala, takže u mě je to taky v poho :D A s tím světem máš úplnou pravdu  :-)

Tohle se mi vysloveně nelíbí. Nářečí teda neznám a nemůžu posoudit, jestli je to takhle správně, či nikoli, ale nějak mi to přijde přehnaný. Ale hlavně je to na mě moc vulgární, jak vlastními výrazy (v mnoha případech podle mě zbytečně), tak i tématem. Tohle učit dítě mi přijde fakt drsný a Ty to prezentuješ jako super zábavu a bezva řešení. Zřejmě to má pořádně šokovat, jenže mně se z toho jenom ježej chlupy a není to nic, co bych kdy ještě chtěla číst.

Moc mě to nebavilo. Poznámky, který mi přišly napoprvé vtipný, opakováním vtip ztratily a po půlce už mi vysloveně vaděj, a celkově na mě tento hospodskej monolog ukecanýho chlapa příliš nezapůsobil.

Nevím, jak moc je to demokratické nebo spravedlivé, ale váš formulář mi nabízí vymazat z výše uvedeného seznamu StvNovu povídku Poznání hudebního skladatele a naopak nenabízí vymazání mé vlatní povídky Kouzlo vánoční noci.

Takže pro zvýšení vlastních šancí mám vymazávat soupeřovo dílo? :-)

K3, díky za přečtení, za milé poznámky i za ten sentiment a samozřejmě také, že ses mě zastal ohledně koní. Fakt jsem to zkoumala, když se o něj Careful tolik bála - ale fakta si nakonec odmítla jenom i přečíst :-) a v povídce to stejně nebylo relevantní, kůň nepochybně zažíval kouzlo vánoční noci nějakým svým vlastním způsobem :-)

Janino, díky za přečtení a všehcny připomínky.

Plevelná slůvka jsem se snažila vyházet, stejně jako Tebou zmiňované nelogičnosti, zbytečnosti, blbá spojení a tak...vyházet nebo předělat.

Ohledně jejího příchodu do srubu bez zaklepání a volání - dorazila k němu přeci na na pokraji sil i vědomí, opřít se o dveře bylo asi jediné, co v dané chvíli zvládla, navíc možná si i ona myslela, že je tátův, stejně jako světýlko, které následovala... A volání potom uvnitř by nedávalo smysl, byl to jen srub, jedna místnost, rozhlédla se a hned věděla, že tam nikdo není.  Přijde mi to v pořádku, přidala jsem tam slůvko liduprázdný, ale možná tam není úplně nutný.

A kámen úrazu - ty city. Musím se trochu ohradit proti slovu "cíleně". Uznávám, že je to takový slaďák, ale nebylo to nijak cílené, na koho taky? Povídka je stará dvacet let a tenkrát ji snad až na jednu výjimku nikdo nečetl. Jednu citovou poznámku mířenou na Franka jsem tedy smázla, ale jinak to asi nechám tak. Nepřijde mi  tam toho zas tak moc - na začátku po hádce, jako důvod, proč odjela; pak uprostřed při bloudění, jako rozlučka před smrtí; a potom po shledání - v podstatě vždy jedna věta. Všechny tyto případy tam mají svoje logické místo. Ale jak píšeš na začátku - je mi jasný, že spoustu lidí tohle nebaví.

Je to dobrý, zajímavý příběh, pěkně ubíhá a je napínavý. Ale vadí mi ty krátké věty. Jasně, zkracování vět zrychluje spád, ale když jsou pořád krátké, nic se nezrychluje, místy mi to připomíná text pro prvňáčky (samozřejmě ne obsahem).

A malá chybka - jedno "se" navíc ve větě "aby se vzápětí vrátily se do tepla." (1.odstavec)

Careful - bodování je veřejné přes kritiku, nikdo to nemůže nijak ovlivňovat.

