zdendo víš, co? Prdni si na klacík.

K3 - díky za zastavení. Závěr je jednoduchý - Roy Donner přinesl do hotelu aktovku s kamením, odnesl si tu se zlatem a pak si část zlatých cihel zahrabal na zlé časy někde na opuštěném ostrově :-)

Jen doplním pro Lakrova - povídka "Rodinná záležitost" není fragmentem delšího díla, je to uzavřený příběh z prostředí, ve kterém se odehrávají další povídky, novely a jeden román, v nichž figuruje postava kapitána Donnera.

vk - díky za přečtení i za postřehy - námětů ny škrtání není nikdy dost :-)

Prosecký, díky za komentář. V Auvergne jsem bohužel nebyl, i když jsme takové akci společně s manželkou přemýšleli mnohokrát, a neumím ani francouzsky. Spíš si ale myslím, že jsem někdy dřív skutečně byl u toho sopečného jezírka - úvodní část povídky je totiž do puntíku autobiografická a skutečná je i ta pohlednice z internetu, kterou má hlavní hrdina v počítači. Takže i záhada je tentokrát trochu opravdová :-)

Docela milé vyprávění o zvířatech. Jen připomínka:

...kocour Kryšpín s dvěma kočkama se k nám zase připojili.

Tohle máš záludněpostavené - vůbec si nejsem jistý tím, jaké "i/y" na konci připojili. navíc má být  "s kočkami" - ne "s kočkama". Zkus tu větu nějka přeskládat, aby bylo jasné i v tom "připojili" - já když nevím, tak to taky vždycky nějak přeskupím.

Tetřev - ono to s tou citovanou větou vadilo více lidem, takže to jdu raději předělat :-)

Lakrove - díky za komentář. Jen k těm "Hvězdným válkám" - tohle je příběh z delší série povídek, novel a (zatím) jednoho románu, jejichž hlavním hrdinou je kapitán Roy Donner. Mám to prostředí rád a občas do něj vkládám i příběhy, které by se daly umístit jinam. Navíc se mi příběhy z budoucnosti, kde může všechno fungovat podle mých potřeb, píší mnohem snáz než příběhy z reality.

Zordone - díky za komentář. S tím Klausem je hezké dejavu :-) Chybičku jdu hned napravit.

Já jsem měl na mysli Irmu kočku z filmu Adéla ještě nevečeřela :-)

Navzdory tomu, že se příběh odehrává ve světě na miliony parseků vzdáleném vyučenému zámečníkovi, byl jsem neskonale zvědavý, jak dopadne. A pak stejně neskonale zklamaný, když nedopadl nijak. Anebo jsem to dopadnutí přehlédl? Ale jinak dobré - sloh profesionální, budování napětí tak, jak je mám rád, fakt nic k vytknutí. Chyba bude akorát asi v tom mém výučním listě.

Já už jsem to četl, nevím jestli tady nebo na PP, ale je to dost dobré. Zatím můj horký favorit na první místo v soutěži.

Irma Kočka :-) Já jsem se při čtení prvního odstavce téhle asociaci prostě neubránil :-) Ale pak už je to celé o něčem jiném.

Slohově to máš trochu nedotažené - chce to víc promýšlet slovíčka a víc přemýšlet, co je v textu navíc. Třeba tohle:

Vydala se jen tak v pantoflích do strmého kopce k nedaleké chatičce, která sloužila jako zázemí provozu farmy. Vyšla z rodinného domku a zamířila ke stavbě ze dřeva.

Ta druhá věta oznamuje v podstatě to samé, co ta první. Pak třeba tady:

V kuchyni na pohovce se nacházel cizí kabát.

V beletrii bych dost pečlivě zvažoval, kdy a jestli vůbec používat sloveso "nacházet se".

Asi bych toho našel víc, ale tyhle dvě věci mě trkly nejvíc. Dál - přehlédl jsem anotaci a měl jsem velký problém si povídku zařadit do konkrétní doby. Úvodní scéna se klidně mohla odehrávat v roce 1930 - a pak jsi přidala nějaké časové údaje a pořád mi to nesedělo, protože to prostředí mě pořád táhlo mnohem víc do minulosti. Možná by to chtělo do textu vložit nějaké prvky, které by to umístění v čase jasně naznačily a možná i sem tam připomněly, kdyby čtenář něco přehlédl. Taky mám pocit, že dílo je dost sentimentální - není to ještě za hranou, ale s tématy, o kterých píšeš, je třeba zacházet jako s flaškou nitroglycerínu, když se ti to vymkne z ruky, může z toho být velká rána :-)

Stejně jako minule jsem chtěl přečíst a ohodnotit všechny soutěžní povídky a i tady jsem se hned napoprvé zasekl na díle, kterému ani za mák nerozuzmím. Sloh se mi líbí, o tom žádná, ale obsah rozhovoru hlavních hrdinů jde mimo mě. Navíc mám pocit, že první díl, který jsem kdysi už četl, je lepší. Zaprvé je víc dada než tohle, což někdy můžu, a za druhé ses tam poměrně rychle dopracoval k zásadnímu rozuzlení. Ještě se vrárím a pokusím se poprat s tím zbytkem, i když zatím nevím, jak potom hlasovat v soutěži, když minimálně tuhle povídku nedokážu ohodnotit i podle děje.

