Norsko, mi už zamilovaně sežral všechny boty, zbyly mi jedny tenisky. S oblibou lehává na plážovém lehátku s mými dioprickými brejlemi v tlamě.  Bez značky. :o)

Já už ji čtu napodruhé, teď pomaleji. Je to jeho rukopis, že, ale snažím se... :o)

Mi se moc líbí ta provázanost, hra se slovy. Ale řekla bych, že máš blíž ke květinovým dětem, než k těm starcům. 

Ty zatím necháme spát... :o) 

Pro Bena, přesně tak. Teď se bavila s Orlem a on mi říká, ale mi už je třicet pět...a já, tak to už ti za chvilku umřu. Strašně to letí...

je krásná

Litartsi, snad poprvé mám pocit, že tu směješ taky. :o)

Pro Law

Tady myslím ani nebyla... :o) Zdravím!

Já od děcka spíš slyším cukrů... ale taky se směju....

Já už jednou psala. Vždycky, když zadala do mobilu Písmák, tak mi naskočil začátek téhle něžně krásné básničky, přečetla si znovu a znovu... myslela si, že je připnutá jako upoutávka. Když pak rozklikla, tak mi zmizela... 

Ta druhá nejvíc, ale pohrál sis dobře, pobavilo.

Moc a moc děkuji, je to starý text, hledám básničku, co mi věnoval Orel a tahle se připletla, přesně tak si připadám a vlastně zase začala vkládat pod tímhle nickem...

Bene, ty jsi mě dojal. Jsem v horách a mám tu dvě knihy. První testament Terezka Planetová a Mistra a Markétku. Včera nás došel uvítat Pepi. Je mu osmdesátčtyřilet a došel ze sauny. Vždycky se směje, že "kukn" a dělá rukou na oku kukátko, tady mají smíšenou...no a tak na zdraví jednu hruškovici, druhou, třetí a pak  došel s kifovici, to byla konečná. Celý den jsem nejedla, zastavili u oblíbeného motorestu, tam zavřeno. Venku snad čtyřicet stupňů a manžel mi zapnul, prý omylem,  vyhřívání sedačky. Začaly mi hořet nohy, pak hlava, byla jako krůta na pekáči, asi měl hlad. A neuměl to vypnout. S elektronikou se moc nekamarádí.  Takže vzdálená pomoc po telefonu. Přežila jsem...zase. :o)

iiiii

Přijdeš mi jako oslík Ijáček. Přezdívka syna. Pak žid a kostelník. Ale ten ocásek připnutý na na zicherhajzce, někdy nevím... :o)

převlečený, nedošitý rukáv a peří má přísný zákaz.  nepadat

protože má černé oči

Pusík je moje srdeční záležitost. I když jsem ho poslala někam. Tak je. pořád

sto plus jedna na půdě kde se třepotali u střešního okénka motýli a musel sis dát pod nohy štokrle, abys dosáhl a otevřel ho 

Marcel, nahodila jsi mi vzpomínku. Jednou si potajmu nafotila. Drželi se za ruce a ona táhla vozíček s nákupem. Vím, že jsem nafotila lásku. 

Čtu si ji znovu. Nestála jsem ti ani za odpověď. Ale mám ji tam. Už tě nebudu číst. 

pro iiiii

Já si jednu takovou pamatuju, s receptem na sziligetský závin. Můžu podat. Hřmí...

v lese se host nezouvá, pokud smí vejít

Platí u všech divoce se ženoucích výhonků za sluncem ...dětí...v koruně slípy...:o)

Já tu dávala komentář a nikde nic, zjišťuju u více textů, kde posílala. Zlobí připojení, vypadává, tváří se, že odešlo a ono ne...

Takže ještě jednou. Měla telefonát, hledala fotku ocúnů, jsou prudce jedovaté, že. Staří řekové pro ně mají svůj název, ephemeron...jediný den trvající. Takže ses,, Janino i utrefila. Orel se poznal. Kdysi jsem ho doslova prosila, ať si nenechá sahat na ty přední zuby, že už to nebude on.  A  třetí část je o někom jiném. To jsou ty ocúny... :o) Moc všem, kdo nakoukli a napsali děkuji, někdy si to ani nezasloužím. 