Ovšem, že jsi něco nominovala a nebylo to uznáno se vážně divím, to je opravdu špatně. Ani mně se nelíbí Tvé napadání autorů, nicméně právo na nominování čehokoli (a to včetně Tvých vlastních povídek) bys podle mně i tak měla mít. Aspoň podle stávajících pravidel. Tak sem napiš, co to bylo, může to nominovat někdo jiný :-)

Předpokládám, že zprávou je to jistější, přecijen v komentářích se dá leccos snadno překouknout - jako mně například unikla naprosto neuvěřitelná "diskuse" nad výsledky listopadového kola povídky měsíce. Ale máš pravdu v tom, že komentářem je to veřejné a každý to může vidět - jenže jako soutěž to má prostě svoje pravidla a ta by se asi měla dodržovat.

Profesionální básníku, chápu to tak, že svůj výběr pro nominaci máš poslat zprávou Stvn nebo Janině - odsud to asi nikdo do těch nominací nedodá.

A careful, Tys nominovala výše zmíněnou cestou nějaké povídky a někdo Ti napsal, že nominovat nemůžeš? To je vážně drsný!

Líbilo se mi to, zajímavý nápad a psát ty umíš. Pěkný.

Pobavila jsem se :-)

Napadlo mě, že sedal na zem, ale nemylsím si, že by to takovýhle doktor dělal. Ale to je jen můj dojem, nic o tom nevím - jestli má sedat na zem, stačí říct, že sedá na zem :-)

A ohledně toho "zabití" doktora - jo, pochopila jsem, že doktor umřel a on to bere jako svoje zabití. ALe za prvé je prostě divný, aby psychistr zvyklý na nějtěžší zločinecký šílence z vyprávění jen tak zemřel a taky je divný, že tohle byl vlastně Mansonův cíl - když byl takovej mučitel, tahle smrt by pro něj neměla význam. Čekala jsem nějaké mystérium, že až dokreslí všechny ty kříže,  získá nějakou moc a něco provede nebo prostě já nevím, ale zkrátka že se něco stane :-)

Je to na mě asi moc intelektuální - hned na začátku mi vadí to nelogické překlapávání mezi Gabrielem a Václavem. Snažila jsem se nalézt třeba dvojí osobnost, ale nezdařilo se mi to, nevím, co si o tom mám myslet.

Taky mi nesedí to očíslování vybraných slov a koneckonců ani jeho vysvětlení. Autor asi nemyslel "formuloval" ale vyslovil nebo artikuloval - ale i tak je to divný.

A taky prostě nevím, co je A2.

Já dočetla, byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Musím říct, že mě závěr dost zklamal, v podstatě vlastně není vůbec jasné, co se stalo.

Také mám výhrady k tomu opakování, pár příkladů:- pestrými barvami a hned pestrému světu- geometricky přesný kvádr a za chvilku geometrický útvarTakhle výrazná slova musíš používat opatrně a opakovat fakt jen, když je to nutný.- příliš často používáš jméno Manson, pro příklad první odstavec 2.dne: "Ostré, bílé světlo zářivky prudce ozářilo bílou krychli a na chvíli Mansona bolestivě oslepilo." to je v pořádku ale o pár vět dál "Na něm byla krev čerstvá a právě pomalu po kapkách stékala na dlaň a pak na zápěstí Mansonovi levé ruky." je přece jasný, že je to jeho ruka a "Nepříjemný zvuk zněl stále stejně odporně jako včera, ale Mansonovi nevadil." už je jméno úplně navíc.

A pár obsahových připomínek:-  "vlahých záchvěvů horkého větru" je přece blbost, buď je něco horký nebo vlahý, obojí nelze- a co mě nejvíc vadilo - dotor si furt sedá naproti němu, ale na začátku bylo výslovně řečeno, že v místnosti kromě záchodové mísy nic není. Nepředpokládám, že jsi měl na mysli sezení na míse, takže by si asi měl s sebou nosit židli, ne?

Gartuluju vítězům i všem poraženým, bylo to vážně dost vyrovnané. A omlouvám se, že jsem hlasování tentokrát nezvládla.

Děkuji Ti, Kočkodane, za milá slova, přáníčko i ten úsměv a přeji i Tobě, taktéž s úsměvem,  v příštím roce jen to nejlepší :-)

Líbí se mi to, dá se do toho vžít, mohlo by to tak být. Ale končí to divně - spíš teda nekončí :-) Ale je to takovej deníček, třeba bude další pokračování...

