Taky jezdím na koloběžce, Ta poslední. 

Teď i konvalinky. 

Člověk žere jenom žabí stehýnka, že.  :o)

V kapkách deště se někdy zrcadlí celý život. Jsi kách a on chce to svý ještě.... :)

Poslední dobou přemýšlím. Narodila jsem se a můžu si dělat, co chci já. Ne ostatní. Syn mi řekl, že je zemědělec a kdyby byla třetí světová válka, tak ho neodvedou. Nevím, kde to načetl. Přemýšlím nad tím, co ti kluci, co musí jít. Jako ti býci. Na porážku. Možná jsou tam i ti andělé...Nemám ráda červené známky. 

Odmala mi doma říkali Káčo. Měla jsem na kočárku modrou kachničku. Nic pro svaté... Mám utkvělou představu, že jednou půjdu do pekla a budu sedět čertovi na zádech, snad se mi to splní...  :o)

Vstupenku má každý, kdo má rád umění a umí snít. Sokol a lípa. A snad její čaj? Jen jeden lok? Má lípa svou soukromou rukavici? Á pil....   :)

Aspoň má poctivý český nos. Bez plastik. Na tom jde kdykoliv postavit nové hnízdo. 

...lesní jiřička to jistí, svou neúnavnou písní, pusou...než se rozední... :)

Kdysi jsem byla malá holka. Poptávala jsem v knihovně knihu, jak jinak, že. A knihovnice mi řekla, že ji mají jenom ve slovenštině. A podala mi ji. A tak jsem přišla na to, že ji miluju. Víc, než svůj rodný jazyk. Vždycky byli v překladu o krok před námi. Toť asi vše. 

Čtu tě pořád i když to tak nevypadá. 

Toužil po něm manžel. Koupili jsme mu ho. Ale zazimování nepřežil. Jsme sever a sever. Jinak žijem.

Dneska jsem náhodou natrefila na sedm doporučovaných flimů se stáhnutím zdarma a byl tam. Vzkaz v láhvi...

les dnes – philogyny – album na Rajčeti (idnes.cz)

Karafiáty nesnáším, Jen heřbíčky. Pro mne je to prázdný text. 

Litartsi, ta první mne zaujala, moc. Mám tě svým způsobem ráda, tu tvou umanutost.

Hele, co mi naskočilo

Země víže
země ví že 

k sobě poutá
k sobě pouta 

staví kříže

do svého kouta

Zvláštní. Napsala už Janina, má svoje kouzlo. 

Všem, kdo se zůčastnili gratuluju. Je to odvaha, jít s kůží na trh. Já osobně mám nejraději bramborové medaile, Vždycky pak cítím tu vůni ohníčku dětství. 

A?

Taky raději mlčím. 

Nám jehnědy povětšinou zčernaly na všech stromech a semena už dávno vyklíčila svou cestou. Vlasy se kdysi stříhaly před popravou. I límec...

Taky jsem zbystřila, protože pořád tahám něco domů v batohu.

Jednu jsem si vyryl i s kořínky a ukryl s několika kapkami vody do igelitového sáčku.

Dělám to samo. 

Mi naskočilo, každá odkvétající pampeliška mi připomíná víítr za rohem sokolovny. Někdy ležím na břichu a fotím je. Když je po dešti. Když fouká. Pak vykvetou....

Někdy, když je mi zima a přijdu si hodně sama, tak si uvařím horké kakao. Mám víc ráda meltu. Ta byla u babi na plotně s naběračkou... Ale kakao kdysi vařila máma. 

a zem 

Je to ta jabloň, co se na ni vyšplhala Frýda. To místo mám ráda, je hnedle vedle lomu s Princem Psi  jsou šelmy. I my jsme. Brousíme den o nůž, aby nás pustil k večeři. Už nikomu nevěřím. Jen svým psům, když mi prokousnou dlaň.

Děkuju za přečtení a slova.

Dneska jsem v autě na podlaze uviděla kladívko. Píšu kladívko, protože mi přišlo útlé. Spíš jako dětské. Bylo na mojem místě a nic mne nechtělo napadnout. 

Umřela maminka a stěhujeme byt. Ještě jsme nedošli ke sklepu. 

To všeci. Text se mi líbí, moc. 

Lukáši, není. Jsme to jenom my. 

stáří 

ale pak to není poezie

lež má krátké nohy, odjakživa 

?

Čtu s odstupem. Tady bolí každé slovo. Někdy nejde odpovídat. Znám to. 