V hospodě Na růžku

nad hlavami výběr parohů a parůžků... 

Ty mě tu dneska dojímáš. Taky si to takhle pamatuju, na nebi pro změnu hledala dědečka...Naskočilo mi, kdysi napsala taky jednu vzpomínku.

Našla jsem ji, teď se tu pro změnu směju... :o)  Piš rozhodně dál!

Zůstala mi v hlavě i těmi bílými punčocháči, dětství. Mi se to tvé povídání moc líbí, našla jsem si tam i kus sebe. Hlavně ty bílé štrample...  :o) Vrátila jsem se, chtěla bych říct, bije v ní srdce. 

:o)

Já na Jaselské v kasárnách. Vedle je ženská věznice...teď spíš kousek k Rýmařovu. 

Tyhle povídání se mi moc líbí. Početla jsem si, vyvolává vzpomínky. Děkuju! 

Janino, taky tě mám ráda. :o) 

Lído, buď je tu někde v nějaké verzi, na kterou jsem zapomněla a nebo někde psala komentář jako odezvu k básni. Já si to považuju, že si pamatuješ. moc  :o) Už víš...

pro Marcela

Taky jsi sova? Já už teď nedobrovolně i skřivan, Chad vstává brzy. před chvilkou zvracel, tak nevím...byla bouřka, stihli jsme dojít domů, ale byli hotoví všichni tři z toho vedra. Tak zatím... :o)

Ta dole nejvíc. Hodina sedí, taky to mám podobně. A pak začnou všichni... :o)

pro Alegna

Tahle ještě nebyla nikde. Ale o myších píšu často a mám v jednom textu prošla laň, prošla laň...tuším. 

Ono to pak splývá dohromady, že. Děkuju moc za čtení , ráda tě vidím., že žijem... :o)

pro Zeanddrich E.

No jo, moje milovaná čezeta, bez té ani ránu... :o) Kdysi jsem střelila na divočáka a on nikde.

To mi bylo divné, málokdy minu. Sbalila pušku, seslezla, odjistila a šla. Nic. Popošla ven z lesa a on tam stál na kraji a koukal na mě. Já na něj... a tak děkuji. :o)

pro Law

Tenkrát jsem měla poprvé strach a měla pocit, že chci jít domů. , Hned.

Zvedala se u potoka, viděla jsem, jak roste a pak šla směrem ke mně. Měla neodbytný pocit, že jsou tam mrtví, nevím proč.  Pak si uvědomila, že jsem poprvé a asi naposledy viděla, jak se rodí mlha. Děkuju za pocit. :o)

Tenkrát jsem tu snad ani nebyla...S tou druhou strofou souzním. V lese a na lukách zůstává pcháč oset, je stálice a čím starší, tím hezčí. Často si ho fotím. I bláto a mlhy...

Pan Blake k vašim službám...

Já si poslední dobou přijdu, že jsem svoje máma a pokaždé  se leknu ... :o) 

pro Nami

Nejlepší komentář, mohl by být i jako nosná mini. Přesně tak to vypadá v kravínech a vepřínu, nastupujou postřiky. :o)

rejsek

Taky to vnímám tak, že ty oči zvedne ke mně...prostě se mi podívá do očí.  :o)

Ne ne, mám někde fotku. Pohledám, ale je strašně moc smutná. Už se mi ani moc nechce fotit, když, tak pro sebe.  Teď bylo v lese víc malých mrtvých rejsků, nevím, co se děje. Vždycky vezmu, zabalím do listí a schovám do pařezu. Přikryju kytkou nebo větvičkou. Tam se jim určitě dobře spí. Mám pro mrtvé ptáčky a rejsky slabost. Nevím, proč to tak je. 