Jsou tam chybky, ještě si to pročti. Pár, co si vzpomínám:

- běhu po písečných plážích Lake Superior

- Byla jsi skvělá, políbil ji pak na tvář

- hleděla do Metodějovy tváře

Gerty, je to bezvadně napsaný, Ty prostě umíš výborně psát, zhltla jsem to jedním dechem, jako pokaždý. A je to teda děsivý, doufám, že jsi se svým záměrem spokokojen :-)

Jen bych měla jednu poznámku. Je moc malá. Nedokážu si představit, že by tohle zvládla desetiletá holčička, tu chladnokrevnost, preciznost, plánování. Nejsem teda žádnej psycholog a nemám ani páru, jak člověka,natož malýho, poznamená takovýhle týrání, ale myslím, že když už by to všechno vymyslela a naplánovala, to rozpáraný břicho, ta krev všude, střeva, příšernej řev, palazení - tahle scéna by s ní zamávala a to pořádně. I kdybych si připustila, že by dokázala pokračovat, tak rozhodně ne tak chladně, bez emocí, bez přestávky... prostě tohle je podle mě moc. Já vím, chceš ji mít tak malou, aby Ti tam zůstaly ty pohádky, aby to bylo o to víc šokující... Vím, ale tohle si myslím.

Marking Machine - koukám, že jsi úplnej odborník na názvy :-) Jinak myslím, že ten můj vystihuje obsah úplně přesně. Ale chápu, že to holt nebylo nic pro Tebe.

Careful - čemu hrdinka věřila, že se stane s jejím koněm, je dostatečně vysvětleno touto větou "Věděla jsem, že v pořádku trefí domů a pustila jsem ho z hlavy." Myslím, že tato diskuse nad jeho osudem je tak trochu mimo mísu.  Ale jestli Tě to opravdu zajímá, není problém si zjistit, že se zimou vážně problém nemají - pokud to nejsou choulostiví koníci zvyklí být schovaní. Pro příklad třeba tenhle odkaz: http://www.magazinpegas.cz/kone-a-velke-zimni-mrazy-je-to-problem/    Ale chápu, že to prostě nebylo ani pro Tebe :-)

Lakrove - o těch Vánocích mám také takový pocit, že by to tak mohlo být, tak jsem ráda, že nejsem sama :-)

Lakove, díky za čtení a komentář, jsem překvapená, žes to z šera dávnověku ještě vyhrabal :-)

Ano, jeto část "románu", jak už jsem přiznala Pifovi. A protože je to vlastně samostatný příběh, dala jsem ho sem do povídek, abych otestovala, jestli je to vůbec čitelný. Je mi jasný, že rozhodně ne pro každého, ale aspoň pro někoho žánru nakloněného... třeba. 

To opakování si uvědomuju a dost jsem s tím bojovala, ale tak nějak to asi neumím úplně vypustit, aby mi z toho nevymizel původní záměr - a to je  Shawneeho vyprávění nejen vlastního zážitku, ale pak i lehký vysvětlování pistolnických zákonitostí nezasvěcenému Chrisovi a trochu hádka ohledně Shawneeho a Jessiny role, no a nakonec i zbytek dne, teda následný rozbor akce s Jesse večer. Takže délka textu roli nehraje, ale chtěla jsem tam mít tu členitost, trochu nesouhlasného rozhovoru u ohně, a ne jen přímočaré vyprávění. Takový byl pokus a úmysl.

I já se připojuji a mockrát děkuji :-)

Děkuji Admine A,

vše je na svém místě a v pořádku. Toto svoje "dílo" ohledně smazaného účtu tedy smažu :-)

Zdravím Jesse

Dobrý den!Můj účet byl, zdá se, smazán a předpokládám, že až se teď odhlásím, už se mi nepodaří na něj přihlásit.Prosila bych administrátory, aby mi jej zase obnovili, jistě to nějak jde.Jinak nevím, co s tím mám dělat.Děkuji - Jesse H. (teď jsem přihlášená a jde mi vložit dílo, ovšem jako autor už nejsem k nalezení, což je sice zajímavý paradox, ale jinak je to jenom k vzteku)