Lakrov - díky za zastavení. Co se týká tooho, co je sen a co ne - příběh funguje stejně jako filmy s Freddym Kruegerem - to co se hlavnímu hrdinovi jakoby  zdá, se vlastně děje doopravdy, takže krvavé finále po probuzení je skutečné a vlastně se tedy ve skutečnosti dělo i to, co Michalovi zdálo. Jinak bych v příběhu asi hlubší smysl nehledal, alespoň já jsem žádný nezamýšlel - jen tu variaci na příběhy s Freddym.

Aha. Tak já se budu nominovat sám. Uvidíme, co to udělá.

Díky moc všem, kteří jste četli - jsem rád, že vás dílko potěšilo.

careful - díky

Lakrov - já bych to tak nehrotil - ono chtít od internetu obecně grafickou úpravu, jaká se dělá pro tisk na papír, patří spíš do oblasti science-fiction. Ale když teď koukám na svá díla, tak takhle, jak píšeš, rozhozená nejsou. Texty jsou zkopírované přes schránku z OOF - možná se to rozhauje jen za jiných podmínek. Navíc je vidět, že zbytek zdejších autorů grafická úprava zjevně nezajímá, tak je to asi stejně jedno.

Goro - asi to na nějaký čas bude ohledně hororů všechno - i když mám ještě nápady na další kousky.

careful - jednou jsem na netu našel takový seznam filmových vrahů a Freddy tam fakt chyběl, mladí už ho asi neznají. To jsem prostě nemohl nechat bez trestu :-) Ale napsat horor, u kterého by se čtenář opravdu bál, vyžaduje asi něco trochu jiného, s tím souhlasím.

careful - žádný problém :-)

šepotko - díky za zastevní

cereful - asi to tak bude :-) A jsem s tím stavem i celkem spokojený :-)

Jesse - díky za zastavení. S tím věkem Vandy už mi někdo jiný napsal v podstatě totéž. Ono je to těžké - já sám nevím, jestli by jakýkoliv člověk byl schopný takhle jednat, ale na druhé straně se staly skutečné případy, nad kterými také zůstává rozum stát. Já to vidím tak, že Vanda z toho týrání určitým způsobem zešílela - ale nejsem psycholog ani psychiatr a nemám s těmihle obory žádné zkušenosti, takže možná by mi to odborníci sepsuli. Ale lidská duše je nevyzpytatelná a krajní situace občas člověka doženou k opravdu krajním řešením.

careful - tak potom holt jsem naivní nudný strejda snící o dobrodružství :-)

Goro - Verne mi učaroval, to ano, ale dnes už bych ho nečetl. Ale poletovat si pět neděl v balónu, to ano :-)

careful - podle čeho usuzuješ, že se má jednat o báseň? :-) Jsou to jen takové postřehy, jaký by se mi líbil život.

Goro - díky, že jsi to schroupala, snad se ti o tom nebude zdát :-) Ty drobnosti, co jsi vytkla, zkusím doladit - ono nikdy není dost námětů na vylepšení, tak díky za ně.

Ale jo, mně se to líbilo. Žádná těžká literatura, ale proč by nutně měla být? Sice jsem čekal, že se babička užene k smrti už při okopávání brambor, ale i takhle se to alespoň z mého pohledu dalo schroupnout.

Jak už to výše napsala Janina - jako fragment delšího příběhu celkem dobré. Mám ale doma knihu jiné autorky, odehrávající se ve velmi podobném prostředí - a taky je to napsané na základě vlastních zážitků, ale ta je složená z víceméně uzavřených příběhů, které mají jasné rozuzlení, a to mi připadne lepší. Nejsem si jistý, jestli bych byl schopen dát třeba sto stran textu, jako je tenhle. Goro - neber to ale jako kritiku, spíš jako námět k zamyšlení. Tématika je velmi silná a aktuální a vzhledme k mé současné situaci a pracovní náplni se do ní dost silně dokážu vcítit, a právě proto si myslím, že by stálo za to ji udělat pro čtenáře přitažlivější právě tím příběhem - ať už několika dílčími nebo jedním, který poběží celým dějem.