Taky se tu směju, zřejmě je omámen i v přítomném čase a v budoucím už taky... :o) 

Láska dělá divy

básnička se diví... :o)

Moc se mi líbí

stromy tě znají jménem

Zasadila jsem jich taky hodně, mám je ráda  a ta myšlenka se mi zdá geniální. 

Já jen, P.S.

Znám krásné holky, které jsou jiné. Ale taková by se nehodila pro tuhle pointu, že.  :o)

Lami, ty máš doma ženu s umělou inteligencí? Jinak to nevidím. Směju se tu, že. A nebo je to chlap. :o)

Nedávno jsem měla pocit, že mě takhle někdo prodal, za třicet stříbrných a teď to tu čtu. Zvláštní...Kdysi, jak jsem tu nastoupila, tak jsem se vždycky těšila na každou tvou básničku. Pak už jsi moc nechodil. Pocit stejný jako Marcela K.  

LaBrujo, až na ty prstýnky z trávy, ale možná jsi to napsala záměrně, že je to vlastně kýč. Ty první dvě jsi mě dostala. opravdu

Já si ráda načítám vaše miniaturky, ale dneska si říkám, že mohlo být i víc. Naskočila mi asociace, co mi zůstala v hlavě, jsou to útžky básní, ale mívám v knihách záložky, tak našla hned. Jinak. Jediné, co nesnáším, jsou mouchy. Ale...

Ten kovový zvuk letu veliké černé mouchy,

toho tupého, nelidského, zlověstného tvora,

co hodiny bloudí po temném pokoji

a hledá zkažené maso...

Nevyženu ji. 

je to zvuk léta. 

Připomíná mi dětství. 

Tak Botič? 

Voda hučí po lučinách...

Tyč ...cit...  :o)

Vymýšlíme si ty svoje strachy a pak se jich nejde zbavit, to znám... :o)

Vždycky se najde nějaká trnka, co je z ní špajzka pro ťuhýka. Začnu si dělat časosběrné snímky, aspoň budu mít na co vzzpomínat, až neujdu... :o) Děkuji!

Já vidím Porta... :o) Parádní kousek. Láska je láska i ta psí...

Krmička odložených telat a všech zvířat...  :o)

Všechno, co si člověk dokáže představit, může být skutečnost... 

Bene, tak to nevím. Nevím ani, jestli někdo viděl rejska napíchnutého na trn. A jestli by přemýšlel, jak takový malý pták může dokázat napíchnout myšku tímhle zůsobem...a jak douho musela umírat v bolestech. Kolik jich pozná ťuhýka po hlase. Mohli bychom meditovat donekonečna. Když jsem zkusila přitlačit prst na ten trn, aby se propíchl, tu bolest jsem cítila docela dlouho.. Nedávno jsem si četla komentář k básni, že se líbila a ani nechyběl sex. Potěšilo mě to. Aspoň člověk nemusí hořet... a tak děkuju. :o)

Všem moc děkuju za nakouknutí a slovo,  mám ráda tyhle ukecané komentáře a když někdo přidá svoji vzpomínku, tím líp.  A tak hezký den všem... :o)

Čtu ji po delší době a pořád mám stejný pocit. Taky nemažu. 

Já se ani nepamatuju, že bych tu v obchodě viděla rumové pralinky. Budu muset zapátrat...co kdyby... :o)

Jako by ještě probíhal...ten pocit dobře znám. 

pro Zeanddrich

Je fakt krásná, jezdí tam všichni pro každou maličkost a bájí... :o) Děkuji.  :o)

Kapitán Chad s obojkem ... :o

Posílám ten červený obojek, tu povídku mám opravdu moc ráda, zůstala mi v hlavě. A tak hezký den přeju. 

Škoda, že tu chybí všechny ty hezké komentáře. Alle můžu si dohledat, že. A víš co, já Chadovi koupila široký, jasně červený obojek. To ani nevíš...S dovolením si uložím, vytisknu a dám na tu svoji nástěnku. :o) Jsi mě dojmula...