Dobrý den!Můj účet byl, zdá se, smazán a předpokládám, že až se teď odhlásím, už se mi nepodaří na něj přihlásit.Prosila bych administrátory, aby mi jej zase obnovili, jistě to nějak jde.Jinak nevím, co s tím mám dělat.Děkuji - Jesse H. (teď jsem přihlášená a jde mi vložit dílo, ovšem jako autor už nejsem k nalezení, což je sice zajímavý paradox, ale jinak je to jenom k vzteku)

Dobrý den!Můj účet byl, zdá se, smazán a předpokládám, že až se teď odhlásím, už se mi nepodaří na něj přihlásit.Prosila bych administrátory, aby mi jej zase obnovili, jistě to nějak jde.Jinak nevím, co s tím mám dělat.Děkuji - Jesse H. (teď jsem přihlášená a jde mi vložit dílo, ovšem jako autor už nejsem k nalezení, což je sice zajímavý paradox, ale jinak je to jenom k vzteku)

Dobrý den!Můj účet byl, zdá se, smazán a předpokládám, že až se teď odhlásím, už se mi nepodaří na něj přihlásit.Prosila bych administrátory, aby mi jej zase obnovili, jistě to nějak jde.Jinak nevím, co s tím mám dělat.Děkuji - Jesse H. (teď jsem přihlášená a jde mi vložit dílo, ovšem jako autor už nejsem k nalezení, což je sice zajímavý paradox, ale jinak je to jenom k vzteku)

Dobrý den!Můj účet byl, zdá se, smazán a předpokládám, že až se teď odhlásím, už se mi nepodaří na něj přihlásit.Prosila bych administrátory, aby mi jej zase obnovili, jistě to nějak jde.Jinak nevím, co s tím mám dělat.Děkuji - Jesse H. (teď jsem přihlášená a jde mi vložit dílo, ovšem jako autor už nejsem k nalezení, což je sice zajímavý paradox, ale jinak je to jenom k vzteku)

Dobrý den!Můj účet byl, zdá se, smazán a předpokládám, že až se teď odhlásím, už se mi nepodaří na něj přihlásit.Prosila bych administrátory, aby mi jej zase obnovili, jistě to nějak jde.Jinak nevím, co s tím mám dělat.Děkuji - Jesse H. (teď jsem přihlášená a jde mi vložit dílo, ovšem jako autor už nejsem k nalezení, což je sice zajímavý paradox, ale jinak je to jenom k vzteku)

Není koza jako koza, stejně jako kůň jako kůň :-)

Ale jinak máš pravdu, chová se hloupě. To se tak někdy stane...

Děkuji všem za čtení a názory.

Lakrove, jsem ráda, že to někdo pochopil, už jsem měla pocit, že to nikdo nedá. Ohledně zařazení, povídka je westernová. Chápu, že to z toho úplně neční. Ale psala jsem ji před dvaceti lety a tehdy nebylo třeba to víc zdůrazňovat. A dnes už bych zas musela provést průzkum, jak a jestli vůbec na Divokém západě Vánoce slavili, tak jsem to nechala tak trochu neurčité. Tvůj výraz "z jiného světa" se mi líbí a sedí :-)

Proto taky, careful, hrdinka nemá na Vánoce vlastně nic na práci, nemusí uklízet, péct, balit dárky nebo nedej bože, lítat po obchoďákách a shánět ještě ještě nějaké na poslední chvíli. Ony ani ty Vánoce o tom všem ne u všech jsou. A ještě slůvko ke koním - mráz jm nevadí, žádný strach :-)

Ale o to tam nešlo, zrovna tak ne o Franka, Marking Machine. Pointa byla ve slůvku "kouzlo", které ovšem uniklo i Tuccimu, Ty jsi byl asi příliš koncetrovaný na tu druhou, silvestrovskou povídku, jinak bys v něm odhalil odpověď skoro na všechny svoje otázky.

Opravdu vtipné a skvěle se to čte :-)

Také gratuluji, samozřejmě hlavně Gertymu :-)

Hlasujících bylo vážně málo, asi by to chtělo nějakou osvětu nebo reklamu.

Děkuji všem za názory a komentáře.