Já jsem to vzdal přibližně v jedné třetině. Jsem prostě veskrze zkažený komercí, a tohle je na mě příliš lyrické. Asi to ale bude dobré, když to ostatní chválí.

Goro - díky za komentář. Chtěl jsem alespoň jednou zkusit napsat něco bez fantastických motivů a taky něco hodně drsného.

Třetí díl je vložený.

Mně všechno funguje - navíc mi znovu naskočila povídka, kterou jsem ve slabé chvilce smazal - takže vlastně je to lepší než před tím :-)

V každém případě díky za rychlé vyřešení problému.

Goro, díky za návštěvu. Tahle povídka má za účel, aby se z ní čtenář hned tak nevzpamatoval.

No, ale hlavně že se vzpamatoval server :-)

Kolobajdo - nic se neděje - ono je tohle trochu jiné. Alesoň jsi mě upozornil na ty žraloky - trochu jsem je progůglil, většina fakt žije v teplých mořích, ale v severním Atlantiku taky sem tam něco, tak to při finální úpravě doladím.

Kolobajdo - tak ty žraloky radši progůglím - z toho, co jsem o nich četl, mám pocit, že se vyskytují víc v teplých mořích, ale je to fakt jen pocit  a možná se pletu.

Prosecký - tak jsem do tý měnový reformy šel hned :-)

Prosecký - díky za zastevní. S těmi dolary - kdysi jsem je do tohohle univerza jen tak plácnul a už tam zůstaly, no... :-) Musel bych to zaměnit v polovině své tvorby, ale je to dobrý postřeh - možná v závěrečné povídce udělám nějakou měnovou reformu :-)

vk - díky za přečtení díla a za komentář.

Ta věta komicky znít měla, takže OK :-)

Lakrov - díky, za radu i za přečtení další kapitoly. Večer sem tedy první kapitolu vložím a uvidím, co to udělá. Simo není tygr - je to právě jedno z těch vymyšlených zvířat a v ději hraje celkem zásadní úlohu. S tím slohem teď už nic neudělám, když už je to na papíře, možná tedy v nějakém budoucím druhém vydání to ještě trochu protřídím. Ono je to ale takhle s každým textem, že v něm člověk donekonečna nachází náměty na úpravy.

MM - to holt je průšvih bezpatkového písma, ve kterém velké " Í " vypadá jako malé "L". Ale v knize to rozeznat jde :-)

Bulanžérko, Kapso - díky za přečtení a za zanechánní stopy :-)

StvN -  pro děti asi tak od deseti let. Četl jsem z toho pro pátou třídu ZŠ v jedné knihovně a pak si to tam ty děti dost chodily půjčovat. Ale jedním vrzem to přečetla i knihovnice, která šla letos do důchodu. Myslím, že to potěší každého, kdo má rád napínavé příběhy, záhady, zvířata, přírodu.

Lakrov - já bych sem tu první kapitolu dal klidně celou, ale nejsem si jistý, do jaké ji zařadit kategorie. Povídka to není a když ji dám do prózy na pokračování, tak zase třeba lidi budou čekat, že to zveřejním celé. Mohl bys mi s tím, prosím, poradit? Nebo někdo další, kdo jste se tu zastavil? Díky moc.

šepotko - díky za podporu :-)

Lakrov - ona ta kniha není fantasy v pravém slova smyslu - chybí tam magie a nadpřirozené bytosti, ale odehrává se ve smyšleném světě a vystupují v ní smyšlená zvířata - samozřejmě ale i mnoho skutečných - a i ta zvířata tam hrají dost zásadní role. Pokud tě zajímá delší ukázka, tak pod tímhle odkazem je celá první a celá třetí kapitola, ve kterých se čtenář seznámí s trojicí hlavních postav:

http://www.ebenovyslon.cz/index.php/mluvici-hora

Prosecký - takhle to rentabilní je, ale ještě i z toho důvodu, že Franta Lopour ty obrázky namaloval víceméně pro radost a že jsem si sám udělal kompletní sazbu a tiskovou přípravu. Knihu nabízím většinou knihovnám - teď na podzim jsem delší dobu stagnoval, tak jsem neprodal nic, ale nějaké kusy se mi povedlo prodat i nabídkami mailem, v případě osobních nabídek byla úspěšnost v podstatě stoprocentní. Teď chci v těch nabídkách zase pokračovat, tak později můžu přidat nějaké postřehy, čeho se dá tímhle stylem dosáhnout.

Kapso - díky za postřeh - tohle tam musím doplnit - oba později mluví anglicky. Předpokládám, že doktor anglicky umí, když hned na začátku války utekl do Británie. Pro Nema je zase angličtina spíš univerzálním jazykem - v žádném případě to ale neznamená to, že by pocházel z anglicky mluvící země.