Janino, moc si považuju. Bez tebe by bylo smutno... :o)

Hospodskej, pěkný kousek.. :o)

Chad se nám zakoukal do Barunky. Ta má necelých pět kilo, dvanáct let  a říkal vet, tak dva roky života. Má už hodně zvětšené srdíčko a bere léky. Takže, aspoň si to užívá, jsou pořád spolu... :o)

Já se tu všem omlouvám, zlobí mě poslední dobou připojení na net, co chvilka mi to padá...a myška, tu už vyměnila. Takže jsem zde přenesla jenom část textu od zítra nebo pozítří a nevšimla si toho. Moc děkuji za všechny komentáře.  Té zrzce jsem kdysi řekla, že vypadá jako mořská panna, aspoň jsme se všichni zasmáli... :o)

Lído, mi už Chad sežral snad všechny dostupné boty, musím si je dávat na skříń. Začalo to dárkem pro kamarádku, vytáhl ovečkové papuče a jednu užral. No, aspoň jsem ji nemohla urazit papučema, to jsem se i smála...včera zase napadl Frýdu, bojí se ho, dostal výprask a šel do kotce. Už dospěl a chce velet nejraději všem. Kapitán. :o) Nechápeme, jak mohl v noci utéct, ale utekl, zřejmě přelezl tu vysokou branku.  :o) To jsou ti naši miláčci...

Bene, třeba ti podá do náručí nějakou živou kuličku, udělala bych to. Vlastně už kdysi udělala...Jinak osmnáctého jedu Brno, Jindra má promoci, budu na Tebe myslet. Když, tak se ozvi. :o)

Hlásím...u nás byla dneska bitva. O vůdce smečky. Tedy, já nebojovala. Jeden prokousnutý čenich, jedno prokousnuté dásno a moje noha.  :o)

Pro mne je to paní Báseň. Já už to psala kdysi u jiného videa. Když člověk nemá nahrávací studio a prostředky, tak to strašně zkresluje přednes. Zkusila si to taky. Ty doprovodný fotky se mi nelíbí, ale každý máme jiný pohled a to je v pořádku. Nakonec si říkám, je dobře, že si na něj někdo vzpomenul Nevěděla jsem, kdo přednáší. Aspoň jsem si ho začala načítat a hledat na netu a za to jsem ráda. 

A je to pravda? 

Květinová galerie, že....

Spíš zavrč. Zníš tak nějak zamilovaně. Bručí jenom medvědi od Kolína. A i ti někdy vrčí... je to psina. Posílám pozdrav.  :o)

 "Je fascinující zjistit, že udělal životní masky těchto tří protagonistů, aby na ně mohl při malování odkazovat. Dochází zde k odosobnění, důraz je kladen na 'roli' místo normálního lidského kontaktu,..."

Ten obraz znám. U básně bych vynechala poslední dva řádky. Pak by byla dokonalá. Pro mne. Ale nesmím být sobec... 

...níž než strach zvuku zub o kov...
Přijde mi, jako kdybys někam vedla a chtěla ukázat smysl toho všeho našeho pachtění. První část až magická, jako zaklínadlo.

Báseňku si četla už včera z mobilu a místo loutna přečetla loutka a něco se ve mně rozechvělo, naskočil mi orloj, ten stojí hned vedle gotiky.... :o)

Určitě nakouknu a moc ti to přeju. Každému, je to taková tichá radost, že. :o)

Pro Alegna

Já bych si považovala. Je to pro mě čest. Jenom nevím, ukládám si někdy a stahuju potajmu, jestli smím. Kdysi měla konflikt, že ti tiskla a četla povídky a autor se zlobil, když mu to dodatečně řekla.  Mi ta obrazovka hodně táhne oči, mám je zničené od kukátka a bylo mi to tenkrát líto. :o)i

pro K3.... To máš svatou pravdu. Stará zlatá leporela a Cestička do školy, Karel Plicka - František Volf. Znáš? Jsou tam i písničky. Ta malá se Lídě moc povedla. Je chytlavá... :o) Mi poslala dcera taky jednu hezkou veršovanku, byla na ni pyšná. Dělala asistentku dědem ve škole, má postiženeho syna. Letos končí druhou vysokou, studovala kvůli něj na Karlově universitě speciální pedagogiku. No, pro vnučku teď kupuju reporela a knihy od Filipa Pošivače a spol., mám ho moc ráda. 