Alexko, Tobě díky za tu dvojitou snahu :-)

K3 - ano, jsem romantička. Asi až moc :-) Zklamaná nejsem, ale mrzí mě, že Ty ano, nicméně to chápu. Povídka by měla být zhuštěnější, souhlasím. Ona to totiž vlastně povídka není (což mě neomlouvá).

Pife, díky za vlídná slova. Těší mě, že se Ti to, jako westernovému odborníkovi, líbilo a díky i za Tvoje připomínky.

Myšlenkové pochody – no, já je tam tak nějak potřebuju, ve skutečnosti píšu příběh hodně kvůli rozhovorům, kvůli vztahům a konfrontaci postav. Na druhou stranu chápu, že to možná nikoho jiného nezajímá :-)

Přiznávám, že tohle je část delšího celku, čímž se můžu vymluvit z nedostatku popisu osob, ale je fakt, že pro účely „povídky“ jsem ho tam asi měla nějak vložit, máš pravdu. Nicméně jestli ses sám coby posluchač vžil do role Chrise, unaveného honáka s kafem v ruce, věkovou skupinu okolo osmi let jsi (zcela správně) samovolně vyloučil a vzhledem k obsahu jeho rozhovoru se Shawneem nelze ani těch 19 očekávat :-) No ale jak vypadá Jesse je správná otázka :D

A spisovná řeč… To je vážně problém, původně mi mluvili nespisovně, ale tak nějak jsem zjistila, že je složitý udržet nějakou hladinu, tak jsem to, po vzoru starých westernů, všechno pěkně opravila. Ale máš pravdu, některé výrazy bude lepší „povolit“, bude to přirozenější… zapracuju na tom :-)

Tak díky, Goro, žes to přežila :-) Se slůvkem mě máš pravdu, něco s ním udělám.

Pár chybek:

se od něj dokonce odráží - máš "o" něj

desítky let neslyšel - máš "lel"

zámek byl postaven nebo vystavěn - ne "vystaven"

stěny se začínají klouzat - "se" je tam navíc

Jinak celkově mě to chytilo až v závěru, poslední odstavec, a úplně super je ta poslední věta, bezvadná pointa. Chápu, co jsi myslela tou snahou o atmosféru - na mě to ale nezafungovalo, asi kvůli tomu přílišnému zmixování tajemného s běžným. Např. v okamžiku, kdy si představuju ten prach na zašlém schodiští, otřené lví hlavy (pěkný detail) a přemýšlím, co by asi tak mohl být záhadný urbexer, na mě působí dvě věty o bezdomovci a jeho krabičáku jako studená sprcha, která mi to celé spláchla do kanálu :-)

Nevím, jak to tu chodí, jestli můžu taky hlasovat. Kdyby ano, přidávám svoje laické názory.

1. Gilbert - přečetla jsem to jedním dechem, bez výhrad od začátku do konce. Pěkně napsáno, prostě mě to vtáhlo. Zajímavý nápad na kamaráda, trochu toho dobrodružství, lehce fantastický námět – to jsou pro mě samé oblíbené ingredience.
2. Nevšední inzerát – začalo mě to bavit až od objevení toho inzerátu, ale zato mě opravu nadchnul ústřední nápad.
3. Karkulka a Vlk – líbí se mi ten rozhovor v autě, přestože je pro mě neuvěřitelné, aby hned takhle cizímu vysypala svůj životní příběh, ale líbí se mi. Dobře napsáno.

Gerty, díkuji za Tvůj názor, jsem fakt ráda, že se našlo také pár lidí, kterým se to navzdory všemu líbilo i takovéhle a dokážou se do toho trochu vžít. Že dívčina zemřela, bylo vážně lehce nefér, uznávám, ale měla jsem k tomu zcela pragmatický důvod. A tady jsem chtěla vyzkoušet, jestli to bude vůbec někdo číst, někdo, kdo mě ani trochu nezná :-)

StvNe, i Tobě díky za názor ke dvěma odstavcům, no a příště... jsem zvědavá, jestli dáš třeba spoň tři :-)

Vigane, díky, že jsi to tedy vydržel až do konce. :-)

Mám shlédnuto. Je to opravdu pěkně napsané, čte se to úplně samo a má  to zajímavou "dvojitou" pointu :D  Akorát to tématicky není není můj šálek kávy, pardon :-)

Moc děkuji dalším čtenářům a kritikům za čtení a názory. Hlavně Janina se tomu hodně věnovala, opravdu si toho vážím.