Prosecký - díky za zastevení. Náklad je jen 300 kusů a tištěnou verzi lze objednat jen poštou na mém mailu - při takhle malém nákladu nebylo rentabilní dát knihu do velkoobchodu a do většího nákladu jsem zase pro začátek nechtěl investovat zbytečně moc peněz. V ofiko distribuci je ale e-book - a i v něm jsou ilustrace. S těmi obrázky trochu ve stylu Buriana máš pravdu, Franta Lopour je jeho velkým obdivovatelem. V autorských čteních bych rád pokračoval, ale v tenhle okamžik nic nasmlouvaného nemám, a pokud něco nasmlouvám, budou to spíš západní nebo severní Čechy, kam se dobře dostanu autem. Jsem v tomhle dost omezený péčí o rodiče. V každém přídě ti ale dám vědět, jakmile se něco bude konat.

Ještě obecně dodám, že od prvních nápadů k tomuhle oficiálnímu vydání Mluvící hory uběhlo sedm let a na té knize jsou tisíce hodin práce, nejen mé, ale i Franty Lopoura a také redaktorek - odsud Janiny6 a dále dvou stejně vstřícných (a ještě přísnějších) dam ze serveru Pište Povídky. Právě ta redakční práce knihu posunula hodně kupředu a alespoň pro mě má v této souvislosti existence literárních serverů velký užitek. Samozřejmě je možné si takovou redakční práci zaplatit, ale v tomhle případě by to projekt učinilo finančně naprosto nerentabilním.

StvN - i v tomhle s tebou souhlasím. Ale mně se málokdy povede se nad psaní (či jinou tvorbu) dostatečně povznést. Sám nevím, jak se to povedlo v povídce o Gilbertovi - nebyl to záměr, prostě jsem to napsal a najednou to bylo takové, jaké to je. Ale takhle dlouhé a složité dílo, jako je Mluvící hora, bych v takovém rozpoložení asi napsat nedokázal, protože tam bylo třeba dopředu promýšlet spoustu zápletek a dějových linií a pak do všechno dolaďovat, protože sem tam si něco odporovalo a něco neladilo - a při takové práci se té lehkosti asi dosáhnout nedá. Ale poměrně dost lidí ten román dočetlo do konce a někteří i poměrně rychle, tak to snad taková literární hrůza není.

StvN - souhlasím s tebou v tom, že Franta Lopour mnohem líp maluje než já píšu - ale mám nepříjemný pocit, že jsem se už dohrabal na vrchol (nebo na dno) a lepší už to nebude. Holt to moji čtenáři budou muste nějak přežít nebo mě prostě nečíst.

Lakrov - jasně, s tímhle souhlasím. A dost se stydím, protože to je samozřejmě moje pohodlnost. Základní text píšu bez odsazení prvního řádku a zvykl jsem si to takhle vkládat na internet, i když ze začátku jsem ty první řádky odsazoval. S úpravou si pak hraju až pro tištěné verze nebo PDF, kde to pak pořád vypadá stejně. Taky si ještě musím do noťasu doinstalovat nějaké hezčí písmo, používal jsem century schoolbook, a před nedávnem jsem přeinstalovával celý systém a tohle písmo v něm není.

Díky všem, kdo jste se zastavili.

Janino - tobě musím ještě jednou moc poděkovat na nezištnou redakční spolupráci, nebýt tebe, kniha by zdaleka neměla úroveň, jakou má.

Dám názor čtenáře, ne literáního kritika - moc mě zklamalo, že tohle dějově nenavazuje na první díl, tak už jsem to jen přelétl očima. Minule se alespoň na závěr stalo něco zásadního, co slibovalo zápletku a příběh. Navíc tamto je z pohledu vypravěče a tohle ichforma - tak fakt nevím. Je to série samostatných příhod nebo se to nějak zacyklí? K oběma částem -  napsané to je dobře, ale na můj vkus je to šíleně prošpikované odbornými či slangovými termíny a zkratkami, nad kterými jako čtenář moc nemám chuť spekulovat. Lidi z oboru se v tom možná najdou, ale já bych raději něco odborně jednoduššího a stravitelnějšího.

Díky moc všem za čas, který jste věnovali čtení a hodnocení povídky. Těší mě, že tak netradiční téma tolik zaujalo a doufám, že se mi časem povede vás potěšit i nějakým dalším kouskem. Také ale musím říct, že i konkurenční díla byla slušná a rád jsem si je přečetl.

Kapso - díky za zastavení a za komentář. No - občas mívám chuť napsat jednohubku tohohle druhu, která ani autora ani čtenáře příliš neokrádá o čas.