Nahodila jsi mi poslední porod. Když už jsem si přála umřít, držíc se parapetu okna ,tak mi dokutáleli modrý relaxační balón a musela a musela se na něj posadit. Proklela jsem snad celý svět. Potažmo i sebe. Potažmo i celý ten špitál. Byla jsem ekonom a plánovač celé nemocnice. Transfůzky. Ldn. Byla jsem hovno a nic. Byl druhý den května, venku kvetly fialky, bylo horko, měla jsem čtyřicet tři let, byla jsem stará rodička     a          pak mi skočil na břicho. 

Marjánka ve svatebních šatech míjí se s potkany

a my?

To, co platí u lidí, platí i u zvířat Co je to být hezký? Nic. Pokud nepotkáš toho druhýho, co je je sedmihlavý drak a každej den si navzájem utnete jednu další hlavu...je jedno, odkud.

Každý se někdy opije. 

Dneska syn:  švejkoviny...poslušně hlásím,  že stahujou z oběhu Holandské kakao. Prej způsobuje po požití / po přečtení/ po jakémkoli použití / rakovinu ledvin....  :o)

Můj pocit. Kremační síň básně. 

Mi to přijde, jako úryvek žalmu z Bible. 

Touha dlouhá jako opuštěné oko, jako šev na punčoše. 

Odmala miluju vodu. Líbí se mi. 

Litartsi, můžu mít dotaz, v čem podnikáš? 

No tady ani moc nefoukal. Jsou černé a ne a ne spadnout...věrné větvím...

Své první brýle jsem jako malá holka zahodila do trávy, přesně se pamatuju, kde. Bystřila jsem oči i bez nich, ale stejně mne jednou dohonily. No a co, dnes je to m´dní doplněk. Kupuju si schválně ty šílené a manžel se tím baví. Jinak dneska

tlustá kráva v klobouku

produsala přes louku

tvářila se jako sluka

ale byla jenom hlupák

Křížkový steh zavazuje. To bude vážné...  :o)

Hadi i prdí. 

Umím skládat jenom čepice od večerníčka a parník.

Kdysi mi řekl kamarád. Že soused získal dojem, že mu kouká přes plot po manželce. Postříkal ho  Randapem. Tedy ten plot.  :o)  Udělal životní chybu. 

Babky v lese

chlap se třese

už je vidí na pánvičce

ta lahodná chuť co klouže do krku

poslední našel     Bože         u buku

Tyhle bambulky bývají spíše medojedky. 

Když jsem byla malá holka, tak jsem při bouřce utíkala pod střechu přístřešku na zahradě. Bydleli jsme tenkrát v Jaselských kasárnách v Opavě. Byla tam v pytli sušená krev pro slepice a nářadí. Sedávala na něm a pozorovala... Když utichala, tak poslouchala zvuky :okap a stružku vymletou deštěm a pak tu zvlášní barvu oblohy. Jako byla umytá peklem. A přesně tak voněla.

A teď už si nikdo nedovolí vejít. Takže si to nechám pro sebe. 

Já jen, že jsme tu sami. 

A ty tu vidíš někoho jinýho?

Já se kdysi takhle zamilovala do okamžiku. Ten den jsme byli v metru, pršelo tak, že i tam. Byl to náš poslední den v Ny. Fotila jsem si ten svůj déšť a najednou zaznamenala zpoza sloupu nakukovat kluka. Přišel.  A řekl mi, že fotím nejstarší a nejhezčí část metra. Byl černý. A krásný. A já babička. Tenkrát jsem chtěla poprvé a naposled být zpátky holka, chytit ho za ruku a jít. nic víc 

Až tak umí?  :o)

Zlatá rybka nebo Jip ---

Viewegh kdysi napsal Vybíjenou. A ty Košíkovou ve zkrácené verzi.  Moh by být i plaváček. Kliknu si na odkaz...  :o)

Jemom další nudné písmeno v abecedě.

a že ne na kaši :)

Já mám ve verandě větev dubu. Je jako strom, až po strop. Ten blesk z ní svlékl kůru, je na jednom místě černá jeho dotekem. Chytila mne tenkrát v lese, Najednou ztichli ptáci. A po straně pěšiny jako by někdo prsty prohmatával listí. Chvělo se. Vidím to jako dneska. Zrychlila jsem krok. Pak udeřila. Psi utekli a začal mi hrát mobil. Měla jsem strach se pohnout. Pak jsem došla k tomu dubu. Bylo to kousek. 

Vzala jsem si ho domů. Teď už vím. 

Mi při čtení naskočil Anděl Páně 2

rivalů na rozdíl od tvrdých hlav ořechů i oříšků 

Je zamilovaný a nechce si to přiznat. Ještě neví, že se nevytratí. Tahle ne.