Co se týká popisnosti, mám s tím problém, uvědomuji si to a přiznávám, že už tak jsem to hodně proškrtala – očividně stále málo :-) Asi se snažím moc vysvětlit, co jsem chtěla říci.

Chyby, které, Janino, zmiňuješ, vidím – opakující se výraz o koupání mi vážně unikl (už je pryč) a naopak absence kašlání je sakramentsky správná poznámka, která bude vyžadovat větší promyšlení a zásah. Stejně jako nějaké to seškrtání. Ale pokusím se.

Nelogičnost v pořadí nevidím – srdce se jí rozbušilo až v okamžiku, když držela v ruce deník, ze kterého doufala, že se všechno dozví – tedy, že tohle je moment, kdy se stávající situace vysvětlí. Do té doby jen dělala, co bylo třeba udělat, bez otálení, ale beze spěchu, protože prostě ještě vůbec nevěděla, že je v nebezpečí.

Slova a slovní spojení, která Ti nesedí, mi přišlo, že by v povídce ze současnosti být mohla, ale aspoň některá jsem nahradila. Jinak samozřejmě jsem to jako reportáž nemyslela ani náhodou, takže jen další důkaz, že se mi tahle povídka moc nepovedla. Hlavně je vážně blbý, že to nemá spád, asi to má pro mě příliš silné osobní kouzlo, přes které nevidím objektivně, že to vlastně není ono.

Že Ti závěr připadá patetický mě ale vážně mrzí. Snažila jsem se právě z důvodu, abych se tomu vyhla, napsat co nejmíň a jestli se dokážu vzdát toho jediného výkřiku „Ne“ se budu muset  zamyslet.

A ještě, Fruhling, díky ale Tvé poznámce o probuzení nerozumím. Takže mi nezbývá, než oponovat jinou poučkou – Nikdy neříkej nikdy :-)

Moc pěkné zasnění, krásně napsáno a popsáno, úplně mi ty vůně vlezly do obýváku :-) A optimistický konec, který potěšil. Dávám tip.

No, jestli ještě můžu, mně tam chybí aspoň náznak lítosti nad těmi mrtvými psy. Vím, ten nejdůležitější přežil, ale stejně...

A slovo "rytmický" je natolik výrazné, že mě tam podruhé přijde jako opakování i když je o pěkný kus dál.

Ale to jsou vážně jenom hnidy :-)

Nakonec to teda bylo pořádně napínavé :-) A celkem drsné.  Pěkně napsaná povídka.

Díky, Kate :-)

Sinko díky! No, už jsi mě zviklala, ale ještě odolám :-)

Přesně Ti rozumím - tenhle dětský úsměv mě taky dostává, rozněžní, chápu Tvou potřebu ho ochránit... Jenom se to prostě literárně moc nepovedlo :-)

Pro Tebe ta kytka není,je pro jistou dámu.Požádám ji o Tvou ruku,tak tohle mám v plánu.

Tohle je dobrej nápad :-)

Máš k tomu akordy, hudbu - zpíváš si to? :-)

Tahle povídka se mi moc líbila, má zajímavé a milé nápady, je pěkně napsaná a dobře se čte. Přiznám se teda, že některé detaily mi došly až po "nápovědě" v komentářích - třeba sedmé nebe a Martin s bílými koňmi, což je pro mě škoda, ale možná jsem příliš nechápavá. Ale má to správnou atmosféru, která mě hned po kouzlu s petrklíčem vtáhla do děje a nepustila :-) Dávám tip.

Tahle je teda tvrdší - zevnitř i zvenku. A znát-ptát je laciný rým - podle mého "rychlokurzu" :-) Ale víš, jak to je:

za mým hloupým názorem

hoď mramorem  :D

Nazdárek :-)

Tahle je vážně hravá a milá. Moc se mi líbí. Můj názor ohledně "hraje si" už znáš :-)