Lakrov - díky za přečtení díla a za komentáře. Jen bych tě chtěl poprosit o radu ohledně tvé poznámky pod první částí o špatné grafické úpravě rozhovoru - nebo celého díla? Nevím přesně, co tím myslíš, ale v každém případě bych to rád napravil. Překlep jdu opravit hned.

Jo, Zdendo, zamyslel jsem se nad tím a máš recht. Už mám trochu vymyšlené, jak to předělat. Pak ten text nahradím a když tak ti pošlu avízo.

A díky za čas, který jsi tomu věnoval.

Zdendo - díky za zastavení i za to, že jsi to vzal takhle podrobně. Tvé připomínky minimálně k pasáži úniku z lodi rozhodně stojí za pozornost a za přemýšlení nad tím, jak tuhle scénu vylepšit. Úvodní sen samozřejmě samoúčelný není. Ale závěr téhle části je hrdinova rezignace - on se prostě smířil s tím, že zemře. Věděl, že se pro něj nikdo nevrátí, že konvoj popluje dál, a z důvodů, které vyplynou z dalšího děje, mu smrt v tom ledovém moři vlastně připadá jako vítězství.

K poslední připomínce - těch důvodů napsat tenhle příběh bylo několik, když tak je vyjmneuji až na závěr, abych neprozrazoval rozuzlení některých linií.

Ono mi jednou přišlo, abych si je změnil - bylo to v souvislosti se změnou majitele serveru - tak jsem je změnil a teď mi nefunguje ani to nové, ani to první. Ale to je celkem fuk, ona ta díla jsou tam už dost dlouho a těžko se k nim někdo prokliká. Ten profil je pod nickem Gerty. Ale když si ho dáš vyhledat, tak si ta díla můžeš přečíst, akorát by mi na tenhle nový profil nepřišlo avízo, že mi tam někdo něco napsal.

Goro - až se budu chystat vyplout, určitě dám vědět :-)

O zkáze Saint-Pierre mám dvě díla ve starém profilu, do kterého nemám heslo.

Goro - ono ani tak nejde o tu techniku, vlastně jsem tam některé věci dal jen proto, abych z Nautilu zase udělal superponorku, jaká neexistuje ani v dnešní době. Já ten příběh jinak vnímám spíš jako tragédii. Ale určitá romantika v tom bude, když tedy člověk vezme především linii odehrávající se na palubě Nautilu. Vlastně by se mi taky líbilo mít takovou ponorku a zkoumat s ní oceán - je to jediné místo, kde je ještě co objevovat. A taky bych někdy rád navštívil ten ostrov a sopku, o které je řeč - tahle část příběhu je skutečná.

Goro - díky za přečetení příběhu a za komentáře. Akorát nevím, jestli je příběh ve všech důsledcích ta pravá romantika...

Goro - díky za vytrvalost a pravidelné návštěvy :-)

careful - to bude možná geniální myšlenka. Trochu nad tím popřemýšlím, ale už takhle narychlo cítím, že bych to v tomhle duchu mohl přepsat.

Chvilku jsem musel přemýšlet nad tím odborářem - a to jsem skoro Plzeňák :-)  Jdu kouknout, co tu máš dalšího.

Jo, díky moc :-)

Tak to se můžeme skvěle doplňovat :-)

careful - nezajímavý strejda :-) To bude tím, že já jsem taky nezajímavý strejda :-)

Goro - díky za přízeň, dneska přihodím další díl

Myšlenka dobrá, ale na některých některých momentech jsem se trochu zadrhl. Ano, stane se, že člověk přijde v práci o ruku a ještě při tom ochrně, ale takhle, jak jsi to popsala, to zní trochu nepravděpodobně - alespoň tedy pro člověka, který kolem různých strojů běhal půlku života. Spíš bych dal autonehodu, na tom není co zkazit. S dětmi ve školce mi to taky moc nesedlo - já si nemyslím, že ve školce se děti učí konzumu a potlačuje se jejich kreativita - tedy alespoň doufám že ne. Na druhou stranu jsi hezky vyjádřila pocity vypravěčky, hlavně ten určitý druh rozpolcenosti. V současné době jsem v maličko podobné situaci a myslím, že tahle linie je dost uvěřitelná.

Cleb - mám kamaráda, jehož známí jeden čas bydleli v Americe a v bazaru si tam kupovali auto. Když se ptali, jaký má  motor, byli prodavačem ujištěni, že určitě na benzín a že ho to auto má asi vpředu. Nevím, co je na tom pravdy, ale v Americe je možné všechno. V případě téhle povídky je to samozřejmě nadsázka a jde hlavně o tu paralelu, ale ještě více o zábavu. Tak díky za zastavení a za komentář.