Já jen, pro K3, mám nedokonalé obrázky svých i cizích dětí nejraději . Něco mám v práci na nástěnce, děti ze školky mi podaly obrázky z exkurze na telátka a psaly k nim tu svou básničku. Poschovávané dopisy Ježíškovi. A nejlepší jablka jsou ta chrobavá, co spadnou. Jsou nejsladší... :o)

pro a2a2 

Podívám se na to, večer v klidu. Je to starší básnička, pomalu si tady ukládám. Aspoň vím, že jste četl a není vám to lhostejné. Já už ani nemám odvahu někomu psát, co by se mi líbilo, zrovna jsem dostala pořádnou ťafku... Děkuji!  :o)

Mise moc líbí ten pocit na konci. Tři řádky a co v nich. Tako v tichu. Nemá se to, asi, ale naskočil mi kousek básně Devátý výjev, zůstal mi v hlavě, asi napořád...vzduch mezi stébly je tišší než ticho    dýcháš ho, dopíjíš zelený ichor. :o) 

Norsko, dneska mám šťastný den. Děkuji!

A někdy máš pocit,
že ji znáš od dětství,
i když ti ji nikdo nikdy nepředstavil.

Taky mám pocit, jako by ch ji znala... :o) Moc hezká malá. 

Pro Janina a kdo četl, strašně moc děkuju...

Nefotila sis náhodou zblízka rez? Je krásná . Vypadá jako krajkoví . Tahle malá taky. :o)

Možná ty tvoje viz Iva, já z té fotky houby vidím, že, jenom mi přišla povědomá... :o)

Marcel, datlík tříprstý. Jedno mám v bibli. :o)

Našla jsem se v každé z nich, jsem domýšlivá? Takže ještě žiju a miluju žabí žalmy, jiné už to nebude... :o)

Můj manžel byl horník. Brigádně, studoval vysokou školu a chodil si přivydělávat. Jednou byl zával, chytil parťáka a skočil. Zachránili se, ale měl polámanou nohu, chodil o berlích. Pořád ho miluju a jsme spolu. 

Taky furt čumím do nebe. Kdysi, jak jsem byla malá a umřel mi děda Fnatišek, tak mi řekli, že je v nebí. Pořád koukala nahoru a viděla i ten kočár s koňmi, co ho vezl. To se ještě bezpečně pamatuju. Zůstalo mi to...:o) Děkuji. 

nejvíc

mám v sobě už dlouho
jakýsi mozaikový pocit
že co dýchám ve dne
je pro noc málo
a kdykoli by zuby chtěly
uslyším je jíst

ale jinak celá

Ta je nádherná. ano

Já nechápala o co jde, říkala si, kdo je blázen. K3, Lída bude určitě ráda, já bych byla taky. Někdy i potajmu slzím... :o)

Mi ten sveřep připomněl, jak jsme kdysi byli v Praze na tom čtení v botanické zahradě. Recitovala tam i Jitka Srbová. Ta měla, panečku, hlas. No a mi zůstal v hlavě ten její sveřep z básně a ne a ne jít ven. Byl svým způsobem sveřepý.... :o)

Janino, včera to s tím lísáním přehlala, opravdu jsem byla durch a připadala si spíš jako vodník. Děkuji ti.  :o)

A možná jsou to ty trsy sveřepu.  .o)

Náspy maj nejraději budkáči. Šneci. Tolik ulit. Všeci tu kecáte o hovně. Ty tam jsou taky. Vždycky musím zastavit, milostpán musí očichat DNA. :o)

Mi to spíš přijde, že podává...komu? Já mám ty tvý hlášky ráda. Bude mi po nich smutno. 

pro mne jsi pořád silene, nevím proč, ale jsi