Kdysi jsem si psala ve skupině myslivců s jednou holkou. A pak mi jednou napsala, že mu slunce spálilo záda. Prořekl se. Měla jsem tenkrát podobný pocit. 

 Je to zvláštní, ta závislost na cigaretách. Zažila jsem to. 

Možná nemyslel, člověk nikdy neví. :)

Mi to nahodilo chlév a když pozorujeme narozené tele, ke které mámě patří, jak se někdy hledají. Nic hezčího neznám. Kdysi jsem v porodnici dělala kojnou. Měla jsem padesát kilo, žádná prsa a nekonečné mléko. Seděla jsem a sestřička mi nosila ty malé hladovce. A já si v duchu říkala, že nikdy nebudou vědět, kdo je krmil. To je život. 

Tady nevím, mnre zaujaly zrovna ty prsty. Přítelkyně mého syna má krásné ruce. Prsty mohou být velice silný erotický náboj. Proto si přeje, aby se rozplynuly...jen můj pocit. 

v hlavě jen křehká nit
na té visíš ty
já stojím na břitvě a
zpívám

Kdysi jsem ti poslala svoje haiku.

Máš ho? 

Já měla ráda Petra. Jsem někdy povrchní.  :)

Pro tabulku:

U plotu

Pisklavé ječení dívek smočených v ledové vodě

Skaut

pro volamsa6

Děkuji.

potichu závidím 

Omluva, za přeťuk, zvláštní...  Do toho kostela jsem chodila  poslouchat varhany. Chodím pořád, teď už v Opavě. Vždycky jsem byla nejraději sama. 

...a nebyl to nakonec Pusík?  :o)

Všem povídkám, které se mi líbily, dala výběr. Ale v hlavě mi zůstala jenom jedna. U plotu. 

Kdysi vedle mne v ordinaci seděl můj první kluk, kdysi jsem na něj chvilku čekala u kostela... Dělal, že nejsem. Přišlo mi to vláštní a tak jsem nebyla. Pak umřel. 

Každý se rád miluje se smrtí

myslí si, že oddálí úmrtí ______________

Ta kancelář je nový vztah?

Abych si to mohla urovnat. :o)

Nesnáším výtahy. Naposledy snad jako malá holka v Prioru v Opavě a vždycky se mi před přistáním zhoupl žaludek. Abych mohla nadechnout pach bufetu a koberců. Pak mi jednou maminka řekla, že táta nesnášel výtahy. Mám jeho oči. 

Pšenice ozimá je nejnáročnější na předplodinu. Možná tu bude nějaká asymetrická jamka.... :)

Je to pořád stejný, jedno ristretto, prosím... .)

Já se pozpátku vracela k opakování slov jazyk vietor. Bral slova? Jejich význam, intonaci, její hlas. Bral všechno

Ta poslední strofa.

...pod dotekem deště usedly v zahradě na zdivo sluje...

Když jsem byla holka, opakovaně se mi zdávalo, že jsem se rozběhla a utíkala vzduchem po konečcích trav. Kdysi jsem o tom něco napsala...

Kdysi jsem seděla u postele kamarádky, metastázy v plicích, umírala. A za oknem kvetla třešeň. Tenkrát jsem se v noci probudila, šla dolů, podívala se na hodiny a vzala na ruce psa. 

Já bych si nechala osla s ocáskem připnutým zicherajskou. Říkali jsme mu Ijáček. Někdy Růženko. Nosí culík, krotí pod slovy kudrnatý vlasy, tak jako já. Má oči po dědovi a po dědovi a staré skále.

Mytí nohou je velice erotický obřad. 

poslední dva řádky nejvíc a něco mezi tím,chytlila mě 

Všechno, co si dokážeme představit, může být pravda. :o)

Raději si to probrečím, protože pláč je stejně nakonec smích a na ten se neumírá. Alergie se dědí. Kdysi mi maminka hlídala kluka. Píchla ho včela. Začal opuchat. Maminka byla alergik, tak mu dala Dithiaden a provolala tátu. Ten ho vezl do nemocnice, řval po vrátném a řítil se. Syn skončil na Jip. Alergie na včelu. Kdysi nám takhle odešel traktorista. Pod lesem ho píchla včela. Umřel. Ty tvý eskapády........

Kohouta už podřezali

dřevěný plot taky

naposled můj hřeben

prej že měli shodný znaky:

sveden

Líbí se mi tvůj nick.

Já ráno vyjdu na chdník , nadechnu se zlatého deště a brečím. Nepomůže nic... :)