Jen ještě dodám, že tenhle příběh mě napadl při zamyšlení nad tím, jestli bych někomu dokázal vysvětlit, jak funguje flashdisk. Povídku jsem psal na jeden zátah a třetí díl vypadá přesně tak, jak jsem zamýšlel. Vím, že určitou část čtenářů trochu zklamalo, že už se tam neobjeví mimozemštan, ale někomu se to zase líbí takhle. Nejvíc to asi bylo vidět, když jsem s ní soutěžil loni v CKČ, sem tam některý porotce ji hodnotil dost vysoko a jiní ji zase přešli bez povšimnutí - takže je to takové buď anebo.

Díky oběma za zastavení a za komentáře - zítra zase něco přihodím :-)

Děkuji vám oběma za zastavení. Velké finále je vloženo :-)

Díky všem za zastavení a za komentáře

Cleb - já netuším, jak to tady chodí s prózou na pokračování - tohle je normální povídka, akorát je na čtení z monitoru trochu delší, tak ji vkládám natřikrát - zrovna se to hodí, protože děj se skládá ze tří uzavřenějších celků

Vigan - s Mahonym to byl tvůrčí záměr :-) Ono tohle není až tak úplně vážná scifárna, ale zase přesně nevím, co tady strčit do jaké kategorie, tak jsem v tomhle bodě možná minul. Snad to nebude vadit. Cílem povídky je především pobavit čtenáře.

Zdendo - prosím, abys mě přeřadil do kategori "Občas mu prdne v šupně" :-) Stejně dík, žes tady nechal stopu.

Amen, dodal bych. Hodně smutný příběh, ale napsat se ti to celkem povedlo, alespoň tedy z mého pohledu.

Jo, a koukám, že jsi odpískala uvozovky :-) Takhle to taky jde a vypadá to líp, než jak jsi to psala před tím. Nakouknu zase, až vložíš nějakou prózu, protože na poezii zrovna expert nejsem.

Tohle se mi líbilo i  sousedů :-) Nechám si to nakonec a ještě ti to trochu rozpitvám, když jsem tě minule opomněl.

Mně se to líbilo - k úvodní části jsem si představil muziku z Carpenterova filmu "Věc" a trochu jsem doufal, že to rozvineš nějakým záhadnějším směrem. Napětí se ti vybudovat povedlo, alespoň tedy v mém případě. Motiv té dokola hrající hry - i to by se dalo schroupnout, někdo mohl běhěm té evakuace ťuknout do tlačítka, kterým se zapne opakování, proč ne - jen by to možná chtělo nějak naznačit. Nepřipadne mi ani nepravděpodobné, že by někdo postavil horskou chatu na tak nebezpečném místě - lidi toho na nebezpečných místech nastavěli z různých důvodů víc než dost a následky vysoce překonávají bilanci téhle povídky (třeba  města Saint-Pierre nebo Armero, přehrada Vaiont atd...) Závěr je dost smutný, já bych té dívčině dal alespoň šanci - jak někde ve sněhu čeká na Standu. Ale i tak dobré.

Jo - a slovíčko "morna" - to u nás říkáme taky :-)

Tady jsem se příjemně bavil,  a obzvlášť zábavné mi přišlo obsazení postavy korektora z nakladatelství Beletris :-)

Nechápu smysl, nechápu obsah, nechápu, proč to bylo napsáno a co to má komu říct. Sem tam někdo asi chápe, soudě podle komentářů, tak bude chyba spíš asi na přijímači.

Už jsem to pročítal dříve  a nějak jsme se nemohl rozhodnout, co k tomu napsat. Jednání těch cizinců mi připadá dost neuvěřitelné - jeden umí bídně anglicky, a druhý ani to ne, a v úplně cizí zemi, kde navíc anglicky zas tak moc lidé nemluví, najdou podle nvštívenky byt Tulmíny, podaří se jim do něj proniknout, aniž by třeba vylomili dveře, ještě si pak věří, že je Tulmína opravdu neudá. Navíc mi tam přijde zbytečné setkání Tulmíny s policistou - alespoň jsem nenašel nic, co by na ně pak navázalo.

Naopak - moc se mi líbí závěr, který je možná větším mementem než všechno před tím - lhostejnost je opravdu jedna z nejhorších a nejnebzepečnějších lidských vlastností.

Tvůrčí záměr ale chápu a bohužel, skutečné události tvoji fikci mnohonásobně překonaly - takže možná by se to i tak mohlo odehrát, možná i dneska, ikdyž podle mě ti dva mohamedáni museli při phledu na Tulmínu ztratit nejen veškeré sebeovládání, ale i pud sebezáchovy.

Ještě mi ale moc nesedí slohové zpracování - připadne mi to šíleně popisné, ale možná to byl tvůj tvůrčí záměr. Kouknu ještě na nějaká tvoje díla, abych měl s čím porovnat.

Chvíli mně trvalo, než jsem se popasoval s tím zvláštním jazykem, ale nakonec jsem přečetl. Je to opravdu takové autentické, ale delší příběh z tohoto prostředí by už asi chtěl vyprávět "obyčejnou" češtinou.

Jediná technická poznámka - uvozovky na začátku běty se nepíšou dvěma čárkami, ale kombinací kláves SHIF+ů. Možná už jsem ti to někde psal.

K3 - těší mě, že jsi překonal počáteční odpor :-)

K literárnímu provedení - dvakrát jsem tu povídku četl nahlas a sem tam to ještě někde drhne a určitě to bude chtít doladit - a s tím i častější opakování jména - jak jsi naznačil -  a taky nějaká zbytečná "jsem".

Já jinak příběhy píšu, až je mám co nejpodrobněji vymyšlené, ale v tomhle případě mi akurátní konec chyběl - a nakonec přišel tak nějak sám od sebe - naštěstí - jinak bych to dílko nejpíš nechal ležet v šuplíku.

Aha, tak to máš výrazně větší přehled o pavoucích než já. Možná bychom o nich mohli někdy pokecat podrobněji.

Lakrov - díky za zastavení. Já vím, že takhle veliký pavouk by nemohl žít přesně z toho důvodu, co píšeš - pokud by tedy nebyl odlišný i v anatomii, když už mu to tak pálí :-) Ale tenhle příběh je stejně spíš pohádka než scifi a jde v něm hlavně o to přátelství mezi dvěma tolik odlišnými tvory. Ale Gilbert není skákavka, jen tak trochu vypadá. Skákavky mají jinak uspořádané oči a nestaví sítě. Jinak Kiplinga jsem (bohužel) nečetl, takže od něj ta inspirace fakt není. Zato jsem, stejně jako vypravěč, přečetl hodně knih o pavoucích :-)

Soutěžní díla jsem přečetl, trochu i okomentoval, ale vybrat nejlepší jabko z hrušek, švestek, banánů a celeru fakt nedokážu.

K tomuhle fakt nevím co napsat.

Nemám tušení, o čem by to mohlo být. Vnímám to jen jako fragment mnohem delšího příběhu. Napsané to je ale velmi hezky, dobře jsem si představil ty popisované scény.

Nemám tušení, o čem by to mohlo být. Vnímám to je jako fragment mnohem delšího příběhu. napsané to je ale velmi hezky, dobře jsme si představil ty popisované scény.

Rozhodně bych nezačínal povídku slovíčkem "když", ale jinak je to celkem fajn zamyšlení nad stavem současné civilizace. V mnoha budech bych s panem Spurným souhlasil. Akorát jsem úplně nepobral závěrečnou větu - nejsem si jistý, jak to pan Spurný myslel. Ale možná to byl tvůrčí záměr.

Tahle věta se ti vyloženě nepovedla - přešti si ji ještě jednou:

O půlhodinu později už Nagangast řečnil k narychlo shromážděným pánům včetně samotného císaře stoje za výhružně se ježícím Ulrichovým nářadím.

Nagantast v ní stojí za Ulrichovým (tedy Nagangastovým) nářadím. Takhle bych to raději nekombinoval.

K ději - až do setkání s Konrádem jsem byl přesvědčen, že Ulrich je, stejně jako všichni ostatní, podvodník. Zlato lze vyrobit ze železa jedině jadernou fůzí a podle toho, že u železa s ní končí i reakce v nitru hvězd, bude to asi docela fuška. (Zlato a ostatní těžké prvky vznikly teprve při explozích "zemřelých" superhvězd - zjednodušeně řečeno). Ale pokud hodím fyziku přes palubu, pointa se mi líbila, alchymista má zase co vymýšlet.

Goro - když já mám pocit, že skvělej je po tý době právě jenom ten Gilbert...

Goro - s tím "nezaujalo" nevidím žádný problém, člověk holt něco napíše a pak to buď sedne nebo ne. K otcovým výčitkám, proč Jack nebojuje - myslím, že je to tam napsané srozumitelně - Jackův otec létal na stíhačce a ničil nepřátelská letadla a zabíjel jejich piloty - to byl pro něj boj. Jack létal "jenom" na záchranném hydroplánu.

Zdendo - ještě k tobě jednu otázku - vysvětli mi systémový rozdíl mezi tímhle a Gilbertem. Píšu už skoro patnáct  let a psaní, zdá se mi, rozmumím čím dál tím méně. Gilbert byl v prvotním nápadu vyložená zlomyslnost, o které jsem byl přesvědčenl, že mi ji čtenáři otlučou o hlavu, i když mi z příběhu během psaní tak nějak samo od sebe vzniklo něco trochu jiného. Slon ale vznikl taky sám od sebe, jen na nápadu, na motivu toho slona, který vlastně pochází z příběhu, který tady možná taky visí. A výsledek je jiný, a nejen na základě těch dvou komentů tady. Fakt literatuře nerozumím čím dál tím víc a v poslední době čím dál tím častěji přemýšlím, jak celý tenhle nesmysl nějak elegantně zakončit.

No jo, Zdendo, já jsem nebyl ani v Arice, ani jsem neválčil v Pacifiku, ani nelítal s Boeingy, tak holt jsem musel psát podle knížek a filmů. A vtip to mít nemá. Takže těžko říct, co na tvoji kritiku říct.

Goro - vlož, co se sem vejde. Akorát s poezií ti moc neporadím, okukuju ji na litvebech už tři roky a některým náhledům an ni nerozumím, takže to bude na jiných. Ale jestli chceš, napíšu avízo jedné dámě, která ti určitě na rovinu řekne, jak to s tvým básněním vypadá :-)

Goro - zkusím nejdřív trochu kritiky, pokud se nebudeš zlobit

Zadrhl jsem se už na první větě. Dveře se samy od sebe nerozrazí, musí to udělat někdo. Já vím, že to jen technická blbůstka, ale povídka tím začíná a v první větě by asi kiksanec být neměl, a to ani maličký.

Druhá věc - členění textu v pasážích v hospodě. Když to máš všechno takhle po kupě, tak se člověk rychle ztratí v tom, co kdo říká, a já jsem si v jednu chvíli dokonce ani nebyl jistý, kolik postav mluví. Přímou řeč nové postavy to chce vždy dát do nového odstavce. Možná by bylo i lepší používat uvozovky než odrážky, v českém textu v dnešní době není odrážka pro uvozování přímé řeči úplně běžná, i když ji lze použít.

Další technický detail - pasáže psané kurzívou. Osobně s kurzívou velmi šetřím a psát s nimi delší části hlavního děje není příliš vhodné z důvodu její horší čitelnosti, i když to možná sem tam dělá i někdo z profesionálů. K oddělení těch pasáží stačí dát mezeru mezi odstavci.

K ději - téma domácího násilí obecně je trochu dvojsečná zbraň. Na jedné straně vždy vzbudí ohlasy čtenářů, a když ne ohlasy, tak alespoň zvědavost, na straně druhé je ale autory dost nadužívané. Z druhého důvodu je třeba dát si na hodně záležet na literárním zpracování. Tvé dílo na mě silně zapůsobilo, jako každé podobné, které jsme četl, ale vzbudilo ve mně dojem spíš úvodu nějakého delšího příběhu. Začátek tam je, rozhodnotí prodat své (i když nevlastní) děti, ale schází mi k němu vývoj a pak nějaké zásadní rozuzlení. Pochybuji, že v dané situaci by Vegas nepřišel se stejným požadavkem znovu, a pak by se dalo řešit, co s tím udělá manželka, až na to přijde, jak dlouho to bude bavit Pepu, možná i jak dlouho ho bude bavit "pronajímat" děti jen za "pár drobných", anebo jestli se nějakým zásadním způsobem nevzpříčí ty děti.

Takže suma sumárum - po technické stránce pár drobných zádrhelů, které se ale dají přežít, po dějové stránce spíš prolog než ucelené dílo, ale celkem dobrý prolog, který když už nic, tak alespoň naznačuje mnoho různých scénářů pokračování.

Nakonec ještě jeden postřeh k psaní a ke kritice - určitě vkládej všechno, co napíšeš, šoupni to na pranýř a sbírej všechny poznatky. Pokud tady nenarazíš na nějaké fatální neporozumnění (jako jsem svého času bohužel narazil já), určiě tě Písmák v psaní posune kupředu.

Lnice, díky za zastavení a za komentář. A vlastně máš pravdu i v tom, že tento pavouk je oficiální vědě skutečně neznámý :-)

Janino, Goro, díky za komentáře a za vlídné přijetí příběhu :-)

Ten podtitul je takové škádlítko na čtenáře - to jsi, Janino, uhádla :-)

A ještě k případnému dějovému zvratu - když jsem tuhle povídku už před delší dobou začínal vymýšlet, tak jsem chvilku skutečně uvažoval o tom, že děj nějak  zvrtnu, ale pak mi to přišlo jako děsné klišé - a navíc jsem si řekl, že to bude každý čekat a čtenáři pak budou zklamaní. Pak jsem dost dlouhou dobu vůbec nevěděl, jak příběh zakončit, a nakonec mě až během psaní přišla na mysl ta